Analýza pohybu 1. - Nechte se roztrhat lektory APUL!

A pokud máte rovnou chuť podrobit se odborné analýze, sérii svých fotografií k analýze nebo video můžete i s vaším komentářem vložit do modulu Lyžařské analýzy na http://snow.cz/…rske-analyzy. Tam také najdete další odborné analýzy členů lektorského sboru APUL.

První obětí nenechavých očí lektorů Apul se stal Honza, mladý nadějný freeridista, který si pořádné lyžování mimo sjezdovky vyzkoušel na letošním Snowfestu a nové freeridové dimenze ho spolu s širokými lyžemi zcela pohltily.

Komentáře Karla Kříže a Jirky Nohejla najdete v aktuálním SNOW 75.

Sérii fotografií Honzovy jízdy najdete v galerii pod článkem!

Tomáš Mical

První dojem:

Sekvence zachycuje dalšího ze stále více a více lyžařů, kteří již neodolali půvabu jízdy v prašanu mimo sjezdové tratě. Není se čemu divit, je snad něco lepšího? Z jednotlivých záběrů je patrný nejen úsměv na tváři, hovořící o nadšení z lyžování ve volném terénu, ale také několik technických chybiček, které mohou způsobit nemalé problémy např. na prudších sklonech s těžším terénem.

Analýza:

V ukončení oblouku doleva (obr. 1) se jezdec či jezdkyně sice opírá zřetelně o vnější lyži, ta vnitřní je ovšem zcela pasivní a nevyužita. Jednou z hlavních příčin tohoto „utopení“ vnější lyže je příliš široká stopa a následně nerovnoměrně rozložená váha na obou chodidlech. Principem zatáčení je pouhé přestoupení z lyže na lyži, což je patrné z průběhu oblouku doprava. Tělo se po přestoupení pouze pasivně naklání dovnitř tvořeného oblouku, přičemž pasivita vnitřní lyže způsobuje její vyjetí před zaostávající vnější. Jezdec se tak dostává do nestabilní pozice, která by mohla být v těžších sněhových podmínkách snadno potrestána pádem.

Doporučená cvičení:

Právě v prašanu by bylo mnohem efektivnější, lyžovat tzv. více „obounož“. Doporučoval bych tedy zúžit stopu a rozložit tlak rovnoměrněji na obě lyže, aby tak mohly být v průběhu oblouku přibližně stejně „utopené“. Pokud se ti podaří pokrčit kotníky, budeš moci lyže natáčet do nového směru pomocí uvolněných a neustále se pohybujících chodidel. Důsledkem pak bude postupné vytvoření platformy (polštáře) pod lyžemi, která ti umožní plynulejší a stabilnější „plavbu“ lyží z oblouku do oblouku. Lyžování v prašanu je jako chůze po zamrzlém rybníku, lyžujme tedy s citem a velmi měkce. TIP na konec: Zkus si hrát s šířkou stopy. Představ si, že máš mezi chodidly fotbalový míč a udělej pár oblouků. Po té si představ mezi chodidly pouze tenisový míček a udělej opět pár oblouků. S jakým míčkem se ti lyžuje v prašanu lépe?

Tomáš Horáček

První dojem:

Pohodová jízda na rockerových lyžích.

Analýza:

Jelikož jsem příznivec jízdy v prašanu na kvalitních rockerových lyžích s dobrým výtlakem (rozuměj šířkou), které umožňují moderní pojetí lyžování, i v hlubokém sněhu musím úvodní sekvenci malinko zkritizovat. Nájezd do oblouku je zbytečně pasivní, v záklonu a neumožňuje tak vytvoření tlaku na lyže a plné využití rocker konstrukce. V další fázi oblouku chválím frontální postavení těla nad lyžemi, které pomáhá dobrému rozložení váhy a dobrému "flow" lyží. Zahájení dalšího oblouku kritizuji z jiného úhlu, a to přemíry úsilí. Výrazné zatížení vnější lyže, výrazná antirotace neumožňuje využít vztlaku vnitřní lyže a zbytečné zaboření se do sněhu a zpomalení.

Doporučená cvičení:

Pro jízdu v hlubokém sněhu na širokých rockerových lyžích bych doporučoval vyvážený frontální postoj nad lyžemi, který dovoluje jízdu na obou lyžích, plynulý přesun těžiště do budoucího oblouku a větší rádius oblouků. Pro lyžařku na fotkách pak držení rukou před tělem a protlačení pánve vpřed pro odstranění záklonu.

David Pražák

První dojem:

Uvolněná jízda v hlubokém sněhu mimo sjezdovku. Hned na první pohled ovšem nevyrovnaný projev, což pramení z několika chyb.

Analýza:

Z obrázků je vidět, že lyžařka již nějaké zkušenosti s jízdou v prašanu má. Pravděpodobně má i hrubou představu o tom, jak by měly oblouky vypadat. Příčinu v tom, proč se jí to nedaří zrealizovat, vidím ve dvou hlavních chybách. První je přílišný záklon, resp. špatný základní postoj a druhá je nedostatečná práce dolních končetin. Lyžařka přehraňuje pouze pomocí překlápěním těla přes lyže, tzv. „crossover“, avšak dolní končetiny zůstávají takřka pasivní. Namísto, aby začínala od spodu, tzn., postavila lyže na hranu nejdříve naklopením kotníků, kolen, pánve dovnitř oblouku a poté by přirozeně reagovala horní polovina těla, postupuje naopak. Tím lyžařka neustále zůstává nad lyžemi, a přestože se velmi snaží, dostat lyže dále od těla, tudíž zatížit, prohnout a s menší námahou je donutit zatáčet, se jí nedaří. Tím vznikají další doprovodné chyby. Lyžařka se zřejmě potýká s těmi samými chybami i na sjezdovce, těžší terén je jen zvýraznil.

Doporučení:

Do jízdy v hlubokém sněhu se spíše hodí technika „crossunder“, nebo alespoň zmenšit vertikální pohyb. Lyžařce by prospělo, kdyby se vrátila zpět na mírnou sjezdovku a nejdříve zapracovala na základním postoji, na což se hodí nejrůznější koordinační cvičení, např. jízda bez holí nebo na jedné lyži. Dále cvičit naklápění kotníků na modré sjezdovce nejdříve v jednotlivých obloucích a poté navazovaně. Dobré cvičení na zvětšení rozsahu dolních končetin je např. „kraul“ neboli bruslařské oblouky (lyžař jede ve sníženém postoji a oblouky vyjíždí extenzí dolních končetin).

David Špunda

První dojem:

Na obrázcích patrná sportovní jízda pokročilého lyžaře ve volném terénu. Jízda je kontrolovaná, k čemuž přispívá výborný prachový sníh a vhodné široké lyže do prašanu.

Analýza:

Celkově lze říci, že pokud máme jízdu ve volném terénu pod kontrolou, pravděpodobně si ji užíváme a vše je tak v pořádku, protože nezapomeňme, že lyžování je pro zábavu. Na druhou stranu je potřeba být připraven i na jiný, těžší druh sněhu, který pak ovlivní naši jízdu ve volném terénu mnohem více než na upravené sjezdovce. V některých fázích oblouku, hlavně obr. 4, 5 a 6 jsou paže až příliš laxně spuštěné podél těla, což může znamenat na těžším sněhu ztrátu stability a tím značné komplikace dalšího pokračování jízdy. Zkuste si balancovat na „Fitbalónu“ jednou s pažemi podél těla a jednou pěkně mírně pokrčené před tělem a hned ucítíte rozdíl. V kombinaci s pažemi se tu vytrácí i dobrý stabilní sjezdový postoj (o kterém se tu už v loňské zimě napsalo spousty), který je dobré přenést ze sjezdovky i do neupraveného terénu. Pravda, není to jednoduché, ale co je v těžkých sněhových podmínkách jednoduché. Je to přece mistrovská třída!

Doporučená cvičení:

Ve volném terénu obecně platí jezdit jezdit jezdit, to je jasné, ale průprava a celkový trénink na sjezdovce, pochopení důležitých principů a zdokonalení správné techniky je velmi důležité a zužitkujeme to právě na neupraveném svahu.Je velice přínosné pravidelně na volný terén i střídat lyže a to právě i za ty jinak ne příliš vhodné do volného terénu! Naučí nás to více pracovat dolními končetinami a tolik se „nevozíme“, což by nás někdy mohlo stát i zdraví.Nezapomeňte, že jízda v hlubokém sněhu je neustálé hledání rovnováhy, pády patří k tomu a trpělivost růže přináší!

Jitka Fucimanová

První dojem:

Následující fotografie ve mně vyvolávají smíšené pocity. Vidím zde dobrého sportovního lyžaře, který si jízdu ve volném terénu evidentně užívá plnými doušky a pravděpodobně v něm nejede poprvé. Přesto je zde jistá nervozita při vedení oblouku. Spíš to vypadá jako by lyže ovládaly lyžaře než lyžař lyže. Lyžař se toto snaží kompenzovat malinko silově na konci oblouku a tím dosáhnout vytyčeného směru jízdy.

Analýza:

Na obrázku č. 1 vidíme fázi ukončení předchozího oblouku. Nesouhlasné zahranění lyží je způsobeno zatížením vnitřní nohy, přičemž vnější noha odjíždí pasivně do strany ven z oblouku. Celé těžiště lyžaře je posunuto dovnitř a dozadu oblouku. Horní polovina těla je ve značném předklonu a protirotaci vůči lyžím. Poté následuje výrazný vertikální pohyb nahoru obr. 2 a driftování do spádnice. Zde by mělo docházet k uvolnění tlaku na lyže a plynulému budování tlaku na novou vnější lyži. Lyžař však bojuje s těžištěm těla. Snaží se dohnat výrazný záklon mírným „vyprsením“ obr. 4-5 a srovnat osy těla do frontálního postavení. Váha těla se opět dostává výrazně na vnitřní lyži. Celé tělo pasivně padá dovnitř oblouku a snaha o vybudování zalomení začíná rotací pánve.

Doporučení:

Jízda ve volném terénu by měla být uvolněná a plynulá. Chyby, které se zde vyskytují, pravděpodobně pramení z chyb vybudovaných při jízdě na sjezdovce. Doporučila bych se zaměřit na plynulé zatěžování lyží v průběhu oblouku a budování tlaku na vnější lyži. Zmenšit aktivní vertikální pohyb a snažit se udržet frontální postoj těla. Je třeba si uvědomit, že veškeré pohyby musí začínat od lyží, přes kotníky a kolena, nikoliv od pánve. Toto je dobré trénovat na jednoduché modré sjezdovce.

Zbyněk Pavelčík

První dojem:

Modré nebe, sluníčko, čerstvý snížek, zřejmě nižší teplota (soudě podle toho, jak má lyžař schovanou bradu do límce bundy), to vše vybízí k tomu, pořádně si v tom bílém štěstí zablbnout. Na fotkách je zachycen pouze jeden oblouk, ale i tak lze usuzovat, že jde o sportovní, energickou jízdu, kterou si lyžař bezpochyby užívá.

Analýza:

Začnu otázkou: „Nebolí Vás po takovémto dni horní strana stehen?“ Obr. 1 zachycuje jezdce ve fázi ukončení oblouku. Zde je patrné, že jezdec končí oblouk s těžištěm příliš vzadu (lidově řečeno, že v tom sedí) a také má moc váhy na vnitřní lyži (to je důsledek předsunuté vnitřní nohy víc než je zdrávo – také obr. 5 a 6). Dalším důvodem proč se jezdec dost často ocitá na vnitřní lyži je, že se po celou dobu naklání celým tělem do středu oblouku – obr. 3,4,5,6. V momentu, který je na obr. 5 a 6, už by mělo docházet k zalomení těla v bocích tak jak to vidíme na obr 1, zde by měl vznikat pocit, že jezdec je opřený víc o spodní lyži.

Doporučená cvičení:

K zahájení nového oblouku by mělo dojít dynamickým pohybem těla nahoru a ve směru předpokládané budoucí jízdy. Tento pohyb je v hlubočáku velmi důležitý, poněvadž odlehčené lyže vyplavou nad vrstvu sněhu a jsou v tento moment lehce ovladatelné a lze je jednoduše natáčet pohybem chodidel do nového směru. Máte freeridové Armady, tak využijte jejich potenciál a nezaklánějte se. Šetřete Vaše stehna. Čím větší rychlost, tím větší vztlak vzniká a lyže se méně boří do sněhu. Představte si, že projíždíte rychle na kole sérii klopených zatáček. Aby člověk nespadl je potřeba neustále přehazovat pozici šlapátek tak, aby nedošlo ke kontaktu s vozovkou (vnitřní noha pokrčená, vnější natažená). Zkuste to aplikovat do vaší jízdy na lyžích. Pro potlačení předsouvání vnitřní lyže vyzkoušejte krčit prsty vnitřního chodidla v lyžáce. Neschovávat pusu a bradu do bundy, ale užívat si čerstvého vzduchu a sluníčka – vznikne tím méně strnulý dojem z jízdy. Tak ať se práší za kočárem!

Chcete-li se stát lektorem, pište na redakce@snow.cz.