Příběh Benjamína Strmeně
Benjamín Strmeň si na večer 6. února 1924 přímo nevzpomíná. Tehdy mu byly jen tři měsíce a byl nejmladším členem rodiny, která žila v dřevěnici na horním konci osady Rybô. Mozaiku jeho příběhu sestavil až po letech na základě vzpomínek jeho rodičů, sousedů a dalších obyvatel osady.
Večer spal malý Benjamín ve své kolíbce. Měl nejlepší místo u pece. Tři z jeho pěti sourozenců šli spát k sousedům, kteří bydleli níže, a dva spali na peci nad ním. Sněžilo a foukal silný vítr. Otec už několikrát musel vstát a jít zavřít dveře, které vítr otvíral dokořán. „Asi jsme i my měli jít spát k sousedům,“ povzdychl si a lehl si zpět k ženě. Zuřící vítr je ale spát nenechal. Až najednou nastal velký rachot. Masa sněhu zasáhla domek a Benjamínovy rodiče vyhodil obrovský tlak z postele. Lavina je vytáhla z domu a vlekla několik desítek metrů dolů údolím. Měli obrovské štěstí, že zůstali na jejím povrchu. Benjamínova matka byla zasypána do půl pasu. Otec ji holýma rukama vyhrabal a odnesl do nejbližšího nerozbitého domu.
Na kolíbku spadla část šindelové střechy. Vznikl
tak prostor, kde byl vzduch. Poté, co se lavina přehnala a domy skončily ve
sněhovém nánosu, hledali rodiče i sousedé Benjamína a ostatní zmizelé.
Když už se vzdávali naděje, zaslechl prý někdo zpod sněhu nářek.
O půl druhé ráno, tedy asi po čtyřech hodinách od pádu laviny, se
maličký Benjamín Strmeň podruhé narodil. Jeho pět sourozenců takové
štěstí nemělo. Všichni v lavině zahynuli.
Smrtící lavina
Dráha laviny byla dlouhá přibližně 2 500 m a při svém pádu překonala výškový rozdíl 760 m. Celková plocha uvolněného sněhu byla přibližně 800 000 m čtverečných. V nánosu se nacházelo podle odhadu přibližně 2 400 000 kubických metrů sněhu s odhadovanou hmotností 600 000 tun. Taková lavina vyvinula logicky velmi velký nárazový tlak (do 800 kPa) a vysokou rychlost (do 50 m/s, tedy 180 km/h). Na své dráze strhla přibližně 1 200 m3 stromů. Podle dnešní mezinárodní klasifikace lavin by se zařadila do kategorie velmi velké laviny, čili do kategorie největších lavin.
Z nánosu laviny se zachránili čtyři lidé. Nejmladším z nich byl
Benjamín Strmeň, který měl v té době necelé tři měsíce. Dalšími,
kteří přežili pád této laviny, byli jeho rodiče a jejich soused. Rodině
Strmeňových ale tehdy zahynulo dalších 5 dětí. Některé oběti
vyhrabávali z místy 35metrového nánosu několik týdnů. 
Nános laviny byl tak velký, že neroztál ani přes léto. Auta, která jela
údolím, tak projížděla sněhovým tunelem.
Laviny hrozily i kdysi
Laviny nad osadou Rybô však nebyly nijak výjimečné. Podle kroniky obce Staré hory zasáhla osadu Rybô v té samé lokalitě lavina i 17. března 1751. Ta tehdy zabila 10 osob, zničila 8 domů a zahynulo v ní 53 kusů dobytka. Obě uvedené laviny spadly ze strmých a odlesněných svahů vrchu Křížna.
Sněhové podmínky a počasí
Podle dobových záznamů bylo začátkem února 1924 ve Velké Fatře velké množství sněhu a foukal vítr o síle vichřice. Na hřebenech vrchu Křížna se vlivem silné vichřice tvořily neobyčejně velké převěje. Vzhledem k orientaci svahů musel v tomto období foukat převážně západní vítr. Ten zároveň přivál nový sníh do žlabů nad osadou Rybô. Navátý sníh na závětrných svazích vytváří nestabilní sněhové desky a polštáře, které jsou velmi nebezpečnými lavinovými útvary. Podle dobových záznamů navíc silně sněžilo. Lidé bydlící na konci Hornojelenecké doliny si uvědomovali reálnou hrozbu lavin a odcházeli na noc k níže bydlícím příbuzným.
Záchranné práce na lavině v osadě Rybô
Dobové informace hovoří i o menší lavině, která se uvolnila
z jižního svahu Repištia krátce před samotnou lavinou z Krížné. Nános
této menší laviny se zastavil až v údolí, kde vytvořil menší, ale
pravděpodobně velmi důležitou hráz. Simulace pomocí dynamických
numerických modelů ELBA+ a RAMMS totiž ukázaly, že tato hráz způsobila
určité zbrzdění nánosu velké laviny ze svahů Krížné. Kdyby tam nános
menší laviny nebyl, je pravděpodobné, že by se „velká“ lavina
zastavila podstatně dál a způsobila by ještě mnohem větší škody.
Odtrhová pásma lavin – výstup z modelu RAMMS
Přírůstek nového a přivátého sněhu mohl způsobit zvýšení napětí
ve sněhové pokrývce a následně uvolnit lavinu. Lavina se mohla uvolnit
i po pádu části převěje, která by tak vytvořila dodatečné zatížení
sněhové pokrývky.
Nános laviny z jižního svahu Repištia
Prvotní příčinu této lavinové tragédie však třeba hledat zejména ve špatném lesním hospodářství. Lidé žijící v této lokalitě vykáceli ve snaze rozšířit pastviny pro svůj dobytek lesy nad osadou Rybô, a strmé svahy pod Křížnou tak zůstaly holé, zarostlé jen trávou. Odpor povrchu se tak výrazně snížil a vzniklé pastviny nedokázaly efektivně zadržet masy sněhu v případě podobných podmínek. V současnosti už takové riziko hrozí minimálně, hlavně díky efektivnímu zalesnění.
Porovnání svahů před a po zalesnění
Po tragédii bydleli Strmeňovi v sousední vsi Valentové, později se usadili v Horním Jelenci. Do rodiny jim později přibyly ještě 3 děti. Benjamín na hory ani na sníh navzdory tragédii nezanevřel. Naopak, i ve svém vysokém věku je dodnes známý lyžařské veřejnosti jako úspěšný závodník v běžeckých disciplínách, ve kterých vyhrál desítky soutěží.
Historický náčrt laviny
Lesnické a dřevařské muzeum Zvolen ve
spolupráci s Technickou univerzitou Zvolen zorganizovali 4. února 2014 při
příležitosti 90. výročí od pádu laviny v Rybo vědeckou konferenci,
které se aktivně zúčastnili příslušníci Horské záchranné služby
a Střediska lavinové prevence, ale i sám Benjamín Strmeň jako jediný
žijící svědek největší lavinové tragédie na Slovensku. Benjamín
Strmeň stojí třetí zleva nad kolíbkou, která mu možná zachránila
v roce 1924 život.
