Kouzlo italského lyžování nespočívá v kvantitě sjezdovek, a možná ani v žádných jiných objektivních parametrech. Moderní lanovky jsou sice standard, ale ani tam, kde jsou ještě sem tam zapomenuté staré exempláře, se to na oblibě příliš neprojevuje. Možná je to naopak dobře, že střediska mají svá zapadlá zákoutí, která masy lyžařů ani nepojmou, že jsou malá, přehledná a útulná. V italském temperamentu, ať už je smíšený s tyrolskými nebo jinými vlivy, je zakódován smysl pro pohodu, a ten je cennější než výkonné osmisedačky. Je tu zkrátka cítit slunce i tehdy, když zrovna náhodou nesvítí.

Větší je lepší než malý

Novinky posledních let – stejně jako v Rakousku – znamenají hlavně „zvětšování“ stávajících lyžařských areálů. Po dlouhých letech příprav a úředních bojů o „zelená“ razítka se v sezóně 2014/15 spojily Helm a Rotwand v údolí Hochpustertal, a to přes nově zpřístupněné svahy Stiergartenu – výsledkem je zhruba 50 km kompaktních sjezdovek. V nedávné minulosti splývaly areály v Dolomitech (Gitschberg a Jochtal v údolí Eisackta), v oblasti Val di Sole (Passo Tonale a Ponte di Legno, Madonna di Campiglio s Pinzolem) i jinde (Tarvisio). A spojení budou zřejmě přibývat i v budoucnosti.

Tam, kde už není kam expandovat, jako třeba na Kronplatzu, probíhá „leštění“ stávající infrastruktury – staví se luxusní kabinkové lanovky s vyhřívanými sedačkami a wi-fi po celé trase. Na oblíbené výletní trase okruhu Sella Ronda se rok co rok zvyšuje kapacita nebo pohodlí – v minulé sezóně nahradila kabinka sedačku, transportující lyžaře v obou směrech po plochém úseku mezi Corvarou a Colfoscem v Alta Badii. Oba směry Sella Rondy jsou až na jednu dvě výjimky postavené z expresních lanovek, takže zvládnout celý okruh za tři hodiny není žádné sci-fi.

I pro méně zdatné

Pro italskou lyžařskou phodu je příznačné, že černé sjezdovky jsou ve skutečnosti často spíš načervenalé, červené namodralé a modré nazelenalé. Naopak je tomu v Arabbě, srdci Dolomit, uloženém do dramatických a hlavně strmých skal – aby se Sella Ronda dala objet výhradně po modrých a červených tratích, je potřeba nejstrmější, poctivě černý vrcholový úsek z Porta Vescovo značit červeně. Mnoho méně zdatných lyžařů, bojujících na prudkém hangu s boulemi, které mnohatisícový lyžařský provoz denně spolehlivě vymodeluje, odtud odjíždí s pocitem „nikdy více“. V Arabbě proto postupně vzniká „pohodlnější“ území – již před lety vyrostla luxusní 6sedačka Carpazza, která jednak končí pod obávaným hangem, jednak je alternativou k výjezdu v „mačkanici“ obou hlavních kabinových lanovek. V nejbližších letech – po výstavbě nové lanovky Portados z města do půli svahu, s možností přestupu na Carpazzu – tak vznikne i opravdu pohodlná „sellarondová“ varianta průjezdu Arabbou.

Vlakem na lyže

Poté, co se na železnici z údolí Pustertal připojil „gigant“ Kronplatz, vznikla v sezóně 2014/15 zastávka s přestupem na lanovku i na úpatí nedalekého Helmu. Vlak je nízkopodlažní, s intervaly přizpůsobenými lyžařům, a díky levné denní či týdenní „lítačce“ i cenově výhodný. Jednotlivé stanice a zastávky jsou však spíše na okrajích vesniček, takže význam projektu „na lyže vlakem“ je zatím hlavně symbolický. Ale sympatický.

Novinky 2015/16: Sella Ronda už skoro bez procházek

Do Vánoc 2015 by se měla stihnout stavba nové kratičké lanovky v Arabbě, která vytvoří „most“ mezi protilehlými svahy Burz a Porte Vescovo a odbourá dosavadní trmácení s lyžemi přes město. V sousedním údolí Val di Fassa se rovněž propojí dosud oddělené svahy – Belvedere a Ciampac. Díky nové kabinové lanovce vznikne zároveň nová přístupová trasa do „sellarondového“ areálu Belvedere, čímž se uleví přetížené kabince z Canazei (více v článku Sella Ronda bude ještě lépe propojená).
Na Kronplatzu pokračuje „leštění“ lanovek – 15místnou kabinku Belvedere na východním úbočí nahradí 15místná kabinka. I nadále bude 9 míst k sezení a 6 k stání. Výjezd však bude rychlejší (6 m/s oproti 5 m/s) a s pokrytím wi-fi.
Na Tonale se výrazně zlepší dostupnost ledovce Presena – na stávající kabinku Paradiso naváže nová kabinka, která nahradí jednak pomalou drkotavou dvousedačku, ale i oba ledovcové vleky.


Všechny novinky z lyžařských středisek pro sezónu 2015/16 čtěte ve speciálním vydání SNOW 92 time, které vychází 12. listopadu 2015. Nechcete si ho nechat ujít? Zajistěte si předplatné!


  • Počet lyžařských areálů: 300
  • Celková délka sjezdovek: 5 500+ km
  • Celkový počet lyžařských dnů (skier day): 30 000 000 ročně
  • Podíl zahraničních lyžařů: 15 %

Tento článek obsahuje dlouhodobě platné informace a byl aktualizován k 20. 10. 2015.


Lyžařské terény

Malá, ale hlavně milá střediska

Z italského jižního oblouku Alp nejvíce vynikají v jeho severovýchodní části Dolomity s hustou koncentrací středisek, typicky „červenými“ svahy na loukách nebo v lesích v polohách do 2 500 m n. m. a souhrnnou délkou tratí přes 1 200 km. Jen necelou polovinu z nich v centrální části pohoří okolo masivu Sella lze projet tzv. bez sundání lyží. Ačkoliv všech 12 oblastí Dolomit (zvaných „údolí“) vykazuje vždy okolo sta kilometrů sjezdovek, jednotlivé areály mívají spíše od 20 do 50 km. Kromě Sella Rondy a její více než čtyřsetkilometrové sítě tratí, která je největším a zároveň v podstatě jediným opravdu obrovským lyžařským územím Itálie (Alta Badia, Val Gardena, Val di Fassa a Arabba s Marmoladou) je sjezdovkami dobře „nabitý“ ještě Kronplatz. Oblíbené údolí Val di Fiemme je rozdrobené do „dvacetikilome­trových“ areálů Alpe Cermis, Alpe Lusia a zhruba dvojnásobně velkého Latemaru. I „velká“ Val di Fassa byla až do stavby lanovky z Alby di Canazei na Belvedere složená z nevelkých lyžařských dílků – nová lanovka, otevíraná v prosinci 2015, propojuje areál Belvedere s Ciampacem, čímž se scelí více než 70 km sjezdovek. Tato novinka, stejně jako spojení Helmu a Rotwandu v údolí Hochpustertal v sezóně 2014/15 nebo Gitschbergu a Jochtalu v údolí Eisacktal ve 2011/12, dávají najevo, že i v Dolomitech si jsou vědomi přitažlivosti větších než malých areálků.

Dolomity na východě nekončí Cortinou d´Ampezzo, i když nedaleké malé středisko Sappada už není součástí dolomitského superskipasu. U hranic s Rakouskem se nachází Tarvisio s výbornými sportovními sjezdovkami a hlouběji v Julských Alpách u hranic se Slovinskem pak Sella Nevea. Na dohled Jadranu se lyžuje v uměle vybudovaném resortu Piancavallo.


Val di Fassa je lyžování v divadle Dolomit

Na západě dělí Dolomity od příbuzné horské skupiny Brenta údolí Etschtal neboli Adige, jímž prochází hlavní dálniční tah z Brennerského průsmyku. V Brentě se táhne poměrně celistvé pásmo sjezdovek od Marillevy a Folgaridy ve Val di Sole přes Madonnu di Campiglio až po Pinzolo v sousedním údolí Rendena. Zdejších 150 km sjezdovek je už několik let kompletně propojeno lanovkami, přičemž nejvýraznější „mezeru“ vyplňuje čtvrthodinová jízda kabinkou mezi Madonnou a Pinzolem. Oblast je prošněrována hlavně méně náročnými sjezdovkami, atraktivními pro rodinné lyžování, navíc nabízí mnoho ubytovacích komplexů přímo na sjezdovce a za přiměřenou cenu. Druhým epicentrem oblasti je Passo Tonale se svými bezlesými stráněmi a ledovcem, přičemž je lanovkou propojeno s „lesními“ svahy Ponte di Legna.

Při švýcarských hranicích leží vysokohorštější areály Livigno a Bormio, které vynikají „syrovější“ krajinou, přírodní sněhovou jistotou a dlouhou sezónou a Bormio pak i délkou sjezdovek, překonávajích až 1 800m převýšení. Velmi oblíbené jsou mezi českými (ale i třeba polskými) lyžaři díky nižším cenám.


Bormio má sjezdovky s největším nepřerušovaným převýšením v Itálii

Na severní straně Ortleru, nejvyšší hory Jižního Tyrolska, leží malebné vysokohorské středisko Sulden a severněji v Ötztalských Alpách ledovec Schnalstal, které se mohou chlubit nejdelší sezónou na severovýchodě Itálie. Několik center s malými desítkami kilometrů tratí se nachází i poblíž rakousko-italského průsmyku Reschenpass.

Na západě Lombardie, už blíže Milánu a Bergamu, se nacházejí mnohá malá až středně velká střediska, bohužel ale už dost vzdálená z Česka – mezi nejoblíbenější patří Madesimo u švýcarských hranic a s překvapivě bohatou sněhovou bilancí, díky až neuvěřitelně nízkým cenám pobytu boduje i maličké Foppolo.

Na severozápadě země v Aostě – z jižní strany Monte Rosy a Mont Blanku – leží nejvysokohorštější střediska jako Cervinia, Courmayer nebo freeridová mekka Alagna Gressoney.

Jihozápadně od Turína se pak nachází na rozsáhlých, ale už oblejších svazích druhý největší lyžařský komplex Itálie – Mléčná dráha se 400 km tratí a s olympijským centrem Sestriere.

Mimo Alpy se v Itálii najdou středně velká střediska i v jižněji situovaných pohořích – v Apeninách, které navazují na Pádskou nížinu a táhnou se pak celou italskou „botou“, jde třeba o Abetone nebo Cimone, kde se alpské lyžování mísí s příjemnou toskánskou kulturou.

Klima a sněhové poměry

Na sníh z nebe se nečeká

Celý jižní oblouk Alp je ve srážkovém stínu, neboť nejčastěji míří oblačnost a sníh do Alp od severozápadu a přes hlavní hřeben už vlhkost nepřenesou. Sněhové žně se tu naopak konají při středomořských tlakových nížích, kdy se stávají návětřím s nějvětším přídělem sněhu – často jsou tedy podmínky zde a třeba v Rakousku „přesně naopak“. Sněží-li od jihu, pak bývají nejvíce zasypané jižní oblasti Dolomit či Val di Sole.

Zasněžování se v Itálii i kvůli větší nevyzpytatelnosti přírodní nadílky než jinde rozšířilo oproti sousedním zemím dříve a pokrývá největší plochu sjezdovek – okolo 90 %.

I přesto jsou místa, kde se dá na přírodní sníh poměrně dobře spolehnout – jedním z nich jich je Livigno při hranicích se Švýcarskem, které leží v 1 815 m n. m. a kde sníh tak nepodléhá oblevám. Podobně nadmořská výška „zajišťuje“ Santa Caterinu (1 740 m) či Sulden (1 900 m), o ledovcovém Schnalstalu (2 000 m) nemluvě.


Rekordní záplava sněhu v Cortině d´Ampezzo v r. 2014


Lanovky a vleky

Dobrý standard

V Itálii není mnoho spektakulárních lanovek, jako třeba ve Švýcarsku, ani moc 6- a 8sedaček s vyhřívaným podsedákem jako v Rakousku, přesto jsou lanovky prakticky ve všech italských střediscích na velmi slušné úrovni. Vleky se dají považovat za téměř vyhynulý druh už dobrých 20 let a sjezdovky jsou typicky obsloužené kabinkami a čtyřsedačkami, velmi často s bublinou. Velmi výkonnými lanovkami je důsledně pokrytá centrální část Dolomit okolo Sella Rondy. Kronplatz zase sází na povětrnostní komfort a bezpečí představované kabinkovými lanovkami, které obsluhují drtivou většinu sjezdovek, a to i těch kratších. Ještě po r. 2000 patřila mezi zaostalejší střediska Bormio nebo Sestriere, ale velké lyžařské podniky (MS 2005 a ZOH 2006) způsobily inovační smršť i zde.


Marmolada – výhled z mezistanice Serauta k vrcholu


Ubytování

Apartmány za neuvěřitelné ceny

Hotely střední třídy a prostorné apartmány dominují ubytovací nabídce Itálie, v Jižním Tyrolsku se k nim přidávají ještě penziony v tyrolském stylu. Cena silně kolísá na atraktivitě střediska – v některých okrajových dokáží cestovní kanceláře cenu v balíčku stlačit na několik tisíc za týden, v srdci Dolomit můžete být až na „švýcarské“ úrovni. I v Itálii se dají nalézt rezidenční komplexy á la Francie s nástupem rovnou na sjezdovku – ve Folgaridě Marillevě, v Sestriere nebo v La Thuile při francouzských hranicích.


Livigno je malebné horské městečko odříznuté od světa

Doprava

Do Dolomit i Brenty vedou hlavní cesty po dálnicích přes Brennerský průsmyk (z Prahy okolo 650 km a 6 až 7 hodin), do oblasti Alta Valtelliny (Livigno, Bormio) se většinou jezdí ze severu přes cíp Rakouska a Švýcarska. Do nejzápadnějších destinací se cestuje přes Miláno a případně Turín, přičemž vzdálenost atakuje tisícikilometrovou hranici.

Gastronomie

Kouzlo italské kuchyně je v tom, že je jednoduchá, proto poměrně levná a přitom velmi dobrá. Špagetová jídla anebo fast-foodové sendviče a pizzy doplňují v Jižním Tyrolsku i knedlíkové pokrmy. Typickým nápojem je stolní (ale i tak kvalitní) víno, na aprés-ski „frčí“ aperol spritz a jiné míchané nápoje. Na zahřátí se pije bombardino (vaječný koňak s rumem), calimero (káva s grapou) nebo lumumba (čokoláda s rumem).

Pravidla, zvyky a kuriozity

  • V Itálii platí povinnost používat při jízdě na sjezdovce přilbu pro děti do 14 let.
  • Technický sníh umí v Itálii vyrobit a upravit lépe než jinde, i díky suššímu vzduchu.
  • I na obyčejné benzínce dostanete výborné a levné espresso.
  • V některých barech a bufetech musíte nejdřív k pokladně objednat a zaplatit a pak teprve k pultu vyzvednout.
  • V „netyrolských“ oblastech není výjimkou spaní pod velkým prostěradlem namísto peřiny a začátek večeře až v půl osmé.
  • V apartmánech v kuchyni nebývá rychlovarná konvice, zato vždy kávová konvička.
  • V nabídce nebývají dopolední skipasy.
  • Některé skibusy jsou v Dolomitech nově za drobný poplatek.
  • Jediným skutečně přeplněným obdobím zimní sezóny je masopust, který se slaví vždy 7 týdnů před Velikonocemi.


Širokoúhlé panorama z vysokohorské kotliny Ra Vallées na Tofaně (Cortina d´Ampezzo)

Vše o lyžování v Itálii na SNOW.cz:

Atlas 70 lyžařských středisek Itálie s popisem sjezdovek, cenami skipasů a mapami

Předpověď počasí pro 100 lyžařských středisek Itálie

Aktuální sněhové zpravodajství ze 4 000 km sjezdovek Itálie