Tento článek vyšel v časopise SNOW 121 (prosinec-leden 2019/20)
Starobylé město Brixen je pomyslným centrem oblasti, i když lyžaři, pokud zrovna netouží po městských kratochvílích, se zdržují spíš v horských vesničkách nad ním.
Meransen: solárium na úpatí sjezdovek
Jedním z nejpříjemnějších letovisek oblasti je Meransen, klidná horská vesnička s úhlednými rodinnými penziony a hotely na slunečné terase s polokruhovým rozhledem na údolí Pustertal a Eisacktal, zarámované vrcholky Dolomit. Zasněžovanými přejezdovými cestami je propojena s nástupní stanicí hlavní kabinkové lanovky na Gitschberg, takže lyžovat se dá přímo od dveří mnoha zdejších hotelů.
Gitschberg Jochtal: rozmanitá dvojčata
Dvojareál sestávající z propojených sjezdovek na svazích holého vrcholu Gitschberg a v řídce zalesněné kotlině v údolí Jochtal se v posledních letech intenzivně modernizuje a rozvíjí a má velké ambice přitahovat rodiny s dětmi. Nejde přitom o žádnou „placku“ – značná část sjezdovek je přinejmenším středně obtížných, ale je tu zároveň dostatek výukových nebo lehkých sjezdovek, a to jak v blízkosti hotelů, tak „nahoře“ v areálu. Díky přirozené různorodosti obou areálů, propojených kabinkovou lanovkou přes hlubokou rokli, se tu dá lyžovat na přehledných pohodových dálnicích i na strmých „padácích“, na pláních i v lese, na slunci i ve stínu – zkrátka rozmanitě.
Z oblého vrcholu Gitschbergu klesá velmi široká a poměrně strmá
červená trať s dalekým výhledem do údolí Pustertal a Eisacktal a na
panorama Dolomit, obsloužená pomalou 4sedačkou. Ve střední pasáži svahu,
zvané Breiteben, se rozlévá široká, mírná trať sloužící i jako
cvičná louka pro školy. Nově ji obhospodařuje 10místná kabinka Ski
Express. Z Breitebenu padá lesním průsekem na Kiener Alm přímá, středně
strmá a dostatečně široká černě značená trať Sergerwiese a nová,
středně široká a poctivě červená trať Wastl Huber, která se
v závěru dělí na strmou přímou a mírnější objízdnou variantu.
Příjemně červeně skloněná, lehce točivá a lesem chráněná, ale
relativně užší sjezdovka vede podél horního úseku 8místné kabinky
Nessel. Z druhé strany lanovky ji doprovází přímá, středně široká
a velmi strmá červená na bezlesé pláni s krátkým plochým dojezdem.
Sjezd do údolní vesničky Meransen je pak velmi plochý, místy je nutné se
odpichovat.
Z Gitschbergu (2 510 m) padá po jižním svahu ostře klopená červená sjezdovka, která se poté krotí do mírné „cvičné“ pláně, ovšem na hranici lesa se svah propadá opět svižněji, a to na jihozápad směrem k Meransenu (1 400 m), nebo dále na jih k mýtině Kiener Alm (1 740 m).
V Jochtalu jsou do mělké, východně orientované kotliny pod vrcholem Hinterberg (2 100 m) usazeny převážně pohodově skloněné sjezdovky, zpestřené jednou zábavnou tratí funslope, směrem do údolního Valsu (1 370 m) pak pokračuje točivá červená trať lesem, jež má ještě dvě krátké, ale černočerné „přípojky“. Po svahu směrem ke Gitschbergu klesá především široká a modravá sjezdovka, doprovázená dětskou výukovou zónou.
V obou areálech převažují kabinkové lanovky, bez „zouvání“ se dá lyžovat jen v hlavní kotlině Jochtalu a na vrcholové sjezdovce Gitschbergu. Kabinky na Gitschbergu, kromě té nejnovější zvané Ski Express z Kiener Almu, bohužel nemají stojany na lyže a ty je možné si nanejvýš opřít o stěnu kabinky nebo držet v ruce. Na přejezd mezi oběma areály kabinkou přetínající údolí Altfasstal je potřeba počítat zhruba 20 minut. V plánu do příštích let je nová lehká sjezdovka z Gitschbergu do Meransenu a přesun cvičné louky z vesnice k dolní stanici kabinky a hlavně zpřístupnění dalšího vrcholu Kleingitsch, odkud má vést po hřebeni nová vyhlídková sjezdovka.
Na vrcholcích obou areálů jsou krásné daleké vyhlídky – z Gitschbergu i Hinterbergu můžete obdivovat panorama od Dolomit až po Ortler.
Slunečná poloha Meransenu a sjezdovek na Gitschbergu je nejpříjemnější ve vrcholu zimy, později na jaře zase vynikají výhody stinnějšího Jochtalu s trvanlivějším sněhem. Zcela severně orientované sjezdovky ale prakticky chybí, nepočítáme-li krátké černé úseky sjezdovek v Jochtalu. Výkonný zasněžovací systém, do kterého se v poslední době investovalo opravdu enormně, je schopen pokrýt sněhem všechny sjezdovky do týdne, a tak zajistit plnohodnotné lyžování už v období adventu.
Kromě velkých restaurací u horních stanic páteřních lanovek je kolem sjezdovek rozeseto mnoho malých, útulných a malebných horských chat, třeba malá Pichlerhütte na Gitschbergu nebo Linderalm či Nockalm v Jochtalu.
O nelyžařské vyžití se postarají sáňkařské dráhy, přístupné lanovkami přímo v areálu. Vyrazit lze i na běžky nebo na sněžnice.
Mělkou kotlinou pod Hinterbergem jezdí pohodlná 6sedačka s ještě
pohodlnějšími a velmi oblíbenými červeno-modrými ranvejemi sjezdovek
v řídkém lese, které jsou v horní pasáži příjemně červené, níže
pak jen mírné a nenáročné. Krátkou, svižnou černou trať
z postranního hřebene zpřístupňuje 4sedačka Steinermandl, nájezd
a dojezd je ovšem plošší, stejně jako objízdná modrá varianta. Při
návratu z hlavní kotliny se od horní stanice 6sedačky Hinterberg sjede do
mělkého sedla, odkud vyjíždí krátký lanový vlek k horní stanici
přístupové kabinky. Hlavní červená sjezdovka do údolí nejprve
příjemně klesá středně širokým lesním průsekem, který se později
výrazně zužuje, trať přitom serpentinovitě klesá a střídá rovinky
i svižnější úseky. Její horní úsek má i dvě kratší, zato
ultračerné varianty – jedna z nich v širokém průseku kříží trasu
kabinky, druhá a ještě strmější spadá nenápadně od nástupního místa
lanového vleku kousek pod horní stanicí kabinky, obě se setkávají
s hlavní tratí u horské chaty Nockalm. Od údolního parkoviště vede po
západním svahu kabinková lanovka s mezistanicí směrem ke Gitschbergu –
zpět do Valsu podél ní vede zprvu subtilní červená trať zářezem ve
svahu, později již široká a postupně velmi lehká modrá trať. Přejezd
na Gitschberg zajišťuje obousměrně kabinková lanovka překonávající
hluboké údolí Altfasstal.
Plose: balkón hravých sjezdovek
Bezlesá vyhlídková planina s vrcholy Plose (2 446 m) a Pfannspitze (2 505 m), rozkládající se vysoko nad starobylým městem Brixen, láká slunečnými svahy s lehčími modrými i svižnějšími červenými sjezdovkami. Mírnější tratě, obsloužené jednou rychlou „bublinou“ a jednou pomalou sedačkou, stékají z Plose, ty strmější, obsloužené „bublinou“ a kabinkou, spadají z vrcholu Pfannspitze. Jedinečná je i velkorysá, prostorná, sportovně laděná červená sjezdovka do údolí. Zákoutím s „oldschoolovým“ nádechem je užší „tobogánová“ sjezdovka Palmschoss s historickou dvousedačkou a „jarním“ mikroklimatem, kde už v únoru kvete vřes. Plose je známé značným množstvím slunečných dnů, ale také podprůměrným množstvím sněhu, na čemž má zásluhu i jeho větrná poloha. Plose je navíc vodním ochranným pásmem, kde je odběr vody pro zasněžování přísně regulován, neboť nesmí ohrozit prameny napájející stejnojmennou minerálku. Po letech plánování v létě 2019 konečně vznikla kapacitní zasněžovací nádrž, která dovolí vysněžit všechny hlavní tratě už před Vánoci.
Kvůli sněhovým podmínkám se v posledních letech původně členité sjezdovky na planině terénně upravují, a to tak, aby byly rovnoměrnější, tedy snáze zasněžovatelné a také třeba méně vystavené přímému slunci. Plose má totiž také kamenitější terén než Gitschberg, a pro bezpečný provoz je tak potřeba tlustší vrstva sněhu. Tato přestavba přirozeně vedených tratí na „dálnice“ je samozřejmě činí přívětivější a předvídatelnější, přesto si alespoň částečně zachovávají svou „přirozenost“, jsou tedy díky svému zvlnění hravé a zábavné i pro zdatnější lyžaře.
Nejatraktivnější je červeně značená, středně strmá, pestrá
a široká sjezdovka Trametsch s bezmála 1 400metrovým převýšením
stékající od horské chaty Plose (2 446 m) do údolí. Trať zvrchu krotce
stéká po holém hřebeni podél 4sedačky Schönboden, níže se pak stáčí
k severozápadu a padá středně prudkým, zalesněným a velkoryse
vykáceným svahem v nekonečných zatáčkách až k parkovišti. Od horní
stanice 4sedačky Schönboden vede mírný a široký přejezd na úpatí
sousední Pfannspitze (2 505 m). Podél kryté 6sedačky Rossalm roluje
širokánská a zprvu mírná dálnice, která se později dělí na lehce
červený, stále přehledný hang a na úzkou, neposednou černě značenou
trať. Z vrcholu na opačnou stranu míří po svižném, lehce členitém
svahu několik variant tratí – od krátké přímé černé až po lehkou
okružní modrou. Pod horskou chatou Rossalm se spojí do prostorného
a mírného lesního průseku, jímž doputují k 10místné kabince. Pod
návratovou 3sedačkou Plose padá černě značená trať s prudkými zlomy,
která však bývá jen zřídkakdy dostatečně vysněžená. Užší
„tobogánová“ sjezdovka se vlní kolem historické 2sedačky
Palmschoss.
Zážitkem je kromě milých sjezdovek také dlouhá a velmi harmonicky klesající sáňkařská dráha, která se vine podél přístupové kabinky. Dráha je nejen zasněžovaná, ale také osvětlená pro noční provoz. Půjčovna se nachází na horní stanici kabinky, přičemž sáňky se vrací dole.
Milá a útulná je většina horských chat na sjezdovkách, přitom si zachovávají svůj ráz. Mezi nejoblíbenější patří „vyšňořená“ Rossalmhütte v polovině svahu Pfannspitze a díky poloze u horní stanice kabinky také kapacitnější restaurace La Finestra, která má v nabídce i čerstvé mořské plody.
Klid na dohled dálnice
Údolí Eisacktal, stékající od Brenneru až po Brixen, znají snad všichni lyžaři mířící do Itálie – přinejmenším z dálnice. Jak rozmanitá a příjemná jsou střediska vysoko nad ní, to už ale mnohým z nich zůstává ukryto. A možná je to dobře, protože se tu dá stále najít klid.
Plusy
- příjemné rodinné sjezdovky
- klidnější areály
- převážně moderní lanovky
- slunečné svahy
- daleké panorama
Mínusy
- areály nejsou propojené lanovkami
- nejistá kvalita sněhu v teplém počasí
Zhruba 40 km pod Brennerským průsmykem se z dálnice u Brixenu odbočuje
k lyžařským střediskům Gitschberg, Jochtal a Plose – do všech tří se
stoupá dobře udržovanými horskými silnicemi do výšky zhruba 1 000 (Plose)
až 1 400 m (Meransen – Gitschberg)
