Město Thale leží v pohoří Harz. Již dlouhou dobu se uvažovalo o spojení s vrcholy Hexentanzplatz a Rosstrappe, nicméně k naplnění myšlenky došlo až koncem 60. let minulého století, kdy zde Transporta Chrudim zahájila stavbu své v pořadí třetí oběžné kabinkové lanové dráhy. Montáž strojní technologie lanovky byla zahájena 1. června 1969 a provoz pak byl slavnostně zahájen 7. října 1970. Na poměrně krátké, jen 720 metrů dlouhé trase s převýšení 244 m se nacházela jediná jediná podpěra o výšce 45 metrů a dva lanoé přechody v horní části trati. 32 čtyřmístných kabinek dodal podnik Orličan Choceň.

V roce 1980 následovala jednosedačková lanovka na protější vrchol Rosstrappe, opět od československé firmy Transporta Chrudim. Zatímco montáž podpěr a lanových přechodů na kabinkové lanovce na Hexentanzplatz probíhala ještě za pomocí malé montážní lanovky, podpěry jednosedačky na Rosstrappe již byly montovány za pomoci vrtulníku Mi-8.

Kabinková lanová dráha na Hexentanzplatz prošla po 24 letech provozu, v roce 1994, menší rekonstrukcí a modernizací, díky níž mohla zůstat ve spolehlivém provozu dalších téměř 20 let. Rekonstrukce zahrnovala kromě výměny kabin za nové typu Omega od firmy CWA také instalaci automatického posuvu kabin ve stanicích prostřednictvím řetězových dopravníků a pneumatikových zrychlovačů a zpomalovačů a provedena byla podobně jako u československých lanovek stejného typu rakouskou firmou Girak.

Dále byl vyměněn hlavní motor lanovky za nový a doplněn druhý dieselagregát pro potřeby provozních zařízení v dolní stanici. Zároveň byla dosazena nová řídicí elektronika lanovky od firmy Siemens a zvýšením maximální dopravní rychlosti na 3,5 m/s bylo dosaženo zvýšení přepravní kapacity na 700 osob za hodinu a zkrácením jízdní doby na 3,4 minut. Zvýšen byl i celkový počet kabin z původních 32 na dnešních 38 (v praxi byla lanová dráha ovšem provozována pouze s 34 kabinami). Kromě toho měla dráha k dispozici i dvě revizní plošiny. I poté však na lanové dráze zůstaly i dvě původní kabinky LK-01 – první modrá s číslem 09 se závěsem a běhounem sloužila ke kontrole zařízení na měření svěrné síly spínacích aparátů, druhá červená pak byla umístěna na druhém lanovém přechodu a sloužila jako pozorovací kabina při nepříznivých povětrnostních podmínkách.

Jak sedačková, tak kabinková lanovka v Thale se mj. i díky vybudování nejrůznějších atrakcí (např. v roce 2000 zde byla uvedena do provozu 784 metrů dlouhá bobová dráha Alpine-Coaster) těšily stále vzrůstající návštěvnosti, a tak na počátku nového milénia začal jejich provozovatel, společnost Seilbahnen Thale GmbH, plánovat náhradu novými, modernějšími lanovkami. Jako první bylo rozhodnuto nahradit jednosedačkovou lanovku z roku 1980 na Rosstrappe, která dojezdila na konci léta 2004. Následně byla zahájena výstavba nové neodpojitelné dvousedačky Leitner, která byla dokončena na jaře 2005 a jejíž zajímavostí je využití dvou typů sedaček v poměru 1:1.

Na dopravním laně tak vždy po sedačce s bublinou následuje sedačka bez bubliny. Délka trasy se posunutím horní stanice prodloužila z 559 na 652 metrů, i přesto se však počet podpěr podařilo snížit z 12 na 8. Naopak budova dolní stanice včetně napínací šachty zůstala, byť s menšími úpravami, zachována, z čehož plyne mostové uspořádání a napínání závažím stejně jako u původní jednosedačkové lanovky. Přepravní kapacita se zvýšila z 312 na 400 osob/hod., počet sedaček vzrostl ze 44 na 50. Vzhledem k vyhlídkovému charakteru lanové dráhy byla dopravní rychlost oproti původní lanovce snížena z 2,25 m/s na 1,5 m/s.

Po nahrazení kabinkových lanovek na Malině Brdě (2001) a Černé hoře (2006) zůstala lanová dráha na Hexentanzplatz v Thale poslední svého druhu na světě. Bohužel i její dny byly brzy sečteny, protože v roce 2010 již byly přípravy na výstavbu nové lanovky v plném proudu. Červené kabinky se dne 3. října 2011 podívaly na trať s cestujícími naposledy a definitivně tak uzavřely kapitolu dvoulanových kabinkových lanovek z chrudimské Transporty, kterých bylo postaveno dohromady šest poháněcích úseků (pro připomenutí: 1959 Sarajevo-Trebevič, 1967 Hrabovo - Malino Brdo, 1970 Thale - Hexentanzplatz, 1973 Tatranská Lomnica - Štart - Skalnaté Pleso a 1980 Janské Lázně - Černá hora). Ihned po ukončení provozu byla zahájena výstavba nové lanové dráhy, která je narozdíl od své předchůdkyně jednolanového systému a její kabinky jsou šestimístné (typ Omega IV od firmy CWA). Výrobcem nové lanové dráhy za 3 miliony eur je firma Doppelmayr. Nová staniční technologie byla umístěna do původních budov. Počet podpěr se zvýšil na pět, jejich umístění odpovídá původním polohám podpěry a obou lanových přechodů, pouze za dolní stanicí se nově nachází skupina dvou tlačných výjezdových podpěr. Třetí podpěra, která nahradila svou 45 metrů vysokou předchůdkyni, je příhradové konstrukce a její výška dosáhuje 48 metrů. Přepravní kapacita se zvýšila z 700 na 1 100 osob za hodinu, s ohledem na dlouhé volné rozpětí lana mezi podpěrami č. 3 a 4 ji už ovšem není možné dále navýšit. Nová lanová dráha s 21 kabinkami byla uvedena do provozu na jaře 2012, v zimě 2012/13 se pak uskutečnila ještě přestavba a modernizace staničních budov.