Tři údolí krok za krokem (1. díl): co skrývají ohromná čísla
Tři údolí krok za krokem (3. díl): Val Thorens
Tři údolí krok za krokem (4. díl): Mottaret
Tři údolí krok za krokem (5. díl): Méribel
Tři údolí krok za krokem (6. díl): Courchevel
Tři údolí krok za krokem (7. díl): La Tania
Tři údolí krok za krokem (8. díl): Zase o pár (k)roků dále - Le Menuires a Val Thorens
Tři údolí krok za krokem (9. díl): Zase o pár (k)roků dále - Méribel a Courchevel
Popis jednotlivých dílčích areálů začínám u
Les Menuires, které leží v údolí Belleville a v „oficiální“
nadmořské výšce 1 850 metrů. A to z toho důvodu, že tato stanice je mezi
českými lyžaři a cestovními kancelářemi z celé oblasti Tří údolí
nejvyhledávanější. Je to dáno hlavně tím, že ceny v tomto původně
„odborářském“ panelákovém středisku z 60. a 70. let, s několika
megalomanskými stavbami z té doby, jsou z celých 3V jednoznačně
nejnižší. A to i znatelně nižší, než ve stejném údolí ležícím Val
Thorens, které je jen o pár kilometrů dál a dalších 450 metrů výše.
Přitom napojení na celou oblast, tzn. na sousedící Val Thorens a za
hřebenem ležící Meribel a Mottaret, je velmi rychlé. Díky nadmořské
výšce je zde záruka sněhu až do jara. Středisko se rozprostírá na
západním svahu, takže v případě slunečného počasí je zde světlo
dlouho do večera, přičemž jednotlivé rezidence na sebe nejsou naskládány
tak natěsno, jak je tomu ve Val Thorens. Z ekonomického hlediska poměru
cena/výkon je Les Menuires nejvýhodnější volbou pro ubytování ve 3V.
Architektonickou dominantou střediska je kostel s velmi netypickou věží.
Lyžařská oblast Les Menuires zahrnuje 160 km sjezdovek, které se nachází v
nadmořské výšce 1 400 až 2 850 metrů, přičemž převýšení většiny
svahů je okolo 1 100 metrů. Vzhledem k tomu, že zhruba tři čtvrtiny
sjezdovek se nalézají na západním svahu horského hřebene, je lyžování v
Les Menuires kvůli této jednostranné orientaci z celé oblasti 3V
nejnudnější. Sjezdovky jsou zde také nejvíce vystaveny odpolednímu slunci,
což je v lednu a únoru při nízkých teplotách příjemné. Zato v březnu
s vyššími teplotami a delším dnem níže položené sjezdovky odpoledne
znatelně měknou. Navíc, až na dojezd jediné nejníže položené sjezdovky,
jsou všechny svahy nad hranicí lesa, takže ani vizuální pestrost terénů
není moc zajímavá.
Při pěším pohybu po středisku lze využít 3 místních bezplatných
skibusových linek. Což doporučuji v případě, že bydlíte dále a výše
od centra, protože Les Menures je vcelku roztáhlé, na délku zhruba 2,5
kilometru, a mezi jednotlivými rezidencemi a částmi střediska jsou
výškové rozdíly až 250 m. V centrální části lze také využít osobní
kabinovou lanovku do části Preyerand, které jezdí až do půlnoci, nebo
šikmý pozemní výtah z centra k rezidenci Brelin.
U obou základních lyžařských výchozích bodů v Les Menuires je vysoká
koncentrace restaurací, občerstvení, barů a obchodů, přičemž nějaký
obchod lze nalézt obvykle do 300 m od každé rezidence. Tamtéž se také
nacházejí sportovní a relaxační centra.
Les Menuires - centrum a La Masse
Mont de la Chambre
Zhruba polovina sjezdovek oblasti se nachází přímo nad Les Menuires,
přičemž páteřní lanovky vycházejí ze dvou lyžařských
„náměstíček“, které leží v lyžařském dojezdovém dosahu velké
části hlavně výše položených ubytovacích kapacit. Ti lyžaři, pro
které je jednodušší sjet od rezidence na dno údolí, se tak do těchto
výchozích bodů dostanou 3 přibližovacími lanovkami, z nichž jsou dnes
již dvě rychlé.
Na samotný hlavní hřeben, z něhož lze pak přejet i do Val Thorens nebo
Meribelu a Mottaretu, vede nejrychlejší cesta dvěma sekcemi (průběžné)
kabinky Bruyéres, nicméně pohodlnější je šestisedačka s bublinou (jedna
z mála) Mont de la Chambre, k níž je ovšem nutné s dostat pomocí níže
položených lanovek. Obě tyto páteřní lanovky, u nichž je nutné ráno
počítat s menšími frontami, se sbíhají na vrcholu Mont de la Chambre
(2 850 m n. m.), který je hlavní místní křižovatkou a z něhož je
nádherná vyhlídka na prostřední údolí oblasti a Mont Blanc v pozadí. Zde
můžete zvolit návrat zpět několika sjezdovkami do Les Menuires, nebo
můžete spojkou po hřebeni přejet do Val Thorens. Pokud chcete pokračovat
směr Meribel a Courchevel, tak máte možnost volby ze dvou červených
sjezdovek.
Les Menuires - spojovací lanovkou do centra
Z vrcholu Mont de la Chambre vede dolů do Les Meniures široká a velmi
svižná modrá carvingová sjezdovka stejného jména, na které je ale nutné
odpoledne počítat s návalem, protože se jedná o jednu z hlavních
návratových sjezdovek. Výrazně méně vytížené jsou dvě paralelní
užší červené, na rozdíl od další červené, David Douillet, která je
zase výrazně širší a členitější. Z vrcholu taktéž vede náročná
černá Léo Lacroix, ale ta vzhledem k absenci zasněžování, minimální
úpravě a permanentním boulím asi jen velmi zřídka stojí za sjetí.
Z mezistanice kabinky dolů do střediska jsou již svahy nadmíru
frekventované, proto je nutné je brát jako dojezdové. Odpoledne, zvláště
zjara, kvůli poloze přímo proti slunci, také velmi rozbité. Ty bez
zasněžování jsou obvykle už v půlce března mimo provoz.
Díky tomu, že sedačka Sunny Express nevede až na hřeben, je lyžaři celkem
málo využívaná. Přitom je vhodné ji použít jako rychlý přístup na
spodní část prázdné a obvykle špičkově urolbované červené David
Douillet. Pozor, černá varianta je neupravovaný boulový svah.
Naprosto opomíjenou sjezdovkou je Boulevard des Échauds s minimem lyžařů
podél pomy Montaulever, která je ovšem jednou z nejlepších v Les Menuires.
Jedná se sice o užší, ale co do sklonu a náročnosti velmi rychlou a
členitou modro-červenou.
Les Menuires a kýble
3 Marches
Dalším významným, níže položeným přejezdovým bodem směr Meribel a
Courchevel, je vrchol 3 Marches, kam se z centrálního náměstíčka dostanete
kabinkou a následnou rychlou sedačkou. Odsud je možné na lyžích dojet až
do vesničky St. Martin (1 400 m), která leží na okraji oblasti a která si
stále zachovává svůj savojský ráz a klid, na rozdíl od panelákového a
rušného Les Menuires.
Černým koněm oblasti Les Menuires je rychlá šestka Becca. Díky tomu, že
na vrcholové stanici nemá přejezdový bod do jiného údolí, leží přesto,
že se kolem ní vinou 3 modro-červené sjezdovky, naprosto stranou zájmu
lyžařů. I vzhledem k nadmořské výšce jsou zde sjezdovky až do pozdního
odpoledne ve špičkovém stavu a je zde možné se naplno „dojezdit“ až do
zavíračky, s následným dojezdem do celého Les Menuires. Zde se také
nachází rozsáhlý snowpark včetně skicrossové tratě.
Naopak okolo vedlejší sedačky Roc des 3 Marches se nalézají sjezdovky,
které jsou celý den vytíženy, protože jde o hlavní spojnice z
přejezdového vrcholu. Proto bývá členitá a velmi pěkná červená
Allamands v odpoledních hodinách v prudších pasážích dost rozbitá,
stejně jako následný modrý sjezd až dolů do střediska, který je tím
absolutně nejvytíženějším v Les Menuires.
Okolo bubliny Granges vede v horní pasáži krásná široká carvingová
dálnice, která se na dojezdu mění v zelenou placku a odkud lze rychlým
traverzem pokračovat až nad St. Martin.
Les Menuires - 3 Marches
St. Martin
V této části rozhodně stojí za projetí horní půlka areálu, protože
červená Pramint je nádherná dálnice na obřákový oblouk s několika
terénními zlomy a minimem lidí, sic se ve spodní části napojuje na
vytíženější, ale stále velmi rychlou modrou. Jedna z nejlepších
carvingových sjezdovek ve 3V. Z druhé strany sedačky St. Martin 2,
dosažitelná hřebenovým přejezdem, je ještě opuštěnější červená
Jerusalem, v horní části hlavního hangu velmi náročná. Ve spodní,
plošší části, zábavná a hravá s množstvím terénních vln.
Dolní část areálu nad St. Martinem tvoří jen traverz po lesní cestě,
který se někde v polovině zlomí do solidní sportovní modré, která ač
leží už v nízké nadmořské výšce, tak i přes relativně vysoké teploty
bývá po celý den většinou ve velmi dobrém stavu.
Z horní stanice lanovky St. Martin 2 vede asi také nejdelší místní traverz
Gros Tougne, který lyžaře při návratu z vedlejšího údolí
Meribel/Mottaret z okrajových přejezdových bodů dovede přímo do centra Les
Menuires. Samotná původní vesnička St. Martin stojí za krátkou návštěvu
nebo posezení už jen pro zcela jinou, autentičtější atmosféru, než jaká
panuje v ostatních, uměle vybudovaných moderních lyžařských stanicích
celé oblasti.
Les Menuires - Col de la Chambre a pohled směr St. Martin
La Masse
Lyžařskou výkladní skříní oblasti Les Menuires je vrchol a
vyhlídkový bod La Masse (2 804 m), ležící na druhé straně údolí, jakoby
naproti středisku. Vzhledem k orientaci svahů po slunci zde zůstává v
horním kotli vysoká kvalita sněhu až do pozdního odpoledne. Páteřními
přepravními zařízeními v tomto sektoru jsou dvě kabinky, obsluhující
většinu sjezdovek. Jsou zde i dvě naprosto předpotopní a pomalé sedačky,
které doporučuji využít pouze v případě, že hodláte místo lyžování
v klidu a dlouze rozjímat. Z vrcholu La Masse vede svižná červená
proměnlivého sklonu, ve spodní části s několika variantami. Na vrcholu
začíná i neupravovaný, asi 500 m dlouhý boulový svah, stejně jako
letošní novinka, modrá varianta horní části páteřního červeného
svahu.
Ve spodním sektoru La Masse je páteřní sjezdovkou modrá Vallons, které by
spíše slušela barva červená, spojovací Mur Rouge možná i černá.
Objízdná Les Enverse je pohodová a nudná modrá se zelený dojezdovým
traverzem na páteřní sjezdovku. Ve spodní části La Masse jsou i dvě velmi
náročné černé sjezdovky, které ale v případě, že jsou upraveny,
rozhodně stojí za to. Jedna z nich je dostupná pouze pomou.
Les Menuires - večer na La Masse
Vzhledem k tomu, že La Masse je bokem od všech hlavních lyžařských tahů
3V, tak sjezdovky zde v pozdním odpoledni zejí především v horní části
naprostou prázdnotou. Proto je dalším vhodným místem pro zakončení
lyžařského dne v tomto údolí.
Zpět k ubytovacím kapacitám se lze při návratu přes údolí dostat opět
za použití přibližovacích sedaček, které stejně jako centrální rychlá
šestka Les Menuires nad hlavním dojezdovým svahem do střediska fungují
ještě 20 minut po uzavření ostatních lanovek tak, aby se opoždění
lyžaři měli šanci dostat ze všech stran a dojezdů do příslušných
částí střediska ke svým rezidencím.
Ze dna údolí vede do centra Les Menuires zajímavá, ale pomalá košová
oběžná lanovka, lyžaři dle charakteristického vzhledu nazývaná
„kýble“, která ale slouží spíše pěším turistům.
Val Thorens
