Tento článek vyšel v časopise SNOW 59 (únor 2011)


O lyžování na Korsice, ostrově, kde se narodil Napoleon, jsem poprvé slyšel v sedmdesátých letech, když jsem působil jako lyžařský instruktor v rakouském Hinterglemmu. Frans Mittener, chlapík, který „ladil“ lyže v místní půjčovně, vyprávěl o skitouringu na Korsice a o několika malých lyžařských střediscích s vleky. Zaujalo mě to, ale trvalo ještě mnoho let, než jsem se tam vypravil. Mezitím se mnoho věcí změnilo. Zimy už nejsou tak dlouhé, svůj vliv sehrály přírodní katastrofy i globální oteplování a na Korsice ubylo vleků a sjezdovek. Dnes jich nefunguje polovina.

Vyrážíme

Můj kamarád Papi Tuomala a já jsme zahájili návštěvu ostrova jízdou krásnými soutěskami Gorges de l´Asco, odkud jsme pokračovali nahoru do již nefunkčního střediska Haute Asco (od r. 2016 je částečně rekonstruované a opět v provozu - pozn. red.). „Zemřelo“ nečekaně, když bouře a záplavy v roce 1992 zničily přístupovou cestu. Silnice zůstala zavřená několik let, vleky mezitím zrezivěly a společnosti došly peníze.

Přístupová silnice je jednou z nejvýše položených na ostrově, což nám dávalo slušnou šanci, že ještě dnes vyrazíme na skialpy. A měli jsme pravdu. Sníh ležel už na parkovišti a my jsme se mohli vypravit na krátkou zahřívací trasu, abychom se připravili na nadcházející dny.

Cesta se vinula výběžkem lesa, chvíli jsme šplhali po trase poškozené pomy. Díky „jarním“ podmínkám jsme se rozhodli vystoupat jižním svahem a využít firnu, třpytícího se v ostrém únorovém slunci. Dvouhodinová procházka a pár sjezdů byly perfektním osvěžením našeho prvního dne.

Asco se rozkládá ve stínu Monte Cinto, 2 706metrového nejvyššího vrcholu Korsiky. Když jsme nabrali výšku, mohli jsme spatřit další trasy, které by bylo možné podniknout. Byl to startovní bod korsické Haute Route – jedenáctidenního skialpinistického přechodu přes ostrovní hory. Pro takový podnik jsme neměli dost času, ale doufali jsme, že získáme přiměřenou představu, co může Korsika skituristům nabídnout.

Plánování nad lahví vína

Před odletem na Korsiku Papi dohodl s jedním z mála horských vůdců na ostrově, že bychom na několik dnů využili jeho služeb. Guillaume Ferrero bydlí na východním pobřeží ostrova ve vesnici Travo. Toho večera vyprázdnila naše trojice láhev červeného korsického vína nad topografickou mapou ostrova a Guillaume nám nabídl různé lyžařské možnosti. Rozhodli jsme se začít výstupem na vrcholek Mt. Renoso do nadmořské výšky 2 352 metrů z lyžařského střediska Ghisoni.

Renoso se pro začátek hodilo, pro Guillauma je totiž něco jako domovskou horou. Areál Ghisoni vznikl v sedmdesátých letech a Guillaumův otec zde působil několik let jako jeho šéf. Guillaume zde lyžoval třikrát týdně, seznamoval se s každou skálou a každým stromem, dával jim křestní jména a získával zanícení pro sport, který ho jednoho dne začal živit.

Ráno jsme vyjeli ostře se klikatící cestou směrem k lyžařskému středisku. Silnice se prodírala skrz drsnou krajinu s typickou žulovou horninou, hlubokou soutěskou a s potokem pod námi. Pršelo, mlžný opar se otíral o obrysy okolních kopců, zatímco naplněná řeka bouřila. Po chvíli cesta začala stoupat hustým lesem řadou hadovitých zatáček. Po asfaltu plném děr a nerovností jsme dorazili k parkovišti lyžařského střediska Ghisoni v 1 640 metrech nad mořem.

V silné mlze to působilo smutně.

Bylo 10:30 dopoledne a parkovalo zde sedm aut. Osamělá budova restaurace stála u nástupiště vleků. Čtyři dospělí a malé dítě se učili lyžovat u malého vleku pro začátečníky.

V malém dolíku pod přístřeškem bylo nástupiště další pomy, byla ale mimo provoz. „Nejezdí už sedm osm let,“ říká Guillaume, „podle místních úřadů není bezpečná.“ Vlek stoupá krátkým a celkem příkrým svahem severního průčelí střediska. Kombinace s tvrdým sněhem na severních svazích způsobila mnoho nehod, když lyžaři vypadli z vleku a klouzali bezmocně dolů úvozem pomy, valíce se přes každého dalšího lyžaře na vleku.

Stála zde i třetí poma, na které jezdili tři snowboardisté. Použili jsme ji k cestě nahoru. Naše lyže přejížděly drobné vrbové keře a různé další překážky, než jsme dosáhli vrcholu v 1 870 metrech. Dole sice stála rolba, ale bylo jisté, že stopou vleku nejela již hodně dlouho.

V Ghisoni jsme nezůstali dlouho. Sníh byl stejně špatný jako viditelnost. Padla mlha, mrholilo a naše lyže klouzaly jako navoskované lepidlem. „Dnes nebude žádné lyžování!“ viděl jsem smutek v Guillaumových očích. Po dvou krátkých jízdách na sjezdovce se Guillaume vrátil domů, Papi a já jsme vyrazili za pamětihodnostmi do vesnice Bonifacio.

Hurá do moře

Korsika je jednou z mála lokalit na světě, kde může člověk lyžovat i plavat v moři ve stejný den. To jsme si nemohli nechat ujít. Bonifacio je krásná, 1 000 let stará vesnice na vrcholcích útesů, které spadají přímo ke skalnatému pobřeží. Toulali jsme se úzkými uličkami po kočičích hlavách, na kterých kondenzovala atmosféra i historie, užili jsme si výhledu z citadely, která korunuje vesnici, a sestoupili po příkrých schodech ke Středozemnímu moři. Voda neměla více než 12 stupňů, takže naše koupání bylo stejně spěšné jako lyžování.

Na zpáteční cestě do Trava jsme se zastavili v Porto Vechio, známém přímořském středisku, na večeři. Je to Saint Tropez Korsiky. Počátkem sezóny bylo otevřeno jen pár restaurací, přejíst se dary moře se nám ovšem povedlo. Během odpoledne se vyjasnilo a my se těšili na zdolání Mt. Renoso následujícího dne.

Ráno jsme se nahoře koupali v záplavě slunce. Parkoviště bylo ovšem stejně prázdné jako předchozího dne.

„Nebývalo to tak vždycky,“ vysvětluje náš průvodce. „Když jsem byl dítě, jezdilo sem až 1 000 lyžařů denně. Areál vlastní soukromá společnost, ale politici už nevěří v úspěch „zimní turistiky“. Je třeba investovat do sněhových děl, ale nikomu se do toho nechce. A tak se lyžaři z Korsiky stěhují do Alp – lyžují v Chamonix či ve Val d´Isere. Svět se změnil a malá střediska vymírají,“ dodává Guillaume, který svůj ostrov miluje.

Mt. Renoso

Nazuli jsme lyže a vyrazili nahoru. Slunce od východu pálilo. Když jsme dosáhli plošiny asi 100 výškových metrů od vrcholu, objevilo se nádherné panorama. Středozemní moře jak na východě, tak na západě.

Nahoře jsme si pochutnali na bochníku francouzského chleba s camembertem, kozím sýrem, různými druhy místní šunky a uzenek a začali se chystat dolů.

Náš sjezd začal v krátké úžině, která se brzy otevřela do širšího svahu. Ten směřoval na jihovýchod a firn měl pořád perfektní konzistenci. Trochu níže sníh změkl, a tak jsme traverzovali na jihozápadní stranu. Byl to pěkný sjezd, ale končil příliš brzy. Posledních pár stovek metrů jsme museli sejít pěšky.

„Když je dobrá zima, může člověk sjet celou cestu,“ lamentoval náš hostitel.

Pravýbava na krátkých sjezdovkách

Plány na následující den vyžadovaly obětního beránka. Hodili jsme si mincí a já prohrál. Guillaume vzal Papiho na túru a já je musel jet vyzvednout na místo vzdálené více než tři hodiny jízdy autem.

Jejich túra začala výstupem na vrcholek Mt. Renoso. Odkud se dalo sjet dlouhým sjezdem do střediska Val d´Ese.

Ale i jízda autem labyrintem horských údolí byla úchvatná. Nížiny mezi zubatými korsickými vrcholy jsou příkré a končí dole v kaňonech a soutěskách.

Nakonec jsem dorazil na místo včas, abych se mohl připojit k víkendovému davu stovek lyžařů na krátkých sjezdovkách Val d´Ese. Sjezdy trvaly méně než půl minuty, pokud to vzal člověk šusem. Mnoho z lyžujících byli začátečníci v pravýbavě, která už dávno vyšla z módy. Bylo to ale velice příjemné lyžovat někde, kde se lyžaři neberou zbytečně vážně.

I tady byl nejdelší vlek s největším převýšením mimo provoz. Sjezdovka vedla po jižním svahu a byla vystavena silnému větru. Ten shodil lano pomy a od toho dne nejezdí.

Vyrazil jsem vzhůru podél poškozeného vleku naproti Papimu a Guillaumovi. Poslední sjezd jejich túry jsme jeli už tři a v perfektních podmínkách.

To nejlepší nakonec

Guillaume si schoval to nejlepší na konec. Během posledního dne jsme podnikli lyžařskou túru do oblasti Monte Rotondo (2 622 m). Už i jízda tam byla malebná. Šněrovali jsme to z univerzitního města Corte nahoru skrz soutěsku Restonika až na konec silnice. Guillaume opět vyprávěl, že dříve si člověk mohl nazout lyže už na parkovišti, ale nyní je musíme připevnit k batohům, než dorazíme ke sněhu.

Brzy jsme už traverzovali přes Lac de Nelo s výhledy na úchvatné zubaté žulové kužely a příkré úžiny. Konečný vrchol se blížil, v botách jsme vydusali na hřeben do výšky 2 300 metrů.

Korsika je známá svými lahůdkářskými krámky, a tak byl piknik ve znamení korsické šunky a salámů, čerstvého chleba a sýru „broccin“, který je další korsickou specialitou.

Nyní jsme měli před sebou sjezd dlouhý asi 800 výškových metrů. Byl stejně povedený jako náš piknik, západní svah byl pro odpolední sjezd ideální.

Poslední den na Korsice

Odpočinek, relaxaci a koupání během posledního dne jsme si zpestřili vyjížďkou do dalšího zavřeného lyžařského centra. Col de Vergio se šesti kotvovými vleky a převýšením 190 metrů je vlastně největší lyžařské středisko na ostrově. Ale jeho svahy byly zelené jako kukuřičná pole v červnu. Hotely a restaurace opuštěné. Vypadalo to jako město duchů.

Na světě je málo tak krásných míst, jakým je Korsika. V průběhu krátkého období se běloba zimy setkává se zelení jara a vše je obklopeno tyrkysem Středozemního moře. Je to optimální čas pro návštěvu Korsiky. Vezměte si s sebou zásobu krémů, nezapomeňte na mačky na tvrdý sníh a nečekejte, až globální oteplení způsobí, že lyžování na Korsice vymře úplně!



Lyžování v areálu Ghisoni v r. 2017:



Freeridové video z Haut Asco z dubna 2013:



Skialpinistický výlet v oblasti Paglia Orba v r. 2014:


Více informací o lyžování na Korsice najdete i v diskuzním vláknu Korsika - Haut Asco, zázraky se dějí i po 23 letech!



Jimmy Petterson, původně Američan, kdysi dlouho žijící ve Švédsku a nyní usídlený v Rakousku, je duší kočovník stále putující po světě – a to zejména s lyžemi! Přestože vystudoval historii a učitelství (University of Southern California), k velkému zklamání svého otce se oddal lyžování. Jimmy zvládl během posledních 46 zim lyžovat na všech sedmi kontinentech, v 75 zemích světa a ve více než 600 lyžařských střediscích.

V roce 2005 publikoval svá dobrodružství v anglicky psané velkorysé obrazové publikaci s názvem Skiing Around the World. Na trh se brzy (podzim 2019) dostane i druhý svazek tohoto díla. Jeho práce čítá dohromady více než 1000 stran příběhů a fotografií, které on sám s nadsázkou nazývá Starý a Nový zákon o lyžování.
Více informací včetně předobjednávek knihy hledejte na www.skiingaroundtheworldbook.com




Čtěte více článků o exotických lyžařských oblastech od Jimmyho Pettersona!