Sedačková lanovka do sedla

Lyžařské terény v okolí Skalnatého Plesa byly v roce 1959 zpřístupněny sedačkovou lanovkou na Lomnické sedlo. Jednalo se o jednosedačkovou lanovku Transporta, podobnou jakou se dodnes můžeme svézt na Javorový vrch v Beskydech. Obě stanice byly jednoduché otevřené konstrukce, pohon i napínací závaží se nacházelo v dolní stanici.

Na trase s délkou 1 090 m a převýšením 418 m se nacházelo 22 podpěr příhradové konstrukce, před horní stanicí se nacházel lanový přechod. V pozdějších letech, především po výstavbě oběžné kabinkové lanovky z Tatranské Lomnice, již jednosedačková lanovka s kapacitou 270 osob/hod. přestala postačovat. Provoz byl v roce 1976 zastaven a byla zahájena výstavba moderní dvousedačkové lanovky Poma, která byla po dvou úsecích na Zahrádkách v Jasné 3. svého druhu v tehdejším Československu. Nová lanovka byla postavena ve zcela nové trase – zatímco původní trasa byla kolmá k trati lanovky na Lomnický štít, nová je s ní téměř rovnoběžná. Vzhledem k velké nadmořské výšce trvala výstavba lanovky poněkud déle – v roce 1976 byly dokončeny stavební práce, v následujícím roce probíhala montáž podpěr a dolní poháněcí stanice Delta a teprve koncem roku 1978 zahájila nová lanovka provoz.


Jednosedačková lanovka na Lomnické sedlo, která byla v provozu v letech 1959–1976


Vyřešení kapacitních problémů – kabinková lanovka

Kyvadlová lanovka Tatranská Lomnica – Skalnaté Pleso disponovala kapacitou pouhých 74 osob/hod., což způsobovalo dlouhé čekací doby. Díky mezistanici Štart sice bylo možno kapacitu lanovky přidáním dalších 2 kabin zvýšit téměř dvojnásobně, k tomu však nikdy nedošlo. V souvislosti s přípravou Mistrovství světa v lyžování v roce 1970 bylo rozhodnuto staré lanovce odlehčit postavením nové kabinkové lanovky s oběžným provozem. Vybrána byla čtyřmístná oběžná kabinková lanovka dvoulanového systému (1 tažné, 1 nosné lano) firmy Transporta Chrudim, stavět se začalo v roce 1968. Tak jako u většiny lanovek v Československu v tehdejší době, se výstavba výrazně protáhla a nová lanovka zahájila provoz až v červnu 1973. Trať byla rozdělena na dva poháněcí úseky mezistanicí Štart, kterou kabinky plynule projíždí. Dolní stanice se nachází u zotavovny Morava, asi 1 km od kyvadlové lanovky. Trasa prvního svírá od trasy kyvadlové lanovky úhel asi 30 stupňů, od stanice Štart již vedou obě lanovky paralelně. Zajímavostí je, že mezistanice Štart byla postavena tak blízko k trase kyvadlové lanovky, že zasahuje do jejího ochranného pásma průjezdního profilu. Trasu s celkovou délkou 3 682 m a převýšením 868 m urazila každá z 92 kabinek (v barevném provedení žlutá, červená a modrá) od firmy Orličan Choceň za 20 minut. Při rychlosti 3 m/s tak lanovka dokázala přepravit za hodinu 420 osob. Na trase každého úseku se nacházelo 7 podpěr, před horní stanici byl vždy lanový přechod.

Dva úseky z Tatranské Lomnice na Skalnaté Pleso patřily k 6 lanovkám tohoto typu, které Transporta vyrobila. První z nich byla uvedena do provozu v roce 1959 v bosenském Sarajevu, od pozdějších lanovek této „série“ se však ještě značně lišila. Na ni navázala v roce 1967 lanovka na Malinô Brdo v Ružomberoku a o 3 roky později pak i lanovka na Hexentanzplatz v německém Thale. Konečně v roce 1973 byly zprovozněny oba úseky na Skalnaté Pleso a v roce 1980 pak i poslední lanovka tohoto typu, na krkonošskou Černou horu v Janských Lázních.


Trasa dvousedačkové lanovky na Lomnické sedlo (ještě s původními sedačkami), jejíž horní stanice se nachází v nadm. výšce 2 196 m n. m.


Nejtragičtější havárie v Československu

Až do 8. ledna 1992 se na lanovce nestala žádná vážnější nehoda. Toho dne se však vlivem poruchy na spínacím aparátu (chybějící nebo nefunkční pružina) jedna kabinka nepřipojila k tažnému lanu, přesto však prošla kontrolními clonami v horní stanici, vlivem tření tažného lana byla vytažena i do stoupání na lanový přechod a před podpěrou č. 14 narazila v plné rychlosti do předchozí kabinky. Tato nejtragičtější havárie na lanové dráze v bývalém Československu si vyžádala 4 životy a 2 zranění. Před opětovným uvedením do provozy byly nejen na této lanovce, ale i na dalších lanovkách tohoto typu doplněny především další kontrolní clony, které spolehlivě rozeznají jakoukoliv nesprávnou polohu kontrolní tyče a lanovku zastaví.


Na trase 2. úseku dvoulanové kabinkové lanovky Tatranská Lomnica – Štart – Skalnaté Pleso, která byla v provozu v letech 1973–1993. Vlevo v pozadí je patrna jednosedačková lanovka na Lomnické sedlo


Nová kabinková lanovka

Po 20 letech provozu se lanovka již blížila na hranici své životnosti, proto byla nevyhnutelná její rekonstrukce. Zpočátku bylo uvažováno o zachování původního systému a technologie, pro což již byly nakoupeny nové 4místné kabinky u rakouské firmy Swoboda v počtu 108 ks, vzhledem k havárii však bylo nakonec rozhodnuto postavit lanovku zcela novou. Do výběrového řízení se přihlásilo 5 firem, vybrána byla nabídka firmy Girak, přičemž podmínkou bylo využití již zakoupených nových kabin. Nová lanovka je jednolanového systému, opět se dvěma poháněcími úseky. Pro novou technologii byly využity původní budovy, které byly opraveny. Původní lanovka ukončila provoz koncem dubna 1993, do konce roku byla lanovka kompletně demontována, při demontáži starých podpěr pomáhal vrtulník. Uvedení nové lanovky do provozu se předpokládalo do prosince 1994, nakonec se tak stalo po 2 letech výstavby až 4. srpna 1995. Kapacita nové lanovky, jejíž výstavba přišla na 300 milionů slovenských korun, se zvýšila na 900 osob/hod. při maximální dopravní rychlosti 5 m/s, rovněž čas jízdy se zkrátil přibližně na 13 minut.


První úsek kabinkové lanovky Girak z roku 1995, která je v provozu dodnes