Schladming krok za krokem (1. díl): lyžařská houpačka čtyř vrcholů
Schladming krok za krokem (2. díl): Planai
Schladming krok za krokem (3. díl): Hauser Kaibling
Schladming krok za krokem (4. díl): Hochwurzen
Schladming krok za krokem (5. díl): Reiteralm
Přístup do tohoto areálu je možný několika způsoby. Tím prvním je využití údolních parkovišť na Planai West nebo v Pichlu. Velkou část areálu tvoří plochá náhorní plošina v Rohrmoos s velkou ubytovací kapacitou, takže na sjezdovky se lze přímo dostat i odsud. V případě výjezdu z Planai West tak využijete pomalou a dlouhou historickou dvojsedačku Rohrmoos I, která by si sice zasloužila důstojnou náhradu, ale vzhledem ke své čistě spojovací funkci je její přepravní kapacita stále více než dostatečná.

Na ni už pak navazuje rychlá šestka s bublinou Rohrmoos II, obsluhující právě otevřené ploché zeleno-modré louky náhorní plošiny, která končí pod hlavní vrcholovou sjezdovkou. Směrem od Pichlu se pod Hochwurzen dostanete rychlou moderní kabinou. Na samotný vrchol se lze dostat dvěma kapacitními rychlými lanovkami – směrem od Schladmingu kabinou, směrem od Pichlu čtyřsedačkou s bublinou.
Hochwurzen - vrchol
Lesní dálnice
I na Hochwurzenu jsou hlavní sjezdovky vedeny převážně v širokých lesních úsecích a až na výjimky mají barvu červenou. Místní nejlepší sjezdovkou je č. 31 – FIS-Abfahrt, což je členitá a dlouhá červená sjezdovka s nejnáročnější pasáží ve své spodní části. Té se lze vyhnout pomocí krátké modré spojky s pokračováním po mírnější a ne tak vytížené červené č. 35.
Naopak nejvytíženějším svahem je ten červený pod centrální kabinou, který má ve své mírnější střední části dvě varianty. Spodní polovina trati je přímý a přehledný široký červený hang, který lze variantně objet i po o něco mírnější a prázdnější červené č. 32. Z vrcholu vede o oběma hlavním lanovkám také dlouhá sáňkařská dráha, na jejíž trase jsou dokonce umístěny semafory tam, kde mají při křížení lyžaři přednost.
Trošku bokem hlavního lyžařské dění se ještě nalézá Obertalbahn, končící v polovině kopce, což je první telemix postavený ve Štýrsku (poměr sedaček a kabin 3:1). Tato lanovka obsluhuje jedinou širokou červenou sjezdovku, která v nižších pasážích mění sklon do modré.
Hochwurzen - pohled na Reiteralm a Hochkonig
Na slunci a na placato
Níže směrem ke Schladmingu, přes louky Rohrmoosu, vede pro ty lepší lyžaře několik skutečně nudných a dlouhých přejezdových „kochacích“ sjezdovek, které ve spodních pasážích zajíždějí přímo mezi místní ubytovací kapacity nebo dokonce křižují příjezdové cesty k nim. Na tomto plochém a slunečném platu je také několik vleků a cvičných sjezdovek pro ty nejmenší. Pouze závěrečný údolní sjezd u staré dvojsedačky má jednu náročnější, červenou variantu.
Sjezd do Pichlu, resp. přejezd na Reiteralm, zajišťuje červená trať, která má charakter sjezdovky, a to vcelku členité, pouze ve své první polovině. V té druhé se jedná o svižný přejezd po lesní cestě, končící bohužel velmi plochým údolním dojezdem, kde i při rychlém sněhu je potřeba si notně přišlápnout a v poslední levé vracečce se pokusit nabrat maximální nájezdovou rychlost.
Hochwurzen - pod vrcholem
Lyžování pro nenasyty
Pro ty, kterým nepostačuje běžné celodenní lyžování, mohou na Hochwurzenu využít i lyžování večerní, které funguje mimo neděli každý den na hlavní sjezdovce pod vrcholovou kabinou. Jen pozor, na toto neplatí běžný skipas, ale je nutno si dokoupit zvláštní, kdy držitelé běžných skipasů mají alespoň určitou slevu proti těm, kteří přijdou pouze na večerní lyžování.
Vzpomínka na rodáka
Jedna z místních tratí, konkrétně červená číslo 32, je pojmenovaná po místním rodákovi a úspěšnému sjezdaři z druhé poloviny 70. let – Josefu „Sepp“ Walcherovi, který pro Rakousko získal celkem 5 vítězství ve sjezdu, z toho v roce 1978 dokonce dvě najednou v obou sjezdech v Kitzbühelu. V tomto roce se stal i mistrem světa ve sjezdu a rakouským Sportovcem roku. Bohužel jeho lyžařskou kariéru předčasně ukončila v roce 1984 smrtelná nehoda při lyžařských benefičních závodech na sousedním Reiteralmu.