Andrea Drengubáková

Obřačky jsou pro mě číslo 1. Když za mě lyže chtějí točit samy, tak to pro mě není to pravé ořechové. Ačkoli jsem menšího vzrůstu (162 cm), preferuji lyže mezi 175–184 cm, ideálně užší a tvrdé. To je možná důsledek mého závodního období, kdy jsem se věnovala právě obřímu slalomu. Mám ráda, když mi lyže nedá něco jen tak zadarmo a já musím vynaložit trochu síly, aby poslouchala. Ta se mi ale pak odmění rychlou a jistou jízdou, kdy drží oblouk a nepustí. Obřačky jsou pro mě zkrátka taková srdeční záležitost!

Ivan Požár

Ve skutečnosti za to může manželka, protože mi dala bojový úkol lyžovat s našimi dětmi už od mala. To ještě netušila, jak si zavaří. Po pár dětských letech na lyžích s kandahárem a mnoha letech na běžkách jsem si tedy pořídil začátečnické lyže 168/16,6 a o tři čísla větší boty, z jedněch lyží byly tak nějak dvoje, pak i troje, ze začátečnických pořád závodnější, pak se objevil Honza Verl a přibyly komerční obřačky z výprodeje Hypernovy, pak od Dana z carv.cz Sporteny 186 – za pěkný peníz, protože se na nich nedalo funcarvovat, od Milan Trnky Heady 190+/27,5 … a už se vezu, aktuálně nejčastěji na Elanech GSX 191 od Kačky Manestarové. Myslím, že pokud lyžař jakéhokoliv věku neustrne ve vývoji, tak se k méně až málo točivým lyžím v nějaké podobě zákonitě dopracuje tak jako tak, jinak by se musel ukličkovat k smrti. Nebo se vrátí k běžkám nebo zpátky k tomu kandaháru.

Tereza Pelikánová

Moje cesta k obřačkám? V době dospívání, kdy je vrcholem lyžařské sezony týdenní pobyt na lyžařském výcviku, potřebujete hlavně jezdit na krásu. Tudíž nejlepší volba jsou samozřejmě lyže, co samy zatáčí. Nejpravděpodobněji narazíte v lyžařském arzenálu vašeho staršího sourozence či v půjčovně na lyže, které vám budou po hruď, rádius takřka jednomístná číslice a na svah budete vysláni se slovy: „Ukaž, ty ti budou“. Jasně, že budou a budou samy zatáčet, tudíž značná část populace „zastydne“ v této fázi. Jenže mně v té době někdo půjčil lyži s parametry komerční obřačky. Nejprve jsem se podivila, proč mi přinesli lyže ze skokanského oddělení, pak jsem se svezla a už to bylo. Pocit větší stability, první pokusy jízdy po hraně i znatelně vyšší rychlost zapříčinily, že jsem začala spekulovat, jak takovou lyži získat. O pár let a nalyžovaných dní později bych obřačku už neměnila. Dlouhý oblouk, s trochou dovednosti krátký oblouk, když je širší pod botou, dá se na ní lehce jezdit i mimo sjezdové tratě. Zkrátka obřačku bych hledala v každé garáži vyspělého lyžaře.

Roman Krulich

Letos jsem odučil už dvanáctou sezonu, a tak můžu říct, že na lyžích strávím poměrně dost času. Ve svých instruktorských začátcích jsem si pořídil, asi jako většina lyžařů v té době, kraťounké slalomky, které točily jako kružítko. Pravda, nebýt slalomek, asi by mi trvalo o trochu déle objevování onoho magického carvingu, kdy člověk jede čistě po hraně a za ním jsou jen dvě krásné, ničím nenarušené rýhy ve sněhu. Ale jak jsem se postupně rozlyžovával, začal jsem mít pocit, jako by mě tato krátká lyže začala trochu omezovat. Proto jsem dal na radu zkušenějších (od kterých si vždycky nechám rád poradit) a pořídil jsem si lyže delší a míň „krojené“. A musím říct, že lituji, že jsem to neudělal dřív… Mám rád rychlejší a dynamičtější jízdu a přesně to mi tato lyže umožňuje. Ne že by se na slalomkách nedalo jezdit rychle, ale jakmile chce člověk trochu natáhnout oblouk a zachovat onu dynamiku pohybu, je „obřačka“ přesně tím, co potřebuje. A její výhoda určitě spočívá i ve větší univerzálnosti. Prostě za mě pro obřačku palec nahoru!

Tomáš Rucký

Prakticky sedm let nazpět jsem jezdil ostré slalomky a funcarvové lyže. Pak jsem si v Bormiu od kolegy půjčil obřákovou lyži Völkl, nějaká FIS W to byla, a to mě úplně dostalo. Pro zahraniční kopce většinou používám lyže s rádiusem okolo 28 m. Na sjezdovkách v ČR je tahle lyže ale spíš nepoužitelná, a proto vybírám ze sekce lyží s rádiusem okolo 17–18 m, což bylo i osazení našeho testu. Nemyslím si, že by v testu byla vyloženě špatná lyže, stejně tak lyže, která se mi líbila méně, bude určitě vyhovovat někomu jinému. Obecně i u těchto lyží požaduji co největší tvrdost tak, aby pojezd byl co nejdynamičtější i za cenu toho, že odpoledne na rozbitějším kopci taková lyže nebude ideální. Nicméně radši půjdu do auta a na odpoledne si vezmu jiné lyže vhodné na měkčí kopec a trošku muld. Lyži obřákového parametru bych nevybíral jako univerzálku, a proto v mém hodnocení získala více bodů lyže, když byla hlavně pro tvrdý rovný svah. Nicméně všem, kteří vybírají lyže, doporučuji: testujte, testujte, testujte a najděte si hlavně správný parametr, tzn. tuhost, délku a rádius, a pak je prakticky jedno, jestli je na lyži ta či ona značka. Testovacích dnů je v ČR určitě dost a před nemalou investicí se vyplatí tomu jeden den věnovat.

Zbyněk Pokorný

K tomuto typu lyží jsem došel postupně. Zpočátku jsem byl nadšen ze slalomek. Hrozně se mi líbila točivost, náklony a jednoduchost, s jakou tyto lyže jedou, a nechtěl jsem slyšet o ničem jiném. První obřačky jsem si pořídil vlastně z nutnosti. Pro přijetí do kurzu Apul A jsem musel zajet měřený obří slalom a projít kurzy zaměřenými na techniku jízdy GS. Koupil jsem si tedy lyže určené pro ženské závodění s poloměrem přes 21 m a délce 180 cm. Zpočátku to šlo těžce, lyže nechtěly zatáčet, byly tvrdé a nepoddajné. Ale postupem času jsem tomuhle lyžování přišel na chuť a teď vlastně nic jiného než obřačky nepoužívám. Samozřejmě na freeride mám ještě široké lyže, ale při dobrých podmínkách se jízda v offpistu blíží obřákovému oblouku jak rychlostí, tak náklony i rozsahy. Pro výuku klientů jsou pro mě lyže s delším poloměrem (18–20 m) ideální. Na tomto typu je nutné, aby instruktor předvedl, jak to ve fázích oblouku funguje. Tato lyže to neudělá zadarmo. Klient pak může dobře vidět přenášení váhy, fáze oblouku, zatěžování… Na slalomce tohle neuvidí, protože ta zatočí už při velmi malém impulsu a nikdo z přihlížejících vlastně nepozná proč. Lyže jsou pro mě pracovní nástroj, a tak potřebuji, aby mi tento nástroj vyhovoval. Nejen pro výuku upřednostňuji obřačky. Tato lyže je pro mě nejuniverzálnější. Zvláště pak třída komerčních obřaček, které nemají tak dlouhé poloměry (do 20 m) a jsou trochu širší pod patou (okolo 70 mm). Jsou stabilní, většinou velmi výkonné a použitelné nejen na ranní tvrdou a prázdnou pistu. Na těchto lyžích se dá odjezdit celý den a pořád fungují. Jako cílovou skupinu vidím sportovní lyžaře, co mají rádi rychlost, stabilitu v oblouku a dokážou využít tu sílu, co se v lyžích skrývá. Velmi kladně hodnotím zajištění testu, zvláště pak kamufláž lyží. Cíleně jsem nezkoumal, na čem jedu, a bylo pro mě veliké překvapení, když jsem zjistil, jaké lyže mi seděly nejlépe. Přiznám se, že některé z nich jsou značky, které nikdy nebyly mými favority a bez této zkušenosti bych na ně ani nepomyslel.

Vizitky všech testérů najdete zde.

Zpět do testu obřaček 2014/15