Servis, nebo sám?

Příležitostný lyžař se asi rozumně spokojí s návštěvou servisu před dovolenou a nějakou pohodlnou pastou na pohotovostní namazání. Od určitého stupně lyžařského nadšení už ale zatoužíme po lyžích připravených podle okamžité potřeby a rovněž začneme počítat. Zejména namazání zvládne technicky každý. Rovněž práce s jednoduchým brouskem nevyžaduje žádný zvláštní grif. Na takové úrovni ale výsledky samozřejmě nebudou srovnatelné s dobrým servisem. Operativnost má ale svoje výhody.

Základní nejlevnější minimum

Broušení: brousek s pevným nebo nastavitelným úhlem na boční hranu, velmi jemný smirkový papír (zrno 320) na odstranění grotu, guma na stažení brzd. Mazání: vosky bez nanášení zatepla – sprej, pasta, polštářek.
Malé brousky do kapsy se hodí se i na pohotovostní přejetí hran u lanovky bez upnutí lyží, lépe se ale drží robustnější, které tak akorát padnou do dlaně. Některé mají i válečky, po nichž přejíždějí po lyži. Většinou se do nich vkládají krátké pilníčky, někdy současně i keramický kámen. Přesnější výsledky, ale také už spíš klid lyžárny, poskytují ty, do nichž lze upnout klasický lyžařský pilník. Nenechte se zbytečně oslnit velkým rozsahem úhlů, jejž některé umožňují. V praxi budete potřebovat úhly dva (89 a 88, 88 a 87), nanejvýš tři (89 pro dítě, 88 až 87 pro sebe). Ovšem lyžař brousící 87 stupňů už asi bude chtít vybavení trochu lepší.
Nechcete-li se špinit se smirkovým papírem, pořiďte si tzv. brusnou pryž. Obě slouží k odstranění otřepu neboli grotu po pilníku.
Po několika tazích podél hrany (netlačit, lehce, záběr jen jedním směrem, „nepižlat“) lehce přejedete hranu papírem nebo pryží.
Pozor: hranu opracováváme jen z boku, tzv. boční hranu. Jí se týkají všechny zmiňované ostré úhly.

Pokročilejší, náročnější

Broušení: úhelník („vingl“) pevný nebo s proměnným úhlem, pilník, svorka, kartáč na čistění pilníku (stačí tvrdý nylonový, staré zubní kartáčky vyhovovaly, dnešní už jsou moc měkké), keramický kámen nebo diamant hrubý a jemný, hrubší až střední fibertex, štětec na ometání špon a vosku, guma na stažení brzd.

Mazání: žehlička textilní bez napařování, lépe lyžařská, cidlina na stažení vosků, základní nylonový kartáč, vosky.

Další: uchycení lyží: svěrák dílenský, malé hobby, lépe svěráky speciální. A k tomu stůl.

Kdo má doma dílnu, jistě vymyslí nějaký způsob. V městských bytech a na horách to může být velký problém. Jediným stoprocentním řešením je skládací servisní stůl, ale ten při cenách od cca 4 000 Kč nahoru do této střední úrovně hobbyservisování nepatří. Občas je šikovnou fintou připevnit svěráky k prknu, jež se poté menšími truhlářskými svorkami vhodně uchytí. 150cm prkno uvezete i v autě.

Standardní úhelník je pevný s určitým úhlem, některé mají možnost klínkem nastavit úhlů víc. K němu patří středně jemný lyžařský pilník (15–16 TpCM, tedy seků-zubů na 1 cm délky) střední délky, tedy 150–200 mm. Vyhnout se značkovým v cenách asi 200 Kč (nechromované) nebo 300–450 Kč (chromované) pomocí obyčejného se neosvědčuje, neboť levné dílenské pilníky mají tvrdost jen o málo vyšší než hrany (od 52 HRC oproti až 48 HRC u hran).

Úhelníky: pojezdové válečky působí sofistikovaně, ale jednoduchý vingl bez nich poskytuje lepší kontakt s lyží. Některé mají plastovou lištu se šroubem, jež fixuje pilník. Zdánlivě je to lepší než „jenom“ svorka, ale protože bychom po každém přejetí délky hrany měli pilník vyčistit od špon, je povolování a utahování šroubu nevýhodné. Profíci zásadně brousí se svorkou.
Svorku vybírejte velmi pečlivě, co nejsilnější.

Postup v kostce

Hranu nejprve přejet keramickým kamenem, aby se odstranila drobná poškození a mikrodeformace ostří. Poté pilník, asi tři překrývající se tahy jedním směrem. Průběžně štětcem ometáme špony. Pak fibertexem (nylonová tkanina s abrasivními částečkami, obdobu možná znáte z kuchyně) odstranit drobné špony zaseklé do skluznice. Potom buďto brusnou pryží jako výše, jemným smirkem (zrno 320) namotaným na pilník, nebo leštícím diamantem (střední, zrno 300–600, nejběžnější DMT modrý a červený). Smirk a diamant vlhčit.

Vosk ohřátý o žehličku rozetřít na skluznici, event. nakapat. S teplotou 100 (měkké vosky) až 120 ºC (tvrdší) nejprve rychlejšími tahy, po vzniku jednolitého filmu pomalejším (cca 10 sec/délka lyže) zažehlovat alespoň 1 minutu, maximálně tři. Nechat vychladnout (uvnitř, ne na mrazu) a ideálně po 12 hodinách, tedy např. ráno, minimálně po hodině ostrou cidlinou vosk seškrábat. (Ano, seškrábat, oproti představě mnohých nechceme vosk na skluznici, nýbrž v ní.) Omést a kartáčem pod tlakem (krátké intenzivní záběry od špičky k patce lyže) odstranit zbytek vosku. Struktura skluznice má být zcela obnažená. Ale nestřílí se z toho a vosk se zejména na tvrdém sněhu sjede. Kartáčování můžeme i vynechat, případně místo něj třeba lyži vyleštit starou vlněnou ponožkou.

Náročný hobík

Kdo aspiruje na ještě vyšší úroveň, tedy vrcholnou amatérskou, už tyto věci vesměs zná a radami tohoto stručného přehledu se řídit nepotřebuje. A tak jen velmi informativně dál.

Broušení: svěráky, seřezávač bočnic (ruční hoblík s posuvným nožem), střední pilník (event. i jemný), kartáč na čištění pilníku, hrubý kámen nebo diamant na přípravu hrany, střední nebo jemný diamant na vyleštění hrany, úhelník s pevným úhlem, svorku, hrubý fibertex, štětec na ometání špon, jemný smirkový papír nebo brusnou pryž na doladění ostří hrany, gumy na fixaci brzd, vodítko pilníku na práci na hranách ze strany skluznice (odklonění).

Případně ještě: stůl, vodítko pilníku proúhlování tzv. spodní hrany, tedy ze strany skluznice, jemný pilník, ještě jemnější přípravek pro leštění (smirk, diamant, kámen Arkansas).

Mazání: Lyžařskou žehličku, cidlinu, bronzový a nylonový kartáč, štětec na ometání vosku, vosky.

Opravy: polyetylénovou tyčinku na opravu skluznice.

Také se hodí: servisní zástěra (brání zasekání špon do oblečení), tlustý tmavý fix pro ověření úhlů, rovný přípravek pro kontrolu rovinnosti skluznice a hran, velký igelit na podlahu a lopatka a smetáček (špony, seškrábaný vosk), prodlužovačka, hadry na osušení hran po leštění i lyží po lyžování.

Vosky

Pro amatérské použití bohatě stačí základní zažehlovací hydrokarbonové vosky. Buďto univerzální pro všechny teploty, nebo dokonalejší odstupňované podle teploty sněhu/vzduchu („teplé“ vosky jsou měkké a mají teplé barvy, nejteplejší žlutou, naopak studené barvy chladné – modrou). Při běžných teplotách funguje i čistý lékařský parafin.

Je lépe kupovat větší balení, vosky vydrží roky.

Existují i různé formy vosků aplikovaných bez zažehlování. Z dlouhodobého hlediska ale dnešní sintrované skluznice potřebuje sytit základním hydrokarbonem, event. dosycovat grafitem. Mazání zatepla, jakkoli je to vlastně velké mrhání materiálem (seškrabaný vosk nepoužíváme znovu, obsahuje mnoho nečistot ze skluznice), je proto pro dobrou kondici a životnost skluznice, pěkný skluz a dobrou ovladatelnost lyží nezbytné.