Tento článek vyšel v časopise SNOW 94 (únor 2016).
Samozřejmě že Portugalsko nikdy nebude lákat velké množství vyznavačů sněhu; v této pyrenejské zemi je ale jeden malý skiareál a já jsem lyžař, který často lyžuje „jinak“, jak z mých článků asi už víte. Takže je jasné, že jsem byl na maličký skiresort v pohoří Serra da Estrela více než zvědavý.
Na této bizarní cestě mě doprovázel můj syn Erik a můj přítel Klaus Arpia. Abychom si naše počínání učinili ještě absurdnějším, nerealizovali jsme cestu letadlem, ale jeli jsme přes 1 000 km tam i zpět ze střediska Baquiera-Beret, kde jsme lyžovali předtím. Ano, je to tak. Vyrazili jsme z největšího a nejlepšího španělského skiresortu, který nabízí 33 lanovek a vleků a 1 000 metrů převýšení, na desetihodinovou cestu, abychom strávili jeden den ve Vodafone Resortu se čtyřmi dopravními zařízeními a 130 výškovými metry.
Příjezd tam byl malebný. Jeli jsme kopcovitou krajinou a zvlněnými políčky až do vesnice Covilhã, kde se silnice začala zařezávat do hor. Byla polovina února, vrchol zimy, ale krajina byla zelená, dokud jsme se nepřiblížili nejvyššímu bodu země. Jen poslední úsek silnice kamenitou zemí byl ozdoben tenkým kabátkem zimy.
Vrchol hlavní lanovky je více méně nejvyšším bodem země, 1 984 metrů nad mořem. Ve skutečnosti ani jako vrchol nevypadá – termín mírně nakloněné plató by seděl lépe. K vrcholu lanovky je připojeno pár jednopatrových staveb spolu s několika již nepoužívanými meteorologickými stanicemi a budova, která vypadá jako hradní věž. V jedné z budov prodávají suvenýry spolu s vynikajícím výběrem místních sýrů a sušených mas.
Na parkovišti stálo pár aut a čtyři sanitky.
Sjezdovky nevypadaly jako dálnice, které by mohly vést k množství
zranění, ale je fakt, že o lyžařských schopnostech průměrného
Portugalce jsme toho moc nevěděli.
Obvykle nabízí Vodafone Resort 130 vertikálních metrů lyžování, ale když jsme dorazili, byli jsme informováni, že nejdelší lanovka je rozbitá. To zkrouhlo nabídku téměř na polovinu – nejdelší poma v provozu umožňovala překonat celých 70 vertikálních metrů. Tento vlek doplňují dvě další pomy, které mají 15 a 20 vertikálních metrů. Samotný resort rozhodně nebude to, co by nás uchvátilo na celou dobu pobytu. Ani nemusí.
Když jsme přijížděli, minuli jsme na posledním úseku silnice k resortu velmi známý přírodní monument – neobvykle vyhlížející čedičový útvar zvaný Cantaro Magro. V místě, kde silnice vedla přes most, byl v tunelu pod silnicí začátek úzkého žlebu, který se táhl dolů směrem ke skále. To byl náš cíl.
Výstup byl krátký – ne o moc víc než 70 vertikálních metrů, které skiresort ten den otevřel –, ale sjezd byl evidentně mnohem obtížnější. Klaus se této výzvy chytil, rozhodl se jít jako první a svůj sjezd začal na svahu nad silnicí. Vážně to nebylo nic pro bábovky. Tunel nebyl širší než 10 metrů a svah vedoucí tunelem byl okolo 45 stupňů strmý. A sníh byl tvrdý a relativně rozbitý.
Klaus si nevedl tak, jak si představoval. Jakmile vjel do tunelu, jeho lyže narazily do tvrdého kusu sněhu. Vypnulo mu vázání a on se klouzal směrem k silnici hlavou napřed odrážeje se od betonu jako koule od mantinelů v kulečníku. Jeho tělo je ale nerozbitné právě asi jako kulečníková koule a on se nechystal to vzdát. Sebral se a vystoupal zpět pod tunel pro druhý pokus. Tentokrát byl úspěšný a možná uskutečnil první sjezd na lyžích kuloárem Cantaro Magro. Následoval jsem ho dolů, ačkoliv až zpod mostu, a Erik, který se necítil ve své kůži, fotil ze silnice.
Musím připustit, že když jsme pak dorazili do lyžařského areálu, byla naše denní dávka adrenalinu již vyčerpaná a bylo těžké se nadchnout pro obyčejné sjezdovky. A jelikož silnice vede celou cestu od vršku dolů k lyžařskému svahu, bylo fakticky možné lyžovat délku nejdelší sjezdovky navzdory tomu, že lanovka byla rozbitá. Líně jsme pár hodin lyžovali spolu s malou hrstkou dalších lyžařů. Vychutnali jsme si oběd a víno v malé restauraci nedaleko nástupní stanice.
Brzy odpoledne jsem jel kus cesty podél náhorní plošiny Serra da Estrela a dolů na druhou stranu pohoří, abych navštívil vesnice Seia, Aldeia da Serra a Sabugueiro, malebná místa na západ od lyžařského areálu. Můj návrat nahoru se perfektně trefil do zářivého západu slunce. Přejel jsem plató, sjel zpět na východní úbočí Serry a vrátil se do hotelu trochu si odpočinout a ochutnat místní kuchyni.
Portugalské lyžování bylo hotové, ale já jsem s Portugalskem tak docela neskončil. Pestrobarevný západ slunce mi vnukl myšlenku, že stejně impozantní by mohl být i východ. Nechal jsem Erika a Klause dospat a dojel ještě za tmy na vhodné místo. Výlet stál za to.
Tma zvolna ustupovala a horizont se zbarvil karmínově. Jaho barva se postupně měnila ze sytě rudé po světle oranžovou a pak zeslábla na světle broskvovou. Seděl jsem nehybně na velké skále, když první paprsky osvítily Covilhã a proti horizontu se na východních hřebenech objevilo na čtyřicet siluet větrných turbín. Ty mi připomněly legendární postavu Pyrenejského poloostrova – Dona Quijota, který bojoval s větrnými mlýny, v nichž viděl obry; neubránil jsem se srovnání s mým vlastním quijotovským dobrodružstvím.
Zcela jistě nebylo praktické vydat se na okružní jízdu přes většinu Španělska do malého skiareálu Serra da Estrella… ale bylo to úspěšné a já již lyžoval v 66 státech. Slunce teď na obloze jasně zářilo a já se vrátil do hotelu vzbudit Klause a Erika. Máme před sebou dlouhou cestu a já si byl téměř jistý, že ode mne očekávají, že většinu cesty budu řídit já.
Jimmy Petterson, původně Američan, kdysi
dlouho žijící ve Švédsku a nyní usídlený v Rakousku, je duší
kočovník stále putující po světě – a to zejména s lyžemi! Přestože
vystudoval historii a učitelství (University of Southern California), k
velkému zklamání svého otce se oddal lyžování. Jimmy zvládl během
posledních 46 zim lyžovat na všech sedmi kontinentech, v 75 zemích světa a
ve více než 600 lyžařských střediscích.
V roce 2005 publikoval svá dobrodružství v
anglicky psané velkorysé obrazové publikaci s názvem Skiing Around the
World. Na trh se brzy (podzim 2019) dostane i druhý svazek tohoto díla. Jeho
práce čítá dohromady více než 1 000 stran příběhů a fotografií,
které on sám s nadsázkou nazývá Starý a Nový zákon o
lyžování.
Více informací včetně předobjednávek knihy hledejte na
www.skiingaroundtheworldbook.com
