Jak jste spokojen se svou bilancí na MSJ?

Nejvíc jsem spokojen se slalomem a alpskou kombinací, kde jsem skončil na 20. a 14. místě v absolutním pořadí. Ta umístění jsou pro mě obrovským úspěchem. A že mám v U18 dvě zlata a dvě stříbra, tak to je naprostá bomba.

Takže jste to vůbec nečekal?

Na MSJ jsem odjížděl s tím, že bych chtěl být v absolutním pořadí v TOP 30 a v U18 se jednou až dvakrát umístit do třetího místa. Dosaženými výsledky jsem byl mile překvapen.

Jaké to bylo slyšet statní hymnu na vaši počest?

Hezký pocit. Hráli mi ji poprvé a hned dvakrát na jednom šampionátu. Když jsem první dva závody z druhého místa poslouchal cizí hymny, říkal jsem si, že bych už taky chtěl slyšet tu naši.

A pocit, když vás vyhlásili jako mistra světa?

Krása. Spojuje se s tím také jedna úsměvná záležitost. Dostal jsem čtyři opravdu těžké poháry, každý vážil tři kila, protože měl obrovský mramorový podstavec, na něm dřevěnou část, ze které se tyčí ocelový lyžař. Netušil jsem, jak se vlezu do váhového limitu v letadle, nakonec jsem to vezl v příručním zavazadle. Jenže v Soči mě s tím nechtěli pustit, že je to hodně těžké. Nakonec se to ale vyřešilo a na dalším letu už to bylo v pohodě.

Který závod se vám pocitově jel nejlépe?

Klasický slalom, v tom jsem letos udělal největší kus práce. Naopak kombinační slalom byl boj. Jel se na jiném svahu než klasický slalom a byl hodně těžký. Byl jsem rád, že jsem vůbec dojel do cíle. Bylo to prudké a hodně měkké.

A který závod se jel nejhůř?

Obří slalom, ve kterém jsem nedojel. V prudké pasáži byla strašně rozbitá trať a já tam udělal chybu. Pak jsem to chtěl dohnat a opřel se do toho na 110 procent a začal se cítit dobře, jenže jsem se jednou vlnkou asi deset bran před cílem nechal rozhodit a už nestihl další branku.

Počasí vás v Soči vůbec pozlobilo…

Ano, celkově bylo hodně teplo. Kdybych to měl srovnat s olympijskými hrami mládeže v Lillehammeru, tak ten rozdíl byl až čtyřicet stupňů, maximálně jsme v Soči naměřili jednadvacet stupňů. Takže pista byla místy hodně rozbitá. Nicméně pořadatelé se o tratě starali nejlépe, jak to jen šlo. Všechny závody byly salmiakované.

Jak byste porovnal své výsledky z MSJ s těmi z olympijských her mládeže (YOG)?

Těžko. Na YOG byla v mé věkové kategorii větší konkurence, i když v technických disciplínách bylo MSJ také kvalitně obsazené. No a na MSJ je samozřejmě silná konkurence, ta nejvyšší, v absolutní kategorii.

Příští rok vás čeká absolutní kategorie, kladete si už nyní nějaké cíle?

Ve výsledkové listině bych chtěl být ještě lepší než v Soči, i když to bude hodně těžké. Uvidíme. TOP 20 je ale určitě cíl.

A čeho byste chtěl jednou dosáhnout ve sjezdovém lyžování?

Dostat se na olympijské hry a tam udělat hezký výsledek. Je těžké to říct teď v osmnácti letech. Chci se prostě postupně zlepšovat, dostat se do Světového poháru a pak co nejvýš.

Co je proto potřeba udělat?

Musím se stát technicky dokonalým. Umět jezdit na všech typech svahů a povrchů. Práce je přede mnou dost, s trenérem Filipem Markem na tom budeme pracovat.

Chcete jít cestou technických disciplín nebo jezdit všechno?

Spíš bych chtěl jezdit všechno. Zatím mi to jde lépe v technických disciplínách, ale líbí se mi kombinace. Kdybych se zlepšil v super-G a sjezdu, mohl bych být v kombinaci vysoko.

Vyhovuje vám příprava v týmu nebo individuální?

Obojí. Je to půl na půl. Je dobré se porovnávat v týmu a také na trénink rychlostních disciplín je tým nutností. Také národnímu juniorskému týmu přidělí daleko lepší pistu na trénink než soukromé osobě. Nicméně lyžařská technika se nejlépe trénuje individuálně, když jsem jenom já a trenér. A to je hodně důležité.

Je krátce po MSJ, přinesly už vám úspěchy nějaké benefity v podobě sponzoringu nebo nové kontakty s lyžařskými firmami?

Zatím nic, lyže si dál platím víceméně sám. Akorát pozitivní zpráva přišla z Talent týmu, který se mnou prodlouží smlouvu o další sezónu. To mě těší, protože Talent tým se nezanedbatelnou měrou podílí na mém lyžování.

Zdroj: www.czech-ski.com