Geografie

Jméno Vorarlbersko vychází z polohy země vůči Arlberskému průsmyku – leží „před“ ním, alespoň z pohledu někdejšího sídla habsburků, hradu Habsburgu, který stojí na území Švýcarska nedaleko Curychu. V místním dialektu je Vorarlbersko označováno jako Ländle neboli zemička – v Rakousku je totiž plošně i počtem obyvatel druhou nejmenší spolkovou zemí.

Vorarlbersko má celkově otevřenější krajinu než úzká tyrolská údolí, což je dáno ústupem její hornatosti směrem k Bodamskému jezeru.

Lyžařské terény

Od hladiny Bodamského jezera se krajina postupně zvedá, a brzy se pahorkatina změní v třítisícový neprostupný masiv Arlbergu. Do něj se ze severozápadu zařezává údolí Bregenzerwaldu a ze západu údolí řeky Ill, které se u Bludenzu větví do údolí Montafon a Klostertal, která se zarazí o hradbu Silvretty a Arlbergu.

Nejvýznamnějším, nejznámějším a nejvyspělejším střediskem je Lech, který spolu s Zürsem a tyrolským St. Antonem tvoří lyžařský komplex Arlberg s více než 300 km sjezdovek a bezpočtem freeridových tras.

Na dohled od Lechu, na pomezí Bregenzerwaldu a Arlbergu, leží střediska Warth a Schröcken, které jsou s ním od r. 2013 spojené lanovkou, a se 190 km sjezdovek tvoří největší propojené lyžařské území Vorarlberska – jsou ovšem oddělené v zimě uzavřenou silnicí.


Auenfeld Jet - lanovka, která zacelila síť 190 km sjezdovek okolo Lechu

Druhý největší propojený areál Vorarlberska leží jižněji v údolí Montafon, kde se v r. 2011 propojily jeho dva největší areály Hochjoch a Nova do sítě 155 km sjezdovek pod názvem Silvretta Nova. V Montafonu jsou ještě dvě drobnější centra – Golm a v postranním údolí ležící Gargellen, které pokrývá společný skipas Montafonu.


Silvretta Montafon - dvě lyžařská centra v jednom

V Bregenzerwaldu jsou kromě hrstky malých, domáckých středisek tři významnější – houpačky Damüls Mellau (75 km), Warth Schröcken (66 km), propojený s Lechem, ale nabízejícím i omezený místní skipas, a vytáhlý areál Diedamskopf (40 km). Právě Bregenzerwald ohromuje svými sněhovými statistikami – spadne tam v průměru okolo 10 m sněhu ročně (v Arlbergu okolo 7 m). Skipas si lze pořídit pro celou oblast Bregenzerwaldu.

V Klostertalu, údolí stoupající k Arlbergu ze západu, je tajným tipem Klösterle s malým areálem o velkém převýšení (Sonnenkopf), jež je zahrnuto ve skipasu pro celý Arlberg.


Sonnenkopf - tajný tip Arlbergu

Kuriozitou je údolí Kleinwalsertal severně od Arlbergu u hranic s Německem – je totiž dostupné pouze z německé strany, a tvoří tak středně rozsáhlou lyžařskou oblast s Oberstdorfem (124 km).

Klima a sněhové poměry

Vorarlbersko má navzdory nižší nadmořské výšce úchvatné sněhové statistiky, je to takový sněhový peřináč. Příčinou toho, že je země srážkově jedou z nejbohatších alpských oblastí, je severní návětří Alp, umocněné ještě výraznou horskou hradbou Arlbergu.

Obci Damüls přisuzuje nejmenovaná studie úhrn více než 9 m za rok, čímž se stává „sněhově nejbohatší obydlenou obcí na světě“. Nedaleký lyžařský areál Warth Schröcken se pyšní dokonce 11 m sněhu ročně a titulem „lyžařský areál s největším úhrnem sněhu v Evropě“. Sněhovým úhrnem je vyhlášený i Lech s celým Arlbergem, který ještě profituje z vyšší nadmořské výšky a trvanlivosti sněhu. Díky vyvýšené poloze je celkově sněhově nejspolehlivější oblastí právě Arlberg, byť jej v množství spadlého sněhu možná o něco předčí zmíněné obce v Bregenzerwaldu. Svahy Damülsu na jaře brzy trpí oblevou, neboť jsou orientovány na jih, zatímco ve Warth Schröckenu převážně na sever. Lech je vybaven rozsáhlým zasněžovacím systémem pro všechny případy (a pojištění začátku sezóny), Warth nebo Damüls jen zčásti. Mnoho sněhu, ale statisticky již ne tak rekordně, vypadne i v Montafonu, který leží o hřeben dál než Arlberg.


Svahy nad Warthem a Schröckenem jsou s ročním úhrnem 11 m sněhově nejbohatším areálem Vorarlberska

Průměrný roční úhrn sněhu dle rakouské meteorologické služby (ZAMG):
Schröcken (916 cm) - data
Galtür (569 cm) - data
Partenen (426 cm) - data
St. Anton (328 cm) - data

Kultura a historie

V důsledku geografické izolace od všech rakouských spolkových zemí se tu mluví německým dialektem – vorarlberštinou, který je vzdáleně podobný švýcarské němčině. Příbuzný alemánský dialekt je používán i v Lichtenštejnsku, Bádensku-Württembersku, na jihozápadě Bavorska nebo v Alsasku.

Vorarlbersko bylo v napoleonské době připojeno k Bavorsku, poté se stalo opět součástí Rakouska, ale samostatnou korunní zemí se stalo až v r. 1861 (do té doby patřilo pod Tyrolsko). Po první světové válce zesílily snahy připojit se ke Švýcarsku jako jeho kanton. V referendu s tím souhlasilo 80 % obyvatel. Silně proti se ovšem postavila rakouská vláda, ale i sami Švýcaři. Jiní uvažovali o připojení k Německu coby součást Švábska. Konečně mírová smlouva ze Saint Germain učinila přítrž všem separatistickým tendencím a Vorarlbersko zůstalo definitivně součástí Rakouska. Dnes se obyvatelé Vorarlberska cítí být Rakušany, nikoliv Švýcary.

Vorarlbersko se považuje za kolébku alpského lyžování – epicentrem dění bylo pohoří Arlberg, jehož východní stranapatří Tyrolsku a západní Vorarlbersku. První lyžařský klub v Rakousku a jeden z prvních na světě byl založen v r. 1901 v obci St. Christoph am Arlberg, ležící ovšem na tyrolské straně Arlbergu.

Ze Stubenu pocházel Hannes Schneider (vlastním jménem Johann), zakladatel první lyžařské školy na světě v r. 1920. Schneider pocházel z velmi chudé rodiny, ale měl štěstí, že dospíval právě v době, kdy se do Arlbergu vydávali první lyžaři. Lyže ho velmi zaujaly a navíc se ukázaly jeho mimořádné schopnosti je ovládat. Vynalezl novou techniku zatáčení pomocí zatížené vnější lyže, která se stala alternativou Žďárského telemarkové techniky s vedoucí vnitřní lyží. Schneiderova technika se rychle šířila a vyvinuly se z ní i pozdější populární „kristiánky“. Schneider jako první zavedl logický a postupný systém výuky lyžařské techniky, podle nějž se mohli řídit všichni instruktoři.

První vlek v Rakousku postavil v r. 1937 v Zürsu Doppelmayr, dnešní světová jednička ve výrobě lanovek.

Kromě Doppelmayru tu sídlí i významní výrobci džusů nebo spodního prádla a pochází odtud (dnes luxusní) značka lyží Kästle.

Hojně rozšířené jsou šindelové domy a šindele se uplatňují i v moderních stavbách. Obyvatelé jsou přímější a dobře přijímají moderní trendy, zároveň ale zachovávají tradice, což se dobře snoubí právě ve zdejší architektuře.

Ve Vorarlbersku je výrazně méně aprés-ski než ve „vnitřním“ Rakousku.

Ubytování

Ve Vorarlbersku najdete typické rakouské penzionky i pokoje v soukromí stejně jako rodinné hotely.


Lech - nejdražší a nejluxusnější hotelové středisko

Moderní hotel Sonne v obci Mellau, který chce být prvním útulným designovým hotelem, dobře ukazuje, jak se ve Vorarlbersku snoubí tradice s modernou. Vlastníkem je bohatý rodák, žijící v Americe. Na místě hotelu se kdysi konávaly vyhlášené diskotéky, po smrti tehdejší majitelky se ale dostal do konkurzu. Nakonec jej „objevil“ světoběžník Klaus Riezler a přesvědčil svého přítele biochemika, vynálezce tamiflu a rodinného příslušníka původních majitelů, aby hotel koupil zpět a postavil nově podle Klausova konceptu.
Vorarlbersko je vyhlášené architekty pracujícími se dřevem, takže i nový hotel Sonne je plný dřeva. Snem Klause byl útulný designový hotel, což je u moderní budovy skoro nadlidský úkol. Výsledek se ale podařil, zvláště díky teplému osvětlení. Vše spolu ladí (od talířků přes nábytek až po pantofle do bazénu), nikde nic opticky nevyčnívá. Dojem prostoru zvyšují prosklené plochy a průhledy, matně zasklená je v pokojích také stěna mezi koupelnou a ložnicí. Jednoduchost ctí i wellness centrum, které se zcela obešlo bez orientální zdobnosti. Jedinou dekorací jsou černobílé fotky z dob původního gasthofu.
Původní šindelová budova byla rovněž rekonstruována a dnes slouží jako tradiční restaurace.

Nejstarším dochovaným domem v Mellau je Naze´s Hus – starobylá došková chalupa, která dnes slouží jako penzion (cca 40 eur se snídaní) a restaurace (hlavní jídlo cca 10 až 15 eur). Zůstaly zde původní masivní dřevěné zdi, citlivě vybrané zařízení je pako nové. Hrává tu i živá muzika – zatímco tyrolské písně jsou spíš živé, taneční a juchuchu, ty vorarlberské jsou pomalejší, melancholičtější (alemanská krev, méně pěvecky nadaná).

Doprava

Vorarlbersko je z Německa dobře přístupné po dálnicích okolo Bodamského jezera, z východu (z Tyrolska) cesta vede zčásti mimo dálnice a prochází placeným Arlberským tunelem. Pozor je třeba dávat při plánování cesty do Lechu a Warthu – silnice mezi oběma středisky je totiž v zimě uzavřen. Do Lechu je tak nutné přijet od jihu, zatímco do Warthu od severu.

Gastronomie

Typickou pochutinou Vorarlberska jsou sýry, zejména v Bregenzerwaldu, a jako všude v horských oblastech je oblíben i šnaps.

Méně známou specialitou je Sig, podle místa i Sieg, Gsig nebo Wälder Schokolade (a ve Švýcarsku Älplerschokolade), který je vedlejším produktem při výrobě syrovátky. V dobách nouze sloužil Sig jako energetická náhražka čokolády, díky čemuž si – spolu s barvou – přišel na „čokoládový“ název. Syrovátka se několik hodin silně zahřívá, až lehce zkaramelizuje.