Ostatně projekt sám napovídá, že nepůjde o obvyklou komerční atrakci stavěnou pro turisty, ale spíš o specialitku určenou pro nadšence a podobně potrefené. Však si přečtěte více v „autorozhovoru“, který majitel muzea pro SNOW sám zkomponoval.
Co tě přivedlo k myšlence vzniku muzea?
Postupně to byla oddílová školička, pak přípravka dětí na závodění, kamarádi vrstevníci a přátelé veteráni. Patrně potřeba uchovat vzpomínku na české lyžařské roky a osahat si ty staré kousky, po těch letech.
Jak jsi na to šel?
Vzpomínám, jak mne táta vedl k údržbě a pucování vázání. Servis lyží mne naučil oddílový trenér Michal Brandtner. Zlákalo mne prozkoumávat princip fungování a montáže.
Každé bylo na lyžích a sloužilo?
Ideální by bylo mít vázání v originální krabici. To vzpomínám na dětství, kdys kupoval dvě krabice, špičku a patu odděleně. Někdy jsem se zapotil, nešlo to odmontovat. Také jsem si připravoval prkénka podobná středu lyže, aby byly funkční brzdičky.
Co způsobilo instalaci právě na Šumavě?
Garáž v Písku už nestačila, ponk zabíralo samé vázání. Tady venku je to vidět už z dálky. Chtěl jsem taky něčím přispět pro obecní dění a věhlas obce Nové Hutě.
Chodí ti sem někdo?
Pozval jsem spoustu lyžařů na vernisáž v srpnu 2018. Radost jsem měl z Emila Kinzla z Kašperek, Pavlíny Jíšové s dcerou Adélou, starosty obce a kamarádů veteránů. Každý leden přijíždí kamarádi na kongres Expedice YPLA. Zajedou se podívat servismanni z Mitterdorfu z Bavorska, znalci a pamětníci.

Chceš to pořád zvětšovat?
Marker bude rád, až mu to jednou prodám. Nebudou mi na to jednou stačit síly, musíš to udržovat a pucovat. A nové kousky jsou příliš drahé (čekám, až zlevní cenu). Vázání je „stočeno“ na nejmenší číslo, předpětí bez boty nefunguje. Právě předpětí je zajímavější pro bezpečnost než samotná vyhazovací síla.
Kde získáváš nové staré kousky?
Tak něco přinesou kamarádi, někdo něco od popelnice, známí ve sběrných dvorech mi lyže schovávají k obhlídnutí, dobré jsou burzy v Rakousku. Hlavní trend jsou ale inzeráty v Čechách – fakt máme obří lyžařskou základnu –, pak také staré půdy a stodoly.
Zaujala mne tvá myšlenka lyžařské vysoké školy, kde by se přednášela historie lyžování, vyučovali trenérské dovednosti pro běh a sjezd, základy umění ošetřování lyží včetně broušení hran a voskování, se montáž a demontáž vázání a jeho mazání…
Fortel a české ručičky se neztratí. Preciznost a láska jsou nutností, vždyť jde o to předejít úrazům! Učební obor mi přijde málo, patří k tomu znalost severské, české a alpské historie, pokora před Hospodinem, chcete-li chování a morálka, dobrá dílna s nářadím a vůle učit se s každým kouskem něco ze dřeva i strojařiny. Což už je na vysokou školu.
Musíš ty sám studovat?
Každé vázání je originál, promyslely ho chytré hlavy a prošlo lidskýma rukama. Servismani „znehodnotí“ lyže, jejich krásu a ladnost. Myšlenka „nasuň vázání“ se mi zamlouvá, ale nejde pak už mít jen jedno vázání na více lyží. Efekt přenosu sil až na hranu je zásadní. Najednou máš pod rukama vývoj a odkaz mistrů. Stejné znaky v typových řadách podle špiček vázání. Pátrám po údajích roku výroby, země a ceny.
Co tě překvapilo?
Jak kopírujou jedni od druhých, nejen Japonci. Filmový průmysl Barrandov, výrobní družstvo LOV, Nisasport. Buldočí urputnost pro úsporu materiálu.
Máš oblíbené kousky?
Pomazlím se se závodním, jsou bytelná a fortelná, žádný bakelit. Miluji začátky, jak přimontovat botu k lyži, aby to fungovalo, Kandahar vládl 30 let, to je obdivuhodné.
Co ti tohle sbírání dává poznat?
Když máš své vázání pod botama, okoukáš si ho, je ti známé. Ale teprve ve sbírce, při demontáži a v tomhle muzeu poznáš, že jsou mezi nimi rozdíly, a někdy veliké. Jako tento u Markeru M46 Twincam. Originál (West Germany) má místa čepů pro působení kloubů v širší rozteči (4kloubová špička) než barrandovská verze. Také vrchní deska krytí špičky je o kus delší. A mám tu i model Marker M2 3 nebo M34, které v Čechách moc nejezdily.
Co tomu říká rodina?
Je hodně tolerantní k mé úchylce. „Hlavně, že je spokojený“, říká manželka. Rodina ušetří za servis, vždyť má vybavení vždycky připravené. A pak pohled na lyže a vázání mi zlepšuje náladu.
Kolik značek máš v muzeu?
Hlavně Marker, Tyrolia a Salomon. To, co mohli mít moji vrstevníci pod nohama. Obdivuji však také Geze, ESS, ale i Look nebo Dynamic. Cením si Marker vyrobený v Japonsku. Lidé znají Gersch ze školních kurzů, ale už si málokdo vybaví např. Nisasport Jablonec nad Nisou.
Co bys chtěl vzkázat na závěr?
Mám fotku sbírky kolegy z Frýdku-Místku. Z ní moje inspirace. Zvažuji si udělat soudního znalce se specializací na lyžařská vázání. Žádné lyže nevyhazujte k popelnicím – napřed mi napište (mirek.sladek@email.cz). Dárce budu propagovat. Bude-li mi chybět vázání, na kterém jste lyžovali, vrátím vám vstupné (které je dobrovolné)! Tak skol – lyžujte!