Malé děti si rády hrají i na lyžích

Nejmenší děti v předškolním věku si rády hrají a v tomto období je to také jejich hlavní činnost. Jejich usuzování je vázáno na představy, mají zvýšený zájem o pohádky, příběhy a povídání. Důležité je vědět, že jejich pozornost je velmi nestálá a trvá maximálně 5 minut. Budete tedy muset dělat časté pauzy a rychle obměňovat témata, ke kterým chcete nasměrovat jejich pozornost.

Mezi dětmi v tomto věku také vidíme velké rozdíly v pohybové zdatnosti. Ke svému pohybu, v tomto případě k lyžování, používají velké svalové skupiny, k rozvoji jemné motoriky a použití jemných svalových skupin teprve začíná pomalu docházet. Vyžadovat od nejmenších dětí v tomto věku dokonalé provedení pohybů a ideální vyvážený základní postoj je zcela zbytečné. Většinou to nezvládnou. Lyžování je pro ně pohyb, ze kterého mají radost, díky pohyblivosti na lyžích se rychleji dostanou tam, kde je něco, co je zaujalo. Výuka lyžování v tomto věku je také mnohem více o koordinaci, rozvíjení všeobecných pohybových dovedností a obratnosti. Naopak intenzivní drilování určitých pohybů vede k nepřiměřené zátěži jejich kloubního aparátu i vazů. Nechte děti v tomto věku pouze lyžovat. Přirozeně, tak jak to ony nejlépe cítí a učte je metodou úkolu. Zkuste nechat výuku na nich samotných a jen jim stavte do cesty překážky, které je přivedou k jakékoliv manipulaci s lyžemi. Když vyberete ideální mírný a pomalý svah, stačí postavit dítěti do cesty překážku, která ho donutí zastavit, nebo korigovat rychlost. Můžete mu ukázat, že nejsnáze to dokáže rozšířením stopy nebo pluhem, ale ve většině případů na to děti přijdou sami. Jednoduše nějak zastaví a vaším úkolem není jejich zastavení korigovat do své technické představy o lyžování, ale pochválit je za to, že zastavili. Tedy je motivovat. Motivace je totiž nedílnou součástí výuky lyžování, zejména pak u dětí. S motivací však o mnoho více souvisí i samotná výuka techniky. Posuďte sami, je lepší dítěti stále opakovat „dej lyže na hrany, jeď po hraně“, nebo vyhlásit soutěž “kdo udělá v zatáčce nejlepší koleje jako vlak“, tedy motivovat k dosažení nějakého cíle? Zároveň si zkuste uvědomit, která řeč je pro děti přijatelnější, ale hlavně srozumitelná? Při výuce nejmenších dětí je třeba vše převádět do příběhů, pohádek a úkolů. Technické pokyny jak zatlač, zaber, kolena dopředu a podobně, kterým bez podrobnějšího vysvětlení nerozumí ani dospělí začátečníci, u dětí těžko dojdou porozumění a úspěchu.

Školní děti dělají rychlé pokroky

Větší děti ve věku 6 až zhruba 11 let už se učí trochu rychleji. Jsou více pohybově nadané, ve svých pohybech spontánní a rychleji zvládají nové pohybové dovednosti. Je to dáno tělesným růstem, který je plynulý, byť kloubní spojení jsou stále ještě ve vývinu. Dokážou však více používat jemnou motoriku a jejich lyžování už není zdaleka závislé pouze na velkých svalových skupinách. Jsou schopné se učit složitější pohyby, zlepšuje se také jejich koordinace. V tomto věku také dochází k prudkému rozvoji obratnosti a rychlosti, cvičení podporující dynamiku bez nutnosti dlouhého odpočinku jsou tedy nasnadě. Vzhledem ke stále se vyvíjejícímu kloubnímu aparátu jsou ale zcela nevhodná silová cvičení s dlouhodobou jednostrannou zátěží. Plná soustředěnost u starších dětí už dosahuje 10 minut, stejně jejich myšlení už není zcela závislé na příbězích a pohádkách jako u předešlé věkové kategorie a je mnohem více konkrétní. Při výuce hraje velkou roli i názornost, děti mnohem více kopírují svého učitele. Stále však platí pravidlo úkolové metody výuky a hry oproti nesrozumitelným příkazům z oboru techniky lyžování.

Nejstarší děti už mají hodně síly

Nejstarší věková skupina je pro výuku lyžování nejproblematič­tější. Dochází k rychlému a nerovnoměrnému růstu dolních i horních končetin, což je často provázeno neobratností a sníženou koordinací pohybů. Zároveň se však rozvíjí motorika, hbitost, jemná pohybová koordinace, smysl pro rovnováhu, a hlavně síla. Díky tomu všemu lze u této věkové skupiny klást větší důraz na přesnější provedení pohybu, než u předešlých kategorií. Děti se rychle učí pohyby a jsou schopny je aplikovat i v proměnlivých podmínkách, stoupá u nich obecně i zájem o sport jako o soutěživou disciplínu, nikoliv pouze jako prostředek k zábavě. Při výuce se objevuje poprvé efekt pochopení vysvětlovaného. Již není tolik třeba názorné ukázky. Děti lépe vnímají svoje pohyby i pohyby používaného náčiní, dokážou je i předvídat a lépe reagují i na odbornější pokyny. Zájem o hry, pohádky a příběhy opadá a přesouvá se k abstraktnímu myšlení. Proto můžeme pro výuku použít už i jiné metody, než pouze úkolové, můžeme lyžování častěji připodobňovat k jiným činnostem, které jsou jim známé a které pak dokážou úspěšně na lyžování aplikovat.


Chyba, nebo ne?

„Na záchodě“
Všechny malé děti jezdí trochu v záklonu, lidově řečeno „na záchodě“. Vychází to z jejich růstu a neschopnosti použít jemné svalstvo. Ruce na kolena to nevyřeší, ba naopak. Dejte dětem do rukou nějakou hračku a nechte je jezdit. Zlepší to jejich celkovou rovnováhu. Navíc tak získáte hned důvod k prvnímu příběhu, či úkolu. „Dovez hračku tam dolů“.

„Nepřikláněj se“
Děti budou vždy jezdit více přikloněné ke svahu. A i když se vám často bude zdát, že jedou více po vnitřní lyži, není tomu tak. Stejně, jako kdyby jely na kole, se automaticky opírají o vnější lyži a vnitřní nohu pod sebou krčí. Snažit se to napravit je jedním ze základních omylů všech rodičů. Děti lyžují zcela přirozeně tak, jak bychom chtěli lyžovat my dospělí. Jen naše těžiště se od dětských let posunulo mnohem výš a strach se někam naklonit se zvětšil. Děti ho nemají a je to dáno především jejich malým vzrůstem a nízko posazenému těžišti, ze kterého plyne mnohem lepší stabilita.


Potřebuji pro své dítě instruktora, nebo to zvládnu sám?

Věčná otázka bez uspokojivé odpovědi?

Odborníci v lyžařské škole si samozřejmě s vaším potomkem poradí nejlépe. Jsou na to vyškoleni, absolvovali nejen kurzy pro výuku lyžování jako takového, ale často i specializovaný kurz zaměřený pouze na výuku dětí. Ovládají všechny triky, disponují vyhrazenou lyžařskou školkou, která je plná nejrůznějších hraček, které zejména nejmenší děti zaujmou a které vy jako rodičové jednoduše postrádáte. Na druhou stranu je třeba vzít do úvahy věk dítěte i to, zda už jsme vůbec zkusili dítě postavit na sníh, nebo na jakékoliv lyže obecně a zaznamenali jsme u něj nějaký zájem.
Právě pro tyto úplně první seznamovací krůčky je u nejmenších dětí rodič jako učitel vhodnější. Pokud jste ale vaše dítě dostatečně otestovali, šup s ním do lyžařské školy, která mu poskytne více komfortu a hlavně zábavy, než vaše chudé zázemí bez velkých dětských hraček s pouhým batůžkem s termoskou a tatrankami. Stejně tak to platí i u větších dětí mladšího i staršího školního věku. Krom toho, že jsou schopny vnímat i jiné autority než vás, a často vy už ani autoritou nejste, učí se rychleji, riziko znechucení z lyžování hrozí o mnoho méně, velkou roli bude hrát i kolektiv dalších dětí, které jsou také v lyžařské škole.


Rodič versus lyžařská škola

Rodič

Plus:

  • známé prostředí pro dítě
  • absence strachu
  • úspora peněz
  • ideální pro první krůčky s nejmenšími

Minus:

  • neodborný přístup
  • nevhodný terén pro výuku
  • absence vybaveného prostředí dětské školky
  • u větších dětí absence autority

Lyžařská škola

Plus:

  • odborně vyškolení instruktoři
  • vybavená dětská školka
  • bezpečný a vhodný terén pro výuku
  • úspora času i nervů pro rodiče

Minus:

  • u nejmenších strach z neznámého prostředí
  • finanční náročnost

Sedm tipů pro výběr správné lyžařské školy

1. Dejte na reference. Tam, kde se líbilo vašim přátelům, bude se líbit i vám.
2. Ptejte se, kde jsou vyškoleni instruktoři, jaké mají zkušenosti a zda je škola držitelem nějakého certifikátu či členem vzdělávací organizace (APUL, APLŠ).
3. Dobrá lyžařská škola má kancelář, v ideálním případě spolu s půjčovnou vybavení a malým servisem.
4. Jednotné oblečení instruktorů je samozřejmostí. Tam, kde každý pobíhá v jiné bundě raději ani nechoďte.
5. Propagační materiály a webové prezentace napoví mnoho.
6. Prostor pro výuku začátečníků a dětí, dětský park a další služby jsou velmi důležité. Stejně tak je důležitá možnost výběru instruktora, který bude vaše děti držet po celý den za ruku.
7. Vše výše uvedené je hrubým návodem, na co se zaměřit a čeho se vyvarovat. Výjimky potvrzují pravidlo a často můžete být nakonec příjemně i nepříjemně překvapeni tam, kde byste to vůbec nečekali.


Autor je vedoucí lektorského sboru Asociace profesionálních učitelů lyžování (APUL).