Článek vyšel v časopise SNOW 143 skialp (speciální vydání - únor 2023).
Skialpová bota je o dost jiná než sjezdová, přesto musí splnit totožné základní požadavky: zajistit potřebný komfort, a přitom umožnit bezpečný a spolehlivý sjezd – tedy vykázat pevnost takovou, aby mohl lyžař tak, jak je zvyklý ze sjezdování, prostřednictvím pevné boty ovládat lyži. U skialpu se navíc přidává specifická potřeba chůze – ta je mimořádně důležitá, jelikož právě chůze je většinovou denní aktivitou skialpinisty. Noha se tedy v botě musí komfortně cítit a fungovat i při chůzi (až běhu), než se přenastaví do sjezdového režimu. Zatímco tedy sjezdovou botu optimalizujeme pro sjezdové lyžování, které v používání zásadně převažuje, skialpovou botu ladíme na chůzi a až poté i na sjezdové potřeby. Skialpová bota je tedy jakýmsi hybridem mezi lyžákem a pohorkou. A od toho se odvíjejí i metody, jak si takovou botu vyšperkovat, aby v ní bylo jako v ráji.
Jelikož bootfitting skialpových bot je disciplína velmi mladá, obrátili jsme se na Daniela Krčmáře, provozovatele Prague Sportu a zkušeného bootfittera, aby nás provedl základním procesem a specifiky dodatečného tvarování skialpové boty.
Postup tvarování anatomické vložky: Nejprve se do speciální podložky
otiskne tvar chodidel. Poté se do otisku vloží nahřátá termoplastická
vložka. Ta se pod dohledem bootfittera zatíží a nechá zchladnout
Základem je anatomická stélka
Jako v pohorkách i lyžácích, prvním předpokladem pohodlné a přesné boty je anatomická stélka, ideálně pak individuálně tvarovaná.
„Do skialpových bot jsme doposud používali stélky pro běžecké lyžování, od letoška jsou už k dispozici specializované přímo pro skialp. Na rozdíl od sjezdových nejsou tak tuhé, aby umožnily určitý pohyb nohy v botě při chůzi,“ vysvětluje Dan. Nejdříve proběhne zevrubná diagnóza a měření nohy, zjišťuje se třeba, jak jsou chodidla široká nebo jestli jsou stejně dlouhá – většinou tomu tak totiž není.
Následuje tedy tvarování anatomické stélky: na speciální vaky bootfitterské stolice se otisknou chodidla, načež se z nich odsaje vzduch, čímž se otisk stane pevným. Do takto připraveného lože se následně vloží již nahřátá stélka a přesně přišlápne a zatíží – dohled bootfittera je důležitý, instruuje, jak vložky zatížit (na střed), a kontroluje správnou pozici těla. Poté, co vložka zchladne, přebere přesný tvar chodidla – to má za následek, že chodidlo bude uvnitř boty přesně usazené a podpořené.
Nakonec se stélka ještě „žehlí – srovnává její přední část a brousí tak, aby měla harmonickou flexi a seděla v botě.
„Velmi doporučuji vzít si aspoň na první túru do batohu původní stélku, může se stát, že anatomická stélka bude pro chodidlo příliš agresivní a nepříjemná. V takovém případě stélku zjemníme dalším dodatečným broušením,“ vysvětluje Dan.
Dan Krčmář vytahuje kritické místo skeletu
Skeletová alchymie
A jdeme na skelet. Zatímco u sjezdových lyžařských bot se vnitřní prostor dotvarovává v první řadě broušením, skialpové boty se musejí tvarovat tzv. vytahováním – jejich skelety totiž mají významně tenčí stěny, takže prostě není materiál, který by se mohl odbrousit. Je to mnohem jemnější a rizikovější práce: skialpové boty se navíc vyrábějí z různých typů plastů a jejich všelijakých kombinací, z nichž každá reaguje jinak jak na proces ohřívání, tak na samotné tvarování.
„Ohřívání skeletu skialpové boty je alchymie, nesmíš ho ohřát ani moc, ale ani málo, aby si materiál zachoval nový tvar. Musíš znát všechny typy plastů, osobně jsem si za ta léta osvojil metodu, kdy v průběhu nahřívání materiálu detekuji jeho stav prsty, nakolik a jakým průběhem se stává měkčí. Podle toho si určuji, jestli ještě nahřívat, nebo už tvarovat. Nikdo ti neřekne, jak dlouho máš jaký materiál zahřívat. Těch osm minut, po které zahříváme nyní my, zdaleka ne vždy stačí, někdy si přihřívám i horkovzduškou. Je to jako v řemesle, každý si najde nějaké svoje postupy, které mu vyhovují a nejlépe fungují.“
Konkrétně v našem případě řešíme malíkový kloub, úprava by v tomto případě neměla být složitá. Uvnitř skeletu je kopyto, protitlakem bude Dan vytahovat vybrané místo u malíkové hrany.
„U skialpových bot je důležité přesněji sledovat místo, které potřebujeme roztáhnout, a citlivěji posoudit hranici úpravy. Tvarování skeletu skialpových bot je náročnější i proto, že konstrukční koncepce skialpové boty je otevřená kvůli chůzi, aby se mohly lépe roztáhnout, takže není moc o co se opřít a snadno se nechtíc zdeformuje třeba hrana skeletu.“
Lokální zahřívání skeletu v místě, kde se bude vytahovat, probíhá
ve zvýšeném režimu opatrnosti přes tlumicí pryžovou podložku
Podobně jsou – v porovnání se sjezdovými botami – u skialpových jiné nároky na vnitřní prostor v botě. Zatímco ve sjezdové botě je potřeba být co nejtěsněji ukotven, ve skialpové potřebujeme prostor pro určitý jemný pohyb, obvykle nejvíce v přední části pro prsty. „Skialpové boty se dělají obecně malinko volnější, ale je to do značné míry individuální, někdo třeba chce pevně zafixovat patu a nechat prostor jen v prstech,“ popisuje další rozdíl Dan s tím, že požadavkům zákazníků se ochotně přizpůsobí.
Skialpová bota by neměla být velká, měla by dobře sedět, ale přitom nechat trošičku prostoru – bavíme se o jednotkách milimetrů – zejména v přední části. „Ať chceš, nebo nechceš, prsty se při chůzi vždy trochu pohybují. Na druhou stranu příliš volná bota je taky značné riziko, vidím ty odřené paty, co sem chodí,“ dodává Dan.
Kritické místo na skeletu je
potřeba přesně lokalizovat
I vnitřní botička musí sedět
Důležitým krokem pro ladění finálního „fitu“ boty je práce s vnitřní botičkou. Ty bývají většinou tepelně tvarovatelné – vyhřejí se ve speciální troubě na určenou teplotu a poté se individualizuje vnitřní prostor tím, že se noha v botě upne, plastická botička ji „obteče“ a po zchladnutí její pěna ztuhne již podle tvaru nohy. Tím se finalizuje uživatelský komfort. „Je zde potřeba připomenout, že pouhým používáním boty přesnější anatomizace botičky nedocílíme, tepelné tvarování je proto rychlá a efektivní cesta ke komfortu v botě,“ doplňuje Dan.
Botička se může i nadále přizpůsobovat, například zvýraznit ukotvení paty či vyplnit nepatřičné volné prostory – to se dělá speciálními bandážemi lepenými většinou z venku vnitřní botičky. „Zejména pata může být kritické místo při nákupu skialpové boty – tu je potřeba si opakovaně zkontrolovat – pata musí v botě sedět a nesmí se při chůzi pohybovat nahoru a dolů. Mám více případů, kdy tento problém uspokojivě vyřešily až nové boty s jinou geometrií,“ vysvětluje Dan. A jak tedy vybírat skialpové boty tak, aby nákup vyšel napoprvé? „Vhodný model se dá celkem snadno vyhledat poté, co si změříte šířku a délku nohy, pak už jen stačí objevit stejně širokou a dlouhou botu. Přesto ale vřele doporučuji si ty vytipované boty vypůjčit v půjčovně a vyzkoušet při akci,“ uzavírá.
A poslední rada na konec – při chůzi ve skialpových botách by se neměl skelet přespříliš uvolňovat, otevírat, ale pouze tak, aby se noha uvnitř boty nepohybovala. Právě tření nohy o vnitřní botičku je příčinou puchýřů a odřenin. Pokud volnost v botě a její tření o stěnu botičky zjistíte, je potřeba ihned zasáhnout a zamezit tomu.
