Nedoceněný sjezd z hřbetu Pancíře

Jediná podmínka účasti: dřevěné lyže bez kovových hran s vázáním typu Huitfeldt, dřevěné hole a kožené šněrovací boty. Odpovídající retro ustrojení bylo samozřejmostí. K volbě termínu, bez ohledu na nepříznivé podmínky, vedl závažný důvod, nepřipouštějící odklad.

Západočeští lyžaři touto akcí připomněli sté výročí pozoruhodného závodu ve sjezdu, který byl poprvé součástí tzv. Seveřanských her šumavských, uspořádaných na Weissově louce pod Špičáckým sedlem v r. 1911.

První impuls dali Pražané

Vůbec první lyžaři na Železnorudsku byli na konci 19. století synové místního hoteliéra Františka Prokopa. Ti přivedli do otcova hotelu průkopníky a propagátory lyžování organizované v Českém Ski Klubu (ČSK) Praha a z jejich iniciativy proběhl již v roce 1902 v sousedství hotelu Prokop na Weissově louce exhibiční lyžařský závod v běhu a ve skoku.

Zdařilý podnik zaujal několik přítomných plzeňských sportovních nadšenců, kteří se přičinili o to, aby neupadl v zapomnění. Jmenovitě pánové Juránek a Kabát si opatřili lyže, postupně se je naučili ovládat a spolu s dalšími založili v roce 1907 Kroužek plzeňských lyžařů. Hlavní náplní činnosti byla organizace veřejných lyžařských kurzů a přednášek a společné výlety na Šumavu. Logickým vyústěním těchto aktivit bylo uspořádání prvního klubového lyžařského závodu.

Proč Seveřanské hry?

Rušná atmosféra atraktivních závodů se na Weissovu louku vrátila sice až po sedmi letech, ale zato s válečnou přestávkou natrvalo. Premiérou tradičních závodů byl I. ročník Seveřanských her uspořádaný plzeňskými lyžaři 28. února 1909. Několik desítek startujících soutěžilo v běhu, skoku, v krasojízdě a v jízdě s překážkami. Zatímco při volbě soutěžních disciplín vycházeli organizátoři ze zkušeností svých pražských přátel a rádců, nad zdůvodněním volby neobvyklého názvu pro lyžařské závody konané uprostřed zemí Koruny české se odborníci rozchází.

Nejpravděpodobnější vysvětlení zní následovně: Plzeňští si vzali příklad ze závodů konaných od roku 1893 ve štýrském Mürzzuschlagu (tehdy to byly první závody uspořádané ve Střední Evropě). Tamní „Nordische Spiele“ se postupně staly významnou sportovní událostí komentovanou nejen vídeňským tiskem. Např. v roce 1904 jim přihlíželo 10 tisíc diváků a české lyžaře zde v krasojízdě úspěšně reprezentovali manželé Vávrovi, kteří o tom v Plzni přednášeli a o 5 let později na Weissově louce v krasojízdě vítězili.

Další lyžařská klání pod Špičáckým sedlem rychle ztratila provinční punc. Již II. ročník Seveřanských her uspořádaný 2. února 1910 byl označen jako mezinárodní závod, neboť se na jeho startu sešli závodníci nejen z dvaceti českých klubů, ale i z Německa a z Norska. V cíli jim aplaudovali početní diváci.

Pozoruhodný sjezd z Pancíře

Třetí dějství Seveřanských her se odehrálo v režii čerstvě ustaveného Českého Ski Klubu Plzeň 5. února 1911. Dochované propozice jsou dokladem mimořádné péče, s jakou byl závod připravován. V čestném předsednictvu zasedalo 13 významných osobností včetně předsedy Českého olympijského výboru prof. Gutha a předsedy Svazu lyžařů v Království českém J. R. Ořovského. 24 soudců a časoměřičů dbalo o regulérní průběh soutěží, o zdraví závodníků pečovali tři lékaři.

Dokonalé personální zajištění však není to hlavní, čím k sobě poutá i po sto letech tehdy největší lyžařský podnik na Šumavě pozornost. O tu se zasluhuje především premiéra lyžařské disciplíny, pro jejíž zařazení do soutěžního programu a pro technické provedení budeme těžko hledat srovnání, a to nejen v domácím prostředí. Originální závod je ve zmíněných propozicích zařazen za běh na 10 km a krasojízdu. Uveden je jako Sjezd dam na 1 500 m a Sjezd seniorů na 2 500 m. Senioři startovali z vrcholu hory Pancíř (1 214 m n. m.), dámy níže na turistické cestě mířící z Pancíře zalesněným svahem s vyústěním na Weissově louce (970 m n. m.), kde byla postavena vysoká cílová brána ozdobená klubovými vlajkami. Jak vyplyne z dalšího, provedením tohoto závodu předběhli plzeňští lyžaři dobu více jak o jedno desetiletí.

Sjezd, nebo freeride?

Na počátku 20. století byl rozvoj lyžování ve Střední Evropě silně ovlivňován podněty přicházejícími ze Skandinávie, především z Norska. Spolu se špatnou ovladatelností lyží opatřených primitivním vázáním to byla jedna z hlavních příčin, proč měly lyžařské soutěže i v alpských zemích na programu převážně jen „klasické“ disciplíny – skok a běh v různých obměnách. Zprávy z té doby, zmiňující se o závodech ve sjezdu, jsou ojedinělé a velice kusé. Počet takových závodů, především v Alpách, vzrostl až před I. světovou válkou a v poválečných letech, ale z dochovaných pramenů je zřejmé, že v té době to byly vesměs závody značně vzdálené současnému pojetí. V řadě případů účastníci před závodem absolvovali celodenní výstup na horskou chatu, kde přenocovali, aby druhý den společně odstartovali a sjeli volným, neznámým terénem do cíle hluboko v údolí. Konstatování příbuznosti s dnes populárním freeridem je zcela na místě. Jiným častým „prohřeškem“ byla volba sjezdových tras s dlouhými rovinami, případně s výstupy do kopce.

Tak jsou jako první regulérní označovány až sjezdové závody anglických a švýcarských studentů, organizované ve druhé polovině dvacátých let neúnavným propagátorem sjezdového lyžování Angličanem A. Lunnem ve švýcarském Mürrenu. Staly se předehrou významných „Arlberg – Kandahar Rennen“, které uspořádal Lunn spolu s Rakušanem H. Schneiderem v r. 1928 ve Sv. Antonu podle daných regulí: Souvisle klesající trať sjezdu byla vyznačena praporky, závodníci byli s tratí před závodem seznámeni, startovali samostatně a těm, kteří by jeli obkročmo na spojených holích, hrozila diskvalifikace.

Prvních sjezdařů bylo jedenáct

Na rozdíl od jiných závodů uspořádaných před sto lety není velký problém utvořit si bližší představu o prvních sjezdech z Pancíře. Usnadňují to dochované archivní materiály i fakt, že ani po tolika letech nedošlo k závažné změně trasy turistické cesty vedoucí podél Weissovy louky vzhůru lesem k vrcholu Pancíře. Ze zmíněných pramenů je zřejmé, že v roce 1911 se zde vydaly na trať sjezdového závodu v půlminutových intervalech tři mladé lyžařky a následně z vrcholu osm mužů – členů lyžařských oddílů z Jilemnice, Plzně a z Prahy. I dnes je možné sjíždět po cestě, která nejprve prudce klesá a přechází do roviny, na níž navazuje plynulý sjezd téměř po spádnici až na horní okraj Weissovy louky. Délka této „sjezdovky“je přibližně 2 200 m, výškový rozdíl 250 metrů.

Všestranný lyžař Bohumil Hanč

Pátý ročník Seveřanských her v roce 1913 byl v jejich více jak desetileté historii vyvrcholením jak po sportovní, tak i společenské stránce. Protektorát nad závodem převzal „Jeho Jasnost kníže Thun-Hohenstein, místodržitel Království českého“. Do čestného závodního výboru bylo jmenováno 33 hodnostářů včetně hraběte Harracha a Kolovrat-Krakowského. Ve výčtu nechyběli ani zástupci zahraničních lyžařských svazů nebo klubů z osmi zemí včetně Japonska. Propozice byly vydány i v angličtině a francouzštině. Zdravotní stav více jak padesáti závodníků sledovalo 6 lékařů.

V rámci Her proběhlo tentokrát poprvé na Šumavě Mistrovství zemí Koruny české ve sdruženém závodu (běh na 12 km a skok). Závod ve sjezdu byl v prvé řadě zajímavý mimořádně početným startovním polem. Na trať se postupně vydalo 43 závodníků rozdělených do pěti kategorií. Mezi hosty startovali dva Norové. Třetím cizincem na startu byl „císařský a královský setník“ Siegel, který ovšem nereprezentoval rakouský lyžařský svaz příliš důstojně. Projel cílem v čase 5:56,2 min., zatímco vítěz kategorie mužů, J. Zátka z ČSK Praha, dosáhl času 3:05,1 min. Za ním se vesměs s malými časovými ztrátami seřadila známá jména tehdy již zkušených českých lyžařů, jakými byli Scheiner a Jarolímek z Prahy, Juránek z Plzně a dnes pro mnohé překvapivě na pátém místě jilemnický Bohumil Hanč. Ten pak ještě obsadil 2. místo v „Mezinárodním závodu s překážkami o věčně putovní štít Dr. z Dieskau“ a zvítězil v běhu na 100 m. Do jeho posledního tragického startu v běhu na 50 km po hřebenech Krkonoš v okolí Labské boudy zbývalo 6 týdnů.

V úvodu jsme se pokusili odpovědět na otázku, proč nesly první lyžařské závody pořádané na Šumavě a tedy uprostřed Evropy název Seveřanské hry. Bohužel je pozdě a zůstane už zřejmě navždy bez odpovědi. Podobně druhá, ještě závažnější otázka: kdo přivedl plzeňské lyžaře na myšlenku uspořádat na Šumavě moderně koncipovaný závod ve sjezdu o více jak deset let dříve, než totéž uskutečnil v alpském prostředí legendární propagátor sjezdového lyžování a organizátor závodů Arnold Lunn?

První sjezdové závody organizované živelně

1894 – Norští studenti vedení kapitánem v. v. Vorwergem absolvovali sjezdový závod z Pasek n. J. s cílem na břehu řeky Jizery
1906 – Sjezd z Kitzbüheler Hornu do Kitzbühelu. Zvítězil poručík Bilgeri – propagátor lyžování v rakouské armádě
1909 – Do programu 8. Arlbergrennen ve Sv. Antonu byl poprvé zařazen závod ve sjezdu
1910 – 6 závodníků absolvovalo sjezd z Lauberhornu do Wengenu 1911 – Závod O pohár Roberta z Kandaharu v Crans Montaně (Švýcarsko). Převýšení 1600 m, čas vítěze 61 min
1911 – Do programu III. Seveřanských her šumavských byl poprvé zařazen závod ve sjezdu z Pancíře
1913 – Ski Club Davos uspořádal závod z hřebenu Parsenn do Klosters. Délka 10 km, převýšení 1200 m
1920 – Závod O pohár armády, námořnictva a letectva z Kleine Scheidegg do Wengenu. Zúčastnili se důstojníci britských ozbrojených sil
1921 – Mistrovství Ski Club of Great Britain v krasojízdě a sjezdu ze Salzeggu do Wengenu
1921 – I. ročník závodu Golden Ski von Wengen. Z Felboden odstartovalo 6 dam a 16 mužů
1922 – Závod pětičlenných teamů studentů univerzit v Cambridge a v Oxfordu uspořádaný ve Wengenu

Sjezdové závody řízené A. Lunnem, od r. 1930 organizované podle pravidel FIS

1924 – I. ročník Anglo – Swiss University Race. V Mürren (Švýcarsko) soutěžila šestičlenná družstva studentů z Anglie a Švýcarska ve sjezdu a slalomu
1924 – I. ročník Parsenn – Derby Rennen v Davosu
1925 – I. Akademické mistrovství Švýcarska ve sjezdu a slalomu v Mürren
1928 – I. ročník Inferno – Rennen. Závod pořádaný v Mürren až do současnosti, délka trati 15,8 km
1928 – I. ročník Arlberg – Kandahar Rennen. Závod ve sjezdu a slalomu ve Sv. Antonu (Rak.).
1930 – I. ročník Lauberhorn Rennen. Závod ve sjezdu a slalomu ve Wengenu
1931 – I. ročník. Hahnenkamm Rennen. Závod ve sjezdu a slalomu v Kitzbühelu
1931 – I. Mistrovství světa ve sjezdu a slalomu v Mürren
1936 – Závody ve sjezdu a slalomu byly poprvé zařazeny do programu ZOH v Ga-Pa
1937 – I. Mistrovství ČSR ve sjezdu a slalomu bylo uspořádáno v Banské Bystrici
1946 – VI. Mistrovství ČSR ve sjezdu a slalomu bylo uspořádáno v Banské Bystrici
1992 – Ve Špindlerově Mlýnu byl uspořádán poslední závod o titul Mistra ČSSR ve sjezdu. Zvítězili Bíreš a Medzihradská