Švýcarský region Vaud je místem, kde je několik lyžařských areálů – Les Diablerets a Villars nebo Leysin. Jsou to úžasná místa, která jsou ověnčena mnoha zajímavými příběhy. Lyžování tu má proto unikátní atmosféru. Do uvedených středisek se stoupá od Ženevského jezera mezi vinicemi a nejlépe se tam jezdí vlakem. Leysin dříve proslul léčbou tuberkulózy, nad Les Diablerets je zase ledovec. Není divu, že místní si přivlastňují i zcela ojedinělé receptury.
Bylo, nebylo, za krymské války v letech 1853 až 1855 bylo obléháno město Sevastopol. Vojenské oddíly tvořili především Angličané a Francouzi. Ale mezi vojáky bylo překvapivě i dost Švýcarů. Sevastopol byl tenkrát dobře ochráněn těžkou artilerií z Malakovské pevnosti. Francouzským jednotkám velel jistý generál Pélissier. Po několika nepodařených útocích se rozhodl, že na město, respektive pevnost, uvalí blokádu. To všechno se odehrávalo před sto padesáti lety. Tenkrát to bývaly doby, kdy války byly převážně poziční. Vojáci kopali cik-cak zákopy, tenkrát moderní vynález, které by jim umožnily, aby se přiblížili k pevnosti, a přitom se vyhnuli ostřelování dělovými koulemi. Potud historické kulisy vzniku jídel, jimž se dnes říká malakov. Inspiraci čerpala z dnes již neexistující pevnosti.
Smažák ze zákopů
Malakoff je jídlo, které se dnes považuje za takovou endemitní specialitu ze švýcarského kantonu Vaud. To vypadá poněkud bizarně. Zákopy se hloubily několik let a kulinární mytologie vypráví, že vojáci si v těchto nehostinných podmínkách často připravovali na pánvičkách jídlo, jež tvořily kousky sýra a kousky chleba. Jelikož se jednalo o Francouze a Švýcary, měli k dispozici samozřejmě také víno. Tak to všechno různě míchali a cmudili na té pánvičce nebo jenom v esšálku nad ohněm v zákopech. Blokáda Sevastopolu trvala čtrnáct měsíců. Potom byla pevnost Malakov dobyta a krymská válka skončila podpisem mírové smlouvy v březnu 1856 v Paříži.
Vzpomínky na vítězství
Historie receptu na jídlo Malakoff, z roztaveného a smaženého sýra pokračuje ve Švýcarku. Po krymské válce se tady scházeli veteráni u táboráků a jako vzpomínku na vítězství si připravovali různé variace na zákopový smažený sýr, jak si jej připravovali při dobývání pevnosti Malakov. Co se týče prvního formalizovaného receptu, připisuje se Julesovi a Idě Larpinovým z vaudského městečka Bursin, kteří pracovali ve službách prince Jeroma Bonaparta. Princ jednou pořádal recepci, na níž hodlal uctít i veterány krymské války. Při této příležitosti paní Larpinová vytvořila recept, který je variací na toto válečné jídlo. Ten úplně původní Malakoff, jak se to ve Švýcarsku správně píše, je kousek sýra gruyère obalený v těstíčku a smažený v přepuštěném másle. Po smrti prince Napoleona, v roce 1891, se paní Larpinová rozhodla „odkázat“ tento recept svým příbuzným Alfredovi a Rose. Ti začali moderně Malakoff smažit na oleji a servírovat jej s kyselými okurčičkami, nakládanými cibuličkami nebo se zeleným salátem a hořčicí.
A ještě maršálek
U nás v Česku máme dort malakov, který nemá s výše uvedenou smažákovou recepturou nic společného. Je to nepečený zákusek z piškotů a vanilkového krému. Řídké, a pravděpodobně nevěrohodné, zdroje uvádějí, že dortík se jmenuje po maršálu Malakovském. To je česká varianta vévody Malakoffa. Ten šlechtický titul si totiž Aimable-Jean-Jacques Pélissier zasloužil nelítostným drcením nepřítele, jak popsáno výše. K českému dortu mytologie zcela chybí. Není známo, zda měl maršálek tento dort rád, nebo zdali to byla původně také „z nouze cnost“, která se převtělila ve vynikající laskominu. Každopádně oba dva různé malakovy by vytvořily základ poměrně pěknému menu.
