V anketách a žebříčcích sestavovaných nejrůznějšími lyžařskými servery se Kronplatz soustavně umísťuje na medailových pozicích a spousta charakteristik, popisujících tuhle bouli Italy zvanou Plan de Corones, až otravně často začíná písmeny nej. Ale marná sláva, Kronplatz se vyloupl v parádní středisko. Za absolutní světovou extratřídu platí Kronplatz také ve věci technologické vybavenosti. Supermoderní přepravní zařízení nebo systémy technického zasněžování a úpravy sjezdovek sem jezdí okukovat lanovkáři z celého světa.
Nás ostatní, co lanovky nestavíme, ale jenom se na nich vozíme, Kronplatz oslní hlavně širokánskými sjezdovkami. Tak tomu bylo vždycky, carvingovým dálnicím se tu navíc dostává naprosto bezprecedentní péče včetně ultravýkonného zasněžování. Oni se v Jižním Tyrolsku o sjezdovky umějí hezky starat skoro všude, ale to, co je k vidění na Kronplatzu, to je prostě nejvíc.
Sejdeme se u Zvonu
Kronplatz se za posledních cca 15 let pěkně rozrostl. Pokud jste sem v 90. letech jezdili jako do skromného, ne moc drahého střediska, které možná bylo něco jako malý brácha lyžařského cirkusu pod Marmoladou, dnes byste to tady asi nepoznali.
Samozřejmě, těch pět základních sjezdů od Zvonu (2 275 m n. m.) k údolním stanicím lanovek vyjíždějících z parkoviště za Bruneckem, z Perchy a z Olangu ve zdejším lyžařském vyžití pořád hraje dominantní roli. To je typický Kronplatz a tyhle širokánské červeno-modré tratě s převýšením přes 1 000 m jsou asi tím, proč sem někteří čtyřicátníci z Čech jezdí vlastně celý život.
Na východní straně je vrchol hory jedním carvingovým letištěm – za příznivých sněhových podmínek tu bývá upravena celá plocha v neskutečné šíři cca 500 m!
Samozřejmě je tu pořád černá trať Sylvester, užší klikatá sjezdovka, která nutí spíš k techničtější jízdě. Ovšem je tu také širokánská race carvingová dálnice Hernegg z dílny švýcarského stavitele tratí Bernharda Russiho anebo (relativně) nová červená pista Ried. Ta vede kolem horní stanice kabinky Alpen, klikatí se lesem a potěší hned několika krásnými, bezvadně dlouhými červenými pasážemi i prudkým hangem nakonec, než skončí u grandiózně zrekonstruované vlakové zastávky v obci Percha.
Dál a dál na jihozápad
Sjezdovky vedoucí naopak po jihozápadní straně Plan des Corones vás v pohodovém tempu dovezou pod Furkelpass. Tato lokalita a na ní navázaný areál Piz de Plaies dnes Kronplatzu dávají další rozměr, díky nim už nemusíte hoblovat sjezdovky jediné hory, i když jsou sebekrásnější. Tady je třeba přejet silnici (ne že byste se museli vyzouvat z lyží, proboha, jste přece na Kronplatzu!) a jednou ze dvou kabinkových lanovek vyjet na protější kopec. Zpátky pod Furkelpass vede docela ostrý slalomák, často zavřený pro závodníky, ale do St. Vigilu, klidné hotelové vesničky na jihozápadním úpatí Kronplatzu, se táhne mírná, zprvu červená a pak už dokonce modrá, odpoledne nádherně prosluněná trať. Vychutnejte si ji, odpočívejte, protože přihořívá. Údolí, v němž sedí St. Vigil, přejedete kabinkovou houpačkou a dalšími dvěma navazujícími kabinkami se nechte vyvézt na Piz de Plaies.
Pokud byste jeli ještě dál, ocitnete se už v sousedním údolí Gadertal, v nejzažším místě lyžařského areálu Kronplatz. Z vesničky Piculin se pak můžete skibusem vydat i do Alta Badie, ten přejezd netrvá dlouho, a otevřou se vám další desítky kilometrů sjezdovek. To kdyby vám snad Kronplatz nestačil. Ale pojeďme z Piz de Plaies zpátky do St. Vigilu, čeká nás Erta! Nebojte, není to odměřená hospodská. Erta je další svěťáková pista Jižního Tyrolska.
Na Kronplatzu závody umí
Na Kronplatzu mají závodění neskutečně zvládnuté. Obrovskou výhodou je, že závodní sjezdovku vybudovali zcela stranou hlavního ruchu a závody jakékoliv úrovně vlastně vůbec nenarušují provoz hlavního a často fakt hodně rušného areálu na Plan de Corones.
Na existenci sjezdovky Erta vedoucí z Piz de Plaies do St. Vigilu se významně podílel jeden z průkopníků lyžařského byznysu na Kronplatzu Erich Kastlunger, především jeho snem byl malý lyžařský areál pod Piz de Plaies. Ten sen se podařilo zrealizovat v roce 2003 a současní činovníci regionálního turismu teď rádi říkají, že Piz de Plaies byl odjakživa předurčen k velkým věcem. No, chlapi z rodiny Kastlungerových zase říkají, že to všichni vždycky tak pozitivně neviděli…
V každém případě se tady odjelo bezpočet Evropských pohárů, stejně jako FISových závodů nižší kategorie, za což si zdejší pořadatelé vysloužili vděčnost činovníků Mezinárodní lyžařské federace i obdiv představitelů dalších alpských středisek. V generaci dnes aktivních i nedávno skončivších lyžařů byste snad nenašli nikoho, kdo na Kronplatzu nezávodil. A když se řekne, že Kronplatz si svěťák vysloužil, sedí to jako… Zvon na Kronplatzu.
Při tak příkladném nasazení a skvělé práci organizátorů se zdá být skoro nespravedlivé, že se World Cup na Kronplatzu doposud konal jenom třikrát. První závod Světového poháru v alpském lyžování se tu uskutečnil až v lednu 2017, ale stálo to za to. 15 000 diváků řvalo nadšením, když nejvýš na stupních vítězů stála Federica Brignone a třetí místo vybojovala Marta Bassino. Holky udělaly radost italským fanouškům a organizační výbor sdružený společností Al Plan Events zase papalášům FIS. Ti prý byli na Kronplatzu doslova u vytržení, takhle by měly vypadat všechny svěťáky! Za rok se tedy jelo znovu, Brignone byla třetí (Bassino čtvrtá) a vloni potřetí v řadě. To byla na stupních vítězů zase Marta Bassino, Italkám se tady prostě daří. Letos tu svěťák nebude, ale za rok, 26. lednu 2021, už zase jo.
Erta: naprosto ideální závodní pista
Sjezdovka Erta je dlouhá 1 325 metrů a je fantasticky členitá. To je její hlavní výhoda, ale z pohledu závodnic možná i úskalí. Nicméně trať na Piz de Plaies rozhodně patří mezi oblíbené. Má ploché i prudké pasáže, ty jsou hlavně v druhé polovině tratě. Nejprudší sklon má úsek zvaný Para dal Pech, 61 %, dojezd je naopak velice mírný. Celá sjezdovka vede lesem, což je výhoda při mlhavém počasí, ale střídání světla a stínů zase situaci komplikuje, když svítí sluníčko. Pro sjezd by to snad mohl být problém, na obřák je to ale absolutně ok. Jako nevýhoda by se mohla jevit poměrně malá nadmořská výška, obřak se startuje v 1 605 m n. m. a cíl je o 400 metrů níž. Jak už ale bylo mnohokrát popsáno, snowmakeři z Kronplatzu ve svém řemesle vyučují celý svět.
Tak si Ertu zkuste dát v dlouhém oblouku bez zastavení. V cíli, až se vydýcháte, asi dostanete pořádnou žízeň. A tady je závěrečná rada: Sedněte znovu do lanovky a vyjeďte zpátky na start sjezdovky, netrvá to víc než 5 minut. Vlastně hned za první zatáčkou, až vyjedete z lesa, přijedete na louku a vpravo od pisty uvidíte pár horských chalup. Restaurant La Para má krásný výhled do údolí a dobře se tu rozjímá. Určitě vám dojde, jak moc Kronplatz za poslední dvě kdekády vyrostl a uznáte, že dávno už neplatí, že tu dobrý lyžař nevydrží déle než jeden víkend. Mimochodem v La Para se dá za rozumné peníze i bydlet, přímo na sjezdovce.
