Nikdy jsi mi neřekla, jak tě vlastně před těmi pěti lety napadlo, že bys něco takového chtěla udělat.

Po pravdě, už si to ani přesně nepamatuju. Asi souhra okolností…. Každopádně žádný takový projekt v České televizi neexistoval, o skialpu se mimo hory vědělo jen docela málo. Přitom třeba pro bikery je to ideální možnost, jak přežít zimu. A naopak pro skialpinisty je kolo ideální způsob, jak přežít léto. A mimochodem, ty jsi mi nikdy neřekl, co tě jako první napadlo, když jsem s tím za tebou přišla…

To úplně nevím, ale vím přesně, co mě nenapadlo – že v roce 2018 odvysíláme čtvrtou a budeme připravovat pátou sérii. Naopak si vybavuju naprosto přesně, že když jsi mi volala, akorát jsem makal na dokumentu o Martinovi Šonkovi a bral jsem tuhle nabídku jako takové pracovní zpestření zimy.

Já to taky brala jako projekt na rok nebo maximálně dva. Že by se někdy chystala pátá řada, to mě vůbec nenapadlo.

Tak v tomhle směru jsme na tom, jak vidno, podobně… Na druhou stranu je dobré, že skialpinismus nabízí tolik pestrých možností, jak se na horách seberealizovat, že v podstatě každá série může být jiná s jedním společným jmenovatelem zastoupeným lyžemi s volnou patou.

V první sérii jsme museli ukázat, co to vlastně skialp je. Přitom jsme si nekladli malé cíle! První díl jsme točili v Krkonoších a pak jsme hned vyrazili do Alp – v Jižním Tyrolsku na Limojoch a v Tyrolsku na Wildspitze. Poslední díl – to byla opravdická lahůdka – v Norsku jsme vyšlápli na Silvkalen.

Druhou řadu jsme točili v Západních a Vysokých Tatrách a taky v Tyrolsku. Na skialp jsme brali lyžařské a lezecké osobnosti. Například dvojnásobného mistra světa ve skikrosu Tomáše Krause, horolezce Zoltána Demjána a nejlepšího českého sjezdaře Ondru Banka.

Když jsme s ním točili na Stubai, říkala jsem si, že s větší lyžařskou hvězdou už na skialp nikdy nevyrazíme.

Nikdy neříkej nikdy… Při vší lyžařské úctě k Ondrovi ho přece jen trumfnul takový Jaromír Jágr na lyžích a ještě k tomu v sukních. Tři dny jsme totiž natáčeli se slovinskou hvězdou lyžařského světa, mistryní světa a olympijskou vítězkou v alpských disciplínách Tinou Mazeovou. Ti, kteří ji znali důvěrně, nás varovali, že dokáže být velmi nepříjemná. A já jsem rád, že vám můžu říct, že to jsou pomluvy. Byla skvělá! A na skialpu, s nímž v podstatě tak nějak začínala, rozhodně nemachrovala a klidně si nechala i poradit. Prostě lyžařská královna Tina.

A letos bude zase všechno jinak! Jak název napovídá, na skialpech chodíme přes hory a nabízíme divákům dvoudenní túry či dvě túry – to podle toho, jak nám to hory umožní. A vždycky je tam nějaká lahůdka, jak ty říkáš….

… aby to byl nejen sportovní, ale i tak trochu kulturní zážitek, myslíš? Jít se někam projít na pásech, dát si na hřebenech něco dobrého a pak se zase po svých dopravit na místo určení – už to je samozřejmě pecka. Ale nemusí to být jen o chození „bez cíle“. Hory skýtají strašně moc tajemství. A když si o nich necháte povyprávět od místňáků, tak si k té oblasti, k tomu místu vybudujete ještě jiný vztah a navíc se dozvíte i něco nového. Alespoň v mém případě to tak platí. Genius loci prostě maká.

Začínali jsme na Šumavě. Tam jsme točili už v lednu, byla dost klika, že jsme měli sníh – na hřebeni ho bylo přes metr, dole u Lipna to vypadalo spíš jak na jaře. Moc si vybírat nemůžeme, natáčecí dny máme naplánované dlouho dopředu a nezbývá, než se aktuálnímu počasí prostě přizpůsobit.

No jo, to si pak člověk připadá jako Zdeněk Svěrák v roli scénáristy Jíši ve filmu Trhák. Nějaký scénář je na papíře, jenomže když třeba Jeseníky zalehne mlha hustá tak, že už by se ani ukrojit nedala, tak se prostě musí vymyslet scénář jiný, který bude poplatný aktuálním podmínkám. A i to je právě na natáčení na horách svým způsobem hezké. Když to ovšem není moc často!

S náměty a logistikou nám všude pomáhala Horská služba – bez nich by to nešlo takhle hladce. Tam, kde to bylo možné, nám pomohli se skútry a čtyřkolkami. Urychlit přesuny mezi významnými body na trase je hodně důležité. Jen tak je možné dát kameramanům dost času na to, aby mohli pořídit opravdu hezké obrázky. Ano, šlo by to zvládnout i reportážně, ale filmový přístup je pro diváka, myslím, daleko lepší zážitek.

Jo, jo, všichni do toho dali prostě kus lyžařského srdce. Jinak by to prostě nešlo. Kluci od kamer z Fullface production si „nedali pokoj“, dokud ten který záběr nebyl přesně podle představ, což v překladu znamená: dokud nebyl stodesetiprocentní! A kdyby se o nás náš produkční Igor Jícha nepostaral po materiální stránce, zahynuli bychom hlady…jeho svačinky na svah a do auta jsou legendární!

Je to pro ně obrovsky náročné! Máme kliku, že mají rádi sníh! Jinak by to nešlo. Na place se lopotí od úsvitu po soumrak a čas nočního odpočinku jim občas zkrátíme nápadem na nějaké noční natáčení třeba v kolibě nebo při procházce na pásech s čelovkami.

Je to práce, ale nebudeme si stěžovat! Pořád lepší, než se někde ohánět krumpáčem nebo razítkem na úřadě.

Jasně! A zatímco diváci chodí letos po horách v Česku, my už se v myšlenkách touláme Slovenskem a Ukrajinou. Spolu s Horskou záchrannou službou plánujeme šest dvoudenních túr po horách na Slovensku. Pro kameramany to bude ještě náročnější – o nějakém dopravním prostředku si tam na mnoha místech můžeme nechat leda tak zdát…

…takže to bude takový Iron Skialp s plnou filmařskou polní! A asi ještě stojí za to doplnit, že po horách nesbíráme jen krásné obrázky a zajímavé příběhy, ale díky aplikaci EPP Pomáhej pohybem i body na konkrétní projekt, který náš partner, společnost ČEZ podpoří finanční částkou. A zapojit se budou moct všichni, kteří mají rádi pohyb a rádi pomůžou dobré věci. A stejně tak tomu bude i při našem putování v roce 2019. Tak doufáme, že se vám to bude po všech stránkách líbit!