Tento článek vyšel v časopise SNOW 65 (prosinec 2011).
Jak na vlek?
Většina středisek má i cvičné pomalé vleky vhodné k nácviku jízdy na vleku pro začátečníka. Děti se na nich naučí jezdit velmi rychle, jediný problém mívají s vystupováním. Je potřeba dětem vysvětlit, že u pomy se jen pustí a roztáhnou kolena od sebe. Na kotvě je lepší nechat dítě jet samo, jakmile nahoře přejede přes kopeček do roviny, jen se předkloní (hlavu dá až ke kolenům) a kotva přes něj sama přejede a neuhodí ho. Hlavně musí děti urychleně odejít z výstupní stanice.
U delších vleků bývají děti unavené již jen jízdou nahoru. Proto nejmenší děti vozíme na vleku mezi svými lyžemi. Dítě se o nohy dospělého opře a v případě problémů má jistou oporu. Dospělý se nemusí hrbit a mít kotvu u kolen. Pokud vám nedovolí na vleku vézt 3–4leté dítě mezi lyžemi dospělého, zvolte příště jiný kopec.
Sedačky vypadají pro malé děti velmi bezpečně, ale opak je pravdou. Dítě může překvapivě snadno proklouznout a vypadnout. Abychom tomu zabránili, posazujeme děti vždy na kraj, kde se dítě může držet postranice. Posadíme-li již dítě doprostřed, pak doraz bezpečnostní závory dáme dítěti mezi nohy, aby nevyklouzlo ven – neboli dítě sedí na dvou sedácích. Posadíme-li na čtyřsedačce dvě malé děti doprostřed mezi rodiče, nohy s lyžemi a přezkáči je snadno mohou stáhnout dolů. Dítko se snaží opřít, čímž stále více sjíždí po sedačce ven. Bezpečnost dětí je také důvod, proč děti do cca 10 let či cca 130 cm (někde i více) nesmí na sedačku bez dospělé osoby.
Kritický moment - dítě již umí lyžovat
Malé děti na černou sjezdovku nepatří, měly by jezdit na pozvolnějších, aby si dobře osvojily techniku. Všichni ale víme, že černá sjezdovka je pro ně meta. Není důvod jim ji výjimečně nepovolit, neboť je to popožene dále, musíme ale mít na zřeteli, zda ta která černá odpovídá z hlediska bezpečnosti. Je-li zledovatělá, leží-li na ní 40 cm prašanu, je-li rozbředlá… to jsou chvíle, kdy na ni děti nepatří. A co když je nebezpečný až některý pozdější úsek sjezdovky? Snažte se jakýmkoliv bezpečným způsobem odjet (a už se tam samozřejmě s dítětem nevracejte). Nejmenší děti je možné vzít do náručí nebo mezi své lyže, těm větším raději lyže sundejte a opatrně s nimi scházejte po kraji sjezdovky. Nenechte jet děti po botách nebo po zadku na prudkých úsecích! Nemusely by již bezpečně zastavit.
Dětem již sjezdovka nestačí
Již desetileté děti si myslí, že lyžují skvěle a chtějí se posouvat dál – vyzkoušet snowboard, freestyle, freeride. Vyráží do snowparků a rodiče jen čekají na telefon, co si jejich potomek zase zlomil. Kupodivu to mládež zvládá celkem bez problémů, musí však i zde dodržovat jasná a předem stanovená pravidla. Ochranné prvky (chrániče na vše možné) jsou silně doporučeníhodné.
Ztratil se nám Péťa
Nejmenší děti sice máme stále pod dohledem, ale i tak se stane, že malý lyžař odbočí jinam nebo se ztratí na komplikovanějších dojezdech. Doporučujeme dát dětem do bundy kartičku s jejich jménem a telefonem na rodiče, neškodí ani název hotelu či penzionu, kde je rodina s malým lyžařem ubytována. Velmi vhodné je to i pro starší děti při lyžování v zahraničí. Vše je také možné vepsat na štítek, který má hodně dětských bund na podšívce. Starší děti by měly všechny tyto informace již vědět a být schopny je říci vlekaři, horské službě, nebo jakémukoliv učiteli kterékoliv lyžařské školy. Ti všichni dítěti vždy pomohou.
Každá rodina (skupina dvou a více spolu lyžujících osob) by si měla domluvit jasná pravidla pro případ, že se někdo ztratí. Jezdíme-li v malém středisku, můžeme si dát sraz na zvoleném místě v každou celou hodinu. Pokud se někdo ze skupiny ztratí ve větším středisku, platí, že se sejdeme na stejném místě, kde jsme naposledy byli všichni. Toto pravidlo je dobré zvláště na lyžařských houpačkách, kdy se špatným odbočením můžete dostat do jiného údolí. Návrat na poslední společné místo může trvat i více než půl hodiny.
Myslíte si, že na všechna tato pravidla můžeme zapomenout, pokud mají všichni mobil nebo vysílačku? Nevěřte tomu, ztracené dítě často zpanikaří a není schopné vám ani podat informaci, co vidí kolem sebe. Lepší je vše s dětmi předem probrat, vysvětlit jim, jak se mají v daném případě chovat a na koho se obrátit s radou o pomoc. Najdete-li někde na sjezdovce osamocené plačící dítě, pomozte mu nebo jej klidně předejte prvnímu lyžařskému učiteli (i když má s sebou klienty), ten si již bude vědět rady.
A na závěr něco pro dospělé
Nezapomeňte na to, že děti do detailů kopírují rodiče. Chcete-li vidět vaše chyby v čemkoliv, podívejte se na své dítě. Riskantní jízda, nebezpečné předjíždění, zastavování na nepřehledných místech, ignorování okolí, předbíhání ve frontách… Ale také rozhlížení se při rozjíždění, opatrný dojezd k vleku, pomoc tomu, kdo upadl, třeba přinesení rozházené výbavy, pomoc nejistému lyžaři na kotvě… To vše se do vašeho dítěte ukládá jak do databanky. Jednou to vrátí nejen vám, ale i celému lyžařskému okolí.
A tak vás prosím, vychovávejte ohleduplné lyžaře, ať si to na kopci můžeme všichni krásně užít.
