Tři údolí krok za krokem (1. díl): co skrývají ohromná čísla
Tři údolí krok za krokem (2. díl): Les Menuires
Tři údolí krok za krokem (3. díl): Val Thorens
Tři údolí krok za krokem (4. díl): Mottaret
Tři údolí krok za krokem (5. díl): Méribel
Tři údolí krok za krokem (6. díl): Courchevel
Tři údolí krok za krokem (7. díl): La Tania
Tři údolí krok za krokem (8. díl): Zase o pár (k)roků dále - Le Menuires a Val Thorens
Tři údolí krok za krokem (9. díl): Zase o pár (k)roků dále - Méribel a Courchevel
Tak by se dala stručně charakterizovat oblast, kterou zná „od
vidění“ zřejmě každý, kdo pravidelně s blížící se zimou začíná
sledovat počasí a stav sněhové pokrývky v alpském masivu a vytahuje ze
sklepa svá dvě kouzelná prkýnka. Leckdo ji zná osobně, ale valná
většina lyžařů – aspoň podle mé zkušenosti – pouze
zprostředkovaně. A právě pro tyto všechny lyžařské nadšence a sjezdové
turisty, nudící se broušením několika málo týchž sjezdovek celý týden,
je určen tento průvodce, v němž prohlédneme všechny podareály Tří
údolí praktickýma lyžařskýma očima. Bez nicneříkajících a obecných
reklamních proklamací, ale naopak s důrazem na naprosto konkrétní osobní
zkušenosti s lyžováním v této rozlehlé oblasti.
Vezmeme to postupně, jak to odpovídá „základním“ lokálním skipasům,
tzn. Les Menuires, Val Thorens, Meribel a Courchevel. Co se týká
obecnějších věcí, samozřejmě i zde platí v zásadě to, co jsem se
pokusil popsat v sérii článků Průvodce
lyžařskou Francií.
Meribel
Suchá čísla na začátek
Oblast Tři údolí (3V) vznikla v roce 1973 propojením do té doby
lyžařsky oddělených a samostatných údolí Saint Bon (střediska
Courchevel, La Tania) , Allues (Meribel, Mottaret) a Belleville (Les Menuires,
Val Thorens), v nichž jednotlivé lyžařské stanice vznikaly postupně od
roku 1939. V roce 1996 došlo k napojení oblasti i na údolí Maurienne
(Orelle), takže od té doby je název mírně matoucí, protože se vlastně
jedná již o údolí čtyři – jenže tento název již mají ve své moci
Švýcaři. Ubytovací kapacita těch stanic, které se nalézají přímo v
oblasti 3V, dnes přesahuje 120 tisíc lůžek.
Již dlouhá léta je udávaná celková délka sjezdovek v celé oblasti 600
km, v posledních letech se někde objevuje i údaj 610 km. Tato čísla je
nutné podobně jako i u jiných areálů nutno brát s rezervou. A to nejen z
důvodu, který byl loni popsán ve SNOW, kdy GPS měření udávané kilometry
v mnoha případech velmi výrazně snižuje. Ale také proto, že pokud zde
vznikne nějaká nová sjezdovka nebo propojka, tak se do celkové oficiální
udávané kilometráže bezprostředně nepromítne, přičemž něco nového
lze nalézt prakticky každý rok. Velikosti oblasti odpovídá její
převýšení – sjezdovky obývají svahy od 1 300 do 3 230 m n. m.,
přičemž 85 % tratí se nalézá ve výškách nad 1 800 m n. m. Některé
značené sjezdovky jsou za velmi příznivých sněhových podmínek sjízdné
dokonce až do 1 100 m n. m. Na jeden zátah běžně dosažitelné sjízdné
převýšení činí zhruba 1 500 m.
V celém lyžařském prostoru je zhruba 320 sjezdovek, jejichž deklarovaná
náročnost odpovídá „tržním“ požadavkům s důrazem na
nejoblíbenější střed. To konkrétně znamená 51 zelených tratí, 131
modrých, 107 červených a 30 černých. Ty jsou obsluhovány 160 přepravními
zařízeními s nepředstavitelnou kapacitou 268 000 lyžařů za hodinu. Mezi
nimi jsou 2 velkokapacitní gondoly, 33 kabinek a 40 rychlých odpojitelných
sedaček. Výsledkem je tak mj. velmi solidní ski safe ratio 440, neboli
teoreticky max. hodinový počet lyžařů na kilometr sjezdovky.
O výrobu sněhu se stará přes 2 000 sněžných děl, přičemž ty nejvýše
umístěné se nalézají až ve výšce okolo 2 800 m n. m. a pod jejich palbou
je asi 1/3 oblasti. Na úpravu 1 850 hektarů sjezdovek lze využít až 80
rolb.
Pohled z nejvyššího bodu na „čtvrté“ údolí Maurienne
A jak to vidí lyžař?
Dost čísel. Jaká je realita a jak ji vnímá lyžař? Areál působí svou
rozlohou skutečně impozantně. A to i přesto, že jej geograficky dělí tři
hřebeny a není možné jej z jednoho místa přehlédnout celý. Jen pro
zajímavost, dva nejvzdálenější lyžařsky dostupné body dělí vzdušnou
čarou zhruba 19 kilometrů.
Obrovskou výhodou Tří údolí proti spoustě jiných rozlehlých areálů je
to, že se jedná o velmi kompaktní a dobře propojený prostor, který se dá
celý projet bez nutnosti sundávat z nohou lyže (mimo kabinek samozřejmě).
Propojení mezi jednotlivými údolími je díky místní geografii přirozené
a nenásilné, lanovky i sjezdovky na sebe bezprostředně navazují a nikde
skutečně nemusíte udělat pomalu ani krok pěšky, přecházet cestu nebo
přejíždět „mrtvý“ úsek spojovací lanovkou. Navíc se prakticky
neustále můžete pohybovat po regulérních sjezdovkách. Samozřejmě, že
vzhledem k velikosti oblasti se i zde nachází spousta nenáročných
spojovacích přejezdů, mnohdy značně dlouhých, ale velké části z nich se
lze jednoduše vyhnout volbou jiné než přímé trasy, přes náročnější
svahy. Znamená to, že než jet nudný traverz, je lepší se nechat vyvézt o
jedno patro blízkou lanovkou a kýženého bodu se dostat po solidní
sjezdovce.
I zde platí to, že vzhledem k rozsahu areálu se zde neupravuje každodenně
100 % všech tratí. Každý den jsou upraveny všechny svahy zelené, modré a
všechny páteřní. V některých oblastech (typicky Caron, Valon) a tam, kde
sjezdovky nejsou tak vytíženy (St. Martin 2), dochází k úpravě
jednotlivých souběžných sjezdovek „na střídačku“ – obden. Některé
černé svahy se neupravují (téměř?) vůbec a nechávají se jako
boulovaté.
Vrcholy Saulire a Mont Blanc
Sjezdovky všech barev jsou prakticky rovnoměrně rozesety po celém areálu, a
tudíž poznat oblast v celém rozsahu tak mohou lyžaři všech výkonnostních
kategorií. I denní trasu lze volit dle různých stupňů obtížnosti. Ale
podobně jako jinde, práce s barevným označením sjezdovek je i zde místy
velmi „tvůrčí“, takže klidně narazíte na modrou, která má charakter
spíše zelený, stejně tak na druhou, kterou by zase jinde označili barvou
červenou. Počet, délka a pestrost sjezdovek v celé oblasti jsou skutečně
takové, že při první návštěvě je lyžař celou oblast schopen poznat jen
povšechně a nahrubo, s vytipováním si pro něj těch nej sjezdů. Skutečné
poznání celé oblasti a všech zákoutí vyžaduje takových návštěv
několik.
Někdy je více návštěv nutných i z toho důvodu, že vzhledem k velikosti
oblasti a jejímu převýšení panují v různých částech velmi rozdílné
sněhové a povětrnostní podmínky. Není výjimkou, že nejvýše položené
Val Thorens je kvůli masivu Peclet zadeklované mraky, s větrem, sněžením
a nulovou viditelností, zatímco o pár kilometrů dále, v níže položených
stanicích, je nádherné lyžování. A naopak, na jaře, kdy při azurové
obloze v nejnižších místech areálu odpoledne mizí sníh téměř před
očima, tak v nejvýše položených částech teploty s bídou atakují
nulu.
Val Thorens a Aiguille de Pecle
Také musím zdůraznit, že vzhledem k prostorové členitosti a orientaci
terénu a možnostem 2D zobrazení takový obrovský lyžařský prostor vypadá
na především na celkové skimapě zkresleně a poměrově úplně jinak, než
jaká je skutečnost. Takže na plánku graficky malá a zapomenutá sjezdovka
může být náročností i délkou naprostou bombou, zatímco zdánlivě
dlouhý sjezd naopak zklamáním. Proto je vhodné se vždy v daných částech
orientovat podle místní mapky daného podareálu, která je přeci jen o něco
více vypovídající, popřípadě podle na sjezdovkách umístěných
výřezových map, kde bývá často zobrazeno jen nejbližší okolí.
Za zmínku stojí místní „eskapáda“, která se dá charakterizovat jako
motivační poznávací lyžařský okruh přes celé Tři údolí. Ten lyžaře
zavede do méně navštěvovaných okrajových míst celé oblasti, resp. jej
navádí použít i přepravní zařízení, které leží mimo hlavní tahy.
Kulatou zelenou značkou tohoto okruhu je ve skimapě označeno 18 přepravních
zařízení rozmístěných po celé oblasti a obvykle jde o ty geograficky
nejvzdálenější lanovky jak v celém areálu, tak v jednotlivých
podareálech. V případě, že se alespoň jednou svezete všemi těmito
přepravními zařízeními, tak vám na základě zaznamenaných průchodů
turnikety v informačním centru vystaví pamětní diplom „Expert des 3
valées“. Jen je nutné sledovat aktuální skimapu, protože lanovky
zařazené do tohoto okruhu se občas, tzn. rok od roku, liší. A ač se to
zdá neuvěřitelné, tak tento okruh lze prokazatelně projet během jednoho
dne.
Val Thorens
Dnes již naprosto veškeré hlavní lyžařské tahy obsluhují rychlé kabinky
a sedačky. Rychlé sedačky se v posledních letech dostávají i do
okrajových částí areálu a velmi rychle nahrazují staré pomalé sedačky,
což příslušné podoblasti pro lyžaře výrazně zatraktivňuje a pomáhá
rozprostřít masy návštěvníků po celém prostoru. Staré neodpojitelné
sedačky v posledních letech mizí a dnes jsou k vidění skutečně jen na
velmi málo vytížených a bočních svazích, popř. slouží jako ranní
přibližováky. Navíc, často se jim lze vyhnout použitím sousední rychlé
lanovky, která vás vyveze dál a výše. Dnes tak v případě, že skutečně
nechcete navštívit nějaké zastrčené zákoutí a projet si místní
opuštěnou sjezdovku, nemusíte téměř za celý týden sednou na jedinou
pomalou lanovku. Velmi zjednodušeně lze rychlost výměny charakterizovat
jednou novou lanovkou ročně na každou ze 4 podoblastí.
V celé oblasti je stále velký počet vleků, ale ty slouží pouze jako
doplňková a pomocná přepravní zařízení, krátké propojováky nebo
slouží na učebních svazích. A platí o nich totéž, co o neodpojitelných
sedačkách. Pokud nějaký nechcete z nějakého důvodu využít, tak v
drtivě většině případů máte možnost zvolit trasu přes rychlá a
kapacitní zařízení.
Val Thorens z letadla
Zmíněná rychlá přepravní zařízení umožňují, že i přes geografickou
rozlehlost a členitost areálu je pohyb po něm, pokud zvolíte ten správný
„azimut“, tzn. ty nejvhodnější sjezdovky a lanovky, neskutečně
svižný. Navíc obrovskou výhodou celé oblasti Tři údolí je to, že při
jejím poznávání nemusíte jezdit stále přes tytéž přejezdy, protože
mezi Val Thorens/Les Menuires a Meribelem je celkem 6 přejezdových a míst. A
mezi Meribelem a Courchevelem jsou přejezdy aspoň dva. Takže každý den je
možné si naplánovat výrazně jiný poznávací okruh.
Na jednotlivá údolí lze samozřejmě zakoupit lokální skipasy v ceně 221
až 240 EUR za 6 dní. Ale hlavní kouzlo lyžování ve Třech údolích je
právě v propojení čtyř podoblastí, tudíž většina návštěvníků asi
logicky sáhne po celoplošném skipasu, který letos vychází na 283 EUR na 6
dní v hlavní sezoně. Menší slevy lze získat při zakoupení dvou (sleva 4
%) nebo tří skipasů (sleva 6 %) se shodnou platností. Slevu lze získat i
při zakoupení rodinného skipasu (2+2), kdy rodiče lyžují za „dětské“
jízdné, což pak v součtu odpovídá 10% slevě z celkové ceny. To se
samozřejmě skipasů zakoupených přímo na místě. V případě nákupu
skipasu se zájezdem od CK bývá poměr jednotlivých cen podobný. Lokální
skipas lze za příplatek rozšířit na celou oblast, ale už v případě, že
zvažujete dvě taková rozšíření v rámci týdenního pobytu, tak lépe
vychází rovnou zakoupit celoplošný skipas na všechny dny. Obdobně
srovnatelná varianta je jakýkoliv (lokální nebo celoplošný) 7D skipas vs.
odpovídající 6D skipas + rozšíření na sedmý den, kdy platí jen
lokálně.
Val Thorens a Mont Blanc
Pokud vezmeme běžnou lyžařskou sezonu, tzn. období leden – březen, kdy
je celá oblast včetně nejníže položených bodů bez problémů sjízdná,
tak na jejím začátku nebo konci lze týdenní pobyt při ubytování
základní kvality a plné obsazenosti přímo na svahu v levnějších
stanicích včetně celoplošného 6D skipasu pořídit od cca 8 500 Kč za
dospělou osobu, s lokálním skipasem dokonce ještě o dva tisíce levněji.
Naopak ve vrcholné sezoně, s vyšší kvalitou ubytování, menší
obsazeností nebo volbou prestižnější stanice se snadno dostanete na
několikanásobek této sumy. Ceny pobytů pro našince snesitelné jsou zde
běžně do prvního únorového týdne a pak ve druhé půlce března. Ale
přesto je nutné počítat s tím, že zvláště v případě volby
celoplošného skipasu jsou znatelně vyšší, než je tomu u nedalekých, ale
výrazně menších středisek, přičemž třeba kvalita a velikost ubytování
jsou zde naopak nižší. Stejně tak výrazně vyšší jsou příplatky za
neobsazené lůžko v ubytovací jednotce.
Cesta do Tří údolí je z Česka až na posledních asi 80 kilometrů stále
po dálnici přes Německo a Švýcarsko (možnost trasy přes Bregenz nebo
Basilej), dále přes Ženevu, Annecy, olympijské Albertville a Moutiers, kde
se již cesty na posledních pár desítek kilometrů do jednotlivých údolí
rozcházejí. V Moutiers leží přímo vedle rychlostní čtyřproudovky velký
hypermarket, kde lze před příjezdem do střediska dokoupit nutný proviant
nebo francouzské speciality. A zde také mnozí návštěvníci poprvé
přijdou do styku s francouzskou mentalitou. Přesto, že místní parkoviště
i samotný obchod praskají každou zimní sobotu ve švech, tak místní
pokladní zde i při takovém návalu pracují s bohorovným klidem, vesele
švitoříc se zákazníky. Takže často jen průchod přes pokladnu, i když
je před vámi pár lidí, zabere více času, než celý nákup v tomto
marketu.
Les Menuires
