Lyžařská oblast Ski Zillertal 3000, která vznikla propojením celkem 4 středisek (Mayrhofen, Finkenberg, Rastkogel, Eggalm), disponuje téměř 50 lanovkami a vleky. Většina lanovek jsou moderní odpojitelné sedačkové lanovky, často s ochrannými kryty proti nepříznivému počasí (tzv. bubliny). V tomto článku se zaměříme na kyvadlové lanovky Ahornbahn a 150er Tux, které jsou se svými 160-, resp. 150místnými kabinami největšími v Rakousku, a dále pak na dvoulanovou Penkenbahn (a její nástupkyni 3S), která byla první moderní lanovkou tohoto typu a odstartovala tak renesanci dvoulanových lanovek. Za zmínku stojí rovněž kombinovaná lanovka Penken a také 8místná kabinková lanovka Horbergbahn, která patří se svou délkou 3 837 metrů k nejdelším v Rakousku. Čtyři z těchto lanovek (Ahornbahn, Penkenbahn, Kombibahn Penken a Horbergbahn) provozuje firma Mayrhofner Bergbahnen, která letos oslavila 65 let svého vzniku, poslední (150er Tux) patří středisku Rastkogel. Jako zajímavost lze uvést, že drtivou většinu lanovek v oblasti Ski Zillertal 3000 postavila firma Doppelmayr.

150er Tux (Wanglspitz)

Tato lanovka vznikla jako propojovací. Ještě na konci 90. let 20. století byla propojena pouze střediska Mayrhofen s Finkenbergem a Rastkogel s Eggalmem. Rakouský trend propojování jednotlivých středisek lanovkami do velkých oblastí se však nevyhnul ani Zillertalskému údolí. Po vzniku Zillertal Areny ze středisek Zell am Ziller, Gerlos a Königsleiten tak na počátku nového milénia přišla na řadu i oblast Mayrhofenu. Kyvadlová lanovka 150er Tux, vedoucí na vrchol Wanglspitz, tak umožnila vznik oblasti Ski Zillertal 3000 a navíc se postarala o nový rakouský rekord, protože její kabiny pojmou (jak již název napovídá) až 150 osob! Do té byly největšími kyvadlovými lanovkami v Rakousku Tiroler Zugspitzbahn v Ehrwaldu a Schattbergbahn v Saalbachu, obě se 100místnými kabinami.


Vzhledem k terénu s nebezpečím lavin a volnému rozpětí lana více než 1 700 m padla volba na kyvadlovou lanovku firmy Doppelmayr. Pro dosažení požadované přepravní kapacity 1 750 osob/hod pak vycházely kabiny pro 150 osob. Dvě nosná lana Fatzer pro každou větev mají průměr 70 mm, tažné lano pak 41 mm. Necelých 100 m pod horní stanicí se nachází jediná, 48 metrů vysoká a 145 t těžká podpěra. Obě stanice jsou otevřené konstrukce, pohon o výkonu 750 kW se nachází v dolní stanici, napínání tažného lana pak v stanici horní. Nosná lana jsou v obou stanicích fixně kotvena na napínacích bubnech. Kabiny dodala firma Swoboda (dnes Carvatech) a jejich 16kladkový běhoun není podobně jako u většiny moderních kyvadlových lanovek vybaven čelisťovou brzdou na nosné lano. Mezi kabinou a pevným nástupištěm je ve stanici metrová mezera, po příjezdu kabiny do stanice se část nástupiště sklopí. Díky tomu už tak kabina nemusí vjíždět do stanice až po uklidnění, čímž se zkrátila celková jízdní doba. Pro případ evakuace cestujících je lanovka vybavena dvěma záchrannými kabinami s kapacitou 30 osob.

Výstavba lanovky byla zahájena v červenci 2001 a provoz byl slavnostně zahájen 22. prosince 2001. Společně s kyvadlovou lanovkou byla postavena také 6sedačková lanovka s bublinami Wanglspitz, čímž bylo zajištěno také propojení ze strany Rastkogelu. O rok později pak byla dvousedačková lanovka Horbergjoch nahrazena 8sedačkou, jejíž přepravní kapacita 4 000 osob/hod patří k největším na světě.

Horbergbahn

Na počátku 80. let bylo rozhodnuto o výstavbě další přístupové lanovky, tentokrát do oblasti Horberg. Na jaře 1981 tak byla zahájena výstavba téměř 4 km dlouhé 4místné kabinkové Horbergbahn. Původně měla být lanovka dokončena již před sezónou 1981/82, z technických důvodů se však lanovku podařilo dokončit až k zimní sezóně 1982/83. Výrobcem lanovky byl Doppelmayr, 135 kabinek dodala firma Swoboda. Společně s Horbergbahn byly postaveny dvousedačkové lanovky Lärchwald a Knorren, které zajistily propojení s oblastí Penken a dále lanovka Schafskopf, která zpřístupnila další lyžařské terény. Dolní stanice se nachází ve Schwendau, trasa lanovky s převýšením 1 000 metrů pak vede romantickým údolím Horbergtal. Před horní stanicí vede trasa lanovky v mírném protisklonu.

V roce 1987 byla dokončena dvousedačka Tappenalm a o čtyři roky později byla lanovka Lärchwald nahrazena odpojitelnou čtyřsedačkou (původní dvousedačka byla přemístěna na Ahorn, kde byla opět postavena jako Ebenwaldbahn). V roce 1997 byla postavena jen necelých 500 metrů dlouhá odpojitelná čtyřsedačka Sun-Jet. V další etapě již přišla na řadu náhrada původní Horbergbahn, která se uskutečnila v roce 2000. Původní lanovka byla demontována a odprodána do Ruska, kde se v roce 2008 znovu rozjela v lyžařském středisku Sheregesh. Na jejím místě pak byla postavena 8místná kabinková lanovka Doppelmayr, která je se svou délkou 3 837 metrů nejdelší 8místnou kabinkovou lanovkou v Rakousku. Kabinky dodala známá firma CWA, přepravní kapacita se zvýšila z 1 000 na 2 600 osob za hodinu. Trasu tvoří celkem 24 podpěr, z nichž 5 nejvyšších je příhradové konstrukce. Zajímavostí je poslední podpěra, která je umístěna přímo v budově horní stanice. Bohatě prosklená horní stanice poskytuje také zázemí pro sněžná pásová vozidla. Pohon lanovky je realizován v podzemním provedení a nachází se taktéž v horní stanici.