Článek vyšel v časopise SNOW 42 (listopad 2008).
Velké události od Gagarina, Kennedyho a kubánské krize přes legendární muziku po Vietnam, studentské bouře, Pražské jaro, Martina Luthera Kinga, Che Guevaru a Američany na Měsíci. Hippies a beatníci, okouzlení východní mystikou a filosofií, bouřlivé odvrhování starého zkostnatělého a upnutého světa rodičů a prarodičů demonstrované i minisukněmi, volnou láskou a antikoncepční pilulkou. Fascinující doba, kdy „něco bylo ve vzduchu“, ex post nesdělitelná – také proto, že dnes mnohdy příliš zromantizovaná.
A lyžařsky? Díky rostoucí životní úrovni se lyžování stává stále dostupnějším. Pracovní doba se zkracuje na pět dnů v týdnu, více se cestuje, bouřlivě roste automobilismus. Lyžování obrovsky prospívá fenomén víkendu. Roste počet lyžařů a sociální status této zábavy. Obnáší cestování, drahé vybavení, speciální dovednost, tedy znaky úspěšnosti. Vzrůstající podíl městského obyvatelstva hledá na „čistých“ horách únik ze stále zatíženějšího prostředí svých domovů.
U nás popularitu pohání i relativní dostupnost a přívod nových adeptů povinnými školními kursy. Lyžování bylo populární i jako sport. Mnohým sloužilo i jako úniková aktivita, již bylo možno vykázat coby vyžadovanou tzv. společenskou angažovanost. Časopis Lyžařství tehdy konstatuje „přemíru závodů“ a „nadměrné počty závodníků“. Nemluvě o úžasných počtech diváků ještě nezhýčkaných televizí.
Vleky, tratě, střediska
Na Západě začíná velký boom středisek a mohutná výstavba vleků a sedaček. Příklad USA: 1955 – 78 areálů, 1965 už 662! Také u nás vznikají těžké vleky v hlavních střediscích, ovšem přepravní výkony za hodinu jsou tristní: Harrachov 186 osob, Rokytnice 150, Herlíkovice 240, Říčky 170, Klínovec 250, Svatý Petr 300. Ve světě začíná a zdokonaluje se úprava tratí, při ZOH 1960 poprvé strojová. Sjíždění se stěhuje z louček na pisty. Ovšem již roku 1965 se rodí heliskiing.
Začátek dekády je plně ve znamení krátkého „rakouského“ švihu, wedeln. Vývoj ale nespí. Závodníci, vybavení lépe vedoucími držícími lyžemi, se snaží o zkrácení smyku a vyjetí dlouhých oblouků po hranách. Další změnou pak je tzv. hadí technika, jež na samém konci dekády vyvrcholí „vystřelovací“ technikou se snížením a typickým záklonem. V téže době se ale o slovo hlásí oblouky s přestoupením. S malým zpožděním hltáme slavnou Joubertovu knihu ve slovenském vydání Ako sa zdokonaliť v lyžovaní. A přitom už od začátku dekády na pražské FTVS propracovává svou zčásti kontroverzní, avšak dobu předbíhající kročnou techniku svérázný Vladislav Čepelák. V Americe Cliff Taylor propracovává GLM, výuku pomocí velmi krátkých lyží a vzestupných délek.
Móda a sport
Logicky se mění i móda: už žádné plandavé pumpky, nýbrž stále těsnější šponovky až po sexy vypasované dámské kaliopky, vše zasouvané do bot. A k tomu velký šlágr: prošívané péřové bundy.
Produktem lyžařského nadšení a myšlení té doby je i jediné MS na jižní polokouli (Chile 1966) a založení Světového poháru sjezdařů (1967). Sportovně je to i období falešného amatérismu s formálními zaměstnáními a kuriózními návrhy, aby závodníci používali lyže bez označení či dokonce všichni jednotné. Výsledkově je vše dostatečně zdokumentované a známé. Připomeňme: francouzští sjezdaři v čele s Killym, severští běžci a skokani, sovětské běžkyně, ale i naše Remsova parta skokanů s Raškou.
V roce 1967 vzniká pod patronátem FIS Světový pohár
Doba byla vzrušující i v oblasti lyžařského materiálu. Zdokonalovaly se materiály, především plasty, ale i lepidla. Počínající úprava tratí umožňovala lepší skluz a volala po lyžích s lepším vedením. Vzrůstající zájem a odbyt si říkaly o velkovýrobu.
Lyže: sendviče, torzní boxy i pěna
Najdeme už všechny rozhodující výrobce. V roce 1957 Fischer ohromoval produkcí 53 000 párů, na přelomu šesté a sedmé dekády udává Rossignol už 500 000 – číslo úctyhodné i dnes. Ale současně se tehdy jen v Evropě pořád uživí skoro 200 výrobců. Jen v Německu přes padesát. Vzpomínkou pro pamětníky jsou třeba Fritzmeiery, od roku 1968 dodávané i čs. reprezentaci.
Od hitu roku 1960 – kovových lyží – pokračuje vývoj především díky bouřlivě se vyvíjejícímu chemickému průmyslu. Dalším počinem je fiberglass, tedy vyztužení nosnými vrstvami ze skelné vlákniny prosycené pryskyřicí (první Kneissl už 1960). Lyže kompaudní kombinují starší ideu lyží kovových s plastovými nosnými plátky místo dřeva. První zlato Atomicu (OH 1968) vyjela právě tato konstrukce. A vzniká klasický sendvič: lamelové dřevěné jádro se skelnými lamináty a plastovými bočnicemi. K řezu legendárních Rossignol Strato si předejte titanalové plátky a máte lyži skoro jako dnes.
Na konci desetiletky se objevuje polyuretanová pěna coby náhrada dřeva, hlavní úspěchy ale slaví později. Lyže s takovým jádrem používáme dodnes, a to nejenom ty nejlevnější.
Druhý hlavní princip, torzní box, kdy se jádro ovíjí tkaninou prosycenou pryskyřicí, představuje 1963 Völkl, tehdy ještě Vöstra, a 1965 Dynamic. Přináší nedostižné držení na ledě, mnohá vítězství (např. Killy 1968) a čtvrt století je více než plnohodnotnou alternativou hlavně u slalomek. Snad i kvůli ní a svým VR 7 a 17 nechal Dynamic ležet ladem svůj patent z roku 1966 – samonosnou skořepinu, o 25 let později největší hit doby těsně předcarvingové.
Záhy se objevují i konstrukce s dutým profilem. Pionýrem v tomto směru byly i naše lyže Clear, podobně vypadaly i věhlasné závodní Equipe Suisse od Rossignolu. Zejména kvůli náročnosti a nákladům ale nikdy nezískaly větší význam.
Z plejády dalších novinek, někdy slepých uliček, jindy předběhnuvších dobu, připomeňme Elanovu lyži vykrojenou Kaninke, jednoho z pracarverů.
Móda úzkých šponovek postihla i děti
Vázání: konečně bezpečnostní!
Bouřlivý je vývoj „bezpečnostního“ vázání. Zkouší se několik systémů. Američan Cubberley (Cubco) prosazuje desku, k níž je připevněná bota a jež se celá uvolňuje. (A již v sezóně 60/61 zkouší první brzdy.) Marker a Look preferují otočný talíř pod patou: vzniká Look Nevada a roku 1965 slavný Marker Rotamat. Tyrolia představuje 1962 nášlapný patní automat Ski Rocket. Význam těchto vázání byl zásadní. Předně definitivně oddělila lyže na sjíždění a na turistiku. Dokázala významně snížit počty zlomenin a tím se stala neocenitelným psychologickým dopingem: s názvem „bezpečnostní“ zbavovala adepty lyžování strachu. Vždyť spojení „lyžař – zlomená noha“ patří k hluboce vrytým klišé. A „bezpečnost“ se skvěle prodává a je účinným zaklínadlem dodnes.
Oscarové boty
And the Oscar goes to: Ski Boot! Možná by ho zasloužila spíše vázání, ale těžké rozhodování. Dekáda začíná soubojem tkaniček a přezek u nízkých bot kožených a přes vulkanizaci a plastifikaci kůže končí podstatně vyššími plastovými s vnitřní polstrovanou botičkou (patent takto dvojité boty Koflach už 1951, rovněž kloub už 1957). Šněrování rychle mizí, při OH 1964 má takové boty jen pár posledních jednotlivců, ovšem u rekreantů se drží déle a mají je i Beatles v Help! 1965. Končí i poslední ještě ručně šité přezkáče Heierling a nastává výrobcův sen: stroje chrlí unifikované skelety. Už roku 1967 se objevuje ještě kožená bota Heschung se zadním nástupem, patent má Garmont, dělá je Lange i tehdy nejprogresivnější výrobce Hanson. Tvrdý plast snese bez deformace i značný tlak a toho využívají zvýšené zadní spojlery. Rodí se amatérsky přidělávané vysoké zadní opěrky. Bez toho by nebyla ani ona technika „vystřelovacích“ oblouků.
A co u nás?
Vše opožděné, jak jinak. Výroba i dodávky vybavení naplánované, ale zájem je větší, takže plno věcí je „úzkoprofilových“ čili nedostatkových. Z dobového tisku víme, že nedostatek holí se řešil až ve vládě! Kupodivu domácí lyže – Artis Hickory, Alexovky, Cleary, běžky – byly tehdy velmi obstojné a také první „sponková lyžařská obuv“, kožené Gerlachy ještě bez vnitřní botičky, nebyly špatné. Jen opožděné a osamocené. A tak prostý lid celou tuto dobu ještě převážně šněroval. Zaostávala i vázání, stále dominovaly Kandahary (cena 40 Kčs). Pirátské Markery a Nevady (Mistral) situaci nezachraňovaly. Vybavení tedy spíše horší, nemoderní, ale o to větší bylo nadšení. Lyžování žilo především na loučkách. Sjíždění prvních „velkých“ sjezdovek podél prvních pořádných vleků teprve začínalo.
Šedesátá jsou již dnešní
Jaká tedy byla ta lyžařská šedesátá? Nadšená, rozpínavá, slibná. Bohatá na nápady, novinky, pokusy i omyly. A i když by nám tehdejší lyže, boty a vázání dnes přišly snad až směšné, konstrukčně, principem už to vlastně všechno bylo moderní. Padesátá léta, ještě „dřevěná a kožená“, měla blíž k minulosti. Šedesátá, již „kovová, plastová a vleková“, už přímo souvisejí s dneškem. Technologicky byl hlavní skok do lyžařské současnosti učiněn. A společensky bylo důležité, že lyžování přestalo být činností výběrovou a stávalo se záležitostí módní.
