Ledecká exceluje v tréninku, jenomže v závodě to pak nevyjde. Anebo se naopak parádně zadaří, když tomu nic moc, tedy v žádném případě výsledky tréninků, nenasvědčovalo. Jak se v tomhle vyznat? Je to sport, samozřejmě, výsledky se s jistotou předpovídat nedají. Nikdy. Dva zápasy v tenise, ve volejbale ani ve fotbale nejsou nikdy stejné a stejně, dokonce možná ještě víc, to platí v lyžování. Dvě jízdy na stejné trati nebudou nikdy stejné. A co teprve porovnávat závod a trénink, má to vůbec nějaký smysl?

Fakta, ale také souvislosti

Informace, které se k nám z médií dostávají, jsou bohužel často poněkud vytržené z kontextu. Nevím, zda to platí třeba i ve zpravodajství ekonomickém nebo politickém, doufám, že ne. Ve sportu to ale určitě platí. A v lyžování dvojnásob. „Ester Ledecká skončila druhá v tréninku na sobotní závod ve sjezdu,“ je informace, které se nedá vůbec nic vytknout. Problém nastává tehdy, když novinář, který v dané redakci (rádio nebo televize) pro letošek lyžování dostal na starost, přidává i své úsudky o tom, co takový výsledek znamená a co bude nejspíš následovat. Pokud by chtěl zachovat maximální objektivitu, neměl by vlastně s ohledem na množství a kvalitu informací, které o situaci na kopci má, říkat nic. Nic víc, než výsledek z tréninku. Nechci ale novinářům vytýkat, že něco dělají špatně, to by se mi určitě rychle vrátilo. Lepší bude podívat se na to, jak to vlastně s těmi tréninky v lyžování je. Jak probíhají, čemu slouží a co výsledky v nich dosažené doopravdy znamenají. Proto jsem trenérovi Ester Ledecké položil jasnou otázku: Nakolik jsou výsledky z tréninku pro mě, fanouška lyžování, zajímavou informací?

„Z tréninku se o formě závodníka dá poznat hodně. Člověk ale musí znát všechny okolnosti a souvislosti,“ říká Tomáš Bank. Podle něj se obecně dá říct, že kdo se dobře ukáže v tréninku, s tím se v závodě musí počítat. Opačně to ale neplatí. Náhodou závodní sjezdovku nikdo rychle nesjede, ani v tréninku, ani v závodě. Kdo zajede skvěle trénink, umí a je ve formě. Situaci ale trochu komplikuje skutečnost, že ne vždy se ty nejlepší závodnice už v tréninku vybičují k tomu nejlepšímu, co v nich je. Platí to i o Ester Ledecké, která je podle Tomáše Banka jednoznačně tím lepší, čím vícekrát si stejnou trať vyzkouší. Většinou…

Vězme pravidla

Hodně světla nám do problému může vnést znalost pravidel. Z nich se totiž, nejlépe za pomoci insidera, dá do značné míry pochopit chování a přístup sjezdařů k oficiálním tréninkům na závody ve sjezdu. Tak snad se nikdo neurazí...

Zatímco ve slalomu a v obřím slalomu nejsou závodníci Světového poháru před samotným závodem povinni absolvovat žádný oficiální trénink (trénují si sami, na svých tratích, jak chtějí), ve sjezdu musí všichni, kdo se chtějí postavit na start závodu, na závodní sjezdovce odjet minimálně jednu tréninkovou jízdu. Úplně jinak je to ale v případě super-G. Specifikem nejmladší disciplíny alpského lyžování je právě to, že se v trati vytyčené pro závod nesmí trénovat. Povolená je prohlídka trati, která je tím pádem nesmírně důležitá, vyzkoušet si průjezd brankami je ale závodníkům zapovězeno. „Pořád se tolik apeluje na bezpečnost. I v super-G se lyžuje v hodně vysokých rychlostech, není to bez tréninku příliš riskantní?“ ptal jsem se Tomáše Banka. „Zatím jsem nezaznamenal, že by na tom někdo chtěl cokoliv měnit. Ale až se někdo hodně rozseká, klidně to může takovou diskuzi otevřít.“

Relativně novým prvkem jsou v super-G „oficiální tréninková videa“. Každý závodník dostane den před závodem video, které se z trati pořizuje. „Dřív jsme si to video mohli dělat sami, nám to s kamerou jezdil Ondra,“ vysvětluje Tomáš Bank a poukazuje tím ne jednu z rolí, kterou v týmu Ester Ledecké donedávna zastával Ondřej Bank. Jenomže mladí trenéři, mezi které patřil i Ondra Bank, jezdili super-G s kamerou hodně rychle. Objevily se stížnosti ohledně bezpečnosti, takže v současnosti už si video z trati nepořizují týmy samostatně, ale natáčí jej určený trenér, který trať s kamerou projede a večer před závodem záznam rozešle všem ostatním.

Není bez zajímavosti, že Ester Ledecká, olympijská vítězka v super-G, vlastně super-G nemá moc ráda. „Ona si všechno potřebuje vyzkoušet a musí mít jasný plán, jak co udělat. Jezdit takříkajíc intuitivně jí vůbec nesedí,“ prozradil trenér Ledecké.

Jak kdy, jak kde

Pravidla jsou jasná, anebo více méně jasná. Co bude vždy otázkou, je, jak ten který závodník ke konkrétnímu tréninku přistoupí. A rozdíly v přístupu jsou mezi závodníky veliké, nemluvě o tom, že se vždy všechno podřizuje aktuálním podmínkám v daném středisku. Jednoduše řečeno to může být pokaždé jinak. Někdy se taktizuje, jindy ne a (skoro) všichni jedou trénink „naostro“. Za taktizováním může jednou stát počasí, jindy třeba zdraví… Naprosto zásadní okolností je potom to, kolik tréninků je v následujících dnech v plánu a nakolik jsou tyto plány opravdu uskutečnitelné (zase to počasí). Více tréninkových jízd, ideálně tři, se organizátoři závodů ve sjezdu snaží vypsat v případě, že se bude závodit na nové, lyžařům málo známé trati. Typickým příkladem je olympiáda. „Potom se samozřejmě dá některý z tréninků vypustit, když se třeba závodník necítí ve své kůži, anebo se taky v samotné jízdě dá různě experimentovat,“ vysvětluje Tomáš Bank. Ve světovém poháru se ale často odjede pouze jeden, ten povinný trénink. „Pro organizátory je i trénink skoro jako závod. Spousta lidí na svahu, úprava tratě, časomíra… Všechno vlastně naostro. A zajišťovat to všechno třikrát nebo čtyřikrát je pochopitelně něco jiného než jeden trénink a závod,“ vysvětluje Bank. Ovšem přístup sjezdařů k jedinému tréninku je potom logicky úplně jiný.

Tomáš Bank: „Ester moc netaktizuje, snažíme se tréninky jezdit více méně naplno. Ona je právě ten typ závodníka, který si musí trať vyzkoušet – první trénink nebývá z pohledu času nic moc, ale čím víc jízd na trati absolvuje, tím je rychlejší.“ Experimentuje se s vybavením, s lyžemi, s kombinézou…?, ptám se. Tomáš Bank potvrzuje, že může v rámci tréninku probíhat i výběr těch nejvhodnějších lyží. „Ale ideálně by si přece každý chtěl vyzkoušet ty lyže, na kterých pojede závod, to je přece logické.“ Žádné tréninkové, tedy pomalejší lyže prý neexistují. Znovu je ale nutné připomenout – s tréninkem si každý nakládá dle vlastního uvážení.

Svého času se na základě výsledků v tréninku rozdělovala startovní čísla pro závod. A to se pak taktizovalo! Nebylo výjimkou, že si sjezdař v cílové rovince udělal oblouk navíc. Anebo klidně zabrzdil! „Byly takové případy, když se v tréninku jezdilo o startovní čísla. Dnes už se to nedělá. Ale vím, že někteří závodníci přemýšlí i tak, že nechtějí v tréninku ukazovat, jak najíždět na skok, jaká stopa je podle nich nejrychlejší a podobně. Myslím si, že to je více méně nesmysl,“ prozrazuje Bank. Jeho svěřenkyně jezdí tréninkové jízdy naplno.

Co také zaznělo

Jak závodníci k prvnímu, druhému a případně ke třetímu tréninku přistupují? Jezdí vždy každý trénink naplno?

Nikdo si nedovolí nenastoupit do prvního tréninku. Logicky, protože další trénink už třeba nemusí být a pokud jeden trénink neabsolvuješ, do závodu nesmíš. Ten první trénink je ale často dost ovlivněný tím, že holky se bojí. Nejedou tedy úplně naplno. Chlapi to v tomto ohledu asi mají jinak, ale u holek tohle prostě hraje roli. Něco jiného je druhý trénink, pokud se jede. Tam už se většinou závodí, každý ho chce co nejlépe využít. A třeba Rakušanky, anebo i jiné týmy, vlastně v tréninku někdy jedou svojí kvalifikaci - podle výsledku z tréninku pak posílají holky do závodu.

Dřív se na základě výsledků z tréninku rozdělovala čísla do závodu…

To platilo, pokud si to správně pamatuju, jen jednu sezonu. A to se samozřejmě na tréninku někdy děly dost zvláštní věci. Brzdilo se před cílem, taktizovalo se… Ale tohle už dnes není ve hře, protože startovní čísla se losují.

Připouštějí současná pravidla nějaké nejasnosti anebo taktizování?

Jeden trénink je povinný, ten musí absolvovat každý, kdo chce nastoupit do závodu. Zní to celkem jasně, ale i tak může dojít k docela zvláštním situacím. Pravidla totiž každému závodníkovi nařizují odstartovat alespoň jednou tréninkovou jízdu v trati, na které se pojede závod. Takže absolvovat trénink ve zkrácené trati nestačí, do závodu vás nepustí. Ale odstartovat trénink na trati, na které se pojede závod, stačí, i když můžeš třeba po třech bránách z trati vyjet a trénink prakticky vůbec neabsolvovat.

V super-G to vypadá jasně, žádný trénink se nejezdí…

Přesně tak, v super-G se žádný trénink nejezdí. Právě v tom je ta disciplína tak specifická. Dělá se prohlídka tratě, tam si ale nic nenacvičíš. Máš na ni hodinu, všechno si dokonale načteš, ale v rychlosti si nic nevyzkoušíš, to se hodně hlídá. Namísto tréninku vlastně slouží videozáznam z tratě, který všichni den před závodem dostaneme.