Tento článek vyšel v časopise SNOW 107 (prosinec-leden 2017/18).


Helsinky mají v okruhu 60 kilometrů víc skiareálů než kterékoliv jiné město na světě – osm. V následujících dnech jsme s Klausem měli lyžovat v sedmi z nich. Zdá se to asi hodně, ale vězte, že největší z těchto center má neskutečných 77 metrů převýšení. Prozkoumat takový resort opravdu nezabere celý den. Ve skutečnosti jsou tři dny na sedm středisek pohodové tempo. Janne Uotila, majitel skicentra Peuramaa, se nám pochlubil, že lyžoval dokonce ve všech osmi plus v devátém Påminne, vzdáleném 80 kilometrů od Helsinek, v jeden jediný den!

Talma Glacier

Talma je rozhodně resort se smyslem pro humor. Je to jeden z nejmenších místních areálů, ale marketingové oddělení se o svém malém skiareálu zmiňuje jako o Talma Glacier a chlubí se tím, že nabízí 5 500 vertikálních centimetrů (!) lyžování. Ve skutečnosti toho má ale Talma k vychloubání dost. Zaměřují se na dětskou lyžařskou školu a snowpark, přičemž obojí je světová třída.

To ráno, kdy jsme středisko s Klausem navštívili, řádili v parku dva nejúspěšnější snowboardisté Eero Ettala and Peetu Piiroinen. Zatímco obě hvězdy často cestují po světě po nejrůznějších soutěžích nebo na photoshooting, když jsou doma, pilují své dovednosti právě v Talmě. Eero nám vysvětlil, že ve velehorách, jako jsou Alpy, ztratí člověk při cestě do parku hodně času na vlecích. V kompaktním středisku jako Talma lze čas využít mnohem efektivněji.

Rozhledna Porvoo

Po dopoledni v Talmě jsme s Klausem strávili půlhodinku přejezdem do nedalekého Porvoo, malebného středověkého města s 50 tisíci obyvateli. Jako mnoho finských měst a městeček disponuje i Porvoo malým lyžařským areálem. Kokonniemi má přibližně 60 vertikálních metrů a mírně tak převyšuje ve své kategorii Talmu. V praktickém ohledu to znamená, že na jednu jízdu potřebuje lyžař v Porvoo 30 sekund místo 25.

Zatímco Talma přitahuje na svůj excelentní snowpark návštěvníky ze všech částí Velkých Helsinek, Kokonniemi je spíš lokální skiareál, který slouží hlavně obyvatelům samotného Porvoo. Nicméně návštěva Porvoo se vyplatí i turistům přijíždějícím zdaleka. Horní stanice vleku nabízí velmi pěkné panorama tohoto městečka, které díky starobylým dřevěným domům i uličkám patří k nejpitoresknějším ve Finsku. Klaus bydlí pouhých 20 minut jízdy od Porvoo, takže naší další zastávkou byl jeho domov… a jeho sauna. Téměř každý lyžařský den ve Finsku končí saunou a ta Klausova se stala jednou z mých nejoblíbenějších na světě. Sauna s topeništěm na dřevo, jak je pro finský venkov typické, byla umístěna přímo u vody. Hladina byla zamrzlá, ale Finové se extrémních teplot nebojí a Klaus pro pohodlné saunování vysekal v ledu díru.

Golfové Vihti

Každý z místních lyžařských kopců v okolí Helsinek má, jak se zdá, nějakou specialitu nebo unikát. Druhý den vedla naše první cesta do Vihti, skiareálu, který, na rozdíl od jiných, nabízí v této roční době lyžování ve spojení s golfem. Slunce svítilo a na hřišti se pohybovalo několik golfistů. Možná trénovali na nadcházející víkend, kdy se Vihti stalo hostitelem lyžařsko-golfové soutěže.

Scéna byla lehce surrealistická. Zelená tráva na golfovém hřišti nepatřičně kontrastovala s bílým sněhem na sjezdovkách. Milovníci sněhu a lyžování si vychutnávali poslední chvíle zimy, zatímco vyznavači golfu si užívali otevření své očekávané sezóny.

Serena s akvaparkem

Naší odpolední destinací byla Serena. Stejně jako Talma má jeden z nejlepších snowparků v jižním Finsku, ale zdálo se, že tento je mnohem oblíbenější mezi lyžaři, zatímco Talma přitahuje spíš snowboardisty. Navíc lyžařský areál v Sereně je spojený s největším krytým akvaparkem v severských zemích.

Já zůstal na lyžích. Stejně jsem si do Sereny nevzal plavky. Byl jsem udiven výkony místní mládeže, která trénovala své triky na railech a skocích. Jejich skoky vypadaly jako vystřižené z olympijských her. Pustil jsem se do řeči s jedním mladým freestylistou Otso Raisanenem, a jak se ukázalo, byl členem finského národního týmu.

Nejstarší Kaunieinen

První byl Kaunieinen, známý také pod švédským jménem Grankulla – místní lyžařský klub leží přímo v srdci rezidenční čtvrti na místě, kde byla otevřena první sjezdovka ve Finsku v roce 1934. Nebylo zde žádné golfové hřiště, ale sjezdovka přímo sousedila s několika fotbalovými hřišti. Víc a víc jsem začínal chápat, že lyžařská sjezdovka je pro obyvatele Helsinek skoro tak běžné místo jako jinde školní hřiště.

Manšestrová Peuramaa

Na třetí den nám zbývalo navštívit tři střediska západně od Helsinek. Začali jsme v Peuramaa, dalším místě, k němuž přiléhá golfové hřiště. Když jsme dorazili, místní klub zrovna trénoval na závody, ale jinak zel areál prázdnotou. Jarní sníh měl akorát správnou konzistenci a urolbováno bylo perfektně. Vyřezávali jsme na sjezdovkách oblouky dobrých 90 minut, a manšestr nám nedošel. Rád bych byl zůstal do zavíračky, ale před sebou jsme měli ještě návštěvu dvou skiareálů.

Helsinské Chamonix

Poslední zastávkou naší městské skitour byl Swinghill – vtipně zvaný „helsinské Chamonix“, jeho převýšení 77 metrů je totiž největší ve městě. Swinghill je obzvlášť malebný skiareál v národním parku s výhledem na jezero Pitkäjärvi. Navzdory své poloze se také nachází velmi blízko rezidenční čtvrti. Dokážu si představit, že místní děti skočí po škole na kolo a dojedou do skiareálu.

Swinghillový klub FK-37 je nejstarším skiklubem v Helsinkách a má okolo 500 členů. A rovněž disponuje něčím výjimečným, co jiná místní střediska nemají – boulařskou tratí. S Klausem jsme přihlíželi dvěma lokálům, kteří si razili cestu dolů boulemi. Po jízdě se k nám přidali, aby se nám představili. Tom Karlemo řekl: „Ano, manažer nám řekl, že dnes přijedete… rád tě vidím, Jimmy.“ A Hannu Järvikallio dodal: „Vlastně jsme se už potkali, v St. Antonu v osmdesátých letech. Působil jsem tam jako obchodní zástupce pro jednu finskou společnost a ty jsi pracoval ve středisku.“ Musel jsem připustit, že si Hannua nepamatuju, ale vůbec to nevadilo.


Zmínil jsem, že Finsko byla důležitá zastávka na mé přes šedesát let trvající lyžařské odysee, jelikož to byl již 600. skiresort, kde jsem lyžoval. Naši noví přátelé usoudili, že to stojí za oslavu, a pozvali nás na návštěvu klubu. Ten sídlil v roubené chatě postavené v roce 1949 a vládlo v něm útulno. Neprodávají tam alkohol, ale někde vzadu se našla lahev lotyšského likéru zvaného black balsam. Zbylo tam akorát dost na čtyři sklenky. Přiťukli jsme si unisono s finským „Kippis“, tedy „na zdraví“, a napili se na můj poněkud bláznivý úspěch. Někdy se mezi nejnezapomenu­telnějšími momenty z lyžařského výletu nevyjeví prašanem zaváté obličeje, ale úžasní, přátelští lidé, které spojuje láska k lyžování.




Jimmy Petterson, původně Američan, kdysi dlouho žijící ve Švédsku a nyní usídlený v Rakousku, je duší kočovník stále putující po světě – a to zejména s lyžemi! Přestože vystudoval historii a učitelství (University of Southern California), k velkému zklamání svého otce se oddal lyžování. Jimmy zvládl během posledních 46 zim lyžovat na všech sedmi kontinentech, v 75 zemích světa a ve více než 600 lyžařských střediscích.

V roce 2005 publikoval svá dobrodružství v anglicky psané velkorysé obrazové publikaci s názvem Skiing Around the World. Na trh se brzy (podzim 2019) dostane i druhý svazek tohoto díla. Jeho práce čítá dohromady více než 1 000 stran příběhů a fotografií, které on sám s nadsázkou nazývá Starý a Nový zákon o lyžování.
Více informací včetně předobjednávek knihy hledejte na www.skiingaroundtheworldbook.com




Čtěte více článků o exotických lyžařských oblastech od Jimmyho Pettersona!