Tisková zpráva Správy Krkonošského národního parku. Text: Michal Skalka
Zvířecím symbolem Krkonoš není ani jelen, ani vlk, ale tetřívek obecný. I když je velký asi jako slepice, moc lidí ho nevidělo. Je velmi plachý a lidí se bojí. A ještě k tomu ho je málo. V celé České republice živoří jen 800 až 1 000 kohoutků, slepiček je asi stejně. V Krkonoších bylo v roce 2001 asi 135 kohoutků, v roce 2017 už ale jen 74! Vymírají. Pokud něco neuděláme, do roku 2040 vyhynou úplně.
Pokud se všichni nebudeme společně snažit tetřívka zachránit, do roku
2040 u nás vyhyne, foto: archiv Správy KRNAP
Těžký život tetřívka v Krkonoších
Velkým problémem tetřívka v Krkonoších v zimě jsou skialpinisti případně jiní outdooroví nadšenci nebo skútristi, kteří opouštějí vyznačené cesty v I. zóně KRNAP. Ty často vedou přes zimoviště tetřívků, tedy místa, kde se tetřívci zahrabávají do sněhu a přežívají zimu. Za ranního šera a večerního soumraku ze záhrabu vylezou a jdou sezobat nějaké jehličí. Víc toho v zimě k jídlu nemají. Na to, že po cestě přes jeho zimoviště chodí lidi potichu, si zvyknou. Když ale skialpinista vyjede z cesty do volného terénu, probudí je. V Krkonoších stejně jako jinde platí, že jeden skialpinista = žádný skialpinista. Ale v roce 2017 se na území Krkonošského národního parku pohybovalo kolem 4,7 milionů návštěvníků a počty skialpinistů rychle stoupají. Představte si, že vás každou noc někdo budí tím, že vám chodí po ložnici... Probuzení tetřívci pak musejí sehnat další jídlo na to, aby je neplánované probuzení nevysílilo k smrti. Je to podobné jako s autem v zimě – každý studený start opotřebuje motor víc, než desítky najetých kilometrů s teplým motorem. Shánění potravy na víc přes den pro ně znamená nebezpečí, že je lépe uvidí a snáze uloví liška nebo jiný predátor.
Tam, kde návštěvníci značenou cestu v tetřívkově "ložnici" opustí
a vyšlapou nelegální cestu, umístí strážci KRNAP informační ceduli
připomínající dopravní značku. Vstup za ní je nelegální, foto: archiv
Správy KRNAP
Druhým problémem jsou fotografové, kteří chtějí udělat skvělý snímek tokajících tetřívků. Tok probíhá brzy ráno na loukách hned po sejití sněhu. Sebemenší vyrušení tetřívky vyplaší a místo toho, aby se věnovali rozmnožování, utečou a z námluv není nic. To by se asi nelíbilo nikomu. Jeden z nejlepších českých fotografů přírody - Ondřej Prosický řekl, že i když používá nejlepší maskovací techniky, zvířata, která fotí, o něm z 90 % vědí; proto jezdí fotit tetřívky do Skandinávie, kde jich hodně. Šance, že se před tetřívkem dokáže fotograf dokonale ukrýt je mizivá. Šance, že mu znechutí rozmnožování – velká.
Třetím problémem jsou boudaři, kteří zásobují chalupy v tetřívkových tokaništích začátkem jara, tedy v době, kdy tetřívci tokají brzy ráno. Při námluvách se o svoje pocity nechtějí dělit s někým jiným než se svojí vyvolenou, i když ten jiný jen veze rohlíky k snídani.
Čtvrtým problémem jsou lyžařské vleky a záchranné sítě kolem sjezdovek. V mlze a šeru jsou špatně vidět a náraz do nich tetřívek většinou nepřežije. Ano, je to sice nepravděpodobné, ale takové případy se v Krkonoších skutečně staly. Dalším velkým nepřítelem tetřívků jsou divoká prasata, lišky a krkavci, kteří jsou všude, tedy i na krkonošských hřebenech. Dokáží hnízdo, které je na zemi, zničit i s jeho obyvateli. Zatímco prasata a lišky se běžně loví, protože v krajině chybí velké šelmy, krkavec je pták chráněný zákonem a lovit se nesmí. Nastává tak zapeklité ochranářské dilema – co dělat, když chráněné zvíře žere jiné chráněné zvíře. Naštěstí nejsou krkavci pro tetřívka pravděpodobně ten největší problém.
Černo-žluté cedule se siluetou tetřívka ohraničují místa, kde toká
a zimuje. Je pro něj životně důležité, aby se všichni návštěvníci
drželi na značených cestách a byli potichu, foto: archiv Správy
KRNAP
Jak můžete pomoci tetřívkovi v Krkonoších přežít právě vy
Pomoc je velmi jednoduchá – nevstupujte mimo značené cesty v I. zóně KRNAP a chovejte se tam tiše. Tedy dodržujte Návštěvní řád (Opatření obecné povahy č. 2/2010 – Návštěvní řád Krkonošského národního parku (účinnost od 1. 10. 2010). Tetřívky se nepokoušejte hledat, fotografovat ani jinak rušit. Pokud máte psíka, mějte ho na vodítku, případně pod stálým dohledem a nedopusťte, aby běhal mimo cesty. Možná nevěříte ochranářům, ale věřit Radoslavu Grohovi, mistru ČR ve skialpinismu a marketingovému manageru HUDYsportu byste věřit mohli. Ten (a s ním i majitel firmy LUSTI, Milan Luštinec a další) totiž podpořil záchranu tetřívka v Krkonoších a vybídl k respektování pravidel pohybu návštěvníků tamtéž.
To, jestli tetřívek u nás přežije rok 2040, závisí na nás všech.
Skialp v Krkonoších mě strašně baví, ale nechci, aby tím trpěla
krkonošská příroda“, říká Radoslav Groh, Mistr ČR ve skialpinismu,
foto: archiv Správy KRNAP
Kdo je ten tetřívek
Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) je středně velký hrabavý pták příbuzný většímu tetřevu hlušci. Samec tetřívka se od samičky výrazně liší. Samec je převážně černý s modrozeleným kovovým leskem. V křídle má bílou pásku, bílé jsou i některá pera v ocase. Jeho vnější pera jsou lyrovitě zahnutá. Zvláště v období toku má na hlavě červené kožovité výrůstky nazývané poušky. Slepička je rezavě hnědá, tmavě kropenatá, aby nebyla na hnízdě v suché trávě na zemi vidět.
Většina tetřívků žije ve Skandinávii a na Sibiři. Ve střední Evropě je tetřívek rozšířený jen ostrůvkovitě, a to hlavně na horách. U nás se ještě kolem roku 1950 vyskytoval na většině území, v nyní se jeho rozšíření omezuje zejména na Krušné hory, Šumavu, Krkonoše a Jizerské hory. Ve vnitrozemí je jen ve vojenských výcvikových prostorech Libavá a Doupovské hory. Vyhledává otevřenou krajinu s mozaikou rašelinišť, lesních porostů různého stáří a luk, pastvin nebo pasek. Jeho množství v posledních desetiletích u nás i v celé Evropě klesá. Současný stav v ČR se odhaduje na 800–1000 samců, a za posledních 30 let poklesl o 80 %, na Šumavě dokonce o 95 %! Krkonoše s odhadovanou početností 75 samců (sčítání v roce 2017) tak zůstávají jednou z posledních dvou oblastí u nás (spolu s Krušnými horami), kde je populace tetřívka má šanci na přežití.
Tokající tetřívci jsou velmi citliví na vyrušení. Kdo by také při
námluvách nebyl, foto: Ondřej Prosický
Péče o hnízdo, vajíčka i mláďata spočívá výhradně na slepičce, která snáší 6–10 vajíček do mělkého důlku v zemi vystlaného trávou a vlastním peřím. Kuřata se líhnou asi po 25 dnech a hned po oschnutí opouštějí hnízdo. Už od prvního dne si za pomoci matky vyhledávají potravu, většinou mravence a další hmyz, a po jednom týdnu jsou schopna dokonce poletovat. V rodinách se zdržují do konce léta a na podzim se rozdělují do hejn podle pohlaví.
Tetřívčí tok začíná již v březnu (někdy i v únoru) a trvá do začátku června. Nejsilnější je brzy ráno, ale výjimkou není ani večerní tok. Samci během něho vydávají zvuky nazývané pšoukaní, bublání a kodrcání.
Území KRNAP a část jeho ochranného pásma byly vyhlášeny jako jedna z ptačích oblastí České republiky, jejímž předmětem ochrany je (vedle dalších ptačích druhů) právě tetřívek obecný (viz nař. vl. č. 600/2004 Sb.). Dle vyhl. č. 395/1992 Sb. k zák. č. 114/1992 Sb. patří také mezi silně ohrožené druhy České republiky.
