První lanovka na této trase byla otevřena již v roce 1959. Jejím výrobcem byla firma Teletrasporti Genova a šlo o pro Itálii typickou košovou lanovku. Cestující přepravovalo celkem 48 dvoumístných vozů ve tvaru koše, zajímavostí bylo jejich vybavení malými stříškami. Přepravní kapacita dosahovala 300 osob za hodinu, na trase bylo rozmístěno celkem 14 podpěr příhradové konstrukce. I přes dílčí rekonstrukci provedenou v roce 1996 byl s ohledem na značné stáří technologie provoz ukončen v září 2006 a následně začala být připravována stavba nové lanovky.
Dolní poháněcí stanice
Nevýhodou původní košové lanovky bylo kromě nízké dopravní rychlosti cca 1,5 m/s také to, že cestující nebyli během jízdy příliš chráněni před nepřízní počasí. Proto bylo u nové lanovky provedeno vylepšení, které spočívalo v náhradě otevřeného koše uzavřenou kabinkou - tím byl alespoň tento nedostatek odstraněn.
Trasa lanovky s nosnotlačnou podpěrou
Dodavatelem nové lanovky se stala firma MEB Impianti, provoz byl zahájen v květnu 2008. Délka trasy činí 1 114 metrů při převýšení 328 m, přepravu cestujících zajišťuje celkem 74 dvoumístných kabinek. Přibližně ve dvou třetinách trasy se 17 podpěrami plnostěnné konstrukce se nachází mezistanice tvořená jednou nosnou a dvěma tlačnými podpěrami (původní lanovka mezistanici neměla). Horní stanice leží v nadmořské výšce 1 353 m n. m. Pohon je umístěn v dolní stanici, horní stanice je napínací. Lyžování na hoře Monte Poieto dosud připomíná zarostlá, již spoustu let neprovozovaná jednosedačková lanovka a dva lyžařské vleky.
Mezistanice tvořená jednou nosnou a dvěma tlačnými podpěrami
U dolní stanice je dodnes vystaven koš původní lanovky
