Naděje na aspoň omezenou lyžařskou sezónu v Česku vláda v uplynulých dnech opět přidusila. Čísla jsou špatná, nemocnice přetížené. Tento stav trvá s jednou slabší přestávkou už od října. Je tedy od vlády nanejvýš pokrytecké čekat, až „opatření zaberou“, nebo až se „budou více dodržovat“. Jistě nejsou úplně všichni zodpovědní, ale mnohem zásadnější problém je, že protiepidemická opatření jako celek nedávají smysl.

Kdo vlastně rozumí epidemii

V chalupě se v současnosti nemůžete legálně ubytovat, ale můžete si ji pronajmout nebo si ji půjčit od známých. Za „zpřísnění opatření“ je vydáváno také uzavření asi šesti lanovek pro turisty. To je samozřejmě směšné, kdyby to nebylo k pláči. Dalo by se vsadit, že to bude mít podobný smysl jako třeba zakázat nosit červený svetr (podobnost se skutečnou událostí není úplně náhodná).

Účinnost opatření se kromě tvrdých dat, jakými je třeba zátěž nemocnic, měří také třeba tzv. mírou mobility, tedy jak moc se lidé vzdalují ze svého bydliště. Když paní Kadrnožková v paneláku oběhne pokecat s pěti sousedkami, mobilita je nízká, ovšem rodina z Brna jedoucí na pronajatou chalupu do Krkonoš, kde budou děti sáňkovat, už způsobí zvýšení mobility.

Dokud bude epidemii v Česku řídit „parta“ matematiků, statistiků a datových analytiků se svými prediktivními modely, ničeho „chytřejšího“ se asi nedočkáme (a to se vší úctou k nim, jsou to vzdělaní a jistě v lecčems zkušení lidé). Jenže obyvatelstvo nejsou jen nějaké prvky v množinách a na pochopení a ovlivnění chování lidí je potřeba více empatie a důvěry v jejich vlastní odpovědnost.

Vyhýbejte se vnitřním prostorům. Proto buďte doma?

Po roce života s přízrakem covidu se dá považovat za prokázané, že z hlediska nákazy jsou největším rizikem uzavřené, nevětrané prostory, kde se zdržuje mnoho lidí. Čím déle tam jsou, tím víc se nakazí, byť ochrana v podobě roušek, či lépe respirátorů riziko o dost snižuje. Uvažovat o řízení epidemie s pomocí statistických parametrů, jako je třeba mobilita, je tedy přinejmenším sporné. Jde hlavně o to nebýt dlouho v uzavřených prostorách, kde právě vznikají tzv. rizikové kontakty.

Z toho plyne, že rizikem jsou domácnosti (rodiny ale samozřejmě nerozeženeme), podniky a kanceláře (motor ekonomiky logicky nikdo zastavit nechce, ale je třeba přiznat, za jakou cenu, a také jak se tam „dodržují opatření“), dále třeba školy (kontakty z třídního kolektivu jsou ovšem dobře trasovatelné) a samozřejmě restaurace a bary, kde navíc není ochrana obličeje ani proveditelná. Veřejná doprava i obchody, natož lyžování budou mít na šíření epidemie z podstaty zanedbatelný vliv. Představíme-li si naši zemi jako dům, do kterého nám fučí dírou ve střeše („epidemie“), nepomůže ucpávat okna nebo zhasínat, aby díra nebyla vidět.

Zaplatí to oběti

Státní správa bohužel alibisticky předstírá, že „brzdí epidemii“, místo aby přiznala, že se rozhodla obětovat jednu část ekonomiky (maloobchod, volný čas včetně lyžování) a naivně věří, že to pomůže. I když drasticky omezovat děti nebo pohyb na čerstvém vzduchu je krátkozraké a zřejmě i málo účinné, lépe by se s tím dotčení podnikatelé smířili, pokud by jim byly plně kompenzovány škody. Jestliže bylo lyžování vybráno jako jedna z „obětí“ protiepidemického boje, nechť lyžařské areály, školy s instruktory, obchody, půjčovny i ubytovatelé dostanou adekvátní náhradu, nikoliv symbolickou „záplatu“ jako v případě vlekařů, jimž je pomoc omezena na max. 50 % nákladů.

Kam „chytře“ vyrazit

Vztek a zoufalství potřebují ventilovat i samotní lyžaři. Velmi slušné sněhové podmínky lákají vyrazit na běžky a je štěstí, že se lze rozptýlit do všech českých a moravských pohoří, nebo dokonce podhorských poloh. Ve vlastním zájmu stojí za to hledat si místa, která jsou méně známá a kde se snad nebudou soustředit největší davy. Chce to trochu zkušeností, nebo hledání (zprávy, sociální sítě, známí, …). A samozřejmě je prozíravé vyhýbat se byť náhodným shlukům běžkařů, jeden nikdy neví a děláme to i pro zdraví, ne?

Přestože absurdní nařízení svádějí k tomu reagovat na ně podobnou úrovní rozumu, jsme přeci jen ještě rukojmími zoufalé a vystresované vlády, která má k dispozici „sílu“. A drážděním se šelma nezkrotí. Koneckonců proti „excesům“ umí ostře zakročit i v zahraničí – v Rakousku „vyhodili“ z lyžařských středisek desítky cizinců, kteří předstírali pracovní pobyt (sluší se dodat, že až poté, co se objevily ve střediscích clustery zmutovaného viru).

Na sjezdovky se dá bez nepřiměřených komplikací vyrazit do Bulharska či Bosny. Lyžařský provoz v podobě „školení“ zkoušejí v Polsku. Je možné, že se na jaře otevře ještě nějaká možnost v Alpách, ale i tam lyžování „obětovali“ boji s virem. Více možností mají karavanisté a hlavně skialpinisté, protože třeba Itálie je pro turisty otevřená, stejně tak některá ubytovací zařízení. Není to životní příležitost zkusit svahy vidět i z jiné perspektivy?