Nejprve se na lyži podívejme shora čili proberme pojmy týkající se tvaru lyží půdorysně:
Délka
Délku lyže měříme po skluznici, jako kdybychom rozvinuli krejčovský metr a měřili i všechny ohyby (špička, pata, vzpruh). Skutečná délka, která jede po sněhu, je pak vzdálenost mezi kontaktními body. Délka lyže ovlivňuje rádius i krojení lyže. Obecně delší lyže mají větší rádius a jsou vhodné pro rychlejší jízdu, kratší lyže mají menší rádius, jsou tedy točivější a hodí se k jízdě pomalejší.
Špička
V posledních letech jedna z nejsledovanějších částí lyže. Všímáme si zejména její šířky, tvaru i rockeru. Čím je špička širší, tím bývá lyže točivější a ochotnější zahájit oblouk. Zkosená špička (tapered) pak zkracuje efektivní hranu, dělá lyži snázeji ovladatelnou, ale méně stabilní.
Střed
Velmi sledovaný údaj, podle kterého si často i lyže vybíráme. V psaných materiálech často narazíte i na termíny rozměr pod botou nebo pod patou. Střed lyže uváděný v milimetrech napoví, zda je lyže více určena na sjezdovku, nebo je univerzální a půjde použít i k lyžování v rozbředlém sněhu a občasným výletům za hranice upravovaných sjezdových tratí, či zda se jedná o lyži určenou zejména pro freeride. Obecně platí, že čím je střed lyže širší, tím je lyže i stabilnější, lépe plave v hlubokém nebo rozježděném sněhu, zároveň však ztrácí svoji dynamiku a přehranění je obtížnější, navíc trvá výrazně déle než u lyží s úzkým středem. Užší střed naopak nabízí rychlé přehranění, více dynamiky, lepší vlastnosti na zmrzlém povrchu, je ovšem hůře použitelný v rozbitém terénu a ještě méně mimo sjezdovky. Za velmi úzké a odkazující pouze na sjezdovku dnes považujeme středy do 69 mm. 70 až 74 mm stačí stále k velmi rychlému přehranění a částečně si už poradí s rozježděným sněhem, stále se ovšem nejedná o celodenní univerzálky a doporučit je můžeme z 90 % na upravené tratě. Šířky 75–80 mm jsou ze 70 % doma na tvrdší sjezdovce, ze 30 % pak na rozježděné. Poměr použitelnosti se vyrovnává 50/50 u středů zhruba 81–90 mm, kdy hovoříme o tzv. lyži pro celý den, jež si poradí s jarní břečkou či rozježděným firnem. Širší pak už jsou z větší části doma mimo sjezdovky, byť si leckdy slušně poradí, hlavně na měkčím povrchu, i s upravenou sjezdovkou.
Patka
Rozměr, který spolu s ostatními skládá stavebnici jménem vykrojení či poloměr oblouku. Čím je pata užší (a měkčí), tím bude výjezd z oblouku snazší a takovou lyži bude snadné použít i pro klasickou smýkanou techniku. Čím je patka širší, je výjezd z oblouku dynamičtější. Samozřejmě je třeba brát v úvahu celkové rozměry lyže. Velmi široká pata se s velmi širokým středem bude chovat zcela pokojně a nenáročně, naopak v kombinaci s úzkým středem bude velmi agresivní.
Sidecut / vykrojení a rádius
Ani ta, na první pohled nejrovnější lyže, není úplně rovná. Hrana každé lyže z půdorysného pohledu kopíruje část kruhu (či oválu nebo jim podobnou křivkou – více pod heslem sidecut). Čím více je lyže vykrojená, tím menší poloměr tento kopírovaný kruh má. Naopak čím „rovnější“ lyže je, tím větší je poloměr vykrojení (rádius). Poloměr vykrojení je jednou z proměnných, která má zásadní vliv na točivost lyží, tím pádem na jejich ovladatelnost a chování v různých rychlostech. Konstrukční rádius, tedy teoretická vypočtená hodnota poloměru pomyslného kruhu, který by vznikl podle krojení lyže, se většinou udává jako jeden údaj (občas 2, výjimečně 3, více složený rádius), ale tvar vykrojení až na výjimky není pravidelný (největší vykrojení ve špičce, nejmenší ve středu, menší v patce). Při jízdě v oblouku se zahraněná lyže prohne (průhyb) a podle toho vytvoří rádius skutečně jetého oblouku – vždy menší než ten konstrukční. Rádius se při zachování parametrů šířky mění s délkou lyže – čím kratší, tím menší rádius a naopak.
Složený, 5D a eliptic sidecut / rádius
Díky novým trendům, zejména v segmentu lyží určených do terénu, přišli konstruktéři lyží s tím, že hrana lyže nekopíruje pouze jediný kruh, ale tvoří křivku opisující vícero různých kruhů. Zpravidla ve středu lyže bývá větší vykrojení opisovaného oblouku než v oblasti špiček a patek. Výsledný profil hrany neboli půdorysný tvar vykrojení tak připomíná obvykle elipsu. Tím je docíleno většího přítlaku na hranu ve špici a v patě. Delší a širší lyže jsou pak například snáze ovladatelné i v nižších rychlostech.
Efektivní / aktivní hrana
Jedná se v podstatě o maximálně využitelnou délku hrany lyže pro jízdu. Orientačně ji odečteme, když lyži postavíme na hrany na ideální rovině (např. tvrdém povrchu). Také by se zjednodušeně dalo říci, že je to vzdálenost mezi nejširším bodem lyže na špici a nejširším bodem lyže na patce. Toto druhé tvrzení však při určité konstalaci jiných proměnných platit nemusí. Například u prašanových lyží s opačným prohnutím nebo s netradičním vykrojením (větší rádius v oblasti špice a paty než ve středu).
Taper, tapered tip a tail
Klasické lyže mají nejširší body umístěné co nejblíže vrcholům špičky a patky. V hlubokém sněhu, měkčím sněhu nebo také v krustě to způsobuje kousání a zařezávání lyží. Lyže do terénu a hlubokého sněhu mají většinou tyto nejširší body posunuty blíže směrem ke středu. Patky a špičky se pak méně kousají při vyjíždění oblouků. Lyže jsou také snáze ovladatelné, protože je výrazně zkrácena efektivní hrana. Další výhodou taperů je zvýšení stability lyží v přímém směru v hlubokém sněhu. Naopak příliš výrazné tapery snižují stabilitu lyží na tvrdém povrchu, neboť se opíráme o kratší efektivní hranu.
Reverse sidecut
Jedná se o opačné vykrojení lyže. Nejširší bod lyže je v jejím středu, naopak nejužší je lyže na špici a v patce. Jedná se o podobné pojetí jako u vodních lyží. Tento tvar se hodí pouze a jen do hlubokého prašanu. Lyže je hravá, snadno ovladatelná, rychle mění směry a optimálně nese. V konfrontaci s tvrdším sněhem jsou lyže v podstatě nepoužitelné, protože nemají žádnou efektivní hranu.
Pintail
Jde o zakončení patky, které se na konci lyže dramaticky zužuje. Ještě výrazněji, než je tomu v případě taperů. Napomáhá to snazší ovladatelnosti v hlubokém sněhu a lepší stabilitě v přímém směru.
A nyní se podívejme na pojmy týkající se tvaru lyží bokorysně neboli na jejich klenutí:
Camber
Česky se camberu říká komora. Když k sobě přiložíme klasické lyže, budou se dotýkat ve špici a v patce někde u svých nejširších míst. Naopak ve středu od sebe budou skluznice nejdále. Díky této komoře je docíleno lepšího přítlaku na hrany lyží. Při stlačení jsou lyže totiž napružené v oblasti špiček a patek a drží lépe přitlačené ke sněhu. Výrobci někdy udávají výšku camberu, tedy vzdálenost od skluznice směrem k zemi ve středu lyže.
Rocker
Správně by měl pojem rocker znamenat to samé jako reverse camber, tedy opačné (negativní) klenutí lyže. Avšak v dnešním lyžařském světě popisuje rocker tu část lyže, která se začíná dříve zvedat směrem od země. Lyže s rockerem má tedy kratší camber (komoru) a začíná se dříve zvedat. Rocker může být buď pouze ve špici, anebo ve špici i v patce. Velikost opačného prohnutí může být různě veliká. Většinou výrobci udávají jeho délku a výšku. Rocker zlepšuje vztlak lyží v hlubokém sněhu a zjednodušuje jejich ovladatelnost. Rocker obvykle snižuje efektivní délku hrany lyží.
Flat / zero camber
Lyže s flat camberem nemají žádnou komoru, tedy žádný camber. Flat camber bývá zpravidla kombinován s rockerem. Díky nulovému camberu jsou pak lyže ještě lépe ovladatelné v hlubokém sněhu a stále použitelné i v proměnlivých sněhových podmínkách.
Reverse camber
Reverse camber označuje negativní prohnutí lyží. Přiložíme-li lyže k sobě, budou se dotýkat pouze ve středu. Opačné prohnutí zaručuje nejlepší vztlak při jízdě v prašanu a snadnou ovladatelnost. Na tvrdém povrchu pak nemají takový přítlak ke sněhu a působí nestabilním dojmem.
Early rise
Jedná se v podstatě o jiné marketingové označení rockeru. Lyže s early rise mají kratší camber a začínají se zvedat dříve. Někdy však mívá early rise výraznější stoupání než rocker.
Flat tail
Lyže, které mají rocker nebo early rise pouze ve špičce, mívají někdy flat tail – plochou patku. Na camber v patce navazuje rovná plocha a až na konci lyže je patka mírně zvednutá. Tuto technologii mívají často big mountain, tvrdé lyže. Flat tail zaručuje lepší stabilitu při ustávání skoků z velkých skal nebo při rychlé jízdě v proměnlivých podmínkách. Toto je však na úkor horší ovladatelnosti v nižších rychlostech.
Rocker matching sidecut
S touto technologií přišla před pár lety na trh jako první firma 4frnt. Lyže mají opačné prohnutí se stejným vykrojením, jaké má sidecut lyže. Díky stejnému poloměru vykrojení a stoupání negativního klenutí je zachována maximální délka efektivní hrany při jízdě po hranách lyže. Lyže tedy mají dobrý vztlak v prašanu a jsou stále dobře použitelné i na tvrdším a v proměnlivém sněhu za předpokladu, že jedeme po hranách. V přímém směru při jízdě na tvrdém sněhu však pochopitelně nestabilní.
Více se dozvíte také v článcích:
