Tento článek vyšel v časopise SNOW 117 (říjen 2019).

Město obehnané třítisícovými stěnami Dolomit má silné charisma, pramenící snad z toho, že je turistickým letoviskem už déle než století a vždy přitahovalo smetánku i odvážné alpinisty. Okolo něj se na loukách, v lesích i vysoko mezi skalami rozprostírají neuvěřitelně rozmanité lyžařské terény, které jsou sice jen částečně propojené a od města poněkud vzdálenější, než by bylo pohodlné, ale nezapomenutelné.

Kdo si Cortinu d’Ampezzo nejlépe užije?

Doprava do střediska

Cortina je autem přístupná buď přes Brenner a údolí Pustertal, anebo přes východotyrolský Lienz, přičemž závěrečných 30 km vždy vede údolím semknutým vysokými štíty Dolomit, nadmořská výška silnice ale nepřesahuje 1 500 m. U nástupních lanovek se parkuje zdarma nebo v ceně skipasu, výjimkou je centrum Cortiny u nástupní stanice na Falorii, kde se platí.

Sjezdovky vklíněné do skal

Nejsytější porce sjezdovek je vměstnána do svahů masivu Tofana, jejíž horská kotlina Ra Valles překvapí trvanlivostí sněhu, a úpatí hory zase sportovním profilem, plynule přecházejícím ve vlídné výukové louky. Protilehlá Faloria je kompaktní a všestranná, navíc propojená s poněkud okleštěným areálem v masivu Cristallo. A výletní prstenec sjezdovek kolem průsmyku Falzarego je panoramaticky jedinečný. Všechny další mikroareály v okolí se společným skipasem – od Misuriny až po Auronzo – jsou z Cortiny dostupné omezeně nebo vůbec a mají spíš lokální význam.

Pomedes: olympijské srdce areálu

Závodit se bude na úpatí Tofany na tratích z vrcholku Pomedes, na nichž se jezdí Světový pohár žen každoročně a které pohostí i mistrovství světa 2021. V souvislosti s ním už byly některé sjezdovky rozšířeny a terénně upraveny, „prokoukla“ i objízdná modrá trať. Ta je vlastně jedinou opravdu lehkou tratí v této lokalitě, neboť i ty červeně značené jsou místy načernalé. Prostornější je po úpravách i poněkud odloučená slalomová trať z pahorku Col Druscie, ve výstavbě je také pohodlnější propojka mezi závodními tratěmi Pomedes a slalomákem Col Druscie.


Nad mírnými loukami nad městem (Pocol, Socrepes) se zdvihá strmější úbočí Tofany se sportovně-závodními sjezdovkami z Pomedes, které ale mají i jednu supermírnou objížďkovou variantu. Přímo pod vrcholem Tofany je mezi skalami ve výšce 2 300 až 2 800 m ukrytá kotlina Ra Valles s širokými a převážně sytě červenými sjezdovkami (Bus de Tofana, dojezdy Canalini), ale i mírnější dálnicí (Cacciatori), ovšem hlavně s mimořádně trvanlivým prašanem.


Ra Valles: prašan ve skalách

Za slunečného a bezvětrného počasí je zážitkem lyžování v horské kotlině Ra Valles, vsazené do úbočí Tofany ve výšce od 2 300 do 2 800 m – sjezdovky jsou jakoby schované ve skalách, přitom skýtají i ohromující výhled na celé město a okolní masivy. Široká centrální sjezdovka je poměrně přívětivá, modrající červená, má ale i ostřejší, stále však červené, varianty, zejména ty přitékající z nejvyšších poloh od skalního okna Bus de Tofana. Zážitkem je sjezd z Ra Valles do údolí po černé sjezdovce prosmýkající se skalami.

Faloria: kompaktní všehochuť

Sjezdovky rozbíhající se z dvoutisícového vrcholku Tondi v areálu Faloria potěší plnobarevnou stupnicí obtížností, přitom si vystačí v podstatě s jedinou lanovkou. Jednotlivé varianty tratí se v terénně členitém svahu průběžně zanořují a zase vynořují, takže fádní nejsou ani náhodou. Kompaktní uspořádání určitě vyhoví i rodinám s různou zdatností a chutí svých členů, kteří se nechtějí vzdalovat od sebe.


Široké sjezdovky v pěti variantách se proplétají mezi skalisky z vrcholu Tondi kolem jediné expresní 4sedačky – ty nejpřímější z nich jsou značené černě (převážně jsou ale „jen“ ostřeji červené) a obíhají je červená s modrou, díky jejich ploše vzhledem ke kapacitě lanovky snad ani nemůžou být přehuštěné. Z Tondi ubíhá stranou směrem k Passo Tre Croci členitá sjezdovka Vitelli, kde se jel před více než 60 lety olympijský „obřák“, níže probíhají lesem ještě černá a dvě méně náročné červené sjezdovky, dojezd pod Passo Tre Croci je plochý (lze sjet lanovkou).


Falzarego: vyhlídkový okruh

Výletním hitem Cortiny je pak průsmyk Falzarego, nad nímž se tyčí dvouatřičtvrtě­tisícový vrchol Lagazuoi s nápaditě členitou červenou sjezdovkou, klestí si cestu mezi skalami. Lesní propojkou se odtud dá přejet ke skalním „menhirům“ Cinque Torri s příjemně proměnlivými červenými a modrými sjezdovkami. Okružní trasa skrz skalní masiv Averau pak lyžaře zavede zpět na Falzarego. Dohromady je tu sice jen pár „jezditelných“ sjezdovek, ale neokoukatelné panorama a s výjimkou kabinové lanovky na Lagazuoi velmi mírná frekvence lyžařů mají své přitažlivé fluidum.


Panoramatická a přitom jezdivá červená trať se z vrcholu Lagazuoi rafinovaně točí mezi skalami zpět do průsmyku. Dvě červené tratě sbíhají lesem kolem kryté 4sedačky pod 5 Torri – jedna širší a přímější, druhá členitější a prosmýkající se užším žlabem. Mírné tratě klesají kolem 2sedačky zpod skalního útvaru Averau nebo podél vleku Col Gallina, modře značená dálnice pod stejnojmennou 3sedačkou už je svižnější. Vše je propojené do výletního okruhu Super8, při přejezdu z 5 Torri na Falzarego se ale místy i krátce šlape.


Jen dvě lanovky s bublinou

Oproti většině lyžařských center Dolomit má Cortina mnohem „vyžilejší“ přepravní park. Mnoho sjezdovek obstarávají pomalé a nepohodlné lanovky, přičemž jen dvě z dvaceti sedačkových lanovek mají bublinu. Alespoň malou a archaickou kyvadlovou přístupovou lanovku z města na Tofanu letos nahradí moderní 10místná kabinka, která díky mezistanici pod Col Druscie „vyřadí“ z provozu i starou dvousedačku, obsluhující tamní slalomák. Zastaralé spojení kyvadlovou kabinou tak už zůstane jen Falorii. V nejbližších letech propojí zcela nová lanovka závodní sjezdovky pod Tofanou s lokalitou 5 Torri, kde se nacházejí tréninkové tratě, potřebné už při mistrovství světa 2021. Jen staré a pomalé sedačky projíždějí rovněž kotlinou Ra Valles. Ty nejstarší jsou aspoň nově přepolstrované a dvě z nich by měla v dohledné době nahradit použitá expresní 4sedačka, dovezená z Rakouska.

Na svazích volno

Zdejší lyžařská infrastruktura je tedy poněkud „omšelá“, zato však svahy netrpí masovým náporem lyžařů, jako tomu bývá v moderních areálech s vysokokapacitními lanovkami. Kromě starých přístupových kabinových lanovek se čekává i na Lagazuoi, což je velmi atraktivní vyhlídkový vrchol, zpřístupněný pouze kyvadlovou kabinou. Jinde se i v sezóně lyžuje prakticky bez front a bez davů.

Oběd s vysokohorskou přirážkou

V horských chatách se jen zřídka vyskytují samoobslužné „tácové“ restaurace, prakticky jen u několika hlavních lanovek, většinou se obsluhuje u pečlivě prostřeného stolu a za patřičné „coperto“ připočítávané k ceně oběda. Mnozí hosté vyrážejí do chat i po setmění na opulentní večeře. Gastronomická úroveň je přesto dost nevyrovnaná, zvláště s ohledem na cenu – menší „těstovinový“ oběd přijde s nápojem a copertem klidně na 15 až 20 eur. A jednoduché není ani sehnat ve městě cenově přiměřený hotel či apartmán, ale lze to.

Starší, avšak přitažlivá

Cortina tedy není pro každého, na druhou stranu každý, kdo chce opravdu „poznat“ Dolomity, by ji neměl vynechat. A pokud má svou lyžařskou duši citlivou na panoramata a genius loci, může si na Cortině vytvořit i jistou nostalgickou závislost.


Klady a zápory

+ členité i dálniční svižné až sportovní tratě
+ jedinečná kulisa
+ nepřeplněné svahy

- areály nejsou propojené lanovkami, jen skibusem
- mnoho archaických a pomalých lanovek
- nevyzpytatelná gastronomie