Jestliže vyrazíte do Francie s nereálnými očekáváními a bez znalosti místních specifických rysů, které bez ohledu na kvalitu a rozsah samotné lyžařské nabídky dokáží zásadně ovlivnit celkový dojem z dovolené, je velmi pravděpodobné, že budete v míře větší či menší zklamáni, pokud ne rovnou odrazeni od jakékoliv příští návštěvy.
Jak ukazují statistiky, počet českých lyžařů, kteří každou zimu
míří do Alp, neustále roste, přičemž jednoznačnou jedničkou je nám
blízké Rakousko, následované Itálií. Většina lyžařů tak má vcelku
jasnou představu, co zde lyžování obnáší. Francie spolu se Švýcarskem
je a i nadále bude z tohoto pohledu ve stínu obou těchto zemí, i když
počet našich lyžařů i zde roste. A protože lyžování i celá lyžařská
dovolená jsou ve Francii skutečně trošku „jiné“, rád bych v
následujících řádcích upozornil na určité rozdíly a nástrahy, které
zde na návštěvníka čekají. Na některé se lze již předem alespoň
psychicky připravit a některým se lze správnou organizací dovolené dokonce
zcela vyhnout tak, aby se výsledný dojem ze zde strávené dovolené byl
pozitivní a příjemný...
Tři údolí - Cime de Caron a udoli de Belleville
Doprava: jak zmírnit její nepříjemnost
Už při prvních úvahách o zimní dovolené ve Francii zájemce narazí na
to, že francouzské areály patří k těm z ČR geograficky
nejvzdálenějším, přičemž nejznámější z nich jsou zhruba 1 150 km
cesty z Prahy. To obnáší potřebu rezervovat si na každou cestu jeden den a
zapovídá kratší pobyty, jaké jsou zvykem třeba v Rakousku. Cesta do
většiny francouzských středisek probíhá prakticky celá po dálnicích
přes Německo a Švýcarsko, kde je nutné počítat s dálniční známkou. I
ve Francii doporučuji tam, kde je to možné (typicky Ženeva – Annecy, resp.
Grenoble), maximálně využít zpoplatňené dálnice. Tyto jsou výrazně
rychlejší než alternativní okresky, po nichž je tak jako tak nutné
absolvovat poslední desítky kilometrů a na nichž hrozí v sobotních
termínech, kdy se mění turnusy, místní zácpy. V případě výběru
některého střediska v Jižních Alpách je nejrychlejší cesta přes
zpoplatněné italské dálnice. Vzhledem ke zmíněné vzdálenosti stojí za
úvahu zvážit i možnost autobusové dopravy. A to ať už přímo s nějakou
CK, nebo té „linkové“, která funguje od loňské sezony v
nejžádanějších termínech a do nejznámějších středisek. Z čistě
ekonomického hlediska jsou obě varianty nákladově přinejmenším
srovnatelné, pokud jsou ale jsou realisticky zakalkulovány veškeré náklady
na provoz auta včetně amortizace, tak cesta soukromým autem často vychází
dráže než autobusem, neboť běžná autobusová jízdenka vychází na 1
Kč/km/os.
Cesta autobusem, dnes již většinou v rámci možností pohodlným, je o něco
pomalejší než autem a nese s sebou mimo jiného také jistá omezení v
počtu a hmotnosti zavazadel. Hlavní výhodou z pohledu lyžaře je ale
především to, že vzhledem k časové organizaci autobusových zájezdů je
možné obvykle za velmi rozumný příplatek nebo někdy dokonce zcela zdarma
získat sedmý den lyžování. V případě cesty autem je vhodné se dopředu
informovat na možnosti parkování v daném středisku, protože v některých
větších střediscích možnost bezplatného parkování neexistuje (Val
Thorens) nebo je vzdálené kilometry od hlavních ubytovacích kapacit
(Tignes), přičemž placené týdenní parkování může obnášet
dodatečných až 80 EUR. Při příjezdu i odjezdu je tolerováno krátkodobé
parkování u rezidencí pro potřeby vykládky a nakládky, ale je potřeba se
obrnit trpělivostí, protože sobota je skutečně den, kdy v jinak dopravně
vcelku poklidných střediscích panuje čilý ruch až chaos.
Jako zatím okrajovou možnost dopravy do Francie je možné zmínit i leteckou
trasu Praha–Ženeva, kde ceny zpátečních letenek začínají na 4 000 Kč.
Při dopravě z letiště do největších areálů lze využít služeb
společností, které provozují transferové autobusové linky.
S CK, nebo bez? Cenově to bývá nastejno
Francie zůstává lyžařskou destinací, kde si cestovní kanceláře stále zachovávají proti individuální turistice významný podíl na trhu. Důvodem je několik faktorů. Jedním z nich je výše zmíněná vzdálenost z ČR. Ta už jen v kontextu masového pojetí lyžařského turismu ve Francii, které je postaveno téměř výhradně na týdenních pobytech od soboty do soboty, prakticky vylučuje krátkodobé lyžařské výlety. Dalším významným faktorem, který nahrává cestovním kancelářím, je to, že v každém středisku je pouze několik málo správcovských agentur. Ty v balíčcích se skipasy nabízejí a prodávají volné termíny jimi spravovaných ubytovacích kapacit, což cestovním kancelářím umožňuje nakupovat přes jednoho partnera značné množství kapacit, kdy se pak nakoupený objem jistě projevuje i v realizovaných cenách.
Pobyt ve Francii si lze samozřejmě sjednat i zcela individuálně, ale je
otázkou, zda se člověk při srovnatelném zadání dostane na ceny nabízené
CK. Osobně se domnívám, že ne. Z pohledu lyžařské polohy a běžně
požadované kvality ubytování se taktéž individuálně nelze prakticky
dostat k ničemu lepšímu, než co je standardně nabízeno přes CK. Z těchto
důvodů stále značná část návštěvníků z Česka dává přednost
mnohem pohodlnějšímu objednání přes CK, a to ať už s dopravou autobusem.
nebo individuální.
Avoriaz v mracích
Ubytování: od socialismu k pohodlí
Francie v 60. a 70. letech přistoupila k masivnímu budování umělých
lyžařských stanic pro široké masy v dříve opuštěných horských
údolích, kdy se tyto nalézají až ve výšce 2 300 m n. m., přičemž
důraz byl kladen především na funkčnost, dostatečnou kapacitu, komplexnost
a vzájemnou propojenost ubytování s návaznou lyžařskou infrastrukturou.
Výsledkem tak byla často nevzhledná paneláková architektura a ubytovací
kapacity co do velikosti budov zcela jiného rázu, než jaké dominují v
ostatních alpských zemích. Jako příklad až skutečně monstrozních staveb
lze uvést třeba rezidence Brelin v Les Menuires nebo Aime v La Plagne.
Tři údolí - Les Menuires
Dnes jsou některé tyto původní ubytovací kapacity alespoň částečně
maskovány a zlidštěny různými dřevěnými obklady, kameny apod., ale pod
touto slupkou se skrývají, alespoň co do dispozice jednotlivých ubytovacích
jednotek, stále původní „paneláky“. Výstavba v posledních letech je
už přeci jen výrazně esteticky i velikostně vhodnější do vysokohorské
krajiny a místo megalomanských rezidencí nyní vznikají objekty výrazně
menší, často v podobě chaletů. Vzhledem k tomuto historickému pozadí a
cílené funkčnosti působí francouzská střediska odosobněně, neútulně
až chladně, ale je zde vidět dlouhodobá snaha o zlepšování tohoto stavu.
I když příští generace se v nich zřejmě nedočkají malebnosti a
kýčovité romantiky rakouských podhorských vesniček.
Na druhou stranu plánovitá výstavba vysoko položených středisek umožnila dosáhnout obrovské konkurenční výhody proti ostatním alpským zemím – téměř 100% dostupnosti lanovek a sjezdovek přímo od ubytování, a to prakticky po celou sezonu. U velké části ubytovacích kapacit je možné se dostat na sjezdovku přímo ze dveří rezidence, u ostatních jde o desítky, maximálně však o několik stovek metrů. To také znamená, že během pobytu absolutně nepotřebujete používat auto nebo místní skibus proto, abyste se dostali za lyžařskou nabídkou.
I ve Francii lze samozřejmě sehnat „tradiční“ ubytování ve
vesničkách na okrajích nebo pod lyžařskými areály, ale vzhledem k
související denní časové ztrátě při dopravě na a ze sjezdovky to už
jen z tohoto logistického hlediska postrádá smysl.
La Toussuire (Les Sybelles)
Anonymní rezidence
Tím se dostávám ke zřejmě největšímu kamenu
úrazu pobytů ve Francii – kvalitě a velikosti ubytování, kdy jen tyto, v
případě nevhodné volby, dokáží pokazit celkový dojem z dovolené. Na
rozdíl od Rakouska a Itálie, kde významnou část nabídky ubytování
tvoří soukromé penziony, hotýlky nebo klidně jen několik pokojů v
rodinném domku, je nabídka ubytování ve Francii postavena v drtivé
většině na studiích a apartmánech s vlastním stravováním. Tyto jsou
nabízeny jak v konkrétních rezidencích, tak často jako levnější varianta
prostřednictvím již zmíněných správcovských agentur jako naprosto
anonymní kapacity a standardizované typologie rozmístěné po celém
středisku.
To je nutné zohlednit v případě, že cestuje například větší skupinka,
která chce ale logicky bydlet ideálně poblíž sebe, což je ovšem u
anonymních ubytovacích kapacit požadavek velmi často nesplnitelný.
Vzájemná návštěva kvůli večernímu posezení tak může znamenat i
solidní procházku v plné zimní polní. Abyste se tomuto vyhnuli, je
potřebné volit naprosto konkrétní ubytování. Ale i zde je pak nutné
počítat s tím, že jednotlivé ubytovací jednotky se mohou nacházet v
různých částech a patrech velmi rozsáhlých budov, popř. v různých
budovách jednoho ubytovacího komplexu, které jsou ne vždy propojeny
„suchou nohou“. Volbou konkrétního ubytování si také zajistíte lepší
či horší přístup na sjezdovky (např. nutnost ráno použít nejprve
přibližovací lanovku) nebo do nákupního centra střediska.
Na velikosti záleží
Nabídka typologií ubytování je velmi široká, ale jako standard nabídky
lze považovat studia pro 2 až 4 osoby (ST2, ST3 a ST4) a apartmány pro 4 nebo
6 osob (AP4, AP6). Co do kvality se současná nabídka nachází obvykle v
jejím středu, tzn. 2 až 4 hvězdičky. Nejlevnější, ale nejméně
kvalitní jednohvězdičkové ubytování již z nabídek našich CK prakticky
vymizelo. Naopak kvůli výrazně vyšší ceně a pochopitelně nižší
poptávce se tam naopak téměř neobjevuje ani ubytování s 5
hvězdičkami.
Apartman AP4
Počet hvězdiček ubytování vyjadřuje jak jeho celkový stav, stáří nebo
vybavenost, tak i jeho velikost. A na tu bych chtěl upozornit především.
Obecně ji lze charakterizovat tak, že čím je středisko vyhlášenější,
známější a daná ubytovací kapacita starší, tím je i velikost
ubytování menší. Naopak, v moderních rezidencích nebo v areálech, které
nejsou tak vyhledávané, je obvykle velikost ubytování větší. Jako spodní
extrém lze zmínit třeba ST2 s 13m2, ST4 s 19m2 nebo AP6 s 30m2. Když vezmu
nejběžnější ST4, tak u něj se velikost obvykle pohybuje okolo 25m2 a pokud
plocha přesáhne 30m2, tak jde již o velmi kvalitní prostorový nadstandard,
zvláště pokud jde o top střediska.
Pozor na ponorku
Na velikost ubytování upozorňuji i proto, že i jednotlivé ubytovací
jednotky především kvality dvou a tří hvězdiček jsou dispozičně
řešeny s důrazem na maximální funkčnost a při plném obsazení je pak
ubytování velmi, ale skutečně velmi stísněné. To se mj. projevuje
nedostatkem ukládacích prostor nebo problematickým každodenním sušením a
větráním věcí. Je nutné vzít v potaz, že výbavou třeba standardního
ST4 je obvykle palanda v chodbě nebo kabině a rozkládací gauč v obytné
části, který v rozloženém stavu zase ukousne podstatnou část obytné
plochy. Tudíž se jedná o ubytování vhodné pro rodinu se dvěma dětmi, ale
vcelku nevhodné třeba pro skupinku čtyř 100kilových chlapů, kteří
takové studio prostorově a prakticky „zneobytní“ už jen ve chvíli, kdy
si rozloží své bágly a výbavu. Nehledě na to, že spát na nahoře na
palandě jako na táboře již dnes asi těžko splní představu ideálně
prožité lyžařské dovolené.
Tři údolí - Val Thorens a Mont Blanc
Při výběru ubytování tak je vhodné mimo velikost zvážit i jeho dispozici
(počet místnosti, kabina, mezonet, v případě největších apartmánů i
počet koupelen a WC). A dále také typ lůžek (palandy, rozkládací gauče,
sklopná nebo výsuvná lůžka) s ohledem na skladbu ubytovaných.
Z vlastní zkušenosti tak všem návštěvníkům zimní Francie doporučuji volit ubytování co největší a navíc v menší než maximální obsazenosti. Jako ideální se osvědčil model „minus 2“. Pro dvojice ubytování v ST4 nebo AP4, v případě 4 lidí AP6. Taková varianta je sice dražší, než když je daná jednotka obsazena do plné kapacity, ale umožňuje zde vcelku civilizovaně a přeci jen s jistým soukromím fungovat po celý pobyt. V opačném případě si spolehlivě zaděláváte na ponorkovou nemoc, protože to, co třeba v Rakousku 2 nebo 3 noci s ohledem na stísněnost ubytování vcelku bez problémů snesete, tak zde musíte přežít celý týden a pak dlouhou zpáteční cestu k tomu.
Pokud se ve dvojici chcete vyhnout každodennímu rozkládání a skládání
gauče v kuchyni, což je z prostorových důvodů obvykle nutnost, tak je
potřeba zvolit ubytování v AP4, kdy standardní dispozicí je i samostatná
místnost s manželskou postelí, popř. se dvěma samostatnými lůžky.
Espace Killy - Val d´Isere a přehrada v pozadí
Do chaletu s vlastním dřevem
V nabídce ubytování lze také nalézt našinci relativně okrajově
využívané a výrazně dražší hotelové ubytování anebo stále
populárnější chalety. Tyto nabízejí ubytování dle dispozice typicky pro
8 až 12 osob. Takové ubytování je taktéž vyšší cenové úrovně, ale v
menších a levnějších střediscích může být pro uzavřené skupinky
lyžařů zajímavou a cenově dostupnou alternativou. Svou povahou je proti
největším apartmánům (běžně AP8) umístěným v rezidencích schopno
nabídnout podstatně vyšší míru soukromí, často výrazně větší
obytnou plochu a větší počet WC a koupelen. Součástí všech je ale
podobně jako u apartmánů jediná kuchyň a obytná místnost s rozkládacím
gaučem. Výbavou některých je i sauna nebo krb. V případě, že jej
hodláte používat, je vhodné naložit do každého auta i pár polen,
protože ceny dřeva na místě se blíží 20 Kč/kg.
Vybavení: odolné a funkční
Co se týká vybavení apartmánů a studií, tak to je naprosto standardní.
Plně zařízený kuchyňský kout (doporučuji si dovézt jeden ostrý nůž),
elektrický plotýnkový vařič, v lince malá lednička a většinou už i
myčka nádobí, malá elektrická trouba, která je už i výjimečně
nahrazena mikrovlnkou. Masivní a odolný dřevěný nábytek, pár lamp a
stolků. Většinou na chodbě umístěná nepříliš prostorná skříň, ve
které se navíc skrývají úklidové prostředky a vysavač. Dále subtilní
drátěný sušák na prádlo a někdy plastový nábytek na balkoně. Vybavení
jednotlivých i jinak zcela srovnatelných a klidně přímo sousedících
jednotek se může výrazně lišit a závisí na vkusu jejich majitele. Ale
vždy je takové, aby při nešetrném užívání desítkami lidí v průběhu
sezony toto přežilo s co nejmenší újmou, respektive náhrada nebyla
příliš drahá.
Vytápění je elektrické a v každé místnosti jej zajišťuje malý, ale
velmi výkonný radiátor. Dnes je stále častější výbavou i malá LED
televize. Někde zcela zdarma, jinde za poplatek, takže bez něj si naladíte
pouze promo kanál daného střediska nebo pár francouzských programů. Wi-fi
je obvykle za ne zrovna zanedbatelný poplatek, ale u některých rezidencí
zdarma na recepci. V dnešní elektronické době také musím upozornit na dnes
již často nedostačující počet zásuvek u starších rezidenci, takže je
vhodné si s sebou přibalit i rozdvojku, aby jste byli schopni nabíjet
veškeré kamery, foťáky, mobily, tablety a notebooky.
S možností způsobených škod na vybavení ubytování souvisí požadavek
na kauci, která je řešena blokací příslušné částky na kartě při
příjezdu na recepci při přebírání ubytování, většinou se jedná o
sumu 200–400 EUR.
