A byl to zřejmě i abnormální zájem místních i zahraničních lyžařů, který v tomto geograficky nenápadném a nijak lyžařsky výjimečném středisku na začátku tisíciletí odstartoval u nás a na Slovensku naprosto nevídaný investiční boom, se kterým lze možná srovnat investice teprve o celou dekádu později – na Chopku v několika posledních letech nebo výstavbu areálu na krušnohorském Plešivci.

I když s ohledem na místní beskydskou konkurenci patřila Velká Rača lyžařsky vždy k tomu nejlepšímu, co bylo možné široko daleko v tomto regionu nalézt, a to ať už počtem, délkou sjezdovek nebo kvalitou přepravních zařízení (rychlé Tartrapomy + dlouhá a pomalá dvojsedačka), přerod tohoto střediska, který započal v roce 2002, byl vskutku impozantní, až raketový.

Se čtyřkou na vrchol

Právě v roce 2002 byla totiž uvedena v místní lyžařsky nejvytíženější lokalitě Dědovka do provozu pomalá neodpojitelná čtyřsedačka s nástupním pásem, která nahradila dřívější tatrapomy. Tuto o rok později následovala čtyřsedačka obdobné konstrukce v prostřední lokalitě Marguška, která nahradila předchozí rychlou pomu. Ta navíc změnou a prodloužením trasy umožnila tuto lokalitu lyžařsky lépe využít. A jako nevídaný bonbonek nakonec byl v roce 2004 uveden do provozu v nejodlehlejší části Lalíky místo historické dvojsedačky i v evropském kontextu vcelku raritní „telemix“, tzn. kombinace rychlé šestisedačky s kabinkou, která je umístěna za každou desátou sedačkou. A to navíc o délce 1 630 metrů, která není zas až tak běžná ani v Alpách, natož v nesrovnatelně nižších a menších Beskydech nebo podobných českých a slovenských pohořích.

Ruku v ruce s modernizací přepravních zařízení bylo v té době výrazně investováno i do jiných, sic ne již tak přímo viditelných položek, jako třeba postupného rozšiřování a posilování zasněžování, úpravy tratí, zvětšování kapacity parkovišť pod lanovkami nebo budování lyžařského zázemí v podobě pokladen, restaurací, bufetů, sociálních zařízení apod. Obdobně se naprosto neskutečným tempem rozrůstala ubytovací kapacita v soukromých privátech, penzionech, apartmánech nebo hotelech v přilehlé Oščadnici. Výsledkem této skutečně masivní investiční vlny bylo, že někdy okolo roku 2005 byla Velká Rača jako středisko z „pásma lesa“ a navíc z „dalekého východu“ co se týká velikosti a propojenosti areálu, kvality přepravních zařízení i zázemí objektivně srovnatelná s menšími alpskými areály.

To vše bylo ještě podpořeno agresivní mediální kampaní, kdy se středisko v obecném povědomí dostalo do slovenské topky (mj. bylo zapojeno do tehdejšího slovenského superskipasu) a skibusy do něj byly vypravovány dokonce i z 230 km vzdálené Bratislavy. Na Rači se během sezony konala spousta sportovních a kulturních akcí a v době největší slávy střediska bylo možné při sezónním slosování skipasu vyhrát i auto.

Nic neroste do nebe…

Samozřejmě tak, jak se objektivně zvyšovala lyžařská kvalita střediska, rostly i ceny skipasů, které ovšem až do zlomového roku 2009 nebyly až takový problém, a středisko si na návštěvnost rozhodně stěžovat nemohlo. Průšvih ovšem nastal v sezoně 2008/09, kdy Slovensko vstoupilo do EMU a přijalo euro, protože v kontextu tehdy vrcholící finanční krize došlo k oslabení kurzu CZK a PLN vůči EUR až o 20 %. Tudíž i pod tlakem mediálně negativní nálady, podpořené vcelku ambiciózními a stále rostoucími místními cenami na pozadí oslabujících středoevropských měn, došlo z razantnímu odlivu zahraničních lyžařských návštěvníků z Česka a Polska, který poznamenal vývoj areálu v dalších letech a je vlastně patrný dodnes.

Odliv zákazníků v průběhu krize a po ní byl tak markantní, že i ve sněhově nadprůměrné zimě (2009/10), kdy v polovině března leželo na místních svazích ještě přes metr sněhu, byla pro nezájem lyžařů v provozu pouze jedna lanovka ze tří. Bohužel, podobně až sebevražednou cenovou politiku vzhledem k potencionální návštěvnosti vedlo středisko v posledních letech například i v období vrcholné sezony o Vánocích, kdy přesto, že v provozu byla obvykle jedna jediná regulérní, navíc jen modrá sjezdovka a jedna zelená placka, což v kilometráži obnášelo zhruba provoz na úrovni 15 % rozsahu střediska, cena za takové „lyžování“ se pohybovala okolo 31 eur.

Velká Rača vrací úder

V letošní sezoně tak bylo skutečně příjemným překvapením, že areál začal po letech určité ignorance o své zákazníky opět bojovat, a to vcelku agresivní cenovou politikou, kdy i v období vrcholné vánoční sezony nasadil ceny nižší, než bývalo dříve běžné. Navíc se po skončení této špičkové sezony rozhodl aplikovat univerzální a bezkonkurenční cenu 20 eur na den, která je v případě provozu celého střediska a při jeho malém zalidnění například uprostřed týdne z hlediska poměru cena/výkon naprosto nepřekonatelná nejen v místním, ale i férovém alpském srovnání.

Momentálně je asi brzy na hodnocení, nakolik se tyto pro lyžaře atraktivní ceny promítnou do návštěvnosti tohoto dříve nadmíru oblíbeného resortu, ale je evidentní, že současnou reklamní a marketingovou politikou se Velká Rača snaží proniknout k nedalekým přeshraničním lyžařům, jejichž podíl na místních svazích je stále znatelně pod úrovní, která zde bývala běžná ještě zhruba před deseti lety a obecně je středisko nyní zalidněno výrazně méně, než tomu bylo v době jeho vrcholné slávy.

Sjezdovek je dost

Velká Rača nabízí vzhledem k tomu, že se nachází v nikterak závratné nadmořské výšce (640–1 046 m n. m.) velmi solidních 14,5 km sjezdovek. Celkem je zde 14 sjezdovek – 7 modrých, 5 červených a 2 černé, přičemž všechny jsou zasněžovány. Ty páteřní svou délkou přes 1 200 metrů patří k tomu nejlepšímu, co lze v regionu Beskyd nalézt. Nejdelší sjezdovka měří dokonce přes 3,5 km, ale vzhledem k převýšení 410 metrů je zřejmé, nakolik je tento sjezd lyžařsky náročný. Všechny svahy jsou orientovány zhruba severozápadním směrem, tudíž jsou odkloněny od přímého slunečního svitu. Z geografického pohledu tvoří středisko 3 páteřní lanovky s příslušnými sjezdovkami v lokalitách Dědovka, Marguška a Lalíky, které jsou navzájem spojeny mírnou sjezdovkou na hřebenu.

Dědovka: nejpopulárnější

Nejpopulárnější a lyžařsky nejvytíženější částí střediska je Dědovka s pomalou čtyřsedačkou, která obsluhuje dvě sjezdovky. Levá sjezdovka – Košariská I – je pohodový široký modrý svah rodinného charakteru, který má v horní polovině prakticky konstantní sklon. Ve spodní části sjezdovky je přeci jen trošku ostřejší a prudší esíčko a dojezd k lanovce je pak po zelené placce. Na pravé straně po výstupu z lanovky je o něco náročnější sjezdovka Košariská II, která je značena barvou červenou. Tento sklon má skutečně ve své horní části, ale střední část sjezdovky je velmi mírná a odpovídá spíš barvě zelené, která se ale za terénním zlomem opět mění na poctivý červený svah (v této části střediska nejlepší), přičemž i u této sjezdovky je dojezd k lanovce po zelené cestě.

Na mapce střediska je stále uváděna i černá sjezdovka Grúnik, ale ta je prakticky mimo provoz a zřejmě i nadále bude, neboť obslužná poma nemá namontované tyče a dnes již ani nefiguruje v přehledu přepravních zařízení na stránkách střediska. Od horní stanice čtyřsedačky je možné se dostat do ostatních dvou sektorů pomocí kotvového vleku na hřebeni, podél kterého vede plochá zelená spojovací placka.

Zhruba v polovině páteřního svahu se nachází cvičný prostor s malou pomalou pomou a okruhem pro dětské sněžné skútry. Podobně nahoře na hřebenu při horní stanici lanovky je krátký cvičný lanový vlek na zelené placce. Jako zajímavou atrakci je možné zmínit i 1 300 metrů dlouhou bobovou dráhu (kolejnicové konstrukce) s množstvím utažených zatáček v prostoru sjezdovky Grúnik, která je v provozu i v zimní sezoně.

Při návštěvě je nutné počítat s tím, že Dědovka a hlavně sjezdovka Košariská I je obvykle velmi přelidněná a u lanovky a občas i kotvy se tvoří vcelku dlouhé fronty. A vzhledem k délce lanovky cca 1 200 m, její nízké přepravní rychlosti, a faktu, že tuto využívají pro cestu dolů turisté nebo slabší lyžaři, musím zmínit i fakt, že výjezd nahoru trvá kvůli jejímu přibržďování a zastavování obvykle přes 10 minut.

Marguška: nejlepší

Druhou místní lokalitou je Marguška, která je obvykle nejméně lyžařsky vytíženým místním sektorem, ale zato nabízí nejlepší zdejší svahy. Zde je páteřním přepravním zařízením taktéž pomalá čtyřsedačka, ale vzhledem k její délce 750 metrů nepůsobí nízká přepravní rychlost tak „rušivě“. Tato obsluhuje 3 široké sjezdovky, z nichž nejnáročnější je červená Tomanova přímo podél lanovky, a na které se dvakrát prostřídají mírnější a prudší pasáže.

Z druhé strany lanovky vede červená Marguška II, a o něco mírnější a delší modrá Marguška I, které jsou od lanovky dostupné plochým hřebenovým přejezdem. Obě sjezdovky jsou přehledné a široké svahy vedené po místních loukách, které se na dojezdu spojují v závěrečný poctivý červený hang. Od údolní stanice čtyřsedačky je možné sjet dlouhým plochým zeleným traverzem i do části Lalíky, nebo tak můžete učinit i podstatně kratším traverzem pod horní stanicí lanovky.

Lalíky: nejmodernější

Lalíky jsou třetí, nejmodernější a největší částí areálu, jelikož tuto část obsluhuje místní chlouba – rychlá šestisedačka Telemix a místní sjezdovky jsou s délkou okolo 2 300 metrů na Rači nejdelší. Bohužel, relativně malé převýšení výrazně limituje jejich náročnost. Od horní stanice lanovky vede přímo pod ní rovný svah konstantního sklonu značený černou barvou – sjezdovka Strmá, reálně spíše barvy červené, a z pravé strany ji doplňuje o něco méně prudká červená, která je obvykle velmi málo vytížená. Po necelém kilometru své délky se obě sjezdovky u lanovky spojují a dále pokračují jako velmi mírná až téměř zcela rovná zelená, která se před podobně plochým dojezdem k lanovce na několik set metrů opět zlomí do vcelku ostré a zajímavé červené.

Sektory Lalíky a Marguška jsou vzhledem k Dědovce zalidněny výrazně méně a riziko front u lanovek je zde podstatně nižší, v týdnu téměř nulové. A menší počet lidí se pak také podepisuje na lepší kvalitě tratí, které tak vydrží upravené déle.

I zázemí na úrovni

Celý areál poskytuje nejen lyžování, ale i ostatní služby na úrovni, kterou žádá dnešní doba. V nástupních bodech areálu, tzn. na Dědovce a Lalíkách, je možné zaparkovat přímo u lanovek, když především parkoviště na Dědovce je rozšířeno s ohledem na terénní podmínky tak, jak je to jen možné. V případě, že parkoviště pod lanovkami jsou plná, což je situace velmi pravděpodobná v exponovaných víkendech hlavní sezony, jsou lanovky dostupné z níže položených záchytných parkovišť místními skibusy.

Celý areál má zázemí na velmi dobré úrovni, kdy především v centrálním nástupním prostoru areálu (Dědovka) lze nalézt vše potřebné – mimo zmíněného velkého parkoviště také kasy, restaurace, půjčovnu, skiservis, sociální zázemí nebo bankomat. Lalíky jsou druhým, ale výrazně méně využívaným nástupním bodem do areálu. I zde se ale nachází alespoň základní obslužnost v podobě restaurace, bufetu nebo WC. V areálu je také spousta příležitostí pro občerstvení. Nejvíce bufetů a restaurací je na spodní a horní stanici páteřní čtyřsedačky na Dědovce, přičemž ještě další se nalézají zhruba v polovině sjezdu tam, kde se sjezdovka dělí na spodní modrou a červenou větev. Přímo na sjezdovkách se nachází několik bufetů a ty jsou taktéž na obou stanicích prostřední sedačky na Margušce. Na Lalíkách je možné si odpočinout a občerstvit se pouze u údolní stanice sedačky.

Místní ceny jsou samozřejmě v porovnání s těmi alpskými pro našince více než příznivé. Jídlo na svahu nebo pod ním je mezi 1,10–5,00 eur, půllitr točeného piva stojí typicky 1,50 eur. V případě vícedenní návštěvy je možné nalézt přímo v Oščadnici ubytování pestré kvality a cenové úrovně od privátů po hotely, kdy to nejlevnější začíná okolo 9 eur/os./noc.

Vzor Chopok

I když v lesnatých a nízkých Beskydech nelze očekávat lyžování na úrovni Alp nebo i se jen vzdáleně blížící slovenskému top středisku – Chopku, je možno objektivně říci, že v daném regionu slovensko-česko-polského pomezí nabízí Rača jednoznačně nejrozsáhlejší možnosti sjezdového lyžování. A to v areálu, který je geograficky rozsáhlý, obousměrně propojený na lyžích v alpském standardu a obsluhovaný s jedinou výjimkou pouze sedačkovými lanovkami.

I když se zde nenachází skutečně náročné černé tratě, tak nadprůměrná délka sjezdovek, jejich počet a pestrost činí areál vhodným jak pro rodinné lyžování, tak i pro náročnější lyžaře, přičemž celková délka sjezdovek jej předurčuje i pro vícedenní pobyty. To vše na pozadí velmi dobrého gastronomického nebo ubytovacího zázemí, stejně tak solidní dopravní dostupnosti.