Nejdřív volám Františkovi: „Nejlepší kolenář je v Mladý Boleslavi, pošlu ti číslo a zavolej mu, ten je fakt dobrej, před dvěma lety mi dal koleno dohromady.“ Jeho názor úplně nesdílí Martin a radí: „Hele, dobrej kolenář je v Brandýse, má teda dost dlouhý čekačky, protože je fakt nejlepší v republice, ale vyplatí se počkat, až tě vezme.“ Konečně jsem se dovolal i Kamile, která má známé na Bulovce a pokud jde do tuhého, navíc je třeba zachránit moji další lyžařskou kariéru, morální zásady jdou stranou a jakákoliv protekce budiž využita. „Prosím tě, už jsem o tom s ním mluvila, příští týden mu máš zavolat. Nebylo lehký tě tam dostat, protože tohle je fakt nejlepší kolenář u nás, takže si taky dost vybírá, ale určitě ti řekne co a jak a objedná tě.“
Ani jednomu z nejlepších kolenářů jsem se nedovolal, takže jsem se nakonec vypravil na naše místní středisko v Košířích a rozhodl se pro standardní řešení svého“udělaného“ kolena. Paní na recepci zdravotního střediska mi, stále se opatrně rozhlížejíc okolo, tiše sdělila, že pan doktor, který je zaručeně nejlepším kolenářem široko daleko, možná i v celé republice, má momentálně dovolenou a ten druhý, co ho zastupuje, prý zas tak dobrý kolenář není. Následně mi poradila, ať si zajedu na středisko na Smíchov, kde je skoro tak stejně dobrý kolenář, jako ten v Košířích, co má zrovna dovolenou. Jel jsem tedy na Smíchov k zaručeně skoro nejlepšímu kolenáři (hned po tom z Košíř, co má dovolenou) a…
A tak to šlo pořád dokola. Fenomén nejlepšího kolenáře prostě žije, a to nejen mezi lyžaři. Přemýšlel jsem chvíli, že bych v rámci sebeobětování se veřejnosti a poskytnutí těch zaručeně nejpravdivějších informací absolvoval operaci kolene postupně u všech nejlepších kolenářů a pak vybral toho úplně nejlepšího. Ale mám jen dvě kolena a navíc těžko říct, kolik anestezií člověk může za život absolvovat. Rozhodl jsem se tedy k jinému kroku.
Žádám tedy lyžující veřejnost, aby označovala své nejlepší kolenáře samolepkou SNOW. Lepte ji na dveře ordinace, abychom my čerstvě zranění poznali, kde už je nějaký ten kolenář vyzkoušený a ověřený. Tedy ne „nějaký ten“, ale samozřejmě „ten nejlepší kolenář v republice“. Zaručeně. I swear! Believe me!
.
