Tento článek vyšel v časopisu SNOW 85 (listopad 2014)


O prázdninách, svátcích a víkendech si můžete vybrat, jestli budete lyžovat tam, kde chcete, ale nebude to možná úplně ono, anebo budete lyžovat jinde a možná to překvapivě nějaké „ono“ bude. Prázdninový „zákon“ totiž umožňuje hledat rovnováhu výměnou něco za něco. Jestliže oželíte velké a moderní, najdete levné a nepřeplněné. Zrovna tak funguje i kombinace drahé a hůře dostupné, které může být klidně moderní a s málo lidmi. Mnoho vám napoví i obyčejná mapa s vyznačenými vleky a sjezdovkami – stačí zabodnout prst do přibližného místa pobytu a se znalostí „zákona“ a s ceníkem skipasů v ruce si můžete začít představovat, jak to tam o prázdninách bude vypadat.

Rakousko

Glungezer: pro štamgasty z Innsbrucku

Na dohled Innsbrucku se nad údolím Inntal vypíná hora Glungezer s více než 20 km sjezdovek, které jsou vidět přímo z dálnice. Nikdo jiný než štamgasti sem nejezdí, i když nová přístupová 10místná kabinka spolu s vleky jednou sedačkou do nejvyšší bodu ve 2 300 m n. m. možná přiláká více lyžařů než dosud. To nejdůležitější – převýšení – tu totiž je! Z vrcholu až do údolí se překoná 1 350 výškových metrů, z toho 800 m leží ve druhém patře areálu s převážně červenými sjezdovkami, které dosud nebyly zplanýrované „dálničními“ zásahy, a potěší tak přirozenými terénními nerovnostmi. Denní skipas stojí o třetinu méně než ve známějších turistických centrech a atmosféra je opravdu domácká. Glungezer připomíná staré časy a vhod může přijít i jako jednodenní útěk z nedalekých údolí Zillertal či Stubai.

Innerkrems: korutanské zákoutí nejen pro závodníky

Poněkud zapadlé korutanské středisko v pohoří Nockberge (1 550–2 500 m n. m.) je pojmem hlavně mezi závodníky – právě zde trénovaly mnohé současné i minulé hvězdy Světového poháru. Dvě sedačkové lanovky na protilehlých svazích obtéká 36 km pestrých sportovních i odpočinkovějších tratí s až 650m převýšením. Ani o prázdninách tu nebývá nabito.

Kelchsau: zapomenutý roh Kitzbühelských Alp

Nenápadné středisko (16 km, 800–1 700 m n. m.) se tyčí naproti dominantnímu vrcholu Hohe Salve a může posloužit jako klidný úkryt před nájezdem lyžařů do obřího komplexu Skiwelt Wilder Kaiser nebo do Kitzbühelu. Červeno-modré sjezdovky se rozlévají na široké horské louce, jedna z nich se prosmýká i lesem do údolí.

Obergurgl Hochgurgl: drahý drahokam

Luxusní letovisko s poměrně velkým a vysokohorským lyžařským terénem (110 km, 1 789–3 082 m n. m.) v nitru Ötztalských Alp může poskytnout klid i o prázdninových nájezdech – je totiž poměrně drahé, navíc nesdílí skipas s nedalekým rušnějším Söldenem, což je výhodně izoluje. Jako jedno z nejbezproblé­movějších středisek v Alpách, co se týče front, označuje Obergurgl i prestižní britský průvodce Where To Ski.

Ranggerköpfl: innsbrucká vyhlídka

Západně od Innsbrucku se přímo nad údolím Inntal na svazích Ranggerköpflu rozpíná stejnojmenný areál (17 km, 820–2 000 m n. m.) s jednou kabinkou a třemi navazujícími vleky. Vršek je široký a načervenalý, střední část plochá a dojezd lesem do údolí strmější. Odrazující jsou pro masové turisty hlavně dlouhé vrcholové vleky, za něž se Ranggerköpfl odmění obvykle prázdnými svahy.



Itálie

Madesimo: lyžařská pustina uprostřed hor

Cenový hit na italsko-švýcarském pomezí, odkud jsou všechny jiné lyžařské možnosti daleko. Ve všedních dnech se po většinu sezóny na středně dlouhých červených sjezdovkách Madesima ((46 km, 1 550–2 880 m n. m.) prohání vítr a hrstka lyžařů, jen o víkendech a přijíždějí lufťáci z velkých severoitalských měst.

Maseben: retro pod Kaunertalem

Maličké středisko v jihotyrolském údolí Langtaufers (6 km, 1 260–2 600 m n. m.) představuje naprostý lyžařský underground. Nemá ani webové stránky, resp. nic nemá na nich. Jedna sedačka a vlek překonávají nezanedbatelné převýšení, využité pro subtilní a členité červeno-modré sjezdovky. Středisko si lze prohlédnout z vyhlídky na Kaunertalském ledovci – v projektech dokonce existuje stavba lanovky z údolí na ledovec.

Seiser Alm: oáza klidu uprostřed Dolomit

Malebná sousedka hlučící Val Gardeny, horská louka Seiser Alm, je atraktivní pro malé děti, rekreační lyžaře či seniory, ale s převážně mírnými terény okolo 2 000 m n. m. nemá tolik co nabídnout náročnému sportovci – a proto tu neznají stresující lyžařský ruch, natož fronty.

Schnalstal: ledovec na konci světa

Hlavní sezónou každého ledovce je podzim a v omezené míře pak ještě jaro, v zimě mají pohov – a pro zapadlý Schnalstal na jižní straně Ötztalských Alp to platí trojnásob. Kromě ledovcových dálnic má i slunné a členité červené sjezdovky na jižních svazích a ubytovací zázemí přímo u přibližovací lanovky. Nevýhodou je „pouhých“ 35 km sjezdovek a všechny ostatní areály nejméně hodinu daleko.

Valdidentro: čeká na vzkříšení

Malý, ale členitý a trochu roztahaný areál s 25 km sjezdovek mezi Bormiem a Livignem už čeští lyžaři odhalili, přesto jeho sjezdovky zejí až mrazivou prázdnotou.

Watles: carvingový balkón nad Vinschgau

Jihovýchodní stráně Watlesu, rozlévající se vysoko nad jihotyrolským městečkem Mals, jsou lyžařsky skromné, ale hravé a s výtečným výhledem do údolí Vinschgau a na masiv Ortleru. Watles tvoří širokánská, hravě zvlněná bezlesá pláň s ideálním, lehce proměnlivým červeným sklonem – jedna jediná sjezdovka se tak dá jezdit nepřebernou kombinací tras a díky své příjemné členitosti umí zabavit na dlouho. Směrem do údolí si lesem v několika širokých zatáčkách klestí cestu červená trať – i ta se dá jet jak pohodověji, tak sportovněji po vnitřních stranách zatáček. Nepravidelně se upravuje ještě úzká rokle podél trasy lanovky, která má tvar přírodní u-rampy, a je tak oblíbenou „polofreeridovou“ trasou pro děti. V mezistanici je cvičná louka s kobercem a vlekem a velmi lehkou točivou tratí se „zvukovými“ atrakcemi. Celý areál obslouží dvě navazující kryté 4sedačky.

Wipptal: před branou Dolomit

V okolí brennerské dálnice se schovávají hned tři střediska s poloprázdnými sjezdovkami ve všedních dnech – dálnici přímo křižuje kabinka na Rosskopf, který využívají nejen lyžaři, ale i sáňkaři (16 km), v postranních údolích pak čekají ještě Ladurns (11 km) a větší a nejmodernější Ratschings (25 km), kde bývá o víkendech rušněji.



Švýcarsko

Engadin Svatý Mořic: svahy bez snobů

Hnízdo snobů, ale i rozsáhlá lyžařská oblast s deklarovanými 350 km sjezdovek, rozdělených do tří hlavních areálů okolo slavného letoviska. Svatý Mořic sice má svou věrnou klientelu, ale lyžaři to z velké části nejsou. Nejen kvůli cenám, ale hlavně atraktivnější konkurenci v okolí (cenově příznivé Livigno, ultramoderní Silvretta Arena nebo malebně luxusní Serfaus Fiss Ladis) se lyžaři na svazích nemačkají ani v hlavní sezóně.