Tento článek vyšel v časopise SNOW 84 (listopad 2014)
V následujících příbězích několika osob sice jde o lyžování spíš jen mimochodem, ale do seriálu o historii lyžařského byznysu se podle mého názoru, byť jako trochu jiná story, přesto hodí. Navíc zde figurují osoby, jež svou skutečnou důležitostí nebetyčně převyšují kteréhokoliv lyžařského velikána.
Bernard Tapie, kontroverzní francouzský
podnikatel a bývalý ministr
Úspěšný neúspěšný Beyl a žralok Tapie
Jean Beyl vytvořil Nevadu, asi nejlepší vázání 60. let, a spolu
s konkurentem Markerem tehdy dominovali trhu. Jenže během sedmdesátých oba
předstihl dravější, obchodně a marketingově zdatnější Salomon. Oba
průkopníci přišli o své firmy takřka ve stejnou dobu. Beyl byl vždy
zahleděný především do nejvyšších modelů, vázání ale nejsou luxusní
auta a lyžařský byznys se neobejde bez dobře prodejných a cenově
přístupných výrobků pro masy. Pokusil se zachránit s tehdy značně
populárním vázáním deskovým, avšak roku 1982 stejně zbankrotoval. Nemohl
tušit, že zdánlivě zbytečná námaha s neúspěšným deskovým konceptem
se mu nakonec vyplatí.
Roku 1983 získal za symbolický 1 frank 66 procent v zadlužené firmě
Bernard Tapie. Tvrdý až bezohledný obchodník s mnohostrannými
velikášskými ambicemi včetně politiky a kumštu se ale o vázání moc
nestaral. Mnohem zajímavějším se mu totiž jevily první verze nášlapného
cyklistického pedálu, na nějž se Beyl v krachující firmě upnul.
(A v němž zhodnotil zkušenosti s uchycením boty zespodu v deskovém
vázání.) Tapie od roku 1980 vlastnil velkou síť obchodů La Vie Claire
a chtěl je zviditelnit. Vytvořil proto stejnojmenný cyklistický tým
(1984–1991) v čele s Bernardem Hinaultem a poté i Gregem Lemondem (oba
slavní vítězové Tour de France, 5x resp. 3x). Hinault roku 1985 s novým
pedálem TdF popáté vyhrál a spustil tak jednu z velkých cyklistických
revolucí. Tapie ale škudlil na vývoji a Beyl byl nespokojený, že
nedostává dost peněz na vylepšení pedálu. Naštvaný odešel a svoje
představy uskutečnil pod značkou Time. Tapie pak roku 1986 přikoupil ještě
fotbalisty Olympique Marseille, svou hlavní vášeň. Ta ho také později
kvůli různým čachrům přivedla k finančním problémům a skandálům,
ba i před soud.
Hodinář a marketingovec na lyžích
Neobjevil jsem vysvětlení, proč v tak nešikovnou dobu konce 80. let zámožný výrobce hodinek Pierre-Alain Blum od Tapieho odkoupil zimní divizi Looku. Přesvědčil ho dravý marketingový manažer Marc Biver poté, co v roce 1988 získal od Rossignolu skomírajícího výrobce lyží Authier? Biver byl tehdy coby agent namlsaný z ohromně úspěšného zastupování hvězdného Pirmina Zurbriggena a byť rodilý Lucemburčan, jistě euforický z neporazitelných Švýcarek. Hodinář Blum držel od roku 1982 menšinový podíl v Biverově agentuře a ten roku 1991 vyměnil za podíl v Authieru, neboť Biver agenturu i se sebou prodal švýcarské filiálce světového giganta IMG. Ano, toho IMG velkého praotce sportovního marketingu McCormacka, který tak šikovně prodával Jeana Clauda Killyho a v němž sám Biver začínal. Jejich lyžařské podnikání ale navzdory reklamám s Zurbriggenem skončilo fiaskem Authieru 1994 a odprodejem Looku Rossignolu. (Velký Pirmin tohle své působení zpětně označil za jeden ze svých velkých omylů, ale divte se mu: ještě za kariéry si v roce 1989 vzal za manželku Moniku Julen, příbuznou olympijského vítěze 1984 v OSL Maxe Julena, jehož bratr Franz dělal u Bivera Zurbriggenovi osobního agenta. Takže to nebyl čistě kšeft.) Rosignol sice chtěl Markera, ale nedohodl se na ceně. Dvě tehdy už nechtěné děti – německý Geze a právě Look – ho vyšly v těžké době levněji a navíc získal továrnu Look v Nevers za humny. Role vázání Look v naší story tak končí, ta Biverova se teprve pořádně rozjíždí. Už roku 1999 o něm obdivně píšou jako o zázračném Big Biverovi.
Tapie: nic není nemožné!
Velikášstvím posedlý dobrodruh Tapie to ale přepískl. V červenci 1990
sehnal od bank přes 1,5 miliardy franků a v životním kšeftu získal do
své Groupe Bernard Tapie 80 % akcií Adidasu. Ten byl totiž po smrti Horsta
Dasslera – šíbra, který naučil oslavovaného předsedu MOV Samaranche
pořádné komerci a navždy tak změnil olympijské hnutí – na huntě.
Velkohubý Tapie, mezitím už i v politice, dokonce ministr, ale nic
nezachránil. Naopak byl jak kvůli konfliktu zájmů, tak z finančních
důvodů nucen akcie zase prodat a ještě musel nechat i ministrování.
Paradoxně ho k abdikaci přinutil premiér Beregovoy, svého času starosta
města Nevers, kde Look dodnes sídlí.
Pomiňme několik Tapieho skandálů a trestů soudních i sportovních za
různé prokázané čachry a zůstaňme u transakce Adidas. Jeho hlavní
banka, tehdy státní Credit Lyonnaise, zařídila prodej tak fikaně, že
Adidas zprostředkovaně odkoupila sama za 2 miliardy franků a následně
prodala dál za dvojnásobek. (Viz níže)
Okolo Adidasu
Po Tapiem se na dalších sedm let, 1994-2001, pánem Adidasu stal Robert
Louis-Dreyfus. Platí sice za tehdejšího zachránce firmy, ale ani on se
nevyhnul kiksu nelyžaře. Roku 1997 převzal za 2,4 miliardy marek Salomon,
tehdy vyčerpaný především investicemi do skořepinových lyží, předtím
bot se zadním nástupem a poté carvingovým trendem. Obě firmy se k sobě
ale nehodily, řízení a rozhodování přes německou centrálu bylo zoufale
nepružné. Salomonu se nakonec rádi i se ztrátou zbavili a finský Amer
udělal další slušný kauf.
A lehce bulvární pikantnost na závěr: nedlouho před Adidasem si
Dreyfus pořídil novou manželku. Ruska Rita Bogdanova, *1962, dnes Margarita
Louis-Dreyfus přezdívaná carevna, se po smrti manžela r. 2009 stala
miliardářkou a momentálně je 16. nejbohatší ženou světa, v klovacím
pořadí forbesů jen o pár míst za Petrem Kellnerem. Drží 65 procent
rodinného impéria s obratem 30 miliard eur ročně a prý má zásluhu i na
přílivu bohatých Rusů do Courchevelu. Případné vazby na Rusko jsou
nejasné a předmětem divokých spekulací, v nichž figurovala i verze
agentka KGB vyslaná za perestrojky na Západ…
, dnes generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu))
Christine Lagarde,
bývalá francouzská ministryně financí
(mimo jiné), dnes generální ředitelka
Mezinárodního měnového fondu
Soudy a problém paní předsedkyně
Tapie to vzal jako podraz a vrhl se do patnáct let trvajících soudních
sporů s požadavkem až 990 milionů eur odškodnění. Asi desetinu mu
napřed přiznali, pak v odvolání zrušili. Poté zařídila tehdejší
francouzská ministryně hospodářství, aby se vlekoucí kauza místo u soudu
srovnala v arbitrážním řízení. A to přiznalo Tapiemu 285, s úroky 403
milionů eur. Samo toto řešení a jeho okolnosti vzbudily už tehdy
pozdvižení. Spekulovalo se i o arbitráži zmanipulované jako výraz
vděku prezidenta Sarkozyho Tapiemu za podporu při prezidentské volbě. Věc
dospěla nakonec k tomu, že je od loňska oficiálně ona dáma
vyšetřována. A právě tohle je ta slibovaná pikantní třešnička: není
jí nikdo menší než současná šéfka Mezinárodního měnového fondu
Christine Lagarde. Podle Forbesu 5. nejmocnější žena planety s pravomocemi
ovlivňovat světové dění na nejvyšší úrovni.
Bude průšvih? Těžko. Madame si vycvičili v USA, udělala tam skvělou
kariéru, sedm let působila mj. v thinktanku CSIS s Brzezinskym (zaměření
na zbrojení a Polsko, aktuálně mimo naše téma také zajímavé). Bez
souhlasu USA kvůli podílu hlasů v MMF nic neprojde. A po předchozím
sexuálním skandálu a odstoupení bývalého předsedy MMF Strausse-Kahna
nepřichází další škraloup v úvahu.
A co s tím má „náš“ Look? Je v tom nevinně. Pokus vnést sem efekt
motýlích křídel se snad jeví jako přílišný oslí můstek, ale dopřejte
mně i sobě tu konstrukci. Beylovy pedály přilákaly Tapieho. Koupil Look za
1 frank, prodal za 260 milionů. Úspěchy cyklistů a image úspěšného
byznysmana mu dost možná pomohly k úvěrům, díky nimž vůbec mohl
pomyslet na Adidas. A tím zadělal na současný problém dámě z vrcholu
viditelné mocenské pyramidy. Komu z lyžařské branže se něco takového
povedlo?
Od Zurbriggena k Astaně
Kde nám to zůstal přítel Biver? Kromě kiksu
s Authierem a Lookem kráčel od úspěchu k úspěchu a ovečky jako Vreni
Schneider, cyklista Rominger či nadějný tenista Federer byly v tom jen
ozdůbkami. Tkal si svou síť kontaktů v byznysu i sportu, přátelil se
s Killym i prezidentem FIS Kasperem. Stále víc tíhl k cyklistice,
vystřídal v ní několik rolí a svůj osobní sen si splnil v roce 2006
jako ředitel nové ambiciozní stáje Astana s kazašskou licencí. Šéfoval
sice jen první sezonu, ale jeho podíl na tom, že Kazachstán sehnal
konsorcium financiérů v čele s největším ocelářem světa
ArcelorMittalem, asi nebyl zanedbatelný. Jména Astany jako Vinokurov, krátce
Armstrong, Contador, náš Kreuziger i letošní vítěz TdF Nibali hovoří za
vše. A jestli si někdo myslí, že Almaty coby kandidát ZOH 2022 je
outsider, měl by vedle jiného (o tom více zase v seriálu olympijském)
vidět i tyto švýcarsko-kazašsko-byznysové nitky. Za něž může Biver,
jeden z opravdu mocných sportovních manažérů, tahat pěkně silně. A to
jsem ještě nezmínil, že přes bratra, významného hodináře, má zase
vazby na hodinářské značky Hublot a TAG Heuer, angažované v bohatém
byznysu fotbalovém a formule 1.
Zároveň ale příběhy Tapieho, Bivera i Dreyfuse ukazují a potvrzují, jak
ošidný lyžařský byznys je. Vždyť i tito bohatí, zkušení a mazaní
matadoři se svými projekty pohořeli.
Švýcarská doména
Švýcaři mají byznys s právy v zimních sportech perfektně
ošéfovaný. Největší díl obhospodařuje agentura Infront Sports &
Media, prodává práva na skoro všechny závody Světových pohárů v šesti
ze sedmi olympijských sportů. Vede ji – jaká náhoda – synovec presidenta
FIFA Philippe Blatter. Vydává FIS News Magazine, takže řada informací
o lyžování, jež nám média poslušně tlumočí, pochází z tamější
tvůrčí kuchyně.
V roce 2008 vznikla nová malá agentura Tridem Sports AG. Založil ji
Christian Pirzer, bývalý žák „našeho“ Marca Bivera. Učitelský guru se
k němu přidal rok nato a dnes tam zastupuje „Pirmina Zurbriggena
běžek“ Daria Colognu. Tridem obhospodařuje práva na lyžařská MS
(alpská i klasiku) 2011–2017, zastupují také třeba značku St.
Moritz.
A obě firmy se v rámci joint venture roku 2009 podílely na vzniku FIS
Marketing AG. Tyto výjimečně silné pozice Švýcarů mohou mít značný
význam i při volbě pořadatele ZOH 2022, neboť v MOV mají jako jediní
pět členů. Ale k tomu víc opět v olympijském seriálu.
