Sice je Nassfeld jedním z nejslunnějších míst Rakouska, v polovině prosince nám tu však počasí moc nepřálo a kopec se nám zhruba na den a půl zahalil do mlhy. Jaképak to bylo příjemné překvapení, když jsme se třetí den mohli dozvědět, jak panoramatická je horská kulisa Nassfeldu, která byla díky inverzi o to čarovnější! Tohle jsme dostali zkrátka za odměnu.

Nástupním místem do Nassfeldu je korutantské městečko Tröpolach, odkud vede nahoru ke sjezdovkám kabinková lanovka Millenium Express, která se svými zhruba 6 kilometry patří k nejdelším lanovkám na světě. Jízda nahoru zabere zhruba 15 až 20 minut, v kabince se ale dá sedět, takže se nemusíte bát, že byste si prostáli nohy, než se dostanete na kopec.

Kabinka Millenium Express vás vytáhne z výšky 610 m do výšky 1 919 m na vrchol Kofelplatz-Madritsche, odkud se rozbíhají akorátně široké modré a červené sjezdovky, které mají jen lehce členitý profil a až na nějakou tu zatáčku jsou vesměs docela dobře přehledné. I když jsou některé sjezdovky značené modře, tak úplné placky pro začátečníky se tu moc nenajdou a sklony sjezdovek jsou až na pár výjimek spíš svižnějšího rázu.

Středisko ale můžete i docela dobře „procestovat“, protože sjezdovky se tu spouští i z okolních kopců a celá aréna je propojená sedačkovými lanovkami. My jsme se tedy z hlavního centra vydali na protilehlý vrch Gartnerkofel (2 195 m), odkud se nám opět odkryly další poměrně sportovní sjezdovky, tentokrát už takřka italské, a to nejen jejich jižní prosluněnosti, ale i geogaficky. Tím, že jde o takovou „slepou větev“ areálu mi tu přišlo o něco méně lyžařů a sportovní oblouky jsme tu na rozdíl od protilehlého kopce vykružovali v poměrně privátním duchu.

Kdo by zatoužil po ještě rychlejší a prudší sjezdovce, může se přesunout na kopec na opačné straně střediska, tedy Troghöhe (2 020 m) a Rudnigsattel (1 980 m), odkud se dolů klikatí i poctivá černá pista. My si ji sice nesjeli, protože v době naší návštěvy ještě nebyla v provozu, nicméně sjezdovky na této straně mají opět velmi sportovní charakter, kterému přispívá i stín, který tu na tratě vrhá stín hory Kofelplatz-Madritsche, takže zůstávají dlouho tvrdé.

Areál bych neoznačila ani za ryze sportovní, ani za orientovaný na začátečníky, ale za takovou „zlatou střední cestu“ čemuž přispívá i převaha červených, tedy středně náročných sjezdovek.

Při naší návštěvě v polovině prosince ještě nebylo středisko ve 100% provozu, takže jsme si nesjeli například sportovní červenou sjezdovku FIS nebo 7,6 km dlouhou údolní trať s názvem Carnia. Díky bohaté sněhové nadílce, která Nassfeld při naší návštěvě zasypala, jde ale jen o otázku času, než se i tyto tratě otevřou. Stejně tak by měly být v blízké době v provozu například snowpark, měření maximální rychlosti nebo paralelní slalom, u které vás natáčí kamera a vy si s číslem skipasu můžete video stáhnout.

Co ale už v provozu bylo a nám přišlo docela vhod, byl expresní servis lyží na vrcholu Kofelplatz-Madritsche, kde si můžete nechat nabrousit hrany a navoskovat skluznici a vše je hotové za 10 min. Ukážete-li skipas, platíte jen 10 eur a můžete si říct i úhel, na který si běžně necháváte hrany brousit. Nevíme, jak moc se daří dodržovat desetiminutový limit v sezóně, v našem případě před sezónou měli borci lyže hotové opravdu do deseti minut.

Co se týká střediskové gastronomie, navštívili jsme jen dvě horské chaty, a to v mezistanici a u horní stanice kabinkové lanovky Millenium Express. Shodou okolností byly obě chaty ze stejné sítě s názvem Kristall, o něco malebnější interiér a slunečnou terasu nabídne právě ta na vrcholu Madritsche. I když se dá k pití objednat docela chutné italské bombardino, tak nabídka jídel je spíš rakouská - k obědu si můžete dát například Wiener Schnitzel, Bratwurst nebo tradiční Kaiserschmarren. Na italskou pizzu si pak můžete zajet do baru Cabrio, který leží na rakousko-italských hranicích.

A komu by nestačila ani Itálie ani Rakousko, najde si kus Česka v hospodě U Slováka, který tu jako jediný točí Plzeň :-) a rovněž tu odpadá případná jazyková bariéra, protože personál hovoří slovensky. Hospodu u Slováka najdete na mapičce pod názvem Schlanitzer Almhütte na konci sjezdovky č. 51.

V době naší návštěvy probíhal v Nassfeldu také Opening Cestovní kanceláře Petra Kopala (CKPK) s programem na svahu i mimo něj. Dopoledne bylo možné testovat lyže různých značek a večer se konaly koncerty kapely Thabata Oliver a zazpívali i Martin Dejdar se Sagvanem Tofim.


Tip na ubytování:

Při lyžování v Nassfeldu jsme bydleli v městečku Tröpolach v netradičním hotelu Arena Franz Ferdinand, který se nachází jen pár kroků od nástupu na kabinkovou lanovku Millenium Express. Hotel býval dříve ubytovnou pro mládež a tomu byl předně uzpůsoben. Dnes je hotel zrekonstruovaný, má čtyři hvězdičky a rozhodně zaujme industriálním interiérem, kterému například nechybí lezecká věž uprostřed lobby nebo pingpongové stoly. Mezi hlavní plusy pak patří fakt, že se po hotelu můžete pohybovat v lyžákách a každý pokoj disponuje svojí vlastní lyžárničkou se stojany na lyže a také vysoušečem bot.


Nassfeld v kostce:

Vzdálenost z Prahy 6 h 50 min
Vzdálenost z Českých Budějovic 5 h 11 min
Celodenní skipas dospělí 52,50 eur
Celodenní skipas dítě (2008-2016) 24,50 eur
Celodenní skipas mládež (2004-2007) 36,50 eur
Celodenní skipas senior (1957 a starší) 43,50 eur
Provozní doba střediska 8:30-16:00
Webové stránky střediska www.nassfeld.at
Ubytování www.franz-ferdinand.at


V Nassfeldu jsme reportovali na lyžích FISCHER, s hůlkami KOMPERDELL, v oblečení REHALL a v helmách a brýlích SMITH.