Tři údolí krok za krokem (1. díl): co skrývají ohromná čísla
Tři údolí krok za krokem (2. díl): Les Menuires
Tři údolí krok za krokem (3. díl): Val Thorens
Tři údolí krok za krokem (4. díl): Mottaret
Tři údolí krok za krokem (5. díl): Méribel
Tři údolí krok za krokem (7. díl): La Tania
Tři údolí krok za krokem (8. díl): Zase o pár (k)roků dále - Le Menuires a Val Thorens
Tři údolí krok za krokem (9. díl): Zase o pár (k)roků dále - Méribel a Courchevel
V minulých dílech popsaná údolí jsou co do místní geografie a svým podélným tvarem vcelku nekomplikovaná, kompaktní a lyžařsky nezáludná co se týká orientace i propojení jednotlivých dílčích částí. Courchevel je naopak ve všech těchto ohledech mnohem nepřehlednější, neboť se rozkládá na svazích a v údolích tří hřebenů, přičemž ty klíčové lyžařské průjezdní křižovatky se nenachází v údolních přejezdech, ale naopak na hřebenech, resp. dvou přejezdových bodech směrem na Méribel a Mottaret, odkud se paprskovitě rozvíjí síť sjezdovek do jednotlivých ubytovacích stanic Courchevelu.
Ubytovací stanice
Těch je zde celkem pět. Předně jde o centrální a nejvýše položený Courchevel 1 850, na který jsou přímo napojeny o něco níže ležící Courchevel 1 550 a Courchevel-Le Praz 1 300. Napůl cesty do Méribelu se nachází nejmodernější ubytovací stanice, která byla otevřena teprve v roce 1990 před olympijskými hrami v Albertville – La Tania. Naopak na samém východním okraji Tří údolí se nachází ještě Courchevel 1 650. Z čistě lyžařského hlediska návštěvníka, který chce poznat celý areál 3V, je základní nevýhodou všech těchto ubytovacích stanic to, že leží úplně na okraji na dojezdových svazích celé oblasti, na rozdíl od centrálně umístěných hlavních středisek vedlejších údolí. To mj. znamená, že každý den je nutno volit za poznáním celé oblasti prakticky tu stejnou výchozí i příjezdovou trasu. Zřejmě i z těchto důvodů se nabídky na ubytování v Courchevelu u našich CK již prakticky nevyskytují, i když v minulosti zde nějaké vlaštovky byly.
Jde také o stanice, které jsou umístěny na svahu vcelku otevřeného údolí, na rozdíl od více či méně sevřených údolí kolem resortů již popsaných a navíc výše ležících středisek, takže zjara je nutné v Courchevelu počítat s výrazně vyššími teplotami než třeba ve Val Thorens, stejně jako s horší kvalitou sněhu na nejnižších dojezdech. Nebo dokonce jeho naprostým nedostatkem mimo sjezdovky. Co se ale týká atmosféry, tak zde Courchevel svými rozptýlenými menšími stanicemi, které se již nalézají v pásmu lesa, stejně tak mixem sic občas větších rezidencí, ale také nezanedbatelným počtem sympatických (a mnohde velmi luxusních) chaletů, zbylá střediska o třídu převyšuje. Čím také Courchevel ostatní místní střediska převyšuje, je jeho renomé a značka, spojovaná s výjimečností a luxusem.
Ze Saulire do Courchevel 1850
Mořic Tří údolí
Především centrální Courchevel 1 850 patří podobně jako třeba Ischgl, Sölden, Zermatt nebo St. Moritz pohledem běžného lyžaře do kategorie „snobských“ středisek, ale pokud se pohybujete pouze po sjezdovkách, tak samozřejmě žádný rozdíl proti jiným částem areálu nezaznamenáte. Pokud ale sundáte lyže, vyrazíte do střediska, tak se vám naskytne možnost koupit lepší oblečení nebo hodinky než na Pařížské. A pozor také v případě návštěvy jakékoliv restaurace nebo baru v této nejrušnější části střediska! Zde jsou ceny občas několikanásobkem těch, za které si koupíte občerstvení přes kopec v Mottaretu. Naštěstí satelitní níže položené stanice jsou z tohoto pohledu méně záludné a zde ceny odpovídají běžné místní úrovni.
Courchevel 1850
Nejslabší výkon/cena
Luxus a výjimečnost střediska se také odráží v kvalitě nabízeného ubytování a jeho ceně. I když i zde naleznete v okrajových částech ubytování cenově dostupné, tak v porovnání se sousedními údolími, vzhledem k nadmořské výšce, kvalitě a jistotě sněhu, poloze vůči sjezdovce a celému areálu 3V pak ale takové ubytování vychází ze Třech údolí z pohledu pragmatického lyžaře v poměru cena/výkon nejdráže. Což je jen další důvod, proč u našich CK na zájezdy do Courchevelu narazíte už jen velmi výjimečně. Takže i zde, podobně jako u prostředního údolí Méribel Mottaret se na lyžařský popis této podoblasti podívám očima návštěvníka, který zde přijíždí „přes kopec“.
Nejnižší průměrná výška, ale vyšší členitost
Courchevel 1850 - centrálni dojezd
Údolí Courchevelu nabízí, jak jinak, dle místních „zvyklostí“ také 150 km sjezdovek. Tyto se nacházejí v nadmořské výšce 1 300–2 739 m n. m., přičemž celé toto převýšení je sjízdné na jeden zátah. Z pohledu průměrné nadmořské výšky tak jde o nejníže položenou podoblast. Vzhledem k uspořádání terénu a geografické členitosti se zde nalézají sjezdovky otočené prakticky na všechny strany, což se pak také odráží na jarní kvalitě a množství sněhu v nižších nebo přímo proti slunci otočených svazích. Naštěstí ty nejníže položené svahy jsou severní a z velké části schované v lesních průsecích, takže masivní zasněžování je i zde udrží sjízdné až do jara. A jsou to také místní lesy, které svým relativně největším výskytem okolo svahů z celých 3V dělají tuto oblast pro lyžaře vizuálně mnohem zajímavější a přívětivější. Územní roztříštěnost ubytovacích stanic v Courchevelu je také výhodou v tom, že koncentrace a hustota lyžařů na sjezdovkách je mimo páteřní svah ze Saulire mnohem nižší než v centrálních a exponovaných stanicích ve vedlejších údolích.
Plánujte s mapou – šetřete čas
Náročnost svahů také zde pokrývá všechny čtyři barvy, přičemž polovina areálu sousedící s prostředním údolím, pod oběma páteřními přejezdy, má především sjezdovky obtížnější, tedy hlavně barvy červené a černé. Naopak odlehlejší, okrajová část nad Courchevelem 1 650, stejně jako (na mapce) levá část nad Courchevelem 1 850, jsou pohodové a oddechové zeleno-modré placky. Geografická členitost celého Courchevelu je výrazně složitější, než je tomu u již popsaných údolí. Není tak kompaktně a rychle propojen sjezdovkami a lanovkami. Stejně tak s ohledem na pouze dva přejezdové hřebenové body je před lyžařskou návštěvou tohoto údolí důležité si vhodně vybrat část areálu, kterou chcete poznat, protože některé delší místní přesuny v rámci tohoto údolí si časovou náročností nezadají s meziúdolními přejezdy v rámci celých 3V.
Pro rychlý pohyb tak zvláště zde platí nutnost zvolit vhodné lanovky a sjezdovky tak, abyste nemarnili čas jalovými přejezdy, protože těch, pokud se rozhodnete projet tuto část Tří údolí celou, si i tak „užijete“. Jak už jsem zmínil jinde, možnosti 2D zobrazení skimapy jsou velmi omezené a údolí Courchevel je tak kvůli své členitosti a orientaci svahů na všechny strany tímto zkreslením postiženo nejvíce.
Courchevel - centralni svah ze Saulire
Výhled do La Plagne
Ze severních svahů Courchevelu je možné vidět lanovky dalšího savojského megaareálu – střediska La Plagne, které se sousedním Les Arcs tvoří oblast Paradiski se 425 km sjezdovek. V době masivní výstavby umělých francouzských areálů bylo plánováno napojení 3V lanovkami i na La Plagne a dále přes Les Arcs až do Tignes a Val d´Isere, ale vznik této už těžko představitelné gigantické lyžařské oblasti zhatilo vyhlášení národního parku.
Nad Courchevel 1850
Saulire, vrchol Courchevelu
Tak jako každá z již popsaných podoblastí má svůj „vrchol“, tak Saulire je tímto místním lyžařským vrcholem v Courchevelu, alespoň co se týká náročnosti sjezdovek. Co do nadmořské výšky jsou zde totiž ještě další dva lanovkami dostupné kopce o prakticky obdobné výšce něco přes 2 700 m. Vrchol Saulire je z obou svých stran klíčovou lyžařskou křižovatkou – z Méribelu zde končí dvě páteřní kabinky a i ze strany Courchevelu se zde, resp. o něco málo níže a pár set metrů vedle, na vrcholu Vizelle, sbíhají páteřní lanovky ze dvou lyžařských směrů.
Většina lyžařů, kteří zde vyjedou z ostatních údolí, volí při sjezdu ze Saulire směr do centrálního Courchevelu 1 850 po páteřní červené sjezdovce, která se ze sevřené prolákliny ve své nejvyšší části postupně změní v širokou údolní sjezdovku. Při bočním příjezdu ze Saulire na tuto červenou je zde i velmi krátká černá pasáž, ale páteřní svah, nahoře o konstantním sklonu, je velmi rychlou carvingovou dálnicí, obvykle s velmi dobrou úpravou a díky své orientaci i vysokou kvalitou sněhu až do odpoledne. Od své poloviny je svah členitější a odpojují se od něj i dvě černé větve. I tato sjezdovka patří k tomu nejlepšímu do náročnosti, délky a sklonu, co můžete ve Třech údolích nalézt. Červená část sjezdovky končí již v širokém údolí u dvou kabinek – oběžné na Vizelle a gondolové lanovky zpět na Saulire.
Saulire a v pozadí Cime Caron
V případě, že využijte tu první, na Vizelle, můžete zpět do údolí sjet po dvou černých tratích, jejichž sjízdnost a atraktivita záleží především na jejich momentální úpravě. V případě návratu na Saulire gondolou je možné sjet dolů i náročným černým kuloárem, opět určeným skutečně jen pro experty. Na rozdíl od gondoly na Cime Caron ve Val Thorens je místní gondola výhodným rychlým spojením na hřeben, protože fronty jsou zde nulové a svezete se hned první kabinou. Je zajímavé, že tento páteřní svah, jeden z nejlepších v Courchevelu, je ráno paradoxně lépe a rychleji dostupný lyžařům z Méribelu než těm, kteří musí postoupit komplikovanější cestu lanovkami z Courchevelu.
Saulire z letadla
Courchevel 1850
Pod nástupními stanicemi kabinek pokračuje páteřní svah širokou odpočinkovou modro-zelenou sjezdovkou až do Courchevelu 1 850. Zhruba v polovině sjezdovky, nad jezerem, minete dvě rychlé sedačky, vedoucí na obě strany údolí – jedna směřuje na La Taniu, druhá nad místní letiště. Dojezd do Courchevelu 1850 je již v lese.
Courchevel 1850 - cervene z Loze
Z centrálního lyžařského náměstíčka v Courchevelu 1 850 vyjíždí tři kabinové lanovky, ale pro cestu zvoleným směrem je mnohem pohodlnější využít příslušných rychlých sedaček. Pokud sjedete až do Courchevelu 1 850, pak nemá smysl se vracet zpět plochým údolím nebo jet do levé části areálu, kde jsou jen zeleno-modré placky, ale v každém případě pokračovat dál a níž, do Courchevelu 1 550 nebo Le Praz 1 300.
Saulire a centrální svah nad Courchevel 1850
Z lyžařského pohledu koncový Courchevel 1 550 leží přímo pod Courchevelem 1 850, se kterým je spojen třemi červeno-modrými sjezdovkami, přičemž ta páteřní a přímá Stade je zcela opomíjený carvingový svah, který má opět vzhledem ke své orientaci a i přes malou nadmořskou výšku obvykle naprosto vynikající úpravu. A i když tento dojezdový svah leží v samotném centru, tak počet lyžařů se zde přes den limitně blíží nule. A rozhodně stojí za svezení. Zpět do Courchevelu 1 850 vedou po stranách kabinka a rychlá sedačka, která je opět pohodlnější volbou.
Courchevel - sjezdovky ze Saulire
Pokud pokračujete z Courchevel 1 850 ještě kousek zeleným přejezdem, narazíte na rychlou šestku Plantrey, která obsluhuje tři vynikající červené svahy a všechny rozhodně stojí za svezení. Dva z nich, Loze a Petit dou vás zavedou zpět do centra, zatímco třetí, nejnáročnější a ve své střední části velmi prudký Dou du Midi, vede přímo pod lanovkou. I tento je přes svou centrální polohu a kvalitu obvykle naprosto opuštěný. Přes lanovku Plantrey se lze také rychle dostat zpět nad střed hlavního údolí s možností dále pak rychlými sedačkami pokračovat směr Saulire, Courchevel 1 650 nebo sjet směr La Tania.
