Úvodem krátce zmíním, že jsem lyžovat na Slovensku nebyl už značnou řadu let. Než jsem se z východní části republiky (kvůli práci pro nejlepší lyžařský časopis ;) přestěhoval do matičky Prahy, jezdili jsme docela často na Vrátnou, Velkou Raču, případně do Jasné. S nárůstem vzdálenosti mě demotivoval čas strávený za volantem. I proto jsem pro cestu na Štrbské pleso za kolegy ze SNOWtour rád využil přímého spojení do Popradu vlakem ČD, kde cesta v blízkosti jídelního vozu probíhala příjemně a trvala 6 a půl hodiny (ranní Pendolino je ještě o trochu rychlejší).
Po dni lyžování v kompaktním areálu a v působivých horských kulisách na Štrbském plese jsem se odpoledne přesunul do blízké Tatranské Lomnice, kde Robo Gálfy, významná osoba slovenského skialpinismu, organizoval se svým týmem 5. ročník nočního závodu pro nejširší veřejnost. Běželo se po sjezdovkách v Tatranské Lomnici pouze směrem nahoru, a to po trati dlouhé 4,5 km s převýšením 880 metrů. Rozhodně stojí za zmínku, že se na start tentokrát nepostavili pouze skialpinisté, ale také běžci na lyžích a běžci (což ukazuje, že popularita trailrunningu jde nahoru). Osobně jsem tipoval, že vzhledem k docela kompaktní sněhové pokrývce na sjezdovkách Tatranské Lomnice by se na prvním místě mohl umístit nejrychlejší běžec (běžci měli zpravidla nesmeky nebo mačky a někdy hole). Ale přeci jen celkový vítěz, skialpinista Danko Matúš z týmu Skialp Bobrovec Ski Trab, byl s časem 40:58,59 o necelých 40 sekund rychlejší než běžec Matej Petrovič, druhý v celkovém pořadí. Z výsledků lze vyčíst, že nejvíce se na trati trápili běžci na lyžích (všechny, co jsem viděl, jeli na skatových lyžích), což se dá přisuzovat sklonu tratě v prudkých partiích a taky zledovatělému povrchu v horní části pod Skalnatým plesem, na což skluznice a hrany běžek nejsou stavěné.
Od elitních běžců (na jakémkoliv náčiní) bych se rád vrátil k „běžným smrtelníkům“, kteří aspoň z mého pohledu závody tohoto charakteru zdobí. Na trati jich bylo dost, a nechybělo hojné zastoupení něžného pohlaví. Ti pomalejší dorazili o více než hodinu za vítězem, což ale nic neubírá na jejich individuálním sportovním výkonu. Ten byl v posledních 100 výškových metrech okořeněný vydatným větrem se sněžením, který bičoval napřímo tváře všech závodnic a závodníků. Poryvy byly natolik silné, že nevydržel cílový oblouk ani ploty s plachtami vytyčující příchod k cíli, proto bylo nutné ve finiši navádět závodníky s čelovkou v ruce. Dle výrazů v cíli to byl pro každého silný zážitek.
Další ročník Vertical Grand Tour 2017 by se měl běžet obdobně jako
letos v druhém lednovém víkendu. Pokud byste chtěli rozšířit počty
českých účastníků (z ČR jsem napočítal jen dva borce na skialpech),
pište si do kalendáře 
.
Více o závodu na http://galfy.sk/…-a-podujatia
