Nebylo tedy divu, že naše lyžaře při prvních návštěvách rakouských, francouzských Alp nebo Dolomit přivádělo v úžas prakticky všechno. Širokánské dlouhé sjezdovky, lanovky - protože na našich kopcích prakticky absentovaly, odbavovací systémy, ale i například hospůdky na sjezdovkách nebo informatika. S úžasem jsme hleděli na už tehdy výkonné systémy technického zasněžování a chrochtali blahem nad dokonale rovným manšestrem upravených sjezdových tratí. Nebylo divu, že při prvních jízdách v časně ranních hodinách bylo u zahraničních lanovek slyšet češtinu opravdu hodně z toho mála, kdo tehdy do zahraničí jezdil. Každý si chtěl užít právě ten báječný manšestr, s kterým se na domácích kopcích prakticky nesetkal.
Když se někdo vrátil z evropských kopců, tak hodnocení bylo vždy fantastické. Fantastické proto, že dosud nepoznané a navíc bez možnosti posoudit odlišnosti, ale i chyby a nedostatky, které vidíme dnes. Navíc evropské lyžování je s mnohem vyšší pravděpodobností slunce, a to už byla téměř lyžařská nirvána.
Postupně však čeští, hodně nároční a vnímaví lyžaři začali vnímat a chápat rozdílnosti mezi francouzskými, rakouskými a italskými horskými lyžařskými rezorty. Totéž se následně začalo týkat i posuzování technických rozdílů - způsobů úpravy sjezdových tratí, jejich značení, bezpečnosti a všech ostatních návazností.
 |
V tuzemsku i Evropě jsem navštívil již jistě přes dvě stovky lyžařských rezortů a posléze soukromě též řadu lyžařských resortů v USA, Kanadě a Novém Zélandu. Mé dnešní zastavení však bude malým srovnáním špičkových evropských horských center – italského karuselu Sella Ronda, rakouského komplexu Ski amadé a francouzských klenotů Val d´ Isére – Tignes, Les 3 Vallées a v dnešní době největšího lyžařského komplexu na světě La Plagne – Les Arcs.
Podíváme se společně uživatelským, ale i odborným pohledem na dnešní lyžařskou Evropu a současně nahlédneme do technologicky nejvyspělejších horských rezortů Evropy, ne-li celého světa.
Itálie: Sella Ronda (Dolomiti Superski)
Od poloviny devadesátých let minulého století tuto oblast, která je součástí lyžařského gigantu Dolomiti Superski navštěvuji velmi pravidelně a velmi rád. Mně osobně je tato oblast z celé přebohaté italské nabídky pravděpodobně nejsympatičtější. Za posledních 12 měsíců jsem v této oblasti lyžoval třikrát - v prosinci 2007 při zahájení sezóny na předvánočním lyžování, potom v závěru března naopak před koncem loňské sezóny a nyní opět v prosinci 2008, na začátku sezóny letošní. Dojmy mám tudíž hodně čerstvé.Lanové technologie
Nejmarkantnější posun je téměř v absolutní výměně lyžařských vleků za nejrůznější technologie lanových drah. S vleky - nechcete-li - nemusíte vůbec potkat. Vše pod heslem „pro maximální standard, bezpečnost a pohodlí lyžaře“.
Úplně nové lanové technologie jsou z většiny odpojitelné, oběžné, rychlé a super pohodlné buď čtyř-, nebo šestisedačky. Většinou jsou v úpravě „buble“, tedy s možností použití oblého ochranného průhledného krytu, které až do poloviny holení překrývají a chrání před zimou, větrem nebo sněhem sedící lyžaře. Investor jejich nasazením deklaruje snahu o maximální pohodlí lyžaře. U těchto lanovek lyžař nesnímá lyže a neharcuje se do kabinové lanovky.
Nicméně i zbrusu nové kabinové oběžné lanové dráhy modernizované zejména na dlouhých traťových trasách jsou bez výjimky supermoderní bezbariérové technologie s příjezdem na lyžích až před turnikety, odepnutím lyží a kraťoučkým pochodem ke kabince. Odpadají tedy dřívější schody a dlouhé pochody staničními budovami.
V každé oblasti, ale zcela minoritně a v okrajových částech, se setkáte s několika 20- a více let starými oběžnými, neodpojitelnými a pomaloučkými 2- až 3sedačkami.
 Heslo zní „Vše pro pohodlí návštěvníka“. I malé, pár desítek dlouhé stoupání k návazné lanové dráze je v oblasti Sella Ronda řešeno na několika místech posuvným chodníkem pro lyžaře. Lyžař je zde přeci pro lyžování a ne kvůli pachtění se do kopečku. |
Jedním slovem úúúžasná!!! Podle mě absolutně nejlepší v Evropě. Tedy když zrovna nenapadne nový sníh. Protože si většinu sněhu celý komplex sám vyrábí technickou cestou a za zimu „spadne“ asi 2–3x, tak jsou snědí Italové větším sněhem dost zaskočeni. Po sněžení s nadílkou větší než 30 cm se s ní podle mé zkušenosti rovnají na sjezdových tratích 2–3 dny jako např. naposledy kolem 12.12.2008. To vše podle hesla, že Ital v létě tančí a v zimě spí...
 Nikdo není dokonalý, ale osobně italskou úpravu sjezdových tratí řadím do nejvyšších pater uznání. |
Až na dvě malé výjimky (propojení z Passo Sella do oblasti Plan Garba a v oblasti La Vizza mezi Arabbou a oblastí Alta Badia) je dokonalé a vhodnou volbou zasněžovacích systémů v různých výškách velmi výkonné. Převládají věžové systémy klasických propelerových kanónů – z otáčecí věže vysoké až 15 m vyrobený sníh déle letí k zemi, lépe tak promrzá a není tudíž „tupý“. Největším problémem tak zde zůstává stále větší nedostatek vody.
 Zázraky se nedějí. To je pouze 30letá mistrovská zkušenost s technickým zasněžováním. Všude zeleno a na sjezdovkách bílý manšestr (prosinec 2007). Mnohde prochází sjezdovky efektně i částmi sídelních celků, jejichž jihotyrolská architektura lahodí oku návštěvníka. I to vytváří příznivý celkový dojem z lyžování. |
Dokonalý, pohodlný. Jednotný, čipový a bezdotykový. Při zakoupení skipasu se neplatí vratná záloha za kartu.
Lyžování
Oblast Sella Ronda patří nejen k lyžařským perlám společnosti Dolomiti Superski, ale i k tomu absolutně nejlepšímu, co mohou nejen Jižní Tyroly, ale současně lyžařská Evropa a potažmo celý svět nabídnout.
Jedná se o spojení několika dříve samostatných a významných lyžařských center do jednoho nepravidelně kruhového karuselu kolem horského masivu Gruppo Sella s vévodícím 3 152 m n.m. vysokým vrcholovým, ale nelyžařským bodem Piz Boe.
Lanovkami je propojen luxusní a lyžařsky náročný Wolkenstein a St. Christina ve známém údolí Val Gardena s Colfoscem, Corvarou, odkud lze lyžařsky expandovat do nádherné východní části oblasti Alta Badia (La Villa s od letoška navazujícím Pedraces a St. Cassiano), dále asi lyžařsky nejnáročnější Arabba s možností návaznosti na oblast Marmolada (pomyslná lyžařská Mekka – někteří naši horalé říkají, že kdo prý nejel Marmoladu, není lyžař...), Passo Pordoi, Belvedere s napojením na turisticky tradiční Canazei a větrné Passo Sella s uzavřením karuselu opět do výchozího Wolkensteinu.
Ve směru hodinových ručiček je okruh dokonale značen oranžovými směrovkami, v opačném směru zelenými. Základních celkem 35-40 km projede i méně zdatný lyžař pohodlně za den.
Z Wolkensteinu se lze ale opět velmi pohodlně posunout před pár lety zprovozněnou supermoderní pozemní tunelovou lanovkou do oblasti Seceda (Col Raiser), kde při krásném počasí zažijete opravdovou lyžařskou nirvánu včetně 10,5 km dlouhého a zejména v horních 40 % nádherného sjezdu až do St. Ulrichu. A toto středisko s krátkým použitím skibusu navazuje na poslední rozsáhlou oblast tohoto obrovitého komplexu, na lyžařsky méně náročný komplex Seiser Alm (Alp di Siusi).
 Sjezdová trať v oblasti Alta Badia do městečka La Villa týden před prosincovým závodem Světového poháru. |
Opravdovým skvostem je černočerný, bezmála šestikilometrový sešup Saslong pod mystickým vrcholem Sassolungo. Vede z 2 254 m n. m. do 1 428 m n. m. s dojezdem v St. Christině. Také zde se jede v posledním týdnu před vánocemi sjezd a následně super-G Světového poháru. Sjet si ráno s první lanovkou Saslong ještě bez lidí na dokonalém „manšestru“ , na vodivém a pevném prašanu v obřákovém tempu 6 km náročného sjezdu s převýšením 826 m, je možná to nejnádhernější, co zde může lyžaře vůbec potkat.
Pro rodiny s lyžařským potěrem je ideálním místem oblast Alta Badii, Colfosca a Belvederu s širokánskými, přehlednými a nenáročnými sjezdovkami.
Zejména zde v Itálii se k dětem do 15 let povinně nosícím lyžařskou přilbu přidává i nejvyšší počet dospělých lyžařů. Sám jsem si ji již před pár lety pořídil a mohu odpovědně říci, že stejně jako u motocyklu a kola jde pouze o zvyk. Nyní ji používám naprosto pravidelně a samozřejmě.
 Seceda nebo chcete-li Col Raiser. Oba názvy jsou správné. Širokánské sjezdovky s báječným sklonem orientované „na slunce“ – co si lyžař může přát víc. Chce-li ale víc, může si ke své denní dávce přiložit 10,5 km dlouhý sjezd z vrcholu Secedy až do St. Christiny.  Sjezd černé sjezdové tratě Vallon nad Corvarou v oblasti Sella Ronda patří k velmi příjemným lyžařským zážitkům. |
Ceny jsou rozděleny do třech cenových zón. Předvánoční (do 23.12.), malá sezóna (5.1.-30.1. a 23.3. do konce sezóny) a hlavní sezóna (od vánoc přes Silvestra a hlavní sezóna 31.1.-22.3.). Ceny se letos pohybují od 32 EUR do 44 EUR.
Ceny ubytování
V nejlevnějších penzionech s apartmány se společnou kuchyňkou jsou od 18–25 EUR/lůžko/noc, přes apartmány s předsíní, obývacím pokojem, kuchyňkou a WC s koupelnou za 25–45 EUR, po aparthotely nebo hotely či luxusní penziony za 50 – 150 EUR za lůžko a noc.
Ceny stravování
Opravdu to není hrozné. Od levné svačiny v bistru v rozpětí 3-5 EUR, polévka 3-6 EUR, přes běžné těstoviny 4-7 EUR, po běžnou večeři 8 – 15 EUR. Proslulé horké „bombardino“ dostanete za 3 – 5 EUR, jihotyrolskou báječnou hruškovici s kouskem sladké hrušky máslovky od 2,50 do 4 EUR a láhev běžného nebo domácího vína ve džbánku od 6 EUR.
Služby a vybavenost: Je zřejmě největší deviza celé oblasti počínaje ubytováním v nejrůznější formě a ceně, restauracemi, bary, diskotékami, ale i bazény, kluzišti, krytými tenisovými dvorci, bowlingem, paraglidingem, půjčovnou sněžných skútrů až po let na rogalu nebo třeba helikoptérou konče.
 Na všech prosluněných terasách je možné doplnit i tyrolské iontové nápoje - bombardino, hruškovici Williams s utopenou malou hruštičkou na páratku, jägertee nebo třeba šampaňské s jahodou. Někdo po lyžování, někdo již při něm. |
Novou a hodně příjemnou novinkou bylo dořešení dvou míst, kde dříve musel lyžař sundávat lyže a přecházet silnici. Prvním je podjezd lyžařů pod silnicí vedoucí z Passo Gardena do Colfosca a druhým naopak nadjezd sjezdovky nad silnicí mezi Arabbou a Passo Pordoi.
Dalším jsou nepochybně „pohyblivé chodníky“ pro lyžaře v Corvaře a k lanovce pod sjezdovou tratí Valon nebo jezdící schody k lanové dráze č. 01 Porta Vescovo v Arabbě. Jsou to pásy, na které lyžař najede a na konci 100-200 m vršku prostě zase vyjede. Jak již bylo řečeno výše - vše „pro maximální standard, bezpečnost a pohodlí lyžaře“.
Bezchybná, i když proti minulosti s delšími intervaly, je dopravní obslužnost skibusy s dokonalým a bleskovým úklidem zasněžených silnic.
K absolutně vysokým pocitovým kladům patří drtivě převládající úslužnost, pozitivní ochota, úsměv na tváři, slušnost a ve vysoké míře v posledních letech i komunikace s hodně četným slovenským personálem v restauracích.
Staré bolesti a zápory
O pár zbývajících pomalých a nepohodlných starších lanovkách již řeč byla. Největšími problémy celého obrovského lyžařského komplexu tak zůstávají dva nepříjemné, dlouhé a namáhavé přechody mezi navazujícími lanovými technologiemi. První je od sjezdovky přes silnici, dlouhé parkoviště a příchod k další návazné lanovce v Arabbě v obou směrech a druhý ve Val Gardeně – Wolkensteinu od sjezdové tratě č. 39 Ciampinoi směrem k lanové dráze č. 30 Danterceppies a podobně v protisměru.
Trvalým problémem je i obrovský nápor v hlavní sezóně na stěžejní odjezdové lanovky z údolních prostorů mezi 9.30 – 11.30 hod. a odpoledne vždy po 15. hodině při návratu lyžařů do ubytovacích resortů. Velkým překvapením je masivní návrat placených parkovišť, a to v cenách 5 – 10 EUR/den a stále více i toalet s cenou do 1 EUR.
Smutným zjištěním je ojedinělé „zvlčení“ některých místních podnikatelů. Například v oblasti Plan del Gralba nám v kase odmítli platbu kreditní kartou za skipas s odůvodněním poruchy platebního terminálu, protože nás podle řeči zařadili k návštěvníkům ruské provenience – čili nedůvěra. Německy a italsky hovořící turisté platili před námi i po nás kartou naprosto bez problémů.
Při jiné návštěvě nám při odjezdu o den dříve s ohledem na výrazně zhoršené sněhové podmínky odmítli v aparthotelu vrátit 36 EUR za ubytování, a to přesto, že jsme datum našeho odjezdu nijak neurčili, pouze ho orientačně stanovili v rozmezí asi tří dnů.
Pouhým konstatováním je trvale se zvyšující počet návštěvníků, který je v období vánoc a zimních prázdnin již v podstatě nesnesitelný, a to jak z pohledu front u lanových drah, tak obrovským počtem lyžařů na sjezdových tratích.
Závěr
Podle mého názoru, který však není ojedinělý, lze bez nadsázky lyžařský komplex Sella Ronda zařadit mezi první evropskou patnáctku a první třicítku nejlepších lyžařských rezortů na světě.
Jde každoročně výrazně kupředu ve všech směrech, ale podobné je to i ve většině lyžařských resortů italské části Jižních Tyrol a samozřejmě i v další špičkové oblasti Trentino. Jasně převládají klady počínaje nejmodernějšími horskými technologiemi, konče promyšleným zlepšováním absolutních detailů, v konečné podobě vedoucím k nejlepšímu pohodlí lyžařů i všech ostatních návštěvníků.
Po stránce technologické, lyžařské i pocitové patří oblast k tomu nejšpičkovějšímu, co lze v Evropě a na světě vůbec nalézt a navštívit. Navíc západ slunce barvící okolní kopce do ruda s modrou oblohou a bílým sněhem okolo je doslova fascinující.
Chcete-li si opravdu po všech stránkách užít, zalyžovat si, být happy v nádherné a romantické okolní přírodě a hlavně být Hostem s velkým „H“, volte italské oblasti Trentino a Jižní Tyroly.
Rakousko: Salzburger Sportwelt (Ski amadé)
Ski amadé, jak je nazýván tento region, se skládá z komplexů Schladming – Dachstein Tauern (značený na mapách regionu zeleně), Sportwelt (značený červeně), Grossarltal (značený oranžově), Hochkönigs Winterreich (značený fialově) a konečně Gastein (značený žlutě).Určitě nejnavštěvovanější, nejrozsáhlejší a nejkvalitnější částí tohoto regionu je červeně značený Sportwelt, známý také pod označením Flachau – Wagrain. Od mé první návštěvy uplynulo již pěkných 17 let a od mé poslední v době psaní těchto řádků 8 měsíců.
Lanové technologie
Stejně jako v Dolomitech jsou většinově italské, tak zde převládající rakouské. Jestliže však kolem italských sjezdových tratí v dominujících lyžařských areálech téměř zcela vytěsnili lyžařské vleky, tak zde jich lyžař potká ještě opravdu poměrně dost.
Proti Sella Rondě je zde také mnohem méně nejmodernějších lanových technologií a když, tak jsou to nové 4- a 6 sedačkové oběžné odpojitelné lanové dráhy.
Kromě jedné bezbariérové dvouúsekové lanové dráhy č. 30-31 z Wagrainu-Moaddörflu rakouské firmy GIRAK, mimo jiné první v Evropě a tudíž postavené již před takovými 12 lety, se dál zpoceni a upachtěni šplháte s lyžemi obalenými sněhem po nejrůznějších nástupech a schodech do vysoko položených nástupišť zdejších oběžných kabinových lanových drah. Chcete-li, nalezne zde technicky zaměřený lyžař i skutečné historické lanové unikáty od dávno zaniklých firem Svoboda či Felix Vöpfner.
 Když zde narazíte na nové lanové dráhy, tak většinou šestisedačky s ochranným krytem „buble“ proti nepřízni počasí a mrazu. Jinak každoročně je už od druhého týdne ledna na sjezdovkách hodně živo s ohledem na dokonale propracovaný rakouský program týdenních zimních školních kurzů. |
Soudě z mých návštěv z posledních 3 let je zde horší než italská s hodně četnými nebezpečnými výškově nenavazujícími přechody jednotlivých urolbovaných „pásů“ a nejrůznějšími zrádnými prohlubněmi – zbytky po spodních částech boulí z předchozího dne. Potkat se zde s bezchybně upravenou sjezdovkou je téměř malý zázrak. Úprava sjezdových tratí zde byla – alespoň pro mne, můžete mít jiný názor a zkušenost - doslova a do písmene velkým zklamáním.
Technické zašněžování
Jedním slovem dokonalé. Konec konců Rakousko a Itálie byly průkopníci výroby technického sněhu ještě v dobách, kdy se pochybovalo, jestli je tato technologie účelná.
 Největší posun v investicích do horských technologií oblasti Ski Amadé jsem zaznamenal do systémů technického zasněžování. Okolní holé kopce v lednu 2007 ve všeobecném kritickém nedostatku sněhu a přitom báječně vysněžené zdejší sjezdové tratě dokladují, že jsou opravdu výkonné a kvalitní. |
Též jednotný, čipový a bezdotykový. Při zakoupení skipasu se platí vratná záloha za kartu 3 EUR.
Lyžování
Celá oblast je opravdu lyžařsky hodně vyhlášená. Sestává z propojených lyžařských center Radstadt, Altenmarkt, Zauchensee, Flachauwinkel, Flachau, Wagrain, Kleinarl, Alpendorf a trochu odskočený Sankt Johan.
Lyžování tu také naleznete nepochybně báječné. Například proslulá sjezdová trať Amadé s převýšením 898 m, prostor se sjezdy do Flachauwinkelu, Kleinarlu, nádherné tratě s převýšením 851 m z Grafenbergu do Wagrainu (č. 36) nebo 5 km dlouhá červená sjezdová trať z Gernkogelu do Alpendorfu s převýšením dokonce 1 036 m nadchnou každého lyžaře.
Nemohu si ale pomoci, to dřívější pozlátko „nádherného bezchybného lyžování“ právě zde u mě vzalo za své. A není to jenom díky šesti místům, kde se nevyhnete poměrně dlouhým přejezdům ne moc často jezdících a tudíž nacpaných skibusů. Celá oblast se prostě za posledních 15 let posunula technologicky kupředu opravdu hodně málo. Prostě stagnuje a blízkost Salzburgu i Mnichova z ní dělá navíc i v mezi sezónách jeden velký Václavák.
 Sjezdové tratě do Flachau jsou svou šířkou a profilem přímo výzvou pro dynamický střední oblouk, čímž poskytují rozhodně báječný lyžařský zážitek. |
I zde jsou ceny rozděleny do třech cenových zón. Předvánoční (do 23.12.), malá sezóna (5.1.–24.1. a od 16.3. do konce sezóny) a hlavní sezóna (od 24.12. přes Silvestra a hl. sezóna od 24.1.–15.3.). Ceny se letos pohybují od 36 EUR do 42 EUR. Ceny za lyžování jsou kupodivu v týdenním vyjádření výrazně nižší (až o 25 %) než v oblasti karuselu Sella Ronda. Denní skipasy jsou přibližně ve stejné cenové hladině.
Ceny ubytování
Je to jednoduché, protože blízkost nejdražšího města v Rakousku Salzburgu a bohatého Mnichova dělají své. Pod 30 EUR za lůžko v apartmánech četných penzionů se dostanete jen velmi těžko, což potvrzuje i našich lednových 36 EUR/lůžko s dojezdem k první lanové dráze 3 km. Má-li být penzion v bezprostřední blízkosti sjezdových tratí nebo přímo na nich, cena nepůjde pod 50–60 EUR/lůžko a v hotelech začínají ceny někde kolem 80 EUR/lůžko a i 2x výše.
Ceny stravování
I to je proti italským pizzeriím a hospůdkám dražší. Běžné občerstvení tak mezi 5–15 EUR, večeře mezi 15–25 EUR a veškeré nápoje jsou dražší tak o cca 20–30 %.
Služby a vybavenost
I zde tato před dvěma desítkami let proslulá a vyhlášená oblast pokulhává. Na sjezdovkách je žalostně méně hospůdek a prosluněných verandiček než v sousední Itálii. Pár zastaralých kluzišť, dvě nové tenisové haly a dva nové aquaparky to nemohou zachránit. Několik diskoték, umístěných většinou dost odlehle, doplňuje obvyklý bowling, sauny, masáže. Jinak kromě stovek do prostoru „nabušených“ relativně drahých penzionů a hotelů nic nového.
Novinky a klady
Není opravdu o čem moc psát, moc jich tady není. Určitě jsou zde proti minulým létům mnohem četnější a kvalitnější systémy technického sněhu. Jako velké plus vidím zrušení nepříjemné průchodné kontrolní zóny mezi oblastí Wagrain a Alpendorf. Dřív zde byly zátarasy a lyžař musel na vrcholu hřebenu i ve vichřici prostát frontu, aby mohl po průchodu turnikety na vrcholu Gernkogelu pokračovat z jedné do druhé oblasti a naopak. Obě oblasti se prý tehdy nemohly dohodnout na klíčování tržeb – takže dnes to zřejmě již vymyslely. Pouze několik nových oběžných odpojitelných lanovek celkový pohled nevylepší.
Staré bolesti a zápory
Tak toho je zde mnohem více, skoro na samostatnou knihu. Již jasný podvod při internetovém vyhledávání ubytování. Penzion jsem pro naši malou skupinku našel na internetu s vyobrazením penzionu, za jehož zadní částí v bezprostřední blízkosti prochází sjezdová trať do Wagrainu. Pro jistotu jsme se na tuto věc dotázali e-maily a byli jsme opakovaně vytrvale písemně ujišťováni, že penzion leží opravdu přímo na sjezdové trati.
Samozřejmě neležel. Fotografie byla naprosto záměrně a cíleně provedena teleobjektivem, který z dálky přiblížil penzion se sjezdovkou v dáli tak, že to pouze budilo dojem bezprostřední blízkosti sjezdové tratě za ním. Sjezdovka vedla až za hlubokým neprůchodným údolím za penzionem, takže denně jsme mohli volit mezi startováním svých vozů a tříkilometrovým dojezdem k první lanovce nebo každodenním objednáním taxíku.
Volili jsme taxík. Pražští taxikáři mají špatnou pověst? Ti wagrainští tedy také. Ani jedna z deseti cest po shodných trasách nebyla cenově stejná s rozptylem 60% v ceně!!!
Na dotaz, proč nám domácí lhali stran umístění jejich penzionu přímo u sjezdové trati, jsme se dozvěděli, že oni nelhali, že jasně vidí svůj penzion v bezprostřední blízkosti sjezdové trati, tedy vlastně na sjezdovce. Že se na ni však nemůžete dostat, je věc jiná. Hodně svérázné, že?
Také jsme dostali školení kam můžeme po penzionu v jakých botách, kam direkt přesně dávat lyže, hůlky, obuv, větrovky, odpad že je nutné třídit, že za naše nová auta můžeme vděčit ne sobě, ale vstupu ČR do EU, atd., atd.. Snažili jsme se věc hodnotit a zlehčovat jako klasický rakouský „Ordnung“, čili až přehnaně vyžadovaný pořádek. Současně jsme si ale pokládali otázku, jestli paní domácí takhle stejně cvičí třeba i Holanďany, Angličany, natož třeba pak Němce. Naprostým tabu by měly být otázky na Česko – Rakouské vztahy. Do té doby totiž jakýs takýs úsměv a úslužnost jsou většinou ve vteřině ty tam.
Vrcholem všeho však bylo zapření zálohy 3 EUR čtyřem lidem za vrácený denní skipas a jiný den odmítnutí vrácení denního skipasu při vichřici, kdy od samého rána nejezdila jediná lanovka
I zde návrat k placeným pobytům aut na parkovištích je jen koloritem jako ve stejně stagnujícím komplexu Saalbach – Hinterglemm. Již druhému navštívenému, kdysi vyhlášenému rakouskému horskému centru v krátké době. Všechny tyto „maličkosti“ však vytváří při návštěvě horských center celkový dojem. Ten jsme opravdu neměli pocitově ani lyžařsky moc dobrý. Všichni, bez rozdílu a v Rakousku bohužel opakovaně.
Závěr
Rakouská horská centra jsou půvabná, mají obrovský a nádherný sportovní potenciál, který umocňuje blízkost velkých a bohatých německých sídelních celků. Ve své většině je zde lyžování mnohem náročnější a sportovnější než ve většině lyžařských středisek v Itálii.
I laický, natož odborný návštěvník však nemůže přehlédnout výraznou technologickou stagnaci, na mnohých místech nedotaženou koncepci propojení sdružených lyžařských center pod jeden skipas a jistý odstup, někde možná až nevraživost části Rakušanů vůči českým turistům.
Francie: Val d´ Isére-Tignes, Les 3 Vallées a La Plagne-Les Arcs
O francouzských možnostech lyžařského vyžití a zdejších areálech jsem toho zřejmě napsal od roku 1990, od kdy mám možnost publikovat, asi nejvíc. Můj osobní názor je následující. Jmenované tři francouzské lyžařské komplexy považuji v tomto pořadí za absolutně nejlepší lyžařské komerčně a lyžařsky masově využívané oblasti na světě!!Navíc ten posledně jmenovaný La Plagne-Les Arcs, nyní nazývaný Paradiski, je s kapacitou kolem 250 000 osob přepravní kapacity za hodinu největším lyžařským rezortem na celém světě!! K tomu přidejme nové propojení obou komplexů jedinečnou technickou lahůdkou s kapotáží dvoupatrové kabiny pro 200 osob od samotného guru karosařiny, italského Pininfariny, která je jedinečnou lahůdkou jak pro lyžaře, tak pro odborníky. Jet touto supermoderní kyvadlovou lanovou dráhou, vedoucí až přes 500 m hluboké údolí bez jediné traťové podpěry na vzdálenost bezmála dvou kilometrů, je stejným zážitkem, jakým je bezpochyby i zdejší lyžování.
Lanové technologie
Ve všech jmenovaných lyžařských komplexech většinou špičkové, pohodlné a rychlé lanové dráhy s absolutním minimem vleků. Francouzskou specialitou jsou tzv. funitely, což jsou rychlé a kapacitní tunelové pozemní lanové dráhy a telekabiny, což jsou výkonné a také rychlé kyvadlové lanové dráhy (2 prostisměrné kabiny) pro 100–180 osob. Umožňují velkému počtu osob překonat velké převýšení za krátký čas. Nevýhodou je potom současný start několika set osob směrem dolů. Vyplatí se spěchat a vyjet mezi prvními.
 Vanoise Express. Patrová telekabinová lanová dráha pro 200 (!) osob, jejíž kapotáž projektoval guru automobilové karosařiny Pininfarina, je splněným snem dvou generací francouzských horalů. Propojuje lyžařské středisko La Plagne po unikátní trase v délce téměř 2 km bez jediné traťové podpěry a 500 m nad propastí s dalším lyžařským centrem Les Arcs. Propojením vznikl největší lyžařský komplex na světě s přepravní kapacitou lanovek a vleků přes 250 000 os./hod. Jízda, která uchvátí každého lyžaře. |
Byly doby, kdy bych na francouzské pistéry nedal dopustit. Jestli jsem ovšem podrobil rakouskou úpravu sjezdových tratí tvrdé kritice, tak ta francouzská je v současnosti opravdovým propadákem. Při našich návštěvách v posledních 3 letech jsme se v oblasti Les 3 Vallés dokonce setkali v prostředním údolí (Meribel - Mottaret) s tím, že se zde 3 (!!!) dny nikdo nesnažil sjezdovky vůbec upravit. Přitom nesněžilo a sněhu bylo dost.
Technické zasněžování
Na rozdíl od nízkotlakých systémů v Itálii a Rakousku vysokotlaké nejvýkonnější systémy YORK. Umožňují to hodně nízké teploty a dostatek vody. Systém technického zasněžování je zde na absolutně špičkové úrovni.
 Již z centrální části Val d´ Isére vede lanová dráha na krásné širokánské červené sjezdové tratě. |
Od francouzských lanovek zmizely většinou velmi hezké, štíhlé a milé slečny kontrolující skipasy s fotkou a namátkově i s cestovním pasem. Říkali jsme jim familiérně „bonžůrky“ pro jejich úsměv a stále se opakující pozdravy „bon joure...“ I „frantíci“ však přišli na to, že pohodlný automatický bezdotykový systém odbavování je pro lyžaře komfortnější než stálé šmátrání po skipasu při každé jízdě lanovkou.
Lyžování
Jak jsem již řekl, podle mě tyto tři lyžařské komplexy nabízí nejlepší lyžování na světě včetně lyžování a jízdě na snowboardu ve volném terénu. Kombinací několika na sebe navazujících sjezdovek zde v každém ze tří komplexů nalezneme sjezd o délce 10–12 km. K opravdovým lahůdkám v oblasti Val d´ Isére patří černočerná Face (2 827 m n. m.), na které se jezdí slavný sjezd světového poháru, nebo dlouhatánský sjezd z ledovce Grande Motte (dokonce 3 456 m n. m.) s několika návaznými sjezdovkami s převýšením 1 400 m do Val Claretu v oblasti Tignes.
V Les 3 Vallés nesmíte vynechat sjezd Mont du Vallon (2 952 m n. m.) v oblasti Meribel nebo Peclet (3 101 m n. m.) či Combe de Caron (3 130 m n. m.) v oblasti Val Thorens.
No a v největším lyžařském komplexu na světě Paradiski La Pagne–Les Arcs, který propojuje 22 (!!!) dříve samostatných lyžařských rezortů, se doslova ulyžujete. Pravidlem by měl být sjezd z Aiguille Rouge (3 226 mnm) nad oblastí Les Arc 2000 nebo úžasný sjezd z Glacier de la Chiaupe ležící těsně pod vrcholem Bellecote (3 417 m n. m.) a dominující nad oblastí Belle Plagne. Když se vydáte do nejzápadnější oblasti resortu Champagny, budete si moci vybrat ze tří červených sjezdovek s exotickými názvy Hara-kiri, Kamikaze nebo Geisha.
Aktuální ceny lyžování a ubytování. Lze je definovat jen velmi obtížně. Francouzi totiž mají nejpropracovanější systém spojených cen ubytování – skipas, které společně vychází při zakoupení specializovanými agenturami až na 40 % obvyklých pultových cen. Týden lyžování tak lze pořídit od cca 10 000 do 30 000 Kč (již luxusní volba).
 Francouzské Alpy každoročně nadchnou milióny lyžařů pro svou neuvěřitelnou rozlehlost. Vydat se při své první návštěvě některého z největších francouzských horských center bez mapy by se mohlo zle opovážlivému lyžaři nevyplatit.  Francouzské Alpy jsou též prakticky nevyčerpatelnou studnicí všech milovníků volného lyžování. Jenom je potřeba dávat pozor na úrazy. Drtivá většina pojištění lyžařů platí pouze na úrazy způsobené na vyznačených sjezdových tratích. |
Rozhodně nejvyšší z trojice Itálie, Rakousko a Francie. Občerstvení na sjezdovce (salát a nějaký nápoj) pořídíte tak za 12–25 EUR, večeři již za 20–40 EUR. Stalo se nám, že jsme na jakési normální verandě na sjezdovce zaplatili za deci vína s deci vody v přepočtu 180 Kč...
Služby a vybavenost
Pokud jde o služby a aprés-ski, tak zdejší nabídka je špičková v exkluzivním Val d´ Isére a Courchevelu, subčásti Les 3 Vallés. Jinak jsou zde obvyklé a četné skibary, hospůdky jak na sjezdovkách, tak v ubytovacích komplexech, možnosti výletů na sněžných skůtrech, paragliding nebo let rogalem ve dvojici s instruktorem, ale i jízda na psím spřežení či bruslení. Noční bary a diskotéky jsou samozřejmostí.
 Face. Černá sjezdová trať na které se jezdí slavné sjezdy Světového poháru a na které se jel i sjezd olympijský. Val d´Isére je také domovské pro slavného sjezdaře Jeana-Claude Killyho, po kterém je celý lyžařský komplex pojmenován jako „Espace Killy“.  A když budete mít óbr štěstí jako třeba v březnu 2008 my, můžete se s olympijským vítězem Jean-Claude Killym svézt i v jedné kabině lanové dráhy. Byl to fakt zážitek. |
Famózní vybavenost nejmodernějšími lanovými technologiemi, nedlouho instalovaný pohodlný automatický odbavovací systém, výborně fungující skibusy, dlouhá doba sněhové pokrývky s lyžováním až hluboko do dubna.
Staré bolesti a zápory
Jak jsem však dopodrobna popisoval v řadě předchozích článků v denním tisku i lyžařských magazínech, úžasné lyžařské podmínky mnohdy degraduje až neúnosně neurvalé chování francouzských pracovníků ve službách, značná drahota dokonce převyšující tu švýcarskou, většinou strohé a vybydlené maličké apartmány a v posledních letech hodně zhoršená úroveň úpravy sjezdových tratí, kdy některé jsou i několik dní naprosto neupravované.
Závěr
Pravděpodobně nejlepší lyžařské podmínky na světě, špičkové možnosti volného a extrémního lyžování, nejdelší sjezdové tratě v Evropě a dlouhá doba zimní sezóny dělá dodnes z francouzských lyžařských středisek absolutní světovou špičku. Českým lyžařům moc nepomáhá 1 150–1 300 km dlouhá a únavná cesta (12–15 hodin autem a 14–19 hodin autobusem) zakončená pravidelným sobotním mnohahodinovým dopravním kolapsem začínajícím při příjezdu do údolí řeky Isére už u Albertville. Také dříve pohodlné lyžování je dnes tak masové, že si lyžař tu lyžařskou nabídku mnohdy přes klopotné davy ani nevychutná.
Umíme si vybrat?
Každopádně lyžování zůstane nadále jedním z nejvýraznějších fenoménů aktivního využití volného času. V Evropě, i u nás. Nic na této skutečnosti nezmění ani stále častější extrémní výkyvy počasí, ať je to třeba dlouhá a sněhově nadprůměrná zima jako před 3 lety nebo ty dvě poslední, teplotně i sněhově doslova tragické.Jinak s téměř dvacetiletou zkušeností s lyžováním po celé Evropě i ve světě se naprosto všichni lyžaři již dost rozmýšlí, kam s lyžemi zamíří. Pozlátko z prvních cest po evropském lyžování již zmizelo. Myslím, že naši lyžaři již velmi dobře umí vše vyhodnotit, porovnat, posoudit a rozhodnout se. Navíc dnes na rozdíl od časů před deseti lety stačí připojení na internet a každý jeho uživatel má informaci aktuální a globální.
