Kde se zrodilo lyžování? Tuhle otázku si kladou historici, archeologové i lyžaři už déle než sto let. Dlouhou dobu platila odpověď téměř dogmatická: Sibiř. Autoritou byl Fridtjof Nansen, polárník, vědec a muž, jehož jméno má v lyžařských dějinách váhu kamene. Jenže moderní archeologie a genetika dnes říkají něco jiného. A poměrně jednoznačně.

Nejstarší důkazy o lyžování – skutečné lyže, saně a jejich fragmenty – neleží za Uralem, nýbrž západně od něj. V oblasti mezi Baltem a severovýchodní Evropou. Jinými slovy: kolébka lyžování je evropská.

Nansenova sibiřská hypotéza

V roce 1888 Nansen vyslovil teorii, že lyžování vzniklo v pravěku v jižní Sibiři, v oblasti mezi Bajkalem a Altajem. Odtud se mělo šířit s migrujícími kmeny do zbytku Sibiře i do Evropy. Nansen tuto představu opřel nejen o geografii, ale i o jazyk: jeho přítel Andreas M. Hansen zkoumal původ slov pro „lyži“ v severní Eurasii a narazil na překvapivou stopu. Finské slovo suksi se v obměnách objevovalo napříč Sibiří až k Tichému oceánu.

Z toho Nansen vyvodil, že Finové, Sámové a sibiřské národy musely kdysi sdílet společnou pravlast v oblasti Bajkal–Altaj a že Skandinávci se lyžovat naučili až sekundárně – od východních migrantů.

Problém je, že tahle konstrukce stojí na tehdejších lingvistických a antropologických představách, které dnes neplatí. Přesto měla obrovskou výhodu: nabízela jednoduché vysvětlení a opírala se o jméno muže, kterému málokdo oponoval. Nansenova hypotéza přežila celé 20. století ne proto, že by byla přesná, ale proto, že dlouho neexistovala data, která by ji dokázala přesvědčivě nahradit.

Slova putují, geny a artefakty mluví jinak

Už Nansenovi současníci upozorňovali na slabiny jeho argumentace. Švédský lingvista Karl Wiklund zpochybnil jazykové závěry, moderní lingvistika pak označila směr migrací, který Nansen předpokládal, za neověřitelný. Přesto se představa „sibiřské kolébky lyžování“ pevně zakořenila a opakovala se bez zásadní revize.

Tu přinesla až kombinace archeologie a genetiky.

Genetické studie (Tambets, Torroni aj.) dnes jasně ukazují, že Sámové ani Finové nejsou asijského původu. Jsou evropským obyvatelstvem, vzniklým spojením dvou evropských populací: západoevropské (příbuzné Baskům) a východoevropské protofinské. Všichni Finové patří geneticky k Evropanům.

To zásadně mění interpretaci pohybu lidí – a s nimi i technologií. Zatímco slova se mohou šířit obchodem, kontaktem nebo prestiží, genetická data a hmotné artefakty sledují skutečný pohyb populací mnohem spolehlivěji.

Kundská kultura a svět po ledové době

Na konci poslední doby ledové, zhruba před 15–13 tisíci lety, se Evropa začala otevírat severním migracím. Jedna populační vlna přišla z jihozápadu, z oblasti dnešního Baskicka a Akvitánie, druhá z prostoru dnešní Ukrajiny. Kolem roku 10 000 př. n. l. se obě setkaly na jižním pobřeží Finského zálivu a vytvořily tzv. kundskou kulturu.

Právě tady, v krajině nížin, jezer, mokřadů a mírně tekoucích řek, vznikly ideální podmínky pro zimní dopravu po sněhu. Archeologové popisují systematické využívání kánoí v létě a saní v zimě. Přechod od saně k lyži byl logický, technicky zvládnutelný a pravděpodobně velmi rychlý.

Zásadní je, že lyže zde nevznikla jako lovecká specialita, ale jako dopravní prostředek. Rozšířená plocha pod chodidlem umožňovala efektivní pohyb krajinou, kde sněžnice jiných kultur nebyly praktické. Evropská linie vývoje tak směřovala k jednoduché, pevné a nosné lyži – nástroji každodenní mobility.

Nejstarší lyže světa

Nejstarší skutečné lyže, jaké dnes známe, pocházejí z oblasti západně od Uralu. Z lokality Vis u jezera Sindor, asi 1 300 kilometrů severovýchodně od Moskvy, pochází lyže stará přibližně 9 300 let. Našel ji archeolog Grigorij Burov v roce 1985. Je vyřezaná z kmene stromu, asi 15 cm široká – technologicky blízká saním a vydlabaným kánoím.

Podobně staré nálezy pocházejí i z lokality Nižněje Veretje severně od Moskvy. Burov tyto kultury spojuje s baltskými oblastmi (Suomusjärvi, Kunda) a s územím mezi Baltem a severovýchodní Evropou.

Ve Finsku samotném sice dosud nebyly nalezeny stejně staré lyže, ale saně z Heinoly – staré asi 10 000 let – dokazují, že technologie zimního pohybu byla přítomna. Podle finského archeologa Hannu Takaly je velmi pravděpodobné, že první osadníci ve Finsku lyže znali, i když se zatím nedochovaly.

Směr migrace: ze západu na východ

Zásadní zlom přináší práce ruského archeologa Jakova A. Shera. Souhrn archeologických a genetických dat ukazuje, že od neolitu do doby bronzové probíhal hlavní směr migrací převážně ze západu na východ – tedy opačně, než se domníval Nansen.

Finno-ugrické skupiny se dostaly až do jižní Sibiře, kde jejich přítomnost dokládají historické i etnografické prameny (například tzv. sajanské Samojedy). Spolu s lidmi putovaly i technologie – a slova. Suksi se tak dostalo do tunguzsko-mandžuských jazyků a dál na východ.

Teprve v době železné, s nástupem kočovných asijských kmenů, se migrační směr obrátil. To už ale Evropa lyžovala nejméně osm tisíc let.

Sibiř: lyžování ano, kolébka ne

Nejstarší důkazy lyžování v Sibiři – saně, skalní rytiny lyžařů – jsou mladší. Rytiny jsou obtížně datovatelné, ale pravděpodobně nejsou starší než 7 000 let. Charakteristické sámské lyže s nášlapnou deskou a čepovým upevněním, datované na 3 400 let, se v Sibiři prakticky nevyskytují.

Po tisíciletích používání by člověk očekával větší množství dochovaných lyží. Jenže na rozdíl od skandinávských rašelinišť sibiřské prostředí dřevěné artefakty neuchovalo. Výjimkou je obchodní stanice Mangazeya ze 17. století.

Evropský vynález

Součet důkazů je dnes přesvědčivý. Nejstarší lyže, nejstarší saně, genetický původ obyvatel, směr migrací i logika krajiny ukazují jedním směrem: lyžování vzniklo v Evropě, v oblasti východního Baltu, krátce po skončení poslední doby ledové.

Pro střední Evropu, kde se lyže objevují až o tisíciletí později, to znamená jediné: nebyli jsme u kolébky, ale byli jsme dost blízko, aby se technologie rychle šířila dál na jih.

Sibiř sehrála v dějinách lyžování důležitou roli – jako prostor dalšího vývoje a adaptace. Ale kolébka? Ta ležela blíž dnešním finským jezerům než břehům Bajkalu.

A možná je to pro evropské lyžaře vlastně dobrá zpráva. Lyžování není importovaný zázrak z dálného východu. Je to domácí vynález. Starý deset tisíc let.