Svatý Mořic krok za krokem (3. díl): Corvatsch

Značených sjezdovek je celkem 23 a z nich je drtivá většina červených. V celém areálu jsou pouze dvě modré a dvě kratší černé, pomineme-li další černou - „slepou“ návratovou sjezdovku č. 5. Charakter areálu je náročností a sklonem hlavních svahů trošku sportovnější než Corviglia, hlavně v levé části pod Corvatschem, kdy lyžařskou náročnost výrazně podtrhují i přepravní zařízení.

Furtschellas - vrcholová čtyřsedačka a horní plochá část sjezdovky č. 19

Tak trošku retro

Místní lanovky jsou totiž co do své kvality i svého stáří tak kontrastní, jak to snad jen lze. Na jedné straně zde naleznete ultramoderní, extrémně pohodlnou šestisedačku s bublinou, s luxusními koženými sedáky. A na straně druhé historické dvě pomalé dvousedačky nebo několik vleků, kterým nemáte šanci se při projíždění celého areálu vyhnout. I zde naleznete ve Švýcarsku obzvláště oblíbené visuté kabiny, a to dokonce ve třech exemplářích.

Ty doplňují tři rychlé sedačky s bublinou, tři sedačky pomalé a dokonce ještě pět vleků. To vše v součtu znamená spíše horší úroveň přepravních zařízení, než jsme dnes v Alpách zvyklí a nezbývá než doufat, že v dalších letech bude pokračovat modernizace lanovek za novější, rychlejší a pohodlnější. Celková přepravní kapacita všech vleků a lanovek činí zhruba 18 500 os./hod.

Dojezd sjezdovek č. 10 a 12

Od jezera na vrchol

Areál Corvatsch – Furtschellas leží na severozápadních svazích Piz Murtél (3 433 m n. m.) a Piz Corvatsch (3 451 m n. m.), přímo nad jezerem Lej da Silvaplana, mezi dnes již spíše apartmánovými vesničkami Surlej a Sils Maria. Nejvyšší lyžařský bod má kótu 3 303 metrů, ten nejnižší 1 797 metrů. Největší převýšení sjízdné na jeden zátah je zhruba 1 000 výškových metrů, ale v rozvojových plánech areálu je i propojovací sjezdovka, která by měla umožnit sjezd z vrcholového bodu až do Surlej, tzn. možnost sjet sjezdovkách již nadstandardních 1 450 výškových metrů.

Areál těží stejně jako Corviglia ze své nadmořské výšky, protože většina sjezdovek se nachází dokonce až nad 2 300 m n. m. Jen minimum kilometrů je v lesních průsecích, téměř všechny svahy jsou na otevřených vysokohorských pláních. To zde zaručuje velmi dlouhou lyžařskou sezonu, která začíná již koncem listopadu a finišuje až koncem dubna.

Střední část sjezdovky č. 12

Nahoru jen na stojáka

Areál má dva nástupní body. Bohužel oba jsou obsluhovány velkokapacitními visutými kabinami. Od Mořice blíže je to do Surlej, kde je kousek pod kabinou podzemní několikapatrové placené parkoviště s výtahem přímo na nástupní úroveň moderní kabiny, která ve dvou sekcích vede až na lyžařský vrchol areálu, přičemž tato první sekce vyváží lyžaře z údolí o významných 900 metrů nahoru. Ti, kteří jsou ubytovaní přímo v Surlej, mohou pro přiblížení se ke kabině použít vlek na cvičném svahu nebo několik linek skibusů, které jezdí v pravidelných intervalech.

Druhým nástupním bodem do areálu je vzdálenější kabina ve Furtschellas, kousek od Sils Maria, u které se nachází velké venkovní parkoviště. V tomto případě je jedná o již velmi starou kabinu, která by si zasloužila modernizaci. Obě visuté kabiny zahajují svůj provoz krátce po osmé hodině ranní.

Dojezd sjezdovek č. 1 a 2

Výhledy za humna i na Matterhorn

Logistickým centrem areálu je z lyžařského pohledu mezistanice první ze zmíněných kabin – Murtél ve výšce 2 702 m n. m., se vším potřebným restauračním i odpočinkovým zázemím nebo toaletami. Z mezistanice pak lze pokračovat druhou, obdobně moderní sekcí, o dalších 600 metrů výše, až do výšky 3 303 metrů. Zde pak můžete navštívit vyhlídkovou plošinu, ze které se za pěkného počasí otevírají jedinečné pohledy na celé údolí Engadinu, masív Berniny s ledovcovými splazy, ale především na celé panorama Alp, kdy lze dohlédnout na stovky kilometrů vzdálenou Monte Rosu nebo Matterhorn.

Z horní stanice visuté kabiny dolů spouští dvě dlouhé špičkové červené sjezdovky se solidním převýšením, které zpočátku vedou po ledovci. Hlavní tratí je červená č. 1, která vám v horních dvou třetinách délky nedá ani na chvíli odpočinout, spodní část už je mírnější.

Druhou tratí je sjezdovka s čísly 3 a 2. Ta je mnohem členitější a zábavnější, ale ve své střední části také v nejprudším úseku, který mají obě hlavní sjezdovky z části společný, náročnější než „jednička“. Ve spodní pasáži se pak střídají úseky od barvy zelené po červenou. Obě sjezdovky končí širokým carvingovým dojezdem u pomalé čtyřsedačky, kterou se lze dostat zpět do mezistanice kabiny. U této čtyřsedačky se nachází rozsáhlý snowpark. Obě vrcholové sjezdovky mají díky nadmořské výšce jedinečnou kvalitu sněhu a díky omezené hodinové kapacitě kabiny i jejich úprava vydrží za normálních podmínek až do pozdního odpoledne, kdy se tu můžete prohánět téměř sami.

Pohled na Corvatsch ze sjezdovky č. 2

Černý sjezd bez návratu

Bohužel jen dlouhá kotva obsluhuje dvě hravé sjezdovky, členitější červenou č. 7 a přímější černou č. 8, která má ovšem jen jeden kratší úsek, který odpovídá této barvě. Směrem k Mořici pak na samý okraj areálu Corvatsch ještě stoupá dlouhá a pomalá dvousedačka, která tak zpřístupňuje černou sjezdovku č. 5. Tato je jednosměrnou návratovou sjezdovkou do Mořice, kdy se po ní lze dostat až téměř k visuté kabině z části Dorf na Corviglii. Nabízí velmi pěkné a náročné hangy především ve své spodní lesní části. Pozor, v opačném směru oba areály na lyžích propojeny nejsou. Zpět na Murtél se lze od horní stanice dvousedačky dostat po červené č. 4, která má velmi krátký ostrý začátek následovaný po odpojení černé „pětky“ traverzem a následně červeno-modrými vlnami carvingové dálnice.

Corvatsch od návratové dvojsedačky do Mořice

Lyžování o půlnoci

Od visuté kabiny na druhou stranu vede zdejší nejznámější sjezdovka – červená č. 10. Jde o dlouhý a náročný svah, který se po několika úvodních zatáčkách otevře do široké a přehledné dálnice, jejíž hlavní využívaná část končí členitějším úsekem v lese. Na dojezdu se nachází spodní stanice dvou rychlých sedaček a oblíbený bar. Poslední třetinu této sjezdovky tvoří už jen prakticky pro návrat používaný pohodový modro-červený široký lesní průsek s jedinou obtížnější částí, který vás dovede k údolní stanici kabiny a na modrý cvičný svah v Surlej. Sjezdovka č. 10 je mimo své nadstandardní délky 4,2 kilometru výjimečná také umělým osvětlením po celé své délce. A díky tomu každý pátek, což není zrovna ideální termín pro turnusové návštěvníky, slouží k večernímu lyžování, které začíná v 19:00 a končí po půlnoci - do ledna v jednu, od února ve dvě v noci.

Dojezd sjezdovek č. 10 a 12

Porsche v ceně skipasu

Když ale zdoláte jen první dvě třetiny „desítky“, popř. obdobně náročný alternativní sjezd po sjezdovkách 9 a 11, můžete se vrátit do mezistanice Murtél rychlou čtyřsedačkou. Anebo se můžete posunout dále na jih k Furtschellas a použít nejlepší místní lanovku – pohodlnou moderní šestisedačku v designu Porsche, která svou délkou 2 200 metrů patří k těm nejdelším v Graubündenu. Pod ní se vine zpočátku modrá dálnice, která postupně nabírá na červeném spádu, aby jej ke konci na lesním dojezdu zase ztrácela.

Pokud se chcete podívat ještě dále, je potřeba překonat nudnou střední část areálu. Zde jako propojovací zařízení slouží v jednom směru obstarožní krátká pomalá dvojsedačka s čistě spojovací červenou sjezdovkou č. 18, která je v reálu modrá. Druhým směrem vám v přesunu pomůže výrazně delší poma, podél níž se vine houpavá červená č. 16 s několika ostřejšími krátkými hangy.

Furtschellas

Středobodem části areálu Furtschellas je horní stanice přibližovací visuté kabiny. Od ní nahoru vyráží rychlá čtyřka s bublinou, která končí až ve 2 800 m n. m. a která lyžaře dopravuje na několik sjezdovek všech barev. Na některé z nich, ty níže položené, se dá dostat i pomocí dvou vleků. Nejméně náročnou sjezdovkou je modrá č. 19, v první třetině velmi mírná, následně se střídají mírnější a prudší pasáže, ve spodní třetině je i zkratka v podobě krátkého černého padáku, který není ve skimapě zaznačen.

Červená č. 20, která se z modré nahoře odpojuje, je ve své horní části také jen pohodový zeleno-modrý přejezd a až ve chvíli, kdy se sjezdovka stočí do několika zatáček nabere na červeném spádu. Krátká černá spojovačka vede na horní část slalomáku č. 22, což je široký přehledný svah o solidním sklonu po celé délce. Červená č. 21, která se z modré odpojuje o něco níže, si zaslouží svou barvu také jen na prvním, jediném a delším prudkém hangu, dále pak pokračuje ve dvou větvích ve sklonu již barvy modré.

Nejlepší sjezdovkou v této části areálu je červená návratová sjezdovka č. 23. Ta začíná černo-červeným padákem a následně se pohodovým traverzem zanoří do lesa, kde již jako mírnější červená po několika zatáčkách zamíří po spádnici rovnou dolů. Lesní traverzovitý dojezd končí na parkovišti na dně údolí přímo u nástupní stanice visuté kabiny.

Návratové běžkaření

Sjezdovky č. 13 a 15 jsou spíše propojovacího charakteru a umožňují návrat z Furtschellas na Murtél. Jde o směsku modrých sjezdovek s občasným úsekem červené barvy. V případě sjezdovky č. 15 se připravte na krátké bruslení na dojezdu, po kterém vás krátký propojovací vlek (vede na obě strany přes kopec) povytáhne pár desítek metrů nahoru. Stejně tak na konci sjezdovky č. 13 zvolte spíše levou, prudší variantu. Ta pravá, sic výše položená, je na dojezdu podstatně plošší, takže za horších sněhových podmínek, respektive u slabších lyžařů, kteří nejsou schopní na předchozí prudší pasáži nabrat rychlost, to hrozí zbytečně únavnou běžkařskou prémií. To už je lepší si pár minut navíc posedět na pomalé návratové dvousedačce, které se dá pomocí této sjezdovky případně vyhnout.

Výhled na jezera, Silvaplanu a Julierpass

V 1. díle si můžete přečíst lyžařskou charakteristiku Svatého Mořice obecně, ve 2. díle pak podrobný popis lyžařského areálu Corviglia.