Tři údolí krok za krokem (1. díl): co skrývají ohromná čísla
Tři údolí krok za krokem (2. díl): Les Menuires
Tři údolí krok za krokem (3. díl): Val Thorens
Tři údolí krok za krokem (4. díl): Mottaret
Tři údolí krok za krokem (5. díl): Méribel
Tři údolí krok za krokem (6. díl): Courchevel
Tři údolí krok za krokem (8. díl): Zase o pár (k)roků dále - Le Menuires a Val Thorens
Tři údolí krok za krokem (9. díl): Zase o pár (k)roků dále - Méribel a Courchevel
Sedlo Col de la Loze je druhým klíčovým přejezdovým bodem mezi údolími Méribel a Courchevel a lyžaři, kteří odsud zamíří rovnou dolů do La Tanie, tak mohou učinit po pravidelně upravované černé sjezdovce Dou des Lanches, jejíž nejnáročnější pasáže jsou v její spodní polovině a lze se jim vyhnout o něco přívětivější červenou variantou. Do prostředního patra místního areálu lze sjet i objezdem přes vedlejší hřebínek, na který se dostanete velmi plochým přejezdem, kde se od konečných stanic tří rychlých lanovek spouští směrem k La Tanie několik modrých a červených sjezdovek, přičemž ty červené jsou po vlažném začátku ve své střední a spodní části velmi ostré. Všechny sjezdovky se pak slévají do jedné u horní stanice kabinky z La Tanie, odkud se následně rozdělují do dalšího vějíře, který pokrývá nižší patro podoblasti.
Přímo ke kabince v La Tania vede široká červená Moretta – Blanche: nahoře pohodová a plošší, ve spodní lesní části už se sportovním (a téměř konstantním) sklonem a náročností. Vynikající sjezdovkou je i modrá Folyéres, která se po celé délce klikatí v lesním průseku. Jde o velmi rychlý hravý svah, který je svou členitostí a proměnlivým sklonem ideální na dlouhý oblouk. Dojezd ke kabince je přes centrum místní poklidné ubytovací stanice.
Couchevel 1850 - směr Le Praz
Za zmínku stojí rozhodně i černá Jockey, stejně jako o lanovku vedle ležící Jean Blanc stejné barvy. Obě sjezdovky vedou do části Le Praz a v případě, že zde narazíte na ideální kombinaci vhodných teplotních a sněhových podmínek v den, kdy jsou tyto upraveny, tak pak se jedná v obou případech o excelentní náročné svahy. Jen pozor na jejich členitost a terénní vlny při prvním sjezdu. Protože taktéž leží již v pásmu lesa, tyto i sousední sjezdovky místy protínají lesní cesty výrazně zasahující do profilu trati, takže zvláště dobrý a příslušně rozjetý lyžař má občas co dělat, aby na těchto zářezech „nepozdravoval vlaštovky“.
Courchevel - Aiguille du Fruit
Le Praz, kde obě černé a jejich červené varianty končí, je nejníže položenou ubytovací stanicí, velmi sympatickou, neboť se skládá z velkého počtu menších dřevěných chaletů. Na dojezdu se také nachází skokanské můstky.
Celou oblast La Tanie dnes obsluhuje 5 rychlých páteřních lanovek. Z Le Praz je to směrem na Courchevel 1 850 kabinka, ale výhodnější a pohodlnější je využít letošní novinku, rychlou sedačku Foret, která vás za stejný čas vyveze výrazně výše. Z La Tanie vede nahoru kabinka, na kterou pak do sedla a směrem k centrálním svahům pod Saulire navazují dvě rychlé sedačky. Tato oblast prošla v posledních dvou letech zásadní modernizací, kdy tři staré lanovky a dva vleky byly nahrazeny pouhými dvěma moderními lanovkami.
Courchevel a vlevo letiště
Oblast Altiport: sjezdovky nad letištěm
Tato oblast leží mezi Saulire, Courchevelem 1 850 a hřebenem nad Courchevelem 1 650 a pro návštěvníky z jiných údolí je přímo dostupná několika sjezdovkami ze Saulire, resp. nedalekého logisticky klíčového vrcholu Vizelle. Lyžařsky nevděčnější spojnicí je široká červeno-modrá dálnice Creux, která ve své spodní části, kde se změní v opuštěný rychlý údolní přejezd, dovede lyžaře až ke dvěma páteřním lanovkám směr Courchevel 1 650.
Courchevel - letiště
Z Vizelle lze zvolit sjezd i po dvou nahoře pěkných červených, ale jejich dojezdy na dno údolí po třech červených variantách a jedné černé bývají již brzy zjara kvůli orientaci těchto strmých svahů velmi boulovaté a rozbité. Ve své horní části velmi náročnou a pro dobré lyžaře zajímavou sjezdovkou je černá Suisses, ale zde podobně jako i u mnoha jiných černých ve Třech údolích záleží především na aktuální úpravě.
Courchevel - letiště s dobře viditelnou kopcovitou dráhou
Místní zajímavostí světového formátu a turistickou atrakcí je letiště, které bývá řazeno mezi nejnebezpečnější na světě. Má sice délku pouhých 525 metrů, ale největším nebezpečím je jeho sklon. Toto letiště je totiž z pohledu přistávajícího letounu do kopce včetně dosedací části dráhy, a to velmi výrazně. Střední část dráhy má totiž solidní sklon o úhlu 18,6 %. I během celé zimní sezony (tedy mimo týdne, kdy je letiště uzavřeno kvůli turnaji v koňskému polu) je tak zde možné sledovat prakticky nepřetržitý a čilý letecký provoz z modro-zelených sjezdovek okolo letiště. A je skutečně zajímavé sledovat přistávající letadla, která místo běžného brždění vyjíždí do kopce na stojánku se řvoucími motory. Tuto atrakci si samozřejmě můžete vyzkoušet na i vlastní kůži při vyhlídkovém letu. Ovšem v méně pravděpodobném případě, že jako místní lyžařský návštěvník jste zároveň vlastníkem soukromého letadla, které hodláte využít k dopravě sem, musíte mít vy nebo váš pilot na přistání na tomto letišti speciální zkoušky.
Oblast pod letištěm patří k těm lyžařsky zcela nezajímavým, protože se jedná o ploché odpočinkové plató s několik zelenými sjezdovkami, které vás přes centrální údolní tah nebo na druhé straně místního hřebínku kolem ubytovacích kapacit dovedou na centrální náměstíčko střediska Courchevel 1 850.
Courchevel - jdeme na přistání
V této oblasti jsou nejvhodnějšími přepravními zařízeními čtyři rychlé sedačky, přičemž jen jediná z nich, nejvýše položená Marmottes, vás vyveze na přejezdový hřeben až ze samotného dna údolí. V případě, že se budete vracet přes níže položený přejezdový bod ze směru Courchevel 1 650, tak rozhodně využijte ze dvou souběžných lanovek tu levou, velmi málo vídanou rychlou trojku (!) Aiguille du Fruit, která vás vyveze výrazně dál a výše než vedlejší pomalá sedačka. Bokem a mimo větší zájem lyžařů leží pomalá sedačka na Creux Noirs, obsluhující několik náročnějších svahů, které se pak na obou stranách hřebene napojují na páteřní sjezdovky.
Courchevel - sjezdovka Creux a vrchol Vizelle
Courchevel 1 650: tři odlehlá lyžařská patra
Příčným přejezdem přes dlouhé údolí, na jejhož konci se vypíná zajímavý vrchol Aiguille du Fruit (3 057 m) a za nímž už hřebeny hor pokrývají masivní ledovce, se lze dostat z oblasti Saulire / Altiport do nejodlehlejší části Courchevelu i celých 3V – Courchevelu 1 650, což je oblast, kterou tvoří tři patra návazných lanovek. Nejkratší cesta vede přímo do nejvyšší části tohoto podareálu – rychlou sedačkou na Roc Merlet (2 734m), podél které zpět dolů padá zatáčkovitá a náročná červená sjezdovka s ještě náročnější, užší černou variantou, která je ovšem ve své spodní části pouze údolním dojezdem zpět k lanovce. Bohužel, tyto sice upravované, ale otevřené a prudké svahy bývají velmi často ledové a pod náporem návštěvníků se zde brzy začínají tvořit v nejobtížnějších místech boule. Z vrcholu Roc Merlet lze do Courchevelu 1 650 pokračovat přejezdem přes hřeben do dalšího údolí po krátké spojovací červené, na kterou po pár stech metrech navazuje několik variant nudných dlouhých spojovacích modrých dálnic podél dvou souběžných pom. Tyto sjezdovky jsou z větší části zelené a dovedou lyžaře do prostředního patra místního areálu. Zmíněné pomy jsou také jediným dalším vlekem, který mimo již popsaný v části o Méribelu v průběhu týdne možná využijte, pokud se budete chtít z této strany vrátit na přejezdový Roc Merlet a při návratu nevyužijete druhý, níže položený přejezdový bod na dně údolí.
Courchevel 1 650 z letadla
Střední patro areálu tvoří taktéž několik plochých modrých páteřních svahů, které se sbíhají u rychlé sedačky Signal. Toto patro je zajímavé především mnoha různými terénními vlnami a proláklinami, kde si jízdu mimo sjezdovky mohou vyzkoušet i ti méně zdatní a začínající lyžaři. Tyto vlny také dopomáhají k hravosti horní části červené Rocher, která pak ve spodní, přímé a prudké části padá společně s vedlejší, obdobně náročnou a stejně opuštěnou Bel Air, ke druhé páteřní lanovce, rychlé Chapelets. Ta obsluhuje ještě dlouhý červeno-modrý svah stejného názvu, s jednou náročnější variantou. Tyto popsané svahy patří k tomu zajímavějšímu v Courchevelu, protože díky minimálnímu počtu lyžařů zde dlouho vydrží jejich úprava.
Nejnižší a zároveň nejopuštěnější část místního areálu, kterou obsluhuje páteřní kabinka, již tvoří prakticky jen několik dlouhých, lyžařsky nezajímavých modrých a zelených dojezdů nad místní ubytovací kapacity. Jediným obstojným svahem zde je krátký červený slalomák Stade, obsluhovaný pomou.
Návrat z Courchevelu 1 650 do centrální části nebo do jiných údolí je pak možný přes Roc Merlet s nutností využít pomu nebo ve střední části využitím solidní červené Roc Mugnier, kterou slabší lyžaři mohou objet po zeleném traverzu.
Courchevel a Aiguille du Fruit
Bon ski!
Popisem Courchevelu 1 650 jsem se nedostal jen na okraj celé rozlehlé oblasti Tří údolí, ale také na konec mé rozsáhlé popisné lyžařské „epopeje“. Samozřejmě ani já nemám patent na rozum a poznatky popsané ve všech sedmi dílech jsou stále do značné míry subjektivní a ne každý, kdo zde byl nebo v budoucnu bude, s nimi bude plně souhlasit.
Pokusil jsem se jen svýma očima přiblížit tuto velkou, po všech stránkách pestrou a členitou oblast těm, kteří zvažují její návštěvu, aby věděli, co zde po stránce lyžařské mohou očekávat. Protože na druhou stranu je zde i spousta věcí, které tady návštěvník objektivně očekávat nemůže. V místním ruchu a industriálním pojetí lyžování i ubytovacích kapacit zde velmi těžko budete hledat poklidnou a rodinnou atmosféru nebo útulnou malebnost malých alpských středisek.
Courchevel - cestou k můstkům
I ve Třech údolích podobně jako při každém jiném zimním pobytu na horách platí, že polovinu dovolené dělá počasí a s ním spojené teplotní a sněhové podmínky. A zde se v případě těch z nějakého důvodu nepříznivých často nabízí díky velikosti oblasti a jejímu velkému převýšení možnost využít těchto skutečností a celoplošného skipasu a přesunout se na lyžích do části areálu, kde mohou být podmínky výrazně odlišné a lyžařsky příznivější.
