Článek vyšel v časopise SNOW 64 time (listopad 2011) a byl aktualizován.

Nejméně spolehlivou součástkou zimní dovolené je počasí, přestože ovlivňuje celkový dojem možná nejvíce. Jak jí rozumět, když se nechcete spoléhat jen na obrázkovou předpověď v telefonu? A existuje něco jako spolehlivé termíny, kdy bude zaručeně hodně sněhu a slunečná obloha?

Zapomeňte na fázi měsíce a údajně stabilnější povětrnost při dorůstání do úplňku – možná to zabírá na houby, ale na cyklóny a anticyklóny vůbec. Jen málo použitelné jsou i pranostiky, ač v sobě konzervují mnohasetleté zkušenosti předků – zjednodušeně řečeno se z nich totiž dozvíme jen to, že pokud je teď tak, bude jindy jinak. Moudrost v nich přesto nechybí – výkyvy počasí v jednotlivých ročních obdobích i mezi nimi se mají snahu vzájemně kompenzovat.

Vzpomeňme si na mrazivý a sněhově vydatný prosinec 2010 a následnou oblevu v půli ledna 2011, o teplém březnu ani nemluvě. Naopak zdánlivě tuhé zimy, jakou byla třeba 2008/09, začínaly spíš pozdě a nechaly nám blátivé Vánoce. Opravdu dlouhé zimy jsou výjimkou, stejně jako příliš teplé. Spíš se dá očekávat, že když zima přijde dříve, dříve také skončí.

Do jisté míry se dá spoléhat na tzv. singularity, které bývají rovněž obsažené v pranostikách – jde o každoročně se s jistou pravděpodobností opakující ráz počasí. Nejznámější singularita patří červnovému Medardovi, následují květnoví zmrzlí muži a vánoční obleva. Ze zimních singularit stojí za pozornost vysoká pravděpodobnost tlakové výše v půli ledna a v půli března.

Při pohledu do statistik alpských zimních středisek posledních let vychází prostřední březnový týden opravdu dobře – výjimkou byl třeba březen 2011, kdy se zvláště v jižních Alpách hory schovaly do hustých mraků a lilo jako z kýble.

Když už nelze počasí zajistit na přání, zbývá ho aspoň umět přečíst a smířit se s ním. K pochopení povětrnostních zákonitostí je však potřeba rozumět zákonům atmosféry a jazyku meteorologů...

Základní meteorologický zákon aneb odkud kam proudí vzduch

Zásadní vliv na počasí má proudění vzduchu. Vzduch proudí z oblasti vysokého tlaku (kde je „tlačen“ k zemi) do oblasti nízkého tlaku (kde je „nasáván“ vzhůru), vlivem rotace země ovšem nikoliv přímo, ale oklikou – vznikají tak kruhy tlakových níží a výší, známé ze synoptických map, které se otáčejí kolem svého středu. V našich zeměpisných šířkách se tlakové útvary pohybují obvykle od západu na východ a střídají se (tlaková níže, výše, níže, ...).

Aby byla zima, potřebujeme proudění ze směrů, kde je chladněji - tedy ze severu, příp. ze severozápadu (tam je ovšem Atlantik, který bývá v zimě teplejší než kontinent), anebo z východu (kontinent se v zimě rychle prochlazuje, proto nám může posloužit jako zásobárna mrazivého vzduchu).

Fronta

Fronta je rozhraní teplého a studeného vzduchu, kdy jedna ze vzduchových hmot se pohybuje rychleji a „vytlačuje“ tu před sebou – přichází-li teplejší vzduch, jedná se o teplou frontu, v opačném případě o studenou frontu. Fronty jsou typicky spojené s tlakovou níží – jelikož po přední straně tlakové níže proudí vzduch od jihu (proti směru hodinových ručiček), je s ní spojena teplá fronta, se zadní stranou níže a severním prouděním pak studená fronta. Může se stát, že rychleji se pohybující studená fronta dostihne teplou frontu před sebou a jejich spojením vznikne okluzní fronta, anomálií (nikoliv ale výjimečnou, zejména však v létě) je zvlněná studená fronta – pokud jí v pohybu brání tlaková výše před ní, jakoby se zastaví, a dokonce teplý vzduch, který „tlačí“ před sebou, se může začít pohybovat zpátky proti směru studené fronty (jedno místo tak de facto přechází fronta tam a zpět, nebo se dokonce nepohybuje, což vede k intenzivním srážkám a povodňovým situacím).

Tlaková níže (cyklóna)

V oblasti nízkého tlaku vzduch stoupá vzhůru do vyšších, chladnějších hladin atmosféry, kde – pokud je vlhký – kondenzuje, tedy vytváří oblačnost a srážky. Vzduch v cyklóně proudí proti směru hodinových ručiček (tj. na její přední straně cyklóny od jihu k severu, na zadní straně od severu k jihu). Čím blíže středu tlakové níže, tím více oblačnosti a srážek.

Jestliže tlaková níže zasáhne jižní stranu Alp, přicházející vlhký vzduch se „zastaví“ o vysokou hradbu hlavního alpského hřebene a jižní návětří hor se tak doslova topí v oblačnosti, zatímco na severní straně Alp je díky fénovému efektu přechodně ještě slunečno. Jestliže se tlaková níže nachází v severní Evropě (což je v zimě poměrně častá situace), oblačnost a srážky zasáhnou nejvíce české hory a severní stranu Alp, naopak na jižní straně Alp se projeví fénový efekt.

Tlaková výše (anticyklóna)

V oblasti vysokého tlaku vzduch klesá z vyšších hladin atmosféry do nižších, a brání tak vzniku oblačnosti nebo ji přímo rozpouští. Vzduch přitom okolo středu anticyklóny proudí po směru hodinových ručiček (tj. na přední straně anticyklóny od severu k jihu, na zadní straně od jihu k severu). Po přední straně tlakové výše proudí chladnější vzduch od severozápadu až severu, tlak se může zvyšovat i velmi pomalu, a často proto přetrvává oblačné počasí s přeháňkami (zvláště u nás nebo na severní straně Alp, naopak na jižní straně Alp se díky fénovému efektu vzduch „vysuší“ a počasí se rychle vyjasní – je to jeden z důvodů, díky nimž má jižní strana Alp slunečnější klima).

Typickým zimním jevem v anticyklonálním počasí je teplotní inverze: jelikož chladný vzduch je těžší než teplý, tak v případě stabilní tlakové výše (v ní se vzduch na velkém území téměř nepohybuje žádným světovým směrem) bývá v zimě jediným jeho pohybem stékání těžšího mrazivého do nížin, zatímco teplejší vystoupá nad něj. Navíc se ve vrstvě vzduchu, která je dostatečně chladná i vlhká, vytvoří oblačnost (nízká inverzní) a nad ní, kde je tepleji, a tedy vzduch není dostatečně chladný na to, aby zkondenzoval, pak převládá bezoblačné počasí.

Při zemi nemusí nutně být obdobné rozložení tlakových systémů jako ve vyšších hladinách atmosféry a v takovém případě může navzdory vysokému tlaku při zemi ve vyšších vrstvách působit tzv. výšková tlaková níže, která způsobí velkou oblačnost a klidně i intenzivní srážky.


Synoptická mapa z 15. 2. 2005: šipkami je vyznačen směr proudění vzduchu (kolem tlakové výše - H jako něm. Hoch - po směru hodinových ručiček, kolem tlakové níže - T jako něm Tief - proti směru hodinových ručiček)

Teplota v hladině 850 hPa

Hladina 850 hPa se nachází přibližně ve výšce 1 500 m n. m., tedy vrcholků našich hor. Z hlediska předpovědi počasí je mnohem významnější než teplota ve 2 m nad zemí - ukazuje totiž, jak teplý či chladný vzduch na dané území proudí a zda budou případné srážky v dešti či ve sněhu. Naopak teplota ve 2 m nad zemí je velmi ovlivněna terénními vlivy či inverzí a o celkové povětrnostní situaci tolik nevypovídá.


Teplota v hladině 850 hPa 15. 2. 2005: chladný až mrazivý vzduch zasahuje díky severnímu proudění až hluboko do Středomoří (srov. synoptickou mapu)

Ansámbly

Numerické předpovědní modely počítají mnoho variant dalšího vývoje počasí, které se liší vstupními daty - tím se zjednodušeně řečeno ověřuje, nakolik jsou předpovídané procesy „odolné“ proti změnám. Čím více variant se shodne na stejném vývoji, tím je daný průběh počasí pravděpodobnější.


Ansámbl předpovídaných teplot v hladině 850 hPa: předpověď je tím spolehlivější, čím více variant se shoduje a naopak

Typický průběh počasí

Učebnicový průběh počasí v mírném pásu, tedy i ve střední Evropě vypadá tak, že se jednotlivé tlakové útvary posouvají od západu k východu – po přední straně tlakové níže proudí vzduch od jihu až jihozápadu (je tedy teplý a projeví se jako teplá fronta), po jejím přechodu pak proudí vzduch na zadní straně tlakové níže od severu až severozápadu (je tedy chladný, projeví se jako studená fronta), dále se nasouvá tlaková výše, po jejíž přední straně stále proudí chladný vzduch od severu až severozápadu, jakmile se odsune k východu, začne proudit teplý vzduch od jihu až jihozápadu a nekonečný cyklus se opakuje znovu. Je to ovšem jen teorie, skutečné počasí si často razí cestu po svém, a tak k tomuto učebnicovému průběhu nedochází dokonale pravidelně.

Oblačnost

Oblačnost je jedním z nejméně spolehlivě předpovídaných jevů. Její vznik závisí na teplotě a vlhkosti vzduchu – v místě, kde teplota klesne pod „kritický“, tzv. rosný bod, vodní pára obsažená ve vzduchu zkondenzuje a vytvoří oblačnost. Nejčastěji se oblačnost tvoří na frontách, tedy na rozhraní teplého a studeného vzduchu. Na teplé frontě „vyklouzává“ rychleji se pohybující teplejší vzduch nad studenější, a jak stoupá, tak kondenzuje a tvoří se typická vrstevnatá, velmi homogenní oblačnost. Na studené frontě se rychleji se pohybující studenější vzduch „zavrtává“ pod teplejší a vzniká spíše výškově mohutná oblačnost. Oblačná „poklička“ vzniká i při zimních teplotních inverzích – jelikož je ve vyšších výškách tepleji (teplota vzduchu je nad rosným bodem) než v nižších, oblačnost často leží v nížinách (hranice inverze samozřejmě může ležet i nad horami, které jsou potom rovněž pod „pokličkou“ – záleží na teplotě a vlhkosti vzduchu v dané výšce). Na jaře (a samozřejmě v létě) často vzniká oblačnost díky odpařování vlhkosti ze zemského povrchu během dne – čím slunce více hřeje, tím více.

Srážky

Na horách jsou srážky obvykle intenzivnější než v nížinách díky tomu, že hory „nutí“ vlhký vzduch stoupat, a tím více kondenzuje. Na teplých frontách nejprve sněží, ale postupně se hranice sněžení zvyšuje (do místa pozorování se nasouvá teplejší vzduch) a v  nižších hladinách přechází v déšť, srážky jsou méně intenzivní, ale trvalejší. Po přechodu studené fronty klesá hranice sněžení, srážky jsou intenzivnější, ale po kratší dobu. Obvykle sněží i při teplotách lehce nad nulou, ale sníh samozřejmě hned taje (v předpovědích udávaná hranice sněžení tedy není hranicí, od které se sníh udrží, zpravidla to bývá až o 200 až 300 m výše).

Návětří a zavětří hor (fén)

Velehory (Alpy, omezeně ale i Tatry) jsou výraznou překážkou pro oblačnost i srážky. Vlhký vzduch je v horách nucen stoupat, což umocňuje jeho výstupný pohyb, a tedy zintenzivňuje srážky (čím více stoupá a s poklesem tlaku ve větších výškách se ochlazuje, tím více kondenzuje). Při klesání z vysokohorských hřebenů do rozsáhlé nížiny vzduch vykonává pravý opak toho, co při svém stoupání do hor – vysušuje se a otepluje se (a dokonce rychleji, než se při stejném převýšení ochlazoval při svém výstupu).


Předpověď nového sněhu z 25. 11. 25: návětrný a závětrný efekt je zřetelně vidět na množství předpovídaného sněhu v Alpách (prakticky beze srážek na jižní straně hor)

Kde lze sledovat globální předpovědní modely

Wetterzentrale.de - americký model GFS – americký model GFS až na 384 hodin (synoptické, teplotní a srážkové mapy)

Wetterzentrale.de - evropský model ECMWF – evropský model ECMWF na 240 hodin (synoptické a teplotní mapy)

Wetteronline.de – intuitivně graficky zpracovaný model GFS vč. očekávané formy srážek (déšť, sníh) na 384 hodin (synoptické, teplotní a srážkové mapy)

Weather Online – modely GFS, ECMWF a mnohé další: tlak, teplota, oblačnost a srážky až na 384 hodin (mapy)

Obrázková předpověď počasí až na 9 dní z více zdrojů pro 300 lyžařských středisek na SNOW.cz

Český meteorologický slovník

Územní rozsah

  • celé území ≥ 70 % území
  • většina území = 50 až 69 % území
  • místy = 30 až 49 % území
  • ojediněle = 5 až 29 % území
  • bez výskytu ≤ 5 % území

Nadmořská výška

  • horské polohy ≥ 800 m n. m.
  • vyšší polohy = 600 až 800 m n. m.
  • střední polohy = 400 až 600 m n. m.
  • nižší polohy ≤ 400 m n. m.

Oblačnost

  • jasno = 0/8 oblačnosti
  • skoro jasno = 1 až 2/8 oblačnosti
  • polojasno = 3 až 4/8 oblačnosti
  • oblačno = 5 až 6/8 oblačnosti
  • skoro zataženo = 7/8 oblačnosti
  • zataženo = 8/8 oblačnosti

Čtěte také:
Předpověď počasí pro lyžaře (1) - jak jsou předpovědi spolehlivé a kde hledat tu nejlepší
Předpověď počasí pro lyžaře (2) - malý slovník aneb jak rozumět počasí
Předpověď počasí pro lyžaře (3) - synoptická mapa aneb kdy se do Evropy dostane pořádná zima