Domácí lyžařská střediska sice nemohou délkou, převýšením sjezdovek či vysokohorskými scenériemi konkurovat alpským velehorám, výzvou pro ně jsou i klimatické poměry a z toho vyplývající kratší a proměnlivější sezóna, zato nám leží doslova „u nosu“. Umí proto výborně posloužit dětem při výuce, pro spontánní polyžování či pobyt kombinující sjezdovky s běžkami, vždyť Česko je snad nejvlídnějším evropským rájem běžkařů. A navzdory výjimkám jsou české hory v celkových nákladech levnější než Alpy.
Zhruba dvacet největších domácích horských středisek se dá považovat za plnohodnotná pobytová letoviska, z nichž mnohá si oblíbili i němečtí či holandští lyžaři. Typicky jsou ale domácí areály vyhledávány jednodenními návštěvníky nebo na kratší pobyty. To znamená i významné výkyvy v návštěvnosti, která se samozřejmě soustředí do vydařených zimních dnů a víkendů. Jarní lyžování naopak probíhá v mnohem komornějším duchu.
Nejbližší sjezdovky
Celkový počet lyžařských středisek v Česku, budeme-li počítat i všechny mikrovleky fungující jen po několik desítek dnů sezóny, přesahuje čtyři sta. Mapa míst, kde lze sjíždět svah, je proto neobyčejně hustá a světově unikátní, svědčící o ohromné popularitě lyžařského sportu u nás. Sjezdovky se nezřídka nacházejí i mimo hory v blízkosti měst.
Bezkonkurenční výhodou českých lyžařských center je každopádně jejich časová dostupnost – snad odkudkoliv je některý lyžařský areál vzdálen do hodiny jízdy a větší areál, v domácích poměrech, pak obvykle do dvou hodin, často i méně.
Stále nejlevnější lyžování?
I celková cena lyžování je lákadlem českých areálů, ačkoliv jsou vnímány jako drahé. Jsou i nejsou. V absolutních cenách skipasů se jen pětice nejdražších center přibližuje levnějším alpským, levnější je u nás stále i občerstvení. V ubytování je doma i v zahraničí cenově určující úroveň a poloha objektu. Jen doma lze lyžovat doslova za pár stokorun, jak ostatně potvrzují i spotřebitelské cenové průzkumy porovnávající dostupnost lyžování v různých zemích Evropy. Úspornou položkou je samozřejmě také doprava.
Na druhou stranu láce českého lyžování není absolutní a zejména v týdenním balíčku ubytování se skipasem v okrajích sezóny jí dokážou zdatně konkurovat „nízkonákladová“ alpská střediska s několikanásobným rozsahem terénů. Výpočet celkových nákladů zásadně ovlivňuje i věk dětí, které někde platí plnou cenu skipasu, jinde jej dostanou zdarma a třeba ještě dostanou darem ubytování nebo půjčení lyží – dětská cenová politika bývá opticky vstřícnější v Alpách, nicméně tuto výhodu může znevážit vysoká cena pro dospělé. Je to zkrátka křížovka, kterou si musí každá rodina vyluštit sama.
Proč lyžovat v Česku
Největší výhodou domácích sjezdovek je jejich dopravní a cenová dostupnost a také poměrně rovnoměrné rozložení po celém území Česka. Množství malých a přehledných areálů na mírných svazích je ideální pro výuku dětí, mnohé z nich jsou vybavené dětskými parky s pojízdnými koberci či lanovými vlíčky a hravými atrakcemi nebo zábavnými tratěmi s překážkami (funline, funslope ap.). Náročnější sjezdovky dobře uspokojí spontánní touhu zdatnějších jezdců zajet si zalyžovat „na otočku“, zvláště ve všedních dnech mimo prázdniny bývají mnohé areály příjemně poloprázdné. Největší pobytová střediska pak nabízejí kromě lyžování i množství jiných aktivit a zábavných atrakcí.
Novinky 2021/22
V zimní sezóně 2021/22 budou investice kvůli covidu okleštěnější. Postavena bude nová 4sedačka s bublinou na Červenohorském sedle v Jeseníkách a prodlouží se 4sedačka ve výukovém areálu Hrubá Voda nedaleko Olomouce.
Novinkou ale budou v podstatě i lanovky postavené v r. 2020, které byly zatím v provozu jen krátce, nebo vůbec.
V orlickohorských Říčkách vyveze lyžaře namísto původní neodpojitelné 4sedačky na Zakletý vrch odpojitelná 6sedačka s bublinou, převezená z tyrolského areálu Steinplatte. Jízda tak bude nejen pohodlnější, ale hlavně rychlejší a je jen drobnou kuriozitou, že nová lanovka je výrobně dokonce starší než ta demontovaná.
Luxusní přepravní prostředek v podobě kryté 6sedačky nejnovějšího typu získal skiareál Kraličák v Kralickém Sněžníku. Lanovka nahrazuje původní 2sedačku ve Stříbrnicích, spolu s ní na svahu vyrostla i nová varianta sjezdovky.
Sníh rychle a kdykoliv
Významná část investic v českých střediscích dlouhodobě směřuje do zasněžovací techniky – do děl, ale i celého „neviditelného“ zázemí, které ve výsledku rozhoduje o tom, zda je středisko schopno pokrýt celou plochu sjezdovek dostatečnou vrstvou technického sněhu v omezeném čase, kdy panují příznivé povětrnostní podmínky. Obvykle totiž v začátcích sezóny mrzne buď jen „těsně“, anebo po několik málo dní, nebo dokonce hodin. Není proto divu, že si některé níže položené areály pořídily technologii výroby sněhu nezávislé na venkovní teplotě – po středočeském Monínci dále krkonošská Černá hora nebo příměstský areál Skalka u Ostravy.
Jeden skipas pro více areálů
V posledních letech si lyžaři mohou dopřávat větší „rozmanitosti“ lyžování díky regionálním skipasům. Ti nejnáruživější si mohou za cenu deseti až patnácti jednodenních skipasů v největších areálech pořídit sezónní Czech Skipass, platící ve více než 20 středisscích po celé České republice.
Vyhlídkové věže
V pobytových střediscích přibývají nelyžařské atrakce pro celou rodinu – dětmi oblíbené jsou bobové dráhy, z nichž mnohé bývají v provozu i v zimní sezóně. Češi jsou milovníky vyhlídek, a tak i v dosahu sjezdovek vyrůstají rozhledny, nebo dokonce atraktivní vyhlídkové „stezky“ nad korunami stromů. Letos přibude nová rozhledna v Králickém Sněžníku, další se plánuje v Krušných horách.
Všechny novinky z lyžařských středisek pro sezónu 2021/22 najdete ve speciálním vydání SNOW 134 time, které vychází 18. listopadu 2021. Nechcete si ho nechat ujít? Zajistěte si předplatné!
Archiv novinek z lyžařských středisek Česka
- Počet lyžařských areálů: 400
- Celková délka sjezdovek: 700+ km
- Celkový počet lyžařských dnů (skier day): 9 000 000 ročně
- Podíl zahraničních lyžařů: 35 %
Tento článek obsahuje dlouhodobě platné informace a byl aktualizován k 28. 6. 2021.
Lyžařské terény
Středohory využité pro lyžaře, jak to jen jde
Česko je obehnané horami a pahorkatiny vyplňují i značnou část vnitrozemí. Nejrozvinutější turistická centra, nejvíce sjezdovek a lanovek hostí Krkonoše, které jsou i nejsledovanější výlohou lyžování v Česku. V posledních 20 letech se ale mohutně investovalo i v ostatních pohořích od Krušných hor přes Orlické hory a Králický Sněžník až po Jeseníky.
Nejsledovanější český resort Špindlerův Mlýn leží v srdci Krkonoš a je obklopen svahy se solidním převýšením, v nichž jsou vystavěny prostorné a rozmanité sjezdovky všech obtížností. Kromě prominentních hostů, využívajících tamní luxusní hotely i vlastní rezidence, proto Špindl tradičně láká i sportovní lyžaře. Celkově se ale středisko, které je v rukou progresivní skupiny Tatry Mountain Resorts, orientuje čím dál více na pobytové hosty, kteří si chtějí užívat nejen lyžování, ale rozmanité aktivity a zážitkové programy.
Špindlerův Mlýn
Špičkou krkonošské lyžařské nabídky je i Černá hora, z níž do Janských Lázní stékají dlouhé sjezdovky lehčí až střední obtížnosti, navíc se po lyžařské cestě a s pomocí rolby mohou lyžaři přesunout do sousední Pece Pod Sněžkou a zpět se vrátit skibusem, čímž vzniká v Česku ojedinělé lyžařské safari, zde zvané SkiTour.
Černá hora
Malá lyžařská houpačka v Peci pod Sněžkou má kratší, ale rozmanitě tvarované svahy, výborné sněhové poměry a množství horských chat a penzionů přímo na svazích, které vytvářejí jedinečný genius loci. Kvůli omezeným možnostem parkování se zde pohybují hlavně ubytovaní lyžaři nebo ti, kteřé sem přejedou z Černé hory.
Společný skipas Černé hory a Pece pod Sněžkou pokrývá i rodinné areály Černý Důl a Velkou Úpu, propojené skibusem.
Na západě Krkonoš nese rozmanité terény s velkým, až alpským převýšením na svém jižním úbočí Lysá hora, která je z Rokytnice nad Jizerou zpřístupněna dvěma sedačkovými lanovkami. V okolí města jsou i rozsáhlé cvičné louky.
Obtížnostně rozmanité sjezdovky s převýšením přes 400 m mají také Harrachov na západním okraji Krkonoš nebo Herlíkovice, které spolu s výukovým Bubákovem vytváří kompaktní všestranný dvojareál v údolí Labe hned za Vrchlabím.
Prostorné a dříve i komorní Paseky nad Jizerou už byly „objeveny“, za klidem se tedy fajnšmekrovští lyžaři přesouvají na zhruba kilometrové sjezdovky do Šachet či na Kamenec ve Vysokém, resp. Jablonci nad Jizerou.
Malé areály jako Benecko, Vítkovice, Kněžický vrch, Mladé Buky nebo Žacléř cílí hlavně na méně zdatné lyžaře a začátečníky.
V oble tvarovaných a zalesněnějších Jizerských horách, protkaných bezmála 200 km běžeckých tras, převažují sjezdařské areály zaměřené na výuku a rodinné lyžování – výjimkou je Tanvaldský Špičák se sjezdovkami všech obtížností. Bedřichov a Severák, s nimiž má Tanvaldský Špičák společný vícedenní skipas, jsou naopak typickými areály orientovanými na učící se a malé lyžaře.
Nad Libercem se zdvihající Ještěd na svých svazích nese lehké i náročnější tratě, z nichž některé jsou bohužel historicky dost úzké. V r. 2020 se rozšířil o plnohodnotnou sjezdovku Nová Skalka. Díky své dálniční dostupnosti bude jistě patřit k nejoblíbenějších tipům pro spontánní výjezdy za lyžováním.
Ještěd
Méně turistických středisek a více klidu poskytují Orlické hory. Lyžařsky nejvýznamnější areál v Říčkách má plnohodnotné tratě všech obtížností a příjemné moderní, jeho výhodou je i obdivuhodná sněhová jistota. Všestranný rodinný areál s terény pro náročné i začátečníky najdete také v Deštném. V r. 2010 na okraji pohoří nově vybudovaná Červená Voda s nejdelší orlickohorskou sjezdovkou je lákadlem pro pohodové lyžaře, přes vrchol Bukové hory je propojena s Čenkovicemi, které poskytnou kromě kratších tratí o něco horštější atmosféru.
Klidné a rodinně přívětivé jsou menší areály Zdobnice, Olešnice či České Petrovice.
V pohoří Králického Sněžníku je nejrozsáhlejším centrem Dolní Morava, která se investicemi posledních 10 let proměnila v celoroční zážitkový resort s mnoha atrakcemi. Poklidnou atmosféru nabídnou Kunčice či Kraličák.
V Jeseníkách jsou nejvetším sjezdařským areálem Kouty, využívající poměrně sportovní svahy Medvědí hory a nedávno vytvořené kompletní zázemí na úpatí svahu. Červenohorské sedlo nabídne kratší, lehké či středně obtížné tratě, zato kouzelné panorama hřebenových partií Jeseníků. Největší převýšení a variace středně obtížných sjezdovek skýtá Ramzová. Poměrně novým a rodinným střediskem je Přemyslov, trochu skrytý mezi výše zmíněnými středisky.
Množstvím kratších, přitom profilově pestrých svahů a nově vybavených sedačkovými lanovkami se blýskne oblast Malá Morávka – Karlov ve východnější části Jeseníků. Známá Ovčárna pod Pradědem je živoucím lyžařským skanzenem s krásnými výhledy a výtečnými sněhovými poměry, ale infrastrukturou z dávných dob.
Karlov pod Pradědem – Čerťák
V Beskydech je trvalou jedničkou co do velikosti i úrovně infrastruktury Bílá, nabízející jak sportovní, tak výukové terény.
Pustevny jsou v současnosti lyžařsky nevyužité, mají však díky výhledům a architektonickým památkám působivou atmosféru a slouží hlavně jako výletní cíl turistů.
V Beskydech je i množství menších a méně známých areálů, z nichž některé jsou vybaveny sedačkovými lanovkami – třeba Gruň, Dolní Lomná nebo Mosty u Jablunkova. Mnoho menších areálů je k dispozici i v údolí Velkých Karlovic v Javorníkách.
Staré Hamry – Gruň
Na Šumavě je nejuniverzálnější lyžařskou adresou Špičák u Železné Rudy s členitými sjezdovkami převážně střední obtížnosti i cvičnými svahy.
Jako česká jednička pro rodiny a začátečníky se etablovalo Lipno.
Krušným horám vévodí Klínovec, který se proměnil v moderní a velmi frekventovaný všestranný areál se sjezdovkami na severní i jižní straně a komornější lokalitou Neklid, propojenou přejezdovými cestami.
Mezi výrazná střediska s velkým množstvím prostorných sjezdovek a moderní infrastrukturou se zařadil i nově vybudovaný Plešivec, který však trpí obvykle krátkou sezónou.
Mezi klidné a cenově příznivé areály patří Bublava, ležící v jednom z nejzapadlejších koutů Krušných hor na Kraslicku, nebo Klíny nedaleko Litvínova.
Mimo hlavní pohoří nabízí poměrně dlouhou sjezdovku a hlavně bezkonkurenční sněhovou jistotu středočeský Monínec.
Výuku malých lyžařů zajišťuje i množství příměstských středisek na mírných loukách – na jih od Prahy Chotouň, nedaleko Brna pak Olešnice na Moravě nebo Stupava a „své“ areály má i Ostrava či Olomouc. Mnoho menších areálů, dostupných z Jihlavy a jihu Pardubicka, funguje na Vysočině.
Klima a sněhové poměry
Závislé na zasněžování
Nízké české hory mají překvapivě slušné sněhové statistiky – ovšem jen ty nejvyšší, kde klima připomíná tundru. Poměrně dlouhá může být i lyžařská sezóna. V několika českých areálech je její délka dokonce srovnatelná se zahraničními velehorami, byť ve většině je o třetinu až polovinu kratší. Domácí pohoří leží o dost severněji než Alpy, a tak jsou ve srovnatelné nadmořské výšce sněhově jistější.
Bohužel jen hrstka středisek disponuje sjezdovkami nad 1 000 m n. m., a tak skutečnou zárukou je pouze plošné zasněžování. To má dnes bezmála každá víska, nicméně nejvíce záleží na jeho skutečné výkonnosti a zásobách vody. Přírodně jsou sněhově nejspolehlivější Pec pod Sněžkou, Špindlerův Mlýn, Harrachov, Klínovec či Praděd. Existuje také zasněžovací technologie, která k výrobě sněhu nepotřebuje mráz – sníh, či lépe řečeno tenké ledové krystalky totiž vznikají v mrazicím kontejneru. Jako první si tuto technologii pořídil před dvěma lety středočeský Monínec a díky tomu otevřel svou hlavní sjezdovku už v polovině listopadu. Později si technologii pořídili i na Černé hoře v Krkonoších nebo v ostravském areálu Skalka.
Monínec
Lanovky a vleky
Každý rok o jeden skok
Česká a moravská střediska jsou o mnoho lépe vybavená lanovkami, zasněžováním i zázemím a atrakcemi než před 20 lety. Sedačkové lanovky jsou běžné i v malých střediscích, čímž se výrazně navýšila přepravní kapacita. Obtížně, ale přeci se daří rozšiřovat historicky úzké sjezdovky, které mají ve špičkách problém rozpohybovanou masu lyžařů pojmout. Nově budované sjezdovky mívají solidní šířku 50 i více metrů. Většina středisek má nové nebo rekonstruované zázemí od toalet až po restaurace.
Mezi lanovkami převažují neodpojitelné, tedy pomalejší typy, které však v případě nástupního koberce poskytují slušný komfort. Odpojitelné expresní lanovky obsluhují hlavně nejdelší a nově budované domácí sjezdovky. Většina „nových“ lanovek jsou již použité z Alp, před znovuvystavěním v Česku však prochází „omlazovací“ repasí.
Díky stamilionovým investicím vyrostly i zcela nové lyžařské adresy ve všech částech země. Střediska jako Monínec, Lipno, Červená Voda, Dolní Morava, Kouty nebo Plešivec se objevila více či méně na zelené louce a svým vybavením se blíží tomu, kvůli čemu lyžaři již od 90. let proudí do zahraničí.
Červená Voda
Gastronomie
Hlavně rychlé občerstvení
Na sjezdovkách se potkají především jednoduchá občerstvení a bufetová „okénka“, přibývá ale i moderních samoobslužných restaurací a krytých bufetů, v prémiových střediscích jako Špindlerův Mlýn narazíte i na gurmánské podniky s příslušnými cenami. Celkově se za občerstvení v blízkosti sjezdovek platí „horská přirážka“, oproti zahraničí vychází ale stále levněji.
Příjezd
Omezená údržba silnic na horách
Časová a dopravní blízkost českých středisek je samozřejmě hlavním důvodem jejich vysoké návštěvnosti. Většina Čechů i Moravanů má nejbližší sjezdovku ve vzdálenosti jedné až dvou hodin autem. Do mnoha horských středisek bohužel vedou úzké silnice, které je v zimě kvůli ochraně přírody zakázáno udržovat chemicky (solí). Z mnoha měst jezdí do vybraných středisek skibusy a na lyže se dá vyrazit i vlakem.
Parkovné se vybírá především tam, kde je v blízkosti lanovek a vleků nízká kapacita parkovišť, tedy typicky ve větších střediscích s hustou zástavbou nebo ve velmi frekventovaných lokalitách. Nepříjemností bývají při oblevách mnohde nezpevněné povrchy parkovacích ploch.
Nej a kuriozity
Nej sjezdovky českých hor
Za nejdelší sjezdovkou českých hor se můžete vydat
buď do Krkonoš, nebo do Jeseníků – záleží na tom, co se dá ještě
považovat za sjízdnou trať. Pomyslný souboj o nejdelší trať svádějí
hned tři lyžařská centra. Podle oficiálních údajů vítězí sjezd ze
Šeráku na Ramzovské sedlo (3 260 m), za nímž se umísťuje trať z Černé
hory do Janských Lázní (3 000 m) a rokytnický sjezd z Lysé hory (2 920
m).
Sjezd ze Šeráku na Ramzovou má však zásadní hendikep – zatímco hlavní
část tratě je příjemně svižná, nejvýše položený úsek ze Šeráku na
Mračnou je natolik plochý (délka 800 m při převýšení 70 m), že jej
prakticky nelze zdolat bez odrážení holemi.
Za nejdelší českou sjezdovku lze proto spíše považovat černohorskou trať
„jedničku“ mířící z Černé hory do Janských Lázní nebo rokytnickou
modře značenou Turistickou, mírně až svižně spadající z Lysé hory.
Obě mají délku zhruba tři kilometry. Rokytnická rekordmanka potěší
pestřejším profilem, celkovou šířkou tratě a nejvyšším převýšením
v domácích poměrech, v Janských Lázních je zase na výběr hned ze tří
sjezdovek o délce přes 2 500 m.
Za nejstrmější sjezdovkou u nás jsou považovány černé Šance na šumavském Špičáku – v nejprudším místě zhruba uprostřed trati dosahuje sklon svahu až 100 % neboli 45 °. Neupravuje se, a obtížnost tak přidávají i boule. Velmi strmou trať má také Dolní Morava – černá sjezdovka Áčko, která při pohledu odspodu připomíná letmý kilometr, dosahuje v nejstrmějším místě sklonu cca 80 %. Je však upravovaná a široká, díky čemuž se nezdá tak náročná. Jako letmý kilometr zdálky vypadá i špindlerovský Stoh – v žádném úseku sice nemá nijak extrémní „okamžitý“ sklon, zato v průměrném sklonu na celé své délce (39 %) poráží všechny výše zmíněné.
Za sněhově nejspolehlivější sjezdovku na českých horách se po dlouhá léta dala považovat modrá trať Machytka na Horních Mísečkách, která bývala mezi prvními otevřenými sjezdovkami a často se na ní lyžovalo až do prvního května. V současnosti vyniká sněhovou jistotou sjezdovka na Monínci, která je vybavena zasněžováním nezávislým na okolní teplotě, v provozu tedy bývá už od poloviny listopadu. Až do konce dubna se tradičně lyžuje na Pradědu, který má zároveň nejvýše položené sjezdovky. Velmi brzce zkraje sezóny bývají v provozu kratší sjezdovky na Černé hoře v Krkonoších nebo třeba v Branné v Jeseníkách. Dlouho do jara se lyžuje v Peci pod Sněžkou, v Harrachově nebo na Klínovci.
Nejpohodlněji přístupné sjezdovky má Červená Voda v Orlických horách, kde byla postavena první sedačková lanovka s bublinou a polstrovanými a vyhřívanými sedačkami, později vyrostly vyhřívané sedačky i ve Špindlerově Mlýně, na Černé hoře, na Klínovci a nově ve Stříbrnicích v Králickém Sněžníku.
Červenohorské sedlo
Česko vs. Alpy
České hory jsou mnohými zcestovalými lyžaři vnímány jako o dost slabší konkurence Alp. Nejsou tak vysoké, mohutné a rozsáhlé, aby vstřebaly sto metrů široké sjezdovky a obří střediska. Jsou členitější, rozdrobenější a s jinou kulturou i geniem loci. Oproti velehorám jsou sice stísněnější, zato kompaktnější a hlavně bližší, dosažitelné kdykoliv.
Někteří čeští lyžaři domácí hory zcela ignorují – typicky ti, kteří lyžováním žijí jednou za rok, a Alpy volí jako dovolenkový zážitkový svět. Opojný pocit z monumentálnosti velehor, okulibé až kýčovité architektury nebo vycizelizované péči o hosty u našich jižních a západních sousedů se do české kotliny samozřejmě nedá importovat.
Český lyžař musí být trochu patriot, aby si domácí svahy zamiloval. Nikde není vše dokonalé, ale náklonnost k vlastní zemi obvykle lecjaké šmouhy přemaže. Výčet okolností, které v minulosti nepříznivě zasáhly české hory anebo v nich dokonce stále páchají, je dlouhý. Je tak dlouhý, že by se dal chápat jako „spiknutí“ proti českým horám (více čtěte v článku Spiknutí proti českým horám).
Česko je nám z podstaty všednější, nehledě na přírodní limity. Malé hory nenabídnou takový prostor a volnost pohybu. Velehorská alpská krajina nás vytrhává ze všední reality, navíc když se nám v Alpách nelíbí jedna trať, najdeme si jinou, druhou, třetí, ... Při posezení ve vyšňořené horské chatě s dalekým výhledem i „obyčejná“ knedlíčková polévka chutná lépe. Zapomenout nelze ani na slabší sněhovou jistotu a méně vyzpytatelné počasí – jakkoliv umí být na zasněžených českých horách kýčovitě krásně a dlouhé zimní západy slunce jsou romantické, typické jsou spíše šedivě zamračené dny, kdy slunce ani nevykoukne.
Zda je „lepší“ lyžování v Česku, nebo v Alpách, je přesto neřešitelný spor. Jsou dané objektivní přírodní a technické parametry, ale požitek a užitek jsou tak zcela individuální záležitosti.
Velehory vs. středohory
Jen čtyři propojené areály v okolí Schladmingu s více než stovkou kilometrů tratí a vzdušnou vzdáleností 15 km od jednoho konce na druhý by zabraly území o rozloze západních Krkonoš od Harrachova až po Špindlerův Mlýn. I kdyby byly Krkonoše na celém tomto území propojené lanovkami, nemohly by nabídnout tolik tratí a přitom by tento megalomanský areál zdaleka nebyl tak kompaktní – středohory Krkonoše mají kvůli nižší nadmořské výšce méně rozsáhlé hřebeny, jsou tedy na stejné rozloze mnohem členitější s více vrcholky, sedly, údolími a s hustší zástavbou. Středohory jsou miniaturami velehor, do nichž se nedá „vecpat“ stejná kapacita lyžařské infrastruktury. Jsou zkrátka stísněnější, ale zároveň mohou být díky svému omezenému rozsahu jistým způsobem útulnější.
O větším riziku přelidnění sjezdovek v Česku svědčí například poměr hodinové přepravní kapacity lanovek a vleků vůči počtu kilometrů tratí, ač je do jisté míry zavádějící, protože nerozlišuje šířku a využitelnost sjezdovek (např. Lipno 1 398 os./hod. na 1 km sjezdovky vs. Kronplatz 602 os./hod. na 1 km). Podobně o zatížení sjezdovek vypovídá i počet denních návštěvníků v poměru k rozsahu tratí (např. Lipno až 3 000 / 8 km = 375 návštěvníků na kilometr vs. Kronplatz až 20 000 / cca 100 km = 200 návštěvníků na kilometr).
Jsou české hory levné, nebo drahé?
V Alpách získáte za dvojnásobnou cenu skipasu třeba desetkrát větší rozlohu sjezdovek s luxusnějšími lanovkami. Přesto řešením nebude snižování cen skipasů v Česku, aby se jejich „užitná“ hodnota mohla rovnat velehorským letoviskům. Lyžování v Česku se oproti Alpám odehrává v přírodně, klimaticky, vlastnicky i byrokraticky „složitějších“ podmínkách, ale časová dostupnost a z hlediska celkových nákladů přiměřená cena tuto nevýhodu vyrovná. Česko není ideální destinací pro lyžování v nekonečném velehorském prostoru, zato dobře poslouží pro výuku dětí nebo „jednohubkové“ spontánní lyžování, klidně třeba i na dvě hodinky po práci.
Vše o lyžování v Česku na SNOW.cz:
Atlas 250 lyžařských středisek Česka s popisem sjezdovek, cenami skipasů a mapami
