Schladming krok za krokem (1. díl): lyžařská houpačka čtyř vrcholů
Schladming krok za krokem (2. díl): Planai
Schladming krok za krokem (3. díl): Hauser Kaibling
Schladming krok za krokem (4. díl): Hochwurzen
Schladming krok za krokem (5. díl): Reiteralm
Areál Planai má dva nástupní body, kdy ten hlavní se nalézá přímo na okraji městečka, nedaleko jeho centra, a má tak vynikající téměř ski in/out polohu, respektive dopravní dostupnost. Pro návštěvníky z nedocházkové vzdálenosti je zde v okolí lanovky několik parkovišť, resp. jedno patrové přímo u ní. Páteřním přepravním zařízením, sloužícím především pro výjezd na kopec, tzn. s rizikem front v exponovaných časech, je dlouhá šestimístná kabinka o dvou sekcích, která končí zhruba 100 výškových metrů pod vrcholem.
Planai - vrchol a Hochwurzen
Druhý nástupní bod a zároveň přejezdové místo směr Hochwurzen se nalézá západním směrem. A i zde je několik parkovacích ploch přímo u lanovky. Zde se lze na Planai dostat taktéž kabinou o dvou sekcích, ovšem modernější a větší, která pak končí zhruba v polovině kopce. Na rozdíl od centrálního nástupu zdejší sjezdovky vedou pouze do mezistanice, takže při návratu nebo přejezdu na Hochwurzen je nutné použít tuto lanovku i směrem dolů. Technickou zajímavostí, kterou můžete spatřit při jízdě první sekcí (směrem nahoru po levé straně), je tunel přes malý ostrý hřebínek, kterým dříve projížděla stará dvojsedačka, než ji nahradila současná moderní kabina.
Páteřním svahem na Planai je široká sportovní sjezdovka, která ve své spodní části přechází ve známý a skutečně náročný černý slalomák téměř bez dojezdu, který je v době závodů obsluhovaný krátkou pomalou dvojsedačkou, pro „civilní“ provoz jinak nepoužívanou. Spodní nejprudší část černého svahu lze objet po o něco mírnější červené variantě. Protože kapacita páteřní kabinové lanovky je skutečně často nepostačující, v horní červené části sjezdovky je posílena ještě rychlou trojsedačkou.
Planai - vrcholová část
Sjezd v rytmu rocku
Doporučit mohu naopak přes dva kilometry dlouhou šestku s bublinou v levé části areálu, která obsluhuje dva nádherné a široké lesní červeno-modré svahy ideální pro rychlý carvingový oblouk. Společnou horní část obou sjezdovek tvoří ozvučená a reálně plochá modrá trať, kde si na jukeboxu můžete vybrat skladbu, do které se následně můžete vlnit (můj oblíbený Airbourne zde již letos nefiguroval). Zhruba po 500 metrech se sjezdovka rozdělí na dvě, kdy ta levá je spíše konstantního sklonu, přímější a přehlednější, zatímco pravá varianta je co do náročnosti a členitosti mnohem pestřejší. Nad rozcestím obou variant se také nachází měřený úsek, dostupný modrým traverzem z páteřního svahu.
Podobně se v pravé části Planai nalézá rychlá čtverka s bublinou – Lärchkogelbahn, která obsluhuje taktéž dva špičkové červené svahy. Ten přímo pod lanovkou je náročná a široká sportovní trať, zatímco delší a mírnější sjezdovka je podstatně užší a členitější, zato mnohem zábavnější a téměř prázdná. Všechny páteřní červené svahy jsou propojeny i několika variantami plochých modrých přejezdů, které umožňují zdolání tohoto sportovního kopce i méně zdatným lyžařům, kdy se tito takto mohou vyhnout těm nejnáročnějším pasážím.
Planai - sjezdovka číslo 2
Pohádkové louky s vyhlídkou
Planai - traverz na Hauser Kaibling
Na vrcholové části Planai se nacházejí i mírnější svahy, kdy tyto jsou obsluhovány krátkou osmičkou se žlutým krytem – Märchenwiesebahn. Zde se již sjezdovky nachází i nad hranicí lesa a je zde obvykle největší koncentrace lyžařů. Zde mohu doporučit krásný přehledný, sic krátký hang na sjezdovce 7a. Na vrcholu končí také pomalá čtyřka, která obsluhuje dvě varianty červené sjezdovky. U koncové stanice obou těchto lanovek se nalézá Sky toilet, kde zpoza zrcadlových oken můžete pozorovat v celé své kráse protilehlý Dachstein. Zcela vpravo se pod vrcholkem nalézá ještě rozsáhlý snowpark a výukové modré placky, obsluhované dvěma souběžnými kotvami.
Z vrcholku Planai je možné přejet ještě směrem na Hauser Kaibling k osmičce se žlutou bublinou Mitterhaus, podél které se vine neskutečně široká (prý až 250 metrů) široká sjezdovka, v hodní části do červena, ve spodní již spíše modrá. Zde lze dále přejet na první místní kopec (Hauser Kaibling) po červené sjezdovce, která se ovšem po náročnější první třetině změní v běžný zelený přejezd po lesní cestě. Naopak návrat od Mitterhausbahn zpět na Planai zajišťujě nudný plochý přejezd nad snowpark, kde pak dopravu na hlavní svahy zajišťuje zastřešený pás, vtipně nazvaný Fritz Blitz, odkazující na lyžařské úspěchy i dětský projekt rakouského sjezdaře Fritze Strobla.
V případě návratu na západní nástupní bod pod Planai je možné využít přímo příslušnou kabinu již z horní stanice, což slabším lyžařům doporučuji, nebo se po černé sjezdovce, která se po horní lesní a ploché luční pasáži za mostním přejezdem přes místní komunikaci mění v náročný černý padák, vydat do mezistanice a nastoupit až zde.
