Článek vyšel v časopise SNOW 45 (únor 2009).

Vysvětlit, proč lyžování přestalo být totálně in, není snadné. Jeden dominantní důvod neexistuje. Ke kolísání zájmu o méně masové sporty dochází běžně, svá slavná léta měl i tenis a windsurfing. Podepsal se i rozvoj světové turistiky, podpořený rozšířením letecké přepravy. A v neposlední řadě počasí. Rokem 1980 skončilo třicetileté období určitého ochlazení, jež ostatně přispělo i k předchozí konjunktuře lyžování. Od roku 1983 panovaly zimy chudé na sníh a tato mizérie vyvrcholila na samém konci dekády. V sezoně 88/89 měla minimum sněhu i Skandinávie a třeba Cortina musela skončit sezónu už v únoru. Dobové prameny uvádějí, jak nervózní, ba naštvaní lidé ve frontách na omezené množství použitelných vleků byli. Toto všechno se projevit muselo.

Sice ještě dobíhalo zpřístupňování posledních ledovců (1980 Kaunertal, 1984 Pitztal, 1987 Mölltal), ale už 1984 píše Die Zeit, že zájem o letní lyžování upadá. A zesilující hnutí ochránců přírody v téže době už na tento „perverzní módní jev“ útočí.

Výrobní obžerství

Navzdory tomu ale lyžařské firmy doslova vyhonily své výrobní kapacity až k hranici 10 milionů párů. V roce 1980 vyrobily jen tři první víc než dnes celá branže: Rossignol přes 2 miliony, Fischer 1,8 a Kneissl 1 milion párů lyží. Samotný Salomon dělá v roce 1986 tři miliony párů vázání a 1,6 mil. párů bot! Jenže rekordní prodej prý takřka osmi milionů párů lyží začal upadat (Rossignol 1986 už „jen“ 1,5 mil.) až na dnešních 4,2–4,5 mil., k tomu 1,3–1,5 mil. snowboardů. Firmy těžce investovaly: do modernizací výrobního procesu, do vývoje, do forem na nové boty se zadním nástupem, do podstatně lepších vázání podléhajících standardizaci, do závodního sportu. To na ně nyní těžce dolehlo. Padli další drobní, leckdy s dlouhou tradicí, ale smrákat se začalo i nad velkými. Zatím se smál Rohrmoser (Atomic), koupil Dynamic (1983) i německého výrobce vázání Ess (1988, závodní vázání Atomic Race jsou dodnes! pořád skoro totéž), i Arnsteiner (Blizzard) ve své „první plně elektronické továrně“, slibující „projekt 2000“ neboli lyže za jízdy ovládané počítačem. Tyrolia dokonce vyrábí i boty a lyže. Také značky Salomon (začal připravovat své lyže, uvedené 1990) a Rossignol (dekádu zakončil nově s botami – koupil kdysi slavnou firmu Caber) byly – zatím – na koni…

Po mnoha stránkách ale léta osmdesátá žila ze sedmdesátých a zhodnocovala drive této vrcholné desetiletky. V lyžích se objevily moderní materiály jako zicral či kevlar, interní tlumení, užití tepelně reagujících materiálů (Thermo). K nerealizovaným projektům patří např. Fischerovy Drahtski se zpevňujícím lankem v přední části, zabraňujícím „protikmitu“ (counterflexu) špičky sjezdovek směrem dolů. Začalo sofistikované broušení s úhlováním. Naopak mizí žlábek ve skluznici, nejprve u slalomek. Objevují se první skutečně široké lyže: Atomic Powder Plus 115 mm (1988). Vázání se od roku 1980 konečně sjednotila na jednotné stupnici čísel nastavení vypínacích sil, jak ji známe dnes, a vznikla i (později mírně měněná) pravidla nastavování podle tabulek. Od sezóny 80/81 předepisuje FIS povinně brzdy. Objevují se dodnes aktuální freeflex a fullflex. Roku 1982 přichází Ambrosiniho patent první desky – Derbyflexu, záhy velkého hitu závodního lyžování.

Boty po kolena

Divoký vývoj prodělaly boty. V sezóně 80/81 se objevuje „tajná zbraň“ (koncept Secret Weapon firmy Dolomite a paralelně několika dalších) v podobě monstrózně vysokých „knee-highs“ neboli bot vysokých opravdu skoro až do podkolení. Slibovaly geniální přenos sil a pohodlí pro nárt. Během dvou sezón se ale zjistilo, že ovládání lyží funguje trochu jinak a že bez pohyblivosti v kotníku to není ono. Tyto boty zmizely takřka beze stop a všimněte si, že se k nim nikdo ani ve svých firemních historiích provinile nehlásí. Firemní vývojáři si tehdy uřízli pořádnou ostudu.


kuriózní vysoké boty jak se objevily, tak záhy zmizely...

Další revolucí se staly boty se zadním nástupem. Také tady se nabízí paralela s naší bývalou ideologií, hlásající budoucí vítězství komunismu. Koncem dekády tyto boty takřka úplně ovládly pole a s výjimkou modelů závodních a vysoce sportovních se staly normou. Sázka na pohodlí ale nevyšla, boty byly pro vyšší nároky funkčně mizerné. (Salomony, v nichž Girardelli 1986 vyhrává Světový pohár, byly hodně jiné než bota komerční.) Návrat ke klasice dá v dalších letech firmám řádně zabrat. Úspěchem se ale stalo zavedení mondopointu (1988) a postupné prosazení cantingu.

Lyže opět delší

S tím, jak se tenčil příliv nových adeptů, poklesla potřeba lyží, jež jim měly sjíždění co nejvíce usnadnit. Lyže se prodloužily, rekreační kvůli snadnějšímu hranění zúžily, zmizely kompakty (už r. 1980 se píše o začátku jejich konce) i lyže postupných délek a výuka s nimi. Diví se někdo, že se nováčci do souboje s dvoumetrovkami moc nehrnuli? Krátké a točivé karvingové lyže prostě musely přijít. Tím spíš, že už tehdy vystrkovaly růžky v podobě nesmělých a nepříliš úspěšných pokusů Elanu, Olinu nebo Snowriderů.

Koncem dekády se ovšem dočkává jakéstakés oficiální milosti snowboard, stále populárnější alternativa pro mladé. Ale také lyžování se mění. Závodní stále více využívá hranu a vyvíjí se technika obsahující naprostou většinu principů dnešního sjíždění „karvingového“. Značný podíl na tom mělo zavedení kloubových tyčí (1984–85) ve slalomu, jež podpořilo frontální postavení ve směru jízdy. V tutéž dobu přichází i superobří slalom. Do oficiálních metodik se ale nové zásady dostávaly ztěžka, primát patří Slovincům a Švédům.

Lyžařský sport populární

Svými možná vrcholnými lety se značnou publicitou prošel tehdy sjezdařský Světový pohár, koncem dekády konečně zprofesionali­zovaný. „Poloprofi“ Stenmark ještě r. 1984 nesměl na OH, Tomba o pár let později už vydělával bez problémů. Dekádu charakterizuje i jedinečně dominantní postavení švýcarských žen, velikáni Girardelli, Zurbriggen a Phil Mahre, ale také třeba legendární Crazy Canucks, „brutálně“ riskující sjezdaři kanadští. V roce 1986 probíhá první MS ve freestylu, 1988 v letech, 1984 bylo na OH poprvé bruslení.


Pohlednice z Americké olympiády

Také my jsme se dočkali velkých úspěchů. Kombinace řízeného systému vrcholového sportu (při všech výhradách nelze popřít, že fungoval), osobního zaujetí včetně motivace „vyjíždět na Západ“ a silné generace vyprodukovaly úspěchy na OH i MS včetně prvních triumfů ve SP sjezdařek (Šoltýsová, Charvátová).

Rovněž v 80. letech se u nás hory a lyžování těšily enormnímu zájmu. Zastaralé vleky a pár lanovek absolutně nestačily. Úpravu tratí limitoval nedostatek techniky, chyběla pořádná motivace zaměstnanců. Povolené „podnikání“ bylo v plenkách, hory nepřitahovaly lidi kvalifikované a vzdělané. Sjížděli jsme sice nadšeně a rádi, ale s dnešním vyhlazeným manšestrem či parkovými vychytávkami, o alpském freeridu nemluvě, se to srovnat nedá.

Ovšem podobně jako přišel úder roku 1989, mělo i lyžování zaděláno na svou bouřlivou dobu. A nešlo jenom o carving.


Další díly seriálu Historie lyžování:

Skromná padesátá

Slibná šedesátá

Slavná sedmdesátá

Rozporuplná devadesátá