Tento článek vyšel v časopise SNOW 84 (listopad 2014)

V následujících příbězích několika osob sice jde o lyžování spíš jen mimochodem, ale do seriálu o historii lyžařského byznysu se podle mého názoru, byť jako trochu jiná story, přesto hodí. Navíc zde figurují osoby, jež svou skutečnou důležitostí nebetyčně převyšují kteréhokoliv lyžařského velikána.

Bernard Tapie, kontroverzní francouzský podnikatel a bývalý ministr

Bernard Tapie, kontroverzní francouzský
podnikatel a bývalý ministr

Úspěšný neúspěšný Beyl a žralok Tapie

Jean Beyl vytvořil Nevadu, asi nejlepší vázání 60. let, a spolu s konkurentem Markerem tehdy dominovali trhu. Jenže během sedmdesátých oba předstihl dravější, obchodně a marketingově zdatnější Salomon. Oba průkopníci přišli o své firmy takřka ve stejnou dobu. Beyl byl vždy zahleděný především do nejvyšších modelů, vázání ale nejsou luxusní auta a lyžařský byznys se neobejde bez dobře prodejných a cenově přístupných výrobků pro masy. Pokusil se zachránit s tehdy značně populárním vázáním deskovým, avšak roku 1982 stejně zbankrotoval. Nemohl tušit, že zdánlivě zbytečná námaha s neúspěšným deskovým konceptem se mu nakonec vyplatí.
Roku 1983 získal za symbolický 1 frank 66 procent v zadlužené firmě Bernard Tapie. Tvrdý až bezohledný obchodník s mnohostrannými velikášskými ambicemi včetně politiky a kumštu se ale o vázání moc nestaral. Mnohem zajímavějším se mu totiž jevily první verze nášlapného cyklistického pedálu, na nějž se Beyl v krachující firmě upnul. (A v němž zhodnotil zkušenosti s uchycením boty zespodu v deskovém vázání.) Tapie od roku 1980 vlastnil velkou síť obchodů La Vie Claire a chtěl je zviditelnit. Vytvořil proto stejnojmenný cyklistický tým (1984–1991) v čele s Bernardem Hinaultem a poté i Gregem Lemondem (oba slavní vítězové Tour de France, 5x resp. 3x). Hinault roku 1985 s novým pedálem TdF popáté vyhrál a spustil tak jednu z velkých cyklistických revolucí. Tapie ale škudlil na vývoji a Beyl byl nespokojený, že nedostává dost peněz na vylepšení pedálu. Naštvaný odešel a svoje představy uskutečnil pod značkou Time. Tapie pak roku 1986 přikoupil ještě fotbalisty Olympique Marseille, svou hlavní vášeň. Ta ho také později kvůli různým čachrům přivedla k finančním problémům a skandálům, ba i před soud.

Hodinář a marketingovec na lyžích

Neobjevil jsem vysvětlení, proč v tak nešikovnou dobu konce 80. let zámožný výrobce hodinek Pierre-Alain Blum od Tapieho odkoupil zimní divizi Looku. Přesvědčil ho dravý marketingový manažer Marc Biver poté, co v roce 1988 získal od Rossignolu skomírajícího výrobce lyží Authier? Biver byl tehdy coby agent namlsaný z ohromně úspěšného zastupování hvězdného Pirmina Zurbriggena a byť rodilý Lucemburčan, jistě euforický z neporazitelných Švýcarek. Hodinář Blum držel od roku 1982 menšinový podíl v Biverově agentuře a ten roku 1991 vyměnil za podíl v Authieru, neboť Biver agenturu i se sebou prodal švýcarské filiálce světového giganta IMG. Ano, toho IMG velkého praotce sportovního marketingu McCormacka, který tak šikovně prodával Jeana Clauda Killyho a v němž sám Biver začínal. Jejich lyžařské podnikání ale navzdory reklamám s Zurbriggenem skončilo fiaskem Authieru 1994 a odprodejem Looku Rossignolu. (Velký Pirmin tohle své působení zpětně označil za jeden ze svých velkých omylů, ale divte se mu: ještě za kariéry si v roce 1989 vzal za manželku Moniku Julen, příbuznou olympijského vítěze 1984 v OSL Maxe Julena, jehož bratr Franz dělal u Bivera Zurbriggenovi osobního agenta. Takže to nebyl čistě kšeft.) Rosignol sice chtěl Markera, ale nedohodl se na ceně. Dvě tehdy už nechtěné děti – německý Geze a právě Look – ho vyšly v těžké době levněji a navíc získal továrnu Look v Nevers za humny. Role vázání Look v naší story tak končí, ta Biverova se teprve pořádně rozjíždí. Už roku 1999 o něm obdivně píšou jako o zázračném Big Biverovi.

Tapie: nic není nemožné!

Velikášstvím posedlý dobrodruh Tapie to ale přepískl. V červenci 1990 sehnal od bank přes 1,5 miliardy franků a v životním kšeftu získal do své Groupe Bernard Tapie 80 % akcií Adidasu. Ten byl totiž po smrti Horsta Dasslera – šíbra, který naučil oslavovaného předsedu MOV Samaranche pořádné komerci a navždy tak změnil olympijské hnutí – na huntě. Velkohubý Tapie, mezitím už i v politice, dokonce ministr, ale nic nezachránil. Naopak byl jak kvůli konfliktu zájmů, tak z finančních důvodů nucen akcie zase prodat a ještě musel nechat i ministrování. Paradoxně ho k abdikaci přinutil premiér Beregovoy, svého času starosta města Nevers, kde Look dodnes sídlí.
Pomiňme několik Tapieho skandálů a trestů soudních i sportovních za různé prokázané čachry a zůstaňme u transakce Adidas. Jeho hlavní banka, tehdy státní Credit Lyonnaise, zařídila prodej tak fikaně, že Adidas zprostředkovaně odkoupila sama za 2 miliardy franků a následně prodala dál za dvojnásobek. (Viz níže)

Okolo Adidasu

Po Tapiem se na dalších sedm let, 1994-2001, pánem Adidasu stal Robert Louis-Dreyfus. Platí sice za tehdejšího zachránce firmy, ale ani on se nevyhnul kiksu nelyžaře. Roku 1997 převzal za 2,4 miliardy marek Salomon, tehdy vyčerpaný především investicemi do skořepinových lyží, předtím bot se zadním nástupem a poté carvingovým trendem. Obě firmy se k sobě ale nehodily, řízení a rozhodování přes německou centrálu bylo zoufale nepružné. Salomonu se nakonec rádi i se ztrátou zbavili a finský Amer udělal další slušný kauf.
A lehce bulvární pikantnost na závěr: nedlouho před Adidasem si Dreyfus pořídil novou manželku. Ruska Rita Bogdanova, *1962, dnes Margarita Louis-Dreyfus přezdívaná carevna, se po smrti manžela r. 2009 stala miliardářkou a momentálně je 16. nejbohatší ženou světa, v klovacím pořadí forbesů jen o pár míst za Petrem Kellnerem. Drží 65 procent rodinného impéria s obratem 30 miliard eur ročně a prý má zásluhu i na přílivu bohatých Rusů do Courchevelu. Případné vazby na Rusko jsou nejasné a předmětem divokých spekulací, v nichž figurovala i verze agentka KGB vyslaná za perestrojky na Západ…

Christine Lagarde,
bývalá francouzská ministryně financí
(mimo jiné), dnes generální ředitelka
Mezinárodního měnového fondu

Soudy a problém paní předsedkyně

Tapie to vzal jako podraz a vrhl se do patnáct let trvajících soudních sporů s požadavkem až 990 milionů eur odškodnění. Asi desetinu mu napřed přiznali, pak v odvolání zrušili. Poté zařídila tehdejší francouzská ministryně hospodářství, aby se vlekoucí kauza místo u soudu srovnala v arbitrážním řízení. A to přiznalo Tapiemu 285, s úroky 403 milionů eur. Samo toto řešení a jeho okolnosti vzbudily už tehdy pozdvižení. Spekulovalo se i o arbitráži zmanipulované jako výraz vděku prezidenta Sarkozyho Tapiemu za podporu při prezidentské volbě. Věc dospěla nakonec k tomu, že je od loňska oficiálně ona dáma vyšetřována. A právě tohle je ta slibovaná pikantní třešnička: není jí nikdo menší než současná šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagarde. Podle Forbesu 5. nejmocnější žena planety s pravomocemi ovlivňovat světové dění na nejvyšší úrovni.
Bude průšvih? Těžko. Madame si vycvičili v USA, udělala tam skvělou kariéru, sedm let působila mj. v thinktanku CSIS s Brzezinskym (zaměření na zbrojení a Polsko, aktuálně mimo naše téma také zajímavé). Bez souhlasu USA kvůli podílu hlasů v MMF nic neprojde. A po předchozím sexuálním skandálu a odstoupení bývalého předsedy MMF Strausse-Kahna nepřichází další škraloup v úvahu.
A co s tím má „náš“ Look? Je v tom nevinně. Pokus vnést sem efekt motýlích křídel se snad jeví jako přílišný oslí můstek, ale dopřejte mně i sobě tu konstrukci. Beylovy pedály přilákaly Tapieho. Koupil Look za 1 frank, prodal za 260 milionů. Úspěchy cyklistů a image úspěšného byznysmana mu dost možná pomohly k úvěrům, díky nimž vůbec mohl pomyslet na Adidas. A tím zadělal na současný problém dámě z vrcholu viditelné mocenské pyramidy. Komu z lyžařské branže se něco takového povedlo?

Od Zurbriggena k Astaně

Kde nám to zůstal přítel Biver? Kromě kiksu s Authierem a Lookem kráčel od úspěchu k úspěchu a ovečky jako Vreni Schneider, cyklista Rominger či nadějný tenista Federer byly v tom jen ozdůbkami. Tkal si svou síť kontaktů v byznysu i sportu, přátelil se s Killym i prezidentem FIS Kasperem. Stále víc tíhl k cyklistice, vystřídal v ní několik rolí a svůj osobní sen si splnil v roce 2006 jako ředitel nové ambiciozní stáje Astana s kazašskou licencí. Šéfoval sice jen první sezonu, ale jeho podíl na tom, že Kazachstán sehnal konsorcium financiérů v čele s největším ocelářem světa ArcelorMittalem, asi nebyl zanedbatelný. Jména Astany jako Vinokurov, krátce Armstrong, Contador, náš Kreuziger i letošní vítěz TdF Nibali hovoří za vše. A jestli si někdo myslí, že Almaty coby kandidát ZOH 2022 je outsider, měl by vedle jiného (o tom více zase v seriálu olympijském) vidět i tyto švýcarsko-kazašsko-byznysové nitky. Za něž může Biver, jeden z opravdu mocných sportovních manažérů, tahat pěkně silně. A to jsem ještě nezmínil, že přes bratra, významného hodináře, má zase vazby na hodinářské značky Hublot a TAG Heuer, angažované v bohatém byznysu fotbalovém a formule 1.
Zároveň ale příběhy Tapieho, Bivera i Dreyfuse ukazují a potvrzují, jak ošidný lyžařský byznys je. Vždyť i tito bohatí, zkušení a mazaní matadoři se svými projekty pohořeli.




Švýcarská doména

Švýcaři mají byznys s právy v zimních sportech perfektně ošéfovaný. Největší díl obhospodařuje agentura Infront Sports & Media, prodává práva na skoro všechny závody Světových pohárů v šesti ze sedmi olympijských sportů. Vede ji – jaká náhoda – synovec presidenta FIFA Philippe Blatter. Vydává FIS News Magazine, takže řada informací o lyžování, jež nám média poslušně tlumočí, pochází z tamější tvůrčí kuchyně.
V roce 2008 vznikla nová malá agentura Tridem Sports AG. Založil ji Christian Pirzer, bývalý žák „našeho“ Marca Bivera. Učitelský guru se k němu přidal rok nato a dnes tam zastupuje „Pirmina Zurbriggena běžek“ Daria Colognu. Tridem obhospodařuje práva na lyžařská MS (alpská i klasiku) 2011–2017, zastupují také třeba značku St. Moritz.
A obě firmy se v rámci joint venture roku 2009 podílely na vzniku FIS Marketing AG. Tyto výjimečně silné pozice Švýcarů mohou mít značný význam i při volbě pořadatele ZOH 2022, neboť v MOV mají jako jediní pět členů. Ale k tomu víc opět v olympijském seriálu.


Všechny díly seriálu Velký příběh lyžařského byznysu