První generace kabin
Výstavba původní čtyřmístné kabinkové lanovky dvoulanového systému byla zahájena na počátku roku 1953. Projektantem a dodavatelem strojní technologie a kabin byla rakouská firma Girak, výrobu ocelových konstrukcí podpěr a stanic zajistila strojírna Andritz. Elektrická zařízení pak dodala firma Elin a lana firma Felten & Guilleaume, obě z Vídně. Stavební část měla na starosti firma Bielskie Przemyslowe Zjednoczenie Budowlane, kamenné budovy stanic navrhla arch. K. Rózycka. Při výstavbě pomáhala nákladní lanovka polské výroby, jednalo se o jednovětvovou kyvadlovou lanovku se snadno demontovatelnými podpěrami.
Na stavbu dohlížel Krakowski Zarząd Inwestycji Kolejowych pod vedením inženýra Z. Schneigerta. Do provozu byla lanová dráha uvedena v prosinci 1953, investorem a zároveň provozovatelem se stala tak jako v té době u většiny lanovek v Polsku státní firma PKL (Polskie Koleje Linowe). Celkem 34 kabin mohlo při jízdní rychlosti 2,6 m/s přepravit až 300 osob za hodinu. Na trase dlouhé 1 920 m překonávala dráha převýšení 450 metrů. Horní stanice ležící v nadmořské výšce 959 m n. m byla umístěna asi 70 výškových metrů pod vrchol Szyndzielnia. Tato lanovka měla jeden velký primát – byla první oběžnou kabinkovou lanovkou nejen v Polsku, ale v celém tehdejším východním bloku. V roce 1965 byla první generace kabin vyměněna za druhou (viz foto v galerii pod článkem).
Třetí generace kabin
V roce 1978, po 25 letech provozu a šesti milionech přepravených cestujících, byla provedena kompletní rekonstrukce lanové dráhy. Ta byla rozdělena do dvou etap (každá trvala přibližně měsíc), tak aby ji bylo možno provést během jarní a podzimní odstávky a nedošlo tak k omezení provozu lanovky.
V první etapě byly vyměněny zapínadla a vypínadla ve stanicích, běhouny, závěsy a vozy, kdy byly dodány nové, nepříliš vzhledné kabiny polské výroby (šlo tedy již o třetí generaci kabin). Vyrobeny byly firmou WSK „DELTA“ Mielec a díky použití vysoce pevného materiálu bylo dosaženo podstatného snížení jejich hmotnosti.
Ve druhé etapě pak přišla na řadu výměna pohonu a výstroje traťových podpěr. Několikrát byla během provozu vyměněna také lana.
V roce 1993, po čtyřiceti letech provozování firmou PKL, přešla lanovka na Szyndzielniu do vlastnictví města Bielsko-Biała a vzhledem k celkové zastaralosti technologie začala být ihned připravována její náhrada novou moderní lanovou dráhou. Při výběru technologie byly uvažovány různé varianty od čtyřsedačkové až po kabinkové lanovky, vybrána byla nakonec šestimístná kabinková lanovka jednolanového systému.
Výrobcem technologie se stal na základě mezinárodního výběrového řízení Girak, tedy stejná firma jako v případě původní lanovky. Samotná výstavba se uskutečnila v letech 1994 a 1995 a do provozu byla nová lanovka slavnostně uvedena 30. června 1995. Ta měla v Polsku hned několik primátů – kromě toho, že byla první moderní odpojitelnou lanovkou, byla také první jednolanovou oběžnou kabinkovou lanovkou, první šestimístnou kabinkovou lanovkou a první odpojitelnou lanovkou s rychlostí 5 m/s v Polsku.
Dolní stanice s nástupištěm ve stavu před rekonstrukcí v letech
2016/17
Generálním dodavatelem stavby byl Mostostal, který měl na starosti mj. i výrobu ocelových konstrukcí a montáž technologie, stavební část zajistila firma Megabud z Bielsko-Białé. Žluté šestimístné kabinky typu Ultra 6 dodala známá rakouská firma Swoboda (dnes Carvatech) a každá z nich byla vybavena vačkovým spínacím aparátem Girak s talířovými pružinami. Kromě 38 standardních byla k dispozici také jedna v luxusním provedení VIP. Nové stanice byly umístěny před původní památkově chráněné budovy, čímž se délka trasy mírně zkrátila na 1 808 metrů při převýšení 449 m.
Do budovy původní dolní stanice bylo nově integrováno depo pro kabiny. Při dopravní rychlosti 5 m/s trvá jedna jízda 6 minut a za hodinu je lanovka schopna přepravit až 850 osob, tedy téměř třikrát více než původní zařízení. Na trase najdeme podpěry s čísly 1 až 13, podpěra č. 12 je ovšem zdvojena a jejich celkový počet tak činí 14. V dolní stanici je umístěn podzemní pohon o výkonu 261 kW, hydraulické napínání je pak integrováno do horní stanice. V převodovce bylo poprvé v Evropě instalováno zařízení zabraňující nechtěnému zpětnému chodu (po zkušenostech s nehodou ve Szklarske Porebě), tak jako je to obvyklé u lyžařských vleků.
Horní stanice s nástupištěm ve stavu před rekonstrukcí v letech
2016/17
Další velká rekonstrukce probíhala od října 2016 do března 2017. Jejím předmětem byla rekonstrukce nástupišť pro umožnění úrovňového nástupu do kabin, výměna kompletního pohonu, lana a řídicí elektroniky lanovky a především pořízení nových celoprosklených kabin typu Omega IV od firmy CWA (jde tedy již o pátou generaci kabin na této trase).
Nejnovější, v pořadí pátou generaci kabinek
představuje typ Omega IV od firmy CWA
Lanovka je snadno přístupná z Bielsko-Białé - téměř až k dolní stanici zajíždějí městské autobusy a ve vzdálenosti 400 metrů se nachází také kapacitní parkoviště. V zimní sezóně je na Szyndzielnii v provozu lyžařský vlek Klimczok, vzhledem k jeho délce má toto středisko ovšem spíše lokální charakter a u lanové dráhy tak převažuje celoroční turistické využití. Díky nákladní plošině je možno přepravovat také jízdní kola. V roce 2001 byla nedaleko dolní stanice postavena také 360 metrů dlouhá bobová dráha Wiegand a v roce 2012 následoval také zcela nový lyžařský areál Debowiec se sjezdovkou a 600 metrů dlouhou neodpojitelnou čtyřsedačkou Tatralift (ta je v provozu celoročně, díky čemuž je možné si usnadnit cestu z parkoviště k dolní stanici kabinky).
Původní dvoulanová lanovka z roku 1953 neupadla v zapomnění, dodnes se z ní dochovalo relativně mnoho součástí. Přímo na Szyndzielnii zůstaly zachovány budovy obou stanic (v horní stanici se nyní nachází malé muzeum lanovky) a nedaleko dolní stanice byla umístěna jedna podpěra a jedna kabinka z roku 1978 jako památník. Ostatní kabinky byly rozprodány do širokého okolí a dodnes slouží nejrůznějším účelům.
V roce 1997 se podobná šestikabinka Girak rozjela také v lázeňském městečku Krynica na Jaworzynu Krynickou, ta již ovšem není předmětem tohoto článku.
Pohled od horní stanice na podpěry č. 13 a 12 (zdvojená)
