Článek vyšel v časopise SNOW 143 skialp (speciální vydání - leden 2023)



Svět nad polárním kruhem je zvláštní, chladný a tajemný, trpící omezenou lidskou péčí kvůli dlouhým polárním nocím a vůbec nehostinným podmínkám. Čím více se ale blížíte k moři, tím roste osídlení, důvěryhodnost i barevnost krajiny. Moře nese obživu a dává teplo a to motivuje lidi, aby zemi přijali za svou a starali se o ni.

Konkrétně zimy na Lofotech jsou, vzhledem k jejich severní poloze asi 170 km nad polárním kruhem, extrémně mírné. Dokonce se Lofoty považují za možná největší kladnou teplotní anomálii na světě! Je to důsledkem teplých mořských proudů i přísunu teplého vzduchu od Atlantiku. A na krajině je to znát. Sídla jsou vysoce kulturní s malebnými historickými centry a barvami zářícími rybářskými domky nazývanými rorbu – ror znamená odpočinek, bu malý dům. Rorbu slouží čím dál víc turistům – Lofoty jsou tak úchvatné, že je ročně navštíví i přes milion turistů.

Jejich osobitá scenérie s dramatickými horami vybíhajícími z moře, chráněnými zátokami s plážemi je drsná i přívětivá zároveň. Zachovalá příroda – ještě nedávno nebyl důvod, aby do nepřístupných hor někdo chodil – i specifické klima mixují koktejl, který lahodí očím i srdci.



Lofoty se nacházejí na 68. a 69. rovnoběžce severně od polárního kruhu v severním Norsku. Lofoty zahrnují obce Vågan, Vestvågøy, Flakstad, Moskenes, Værøy a Røst. Hlavní ostrovy, probíhající od severu k jihu, jsou:

  • Jižní cíp ostrova Hinnøya
  • Jižních 60 % Austvågøy
  • Gimsøya
  • Vestvågøya
  • Flakstadøya
  • Moskenesøya


Klimatické paradoxy

Zůstaňme ještě u počasí. Ve Svolværu začíná polární den 25. května a končí 17. července, polární noc pak trvá od 4. prosince do 7. ledna. Temná část zimy je samozřejmě ideálním obdobím na akumulaci sněhu na kopcích, ovšem ani při nepřítomnosti slunce se na Lofotech nijak brutálně neochlazuje. Historické záznamy ze Svolværu hlásí vůbec nejnižší změřenou teplotu v únoru 1966: pouhých –15,1 °C. A průměrná teplota tam nikdy, ani na vrcholu zimy neklesá pod nulu.

Počasí se na Lofotech velmi rychle mění, což nese pro skialpinisty objektivní riziko. Sami jsme to zažili a nejen naše zkušenosti říkají, že mnohdy – pochopitelně v závislosti na aktuálním typu počasí – se vyplatí před sjezdem počkat, než mrak, jež člověka pod vrcholkem zahalil, zase odejde. Za trpělivost získáte jako odměnu okno dobré viditelnosti, a tedy zážitkový a bezpečný sjezd.


Mezi jednotlivými ostrovy ovšem existují významné klimatické rozdíly: Nejteplejší v zimě jsou ostrovy na jihozápadě, Værøy a Røst (v létě jsou naopak chladnější). Na Vestvågøy jsou zimy o něco studenější a vlhčí. Nejčastějším lyžařským cílem – i tím naším – je Austvågøya – největší pevnina, severní a příbřežní poloha, ale hlavně příhodné hory z ní činí centrum lofotského lyžování. Leží tu i nejvyšší hora Lofot – Higravstinden (1 161 m). Na jižním cípu ostrova pak vybíhá do moře propojený shluk ostrůvků s malebnou zástavbou, Henningsvær. V přístavní zátočině tam kotví loď jménem Nonoah – ta bude po následující dny přístavem naším.

Silnice to nemá vůbec jednoduché, snaží se držet nížiny a proplétat mezi horami, vede na březích zátok a jezer, přimyká se k moři nebo si naopak razí linku vnitrozemím. Takovou dopravní specialitou jsou tunely, které klesají hluboko pod zem, aby tudy překonaly zátoku nebo jinou vodní překážku. A samozřejmě mosty – mezi roztroušenými ostrůvky pevniny je jich nepočítaně, některé jsou dlouhé a výrazné, jiné se přenášejí s lehkostí, jako by s krajinou byly srostlé odjakživa. Jsme na místě.

Nonoah

Nonoah kotví přimknutá ke stěně zátoky, takže musíme slézt a vše snosit po žebříku. Uvnitř nás vítá příjemné teplo a kapitán Miloš Jahoda. 15metrová loď je postavena na odolné základně pracovních lodí a dovybavená pro dálkové expediční plavby v Arktidě – pro norské vody ideální. Je nás pět, dva mají zadní kajutu s letištěm, zbytek přední kajutu se třemi úsporně poskládanými lůžky. Posádka, kapitán a jeho pomocnice, má boční kajutu, která vypadá trochu jako skříň. Každopádně nic pro klaustrofobiky. Na horní palubě je jídelna či obývák, kam se nás pět hostů naskládá kolem nízkého stolu tak tak. Kapitán vysedává na své otočné kapitánské židli. Dole je vedle kajut a koupelny se záchodem i malá kuchyňka. Všechno je trpasličí, ale funguje zcela dostatečně. Užíváme si tepla a komfortu, jsme na kotvě a připojeni k elektrice…

V kolébce lyžování

Kolébáme se na nepatrných vlnkách přístavu v kolébce lyžování, jak se Norsku často přezdívá. Možná přímo v jejím středobodu, zrovna nedaleko Henningsværu byly nalezeny jedny z nejstarších lyží odhadnuté na 2000 let. Skialpové túry na Lofotech jsou ale aktivitou veskrze moderní. Lyžařští pionýři sjížděli svahy mezi nedalekým Svolværem a Kabelvågem už před půlstoletím, ale bez moderních skialpových lyží byli značně limitováni.

První společností, která na Lofotech nabízela lyžařský program, byla v polovině 80. let outdoorová agentura Nordnorsk Klatreskole, která mimochodem funguje dodnes. Tehdy provozovala lyžařské školy v Tromsø a Narviku, tak se pobočka v Henningsværu zdála jako přirozená expanze. V prvních několika sezónách prý ale nepřišel absolutně nikdo. Na okolních horách pořád lyžovali jen místňáci.

Status quo zlomili až švédský lyžařský fotograf Lasse Thulin a novinář Gunnar Andersson. Jejich texty – a samozřejmě úchvatné prašanové fotky s mořským pozadím – v lyžařských časopisech přilákaly nejprve Švédy a pak pomalu i další lyžařské objevitele ostatních národů.



Lyžařská kavárna Klatrekaféen

Nordnorsk Klatreskole vedle prodeje všemožných aktivních programů provozuje i proslulou kavárnu. S ní se pojí i historie společnosti fungující od roku 1973 – tehdy právě na její půdě kolovali mezi insidery tajné informace o horských lokalitách, lezeckých cestách, ale i lyžařských túrách. Dnes je to podle mnohých nejikoničtější kavárna na Lofotech, trochu bar, trochu hospoda, trochu galerie, každopádně dodnes místo, kde se scházejí lyžaři, lezci, mořští kajakáři, lovci žraloků i umělci. Najdete ji u přístaviště v Henningsværu, a pokud jste na místě, stojí za to stavit se na pivo či něco k snědku. Návdavkem můžete dostat zajímavé informace o túrách, počasí či lavinových podmínkách. My to máme dvě stě metrů vzdušnou čarou a asi 500 pěšky. Je tam fajn.



První túra

Na první túru jedeme autem. Je to o dost efektivnější, rozuměj rychlejší. S lodí je potřeba najít přístaviště, kde se smí zastavit a lyžaře vysadit. To není zdaleka všude. Anebo se dá nedaleko břehu zakotvit a vysadit lyžaře s výbavou na záchranném člunu – což je ještě komplikovanější i proto, že Nonoah nedisponuje nafukovacím člunem, nýbrž laminátovým, který se v příboji při přistání může poškodit o kameny. A vzhledem ke kapacitě člunu to vyžaduje několik výsadků.

Volíme vrchol Pilan, který patří podle našeho tištěného průvodce mezi 10 top túr na Lofotech a zároveň je to túra ideální na seznámení se s terénem a prostředím. Je začátek května, obloha je divoká, mraky plachtí nízko a spouští prudké sněhové spršky. Je nad nulou, ale na trávě čerstvý sníh leží, stejně jako na místech se starší sněhovou základnou. Lyže nazouváme skoro na kótě nula, ačkoli občas musíme přešoupat přes koukající drn.

A pak stoupáme a stoupáme, s čímž se pod námi otevírají stále širší pohledy na hladinu fjordu a hory kolem. Mraky nás jednou atakují, podruhé ustoupí slunci, takže se podle toho svlékáme a oblékáme. Největší fujavice přichází, když jsme pod vrcholem a zrovna svačíme a přezouváme na sjezd. Snažím se to trochu zdržovat, abychom dolů jeli za dobrého světla, naštěstí i tento mrak se převalí celkem brzy, a my můžeme ochutnat první oblouky v norském prašanu. Chce to fištróna a najít nejlepší sněhové pole – některá jsou ufoukaná, jiná namrzlá, další prašanová – vše na jednom kopci. Celkem se trefujeme a přichází chvilky, kdy se můžeme plně oddat tomu něžnému houpavému pohybu… Ale počasí stále straší, ještě jsme si na tu norskou slotu nezvykli, takže se nás drží určité napětí. Navíc mám poprvé na kopci novou fotovýbavu, zapůjčenou u přátel z Foto Škoda, a neumím ji ještě rutinně ovládat – což je další aspekt, který mě nenechává klidným a všechny trochu zdržuje. Naštěstí se nějaké fotky daří. Spodních 100 metrů už natolik rozměklo, že musíme sundat lyže, aspoň na kritických úsecích. Nicméně, první túra je za námi, vylezli jsme na 700 m vysoký vrchol Pilan.



Nejlepších 9 túr na Lofotech:

  • Stornappstind, Flakstadøya
  • Himmeltind, Vestvågøya
  • Sydalsfjellet, Austvågøya
  • Varden – východ, Austvågøya
  • Rundfjellet – jižní stěna, Austvågøya
  • Torskmannen, Austvågøya
  • Pilan, Austvågøya
  • Geitgallien, Austvågøya
  • Langstrandstind, Austvågøya


Výhody a nevýhody lyžování na Lofotech

Právě skutečnost, že túry obvykle začínají na kótě nula nebo blízko ní, je příjemný fakt. Můžete tak zahodit veškeré obavy z nepovedené aklimatizace. Neobvyklé je i široké časové okno, v němž jde na túry vyrážet, v květnu už prakticky nemusíte mít obavu, že byste někde zatměli, protože slunce se noří jen nízko pod obzor a ani o půlnoci se už nesetmí.

Což nese i nevýhody, třeba tu, že s nocí nepřijde mráz a nezpevní sněhové vrstvy. Obecně lavinové riziko na Lofotech není malé, zejména v teplejších periodách. Lehce to vyvažují kvalitní meteorologické informace, které známý norský meteorologický institut poskytuje. Existují i specifické mobilní aplikace ukazující výši sněhu v mapovém zobrazení a samozřejmě stupeň lavinového rizika. Vedle obvyklých klimatických jevů je tu ale ještě jedno riziko, které může lyžaře omezovat – stav moře. Vysoké vlny umí vystavit stopku všem menším lodím, a pokud se nemáte jak jinak dostat ke kopci, jste nahraní.

Mezi nevýhody se dá zařadit i absence horského značení či útulen – nějakou mňamku na horské chatě si tam prostě nedáte a cesta se musí podrobně studovat z mapy. A s turistickou infrastrukturou souvisí i složitější záchrana v horách. Na Lofotech nejsou rozmístěny žádné vrtulníky záchranné služby, takže na zásah se i za příznivého počasí čeká minimálně dvě hodiny!



Polární záře

Polární záře, Aurora Borealis je světelný úkaz, který snad každý touží na vlastní oči vidět. Vyskytuje se za jasných zimních nocí s dobrou viditelností a může být motivem, proč na Lofoty vyrazit malinko dřív, kdy jsou noci dostatečně tmavé a dlouhé k pozorování záře. Naděje na to, že ji spatříte, prudce klesají na konci března.



Dokonalý týden

Samozřejmě naše krátká návštěva nemá potenciál ani ambice zmapovat lofotské lyžařské terény. Necháme si proto poradit od našeho tištěného průvodce (Lofoten – Skiing in the Magic Islands). Po Pilanu doporučuje jako další cíl vrchol Varden na „našem“ ostrově Austvågøya se spoustou variant výstupů i sjezdů. Tamtéž leží i doporučené vrcholy Rundfjellet, Torskmannen, Spisstind, Jomfrudalen… – i proto, že ostrov nabízí dobré a poměrně stabilní sněhové podmínky. Vrcholem pobytu, až se trochu seznámíte s podmínkami, by mohla být dlouhá túra na Geitgallien.

Na ostrově Vestvågøya najdete jednodušší výstupy na The West, Store Klauva, Ryten či Himmeltind. Samozřejmě vždy ale rozhoduje aktuální situace, pokud je dobrá na ostrově Flakstadøya, zkuste horu Stornappstind. A jestli je hodně sněhu, můžete vyrazit ještě jižněji na ostrov Moskenesøya. Tak jako my.

Tresky

Ostrovy jsou již více než 1000 let významným centrem lovu tresek, zejména v zimě, kdy tresky migrují na jih od Barentsova moře a třou se v mořích okolo Lofot. Nalovené a vykuchané ryby se pak suší na dřevěných konstrukcích, které jsou na Lofotech všudypřítomné a okořeňují klima typickou vůní. Je jich tolik, že už je ptáci snad ani neloví.

Vzhůru na jih

Miloš nás spojil s českým průvodcem, a ten na základě předpovědi doporučil právě cestu na ostrov Moskenesøya, kde nedaleko turistické obce Reine podnikáme pod Cyrilovým vedením výstup na bezejmenný, 660 m vysoký vrchol. Parkujeme na turistickém parkovišti u pobřeží a vyrážíme po staré cestě s lyžemi na batohu. Je poznat, že jsme na jihu, po sněhu dole skoro ani památky. Výstup začíná strmým svahem porostlým nízkou flórou a nasáklým mechem. Je to skoro lezení, dost často se musejí používat ruce, kluzké traverzy vedou nad strminami, a navíc se musíme prodírat křovím. Než se přehoupneme přes skalní hranu k plošině u zamrzlého a zasněženého horského plesa.

Rázem jsme v zimním světě a konečně nandaváme lyže s pásy. Předpověď byla na hraně, ale zdá se, že svítí slunce! Pod jeho a Cyrilovým dohledem stoupáme do dalšího horského patra, pak stáčíme doprava (na východ) a po hřebínku zasypaném čerstvým prašánkem pokračujeme vzhůru. Masiv roste přímo od pobřeží, takže po celou dobu podsouvá pohledy na nekonečnou modro-stříbřitou vodní plochu. Obcházíme široký žleb a zanedlouho se otevírá i výhled na výstavní městečko Reine. Původně rybářská a dnes zejména turistická obec je jednou z ikon Lofot. Nejsou to planá slova: Na konci 70. let 20. století ji označil norský týdeník Allers jako nejkrásnější vesnici celého Norska. A my ji nyní máme celou z nadhledu jako na dlani.

Před sjezdem nás tradičně stíhá mrak, bojíme se ho, ale zanedlouho se rozpustí, takže vidíme skvěle. Trochu nepochopitelně sjíždíme zejména nahoře parádním prašanem, ačkoli je svah vystaven přesně proti jižnímu slunci… Až poslední úsek se mění v trápení v nasáklém firnu. Ale jo – už chápeme, pro co se sem jezdí. Jen ještě musíme zdolat porostlou skálu, což je směrem dolů ještě méně příjemné. U pobřeží je cítit jaro, svět se raduje a slunko svítí.
Bohužel pro naše túry naposled.



Laviny na Lofotech

Jak se na Lofotech velmi rychle mění teploty, rychleji zrají a metamorfují napadané sněhové vrstvy. Naše chytrá kniha tvrdí, že když se vítr otočí k jihozápadu, nebezpečí stoupá, ale za pár dní se situace stabilizuje. Většina lavinových nehod se prý stává těsně po velkém spadu ze severozápadu. Především proto, že srážkové úhrny jsou vysoké a potřebují čas, aby se zpevnily. Pozor je tedy třeba si dát na rostoucí teploty (jihozápadní proudění) a silné sněžení při severozápadním proudění.



Dlouhá zima 2022

Zima v r. 2022 byla v Norsku dlouhá a čekání na jaro nekonečné. Ještě v květnu se v pobřežních vodách třely ryby, takže rybářská sezóna se o týdny prodloužila. I naší výpravy se dotkla – neobvykle silný několikadenní vítr vzdouval hladinu a vysoké vlny zahnaly všechna plavidla do chráněných přístavů. Nonoah prakticky nemohla vyplout – ne že by to loď nedala, ale možná bychom my, pasažéři, dosáhli druhé fázi mořské nemoci. Do toho přišel déšť, který na ostrovech smyl spodní sněhová patra o stovky výškových metrů, což značně prodloužilo nástupy na některé túry. Lavinová prognóza se pohybovala většinou na stupni 4. Počasí nám zavřelo dveře trochu předčasněji, než bylo v plánu.

Bylo by fajn poznat více lofotských kopců. Na druhou stranu, vše podstatné jsme viděli a místo lyžování využili čas k poznávání místa a kultury. Ostatně, právě za tím tam jezdí 99 % z onoho milionu turistů za rok.



Co dělat v deštivý den

Když nejde lyžovat, existuje naštěstí další program. Za návštěvu stojí městečka v okolí i daleko na jiných ostrovech, typicky třeba právě Reine. V nich se lze ohřát v hospůdce či kavárně a pochytit trochu z místní kultury.
I přímo v malinkém Henningsværu je co dělat. Kulturní prostory Trevare Fabrikken, KaviarFactory nebo Galerie Lofotens Hus nabízejí kulturní programy, koncerty a výstavy – sami jsme v Trevare Fabrikken navštívili koncert přední norské kapely. V KaviarFactory zase probíhala expozice děl čínského umělce Ai Weiweie, ale tu jsme už nestihli, podobně jako relax v pobřežní sauně.
Autem jsme dojeli do vikingského muzea Lofotr Viking, muzea jsou i v Svolværu či Kabelvågu. Vyrazili jsme i za sportem: do Unstadu za surfováním – moře ale bylo prý příliš divoké na to, aby amatérům zapůjčili surfařskou výbavu, tak jsme jen poseděli u kafe a piva v tamní surfařské kavárně.
Podnikli jsme i pěší túru do hor v blízkosti Henningsværu. Kdo chce, může pozorovat severskou faunu, my narazili na tuleně a pozorovali orly.



Praktické informace o Lofotech:

Ceny

Ceny služeb a produktů v Norsku se trochu démonizují a nás překvapilo, že například základní potraviny nevyjdou v Norsku dráž než ve Švédsku – při cestách si v pohodě potřebné potraviny pořídíte v supermarketu jen o něco málo dráž než v Česku. Podobně jsme se nestresovali zajít si na kafe, pivo, výjimečně i jídlo – není to zadarmo, ale ceny nás rozhodně nestresovaly víc než třeba ve francouzském nebo švýcarském lyžařském středisku.

Jak se na Lofoty dostat?

Cesta na Lofoty není snadná ani krátká. Nejsnazší je to samozřejmě letecky, do Osla létají i přímé lety z Prahy. Pak se nabízí více variant, nejrychlejší je let do Svolværu přes Bodø. Další možností je letět do Evenes, kde si můžete pronajmout auto, nebo ještě lépe dojet veřejným autobusem – to v případě, že auto na ostrovech nebude potřeba. Jízda autem z Evenes na Lofoty pak zabere asi 3 hodiny. My jsme letěli přes Stockholm do Kiruny a poté absolvovali asi 6hodinovou cestu pronajatým autem. Auto se na místě hodí i pro případ špatného počasí k cestě za alternativním programem.

Kdy na Lofoty

Už v listopadu se dny nepříjemně krátí, ale místním se díky tomu může naskytnout nezapomenutelné lyžování v polární záři. Pravděpodobnost, že se to povede náhodnému turistovi, je ale nevelká. Od 7. prosince do 6. ledna se pak slunce nedostane nad obzor a včetně listopadu je to i doba, kdy padá nejvíce srážek. Ještě v únoru můžete zažít frustrující týdny drsné norské zimy. Březen a duben jsou už měsíce, kdy jsou podmínky pro lyžování ideální se slušnou pravděpodobností dostatku kvalitního prašanu. Dny jsou dostatečně dlouhé a teploty snesitelné. Stále výrazné přívaly sněhu ale mají na svědomí často vyšší lavinové nebezpečí. I v květnu, kdy jsme Lofoty navštívili my, mohou být podmínky pro lyžování prvotřídní, pokud budete mít trochu štěstí. Stinné žlaby se dají sjíždět i v červnu – ale už to není čas vyrazit na Lofoty (jen) za lyžováním.

Kde bydlet, když ne na lodi?

Lofoty nabízejí řadu ubytovacích možností různých cenových relací a standardů. Výhodou je, že oblast se silným letním turistickým ruchem má vysoké kapacity, které v zimě zůstávají neobsazeny. Na druhou stranu, ne každý letní byt se hodí lyžařům a zdaleka ne každý v zimě funguje. Rezervace předem je jistota. Dává smysl bydlet někde na ostrově Austvågøya, kde je nejvíce možností lyžařských túr. Útulná rybářská vesnička Henningsvær nabízí mnoho možností od hotelů přes turistické pokoje až po tradiční rybářské domky rorbu. Nakonec i slavná kavárna Klatrekaféen nabízí pro lyžaře balíčky i s ubytováním a bydlet lze i v Trevarefa­brikken, kde dvojlůžko vyjde na 1 800 Kč na osobu a noc a pokoj pro šest stojí jednoho kolem 1 100 Kč.
Lyžařsky výhodná je i poloha ubytování ve Svolværu a Kabelvågu.



Znáte Malstróm?

Slavný Malstróm, Moskstraumen nebo Malstrøm je bájný mořský vír ležící v blízkosti Lofot, který se objevil v dílech Julia Vernea nebo Edgara Alana Poea. Unikátní úkaz vzniká v otevřeném moři díky souhře okolností: přílivu, odlivu a zvláštní topografii mořského dna. Má průměr 40 až 50 metrů a může ohrozit okolo plující malé rybářské lodě.



Loď Nonoah - náš hotel

Nonoah je 15metrová dvoumotorová loď odolné konstrukce vybavená pro dálkové expediční plavby v Arktidě. Kromě běžného standardu má dvě výkonná teplovodní topení, ztrojenou navigaci, dva sonary, radar, hydrofon pro vyhledávání a poslouchání kytovců, zásobu nafty 3 000 litrů a pitné vody 800 litrů, dva generátory a řadu dalšího vybavení. Díky tomu je dlouhodobě nezávislá na břehové infrastruktuře a může být mnoho dnů i týdnů na plavbě nebo na kotvě.
K dispozici má 7 lůžek ve třech kajutách, dvě umývárny se sprchou a WC, kuchyň se dvěma lednicemi a prostorný horní salón s 360° výhledem.
Na řadě míst mezi fjordy jsou přílivové proudy rychlé i 10 uzlů (cca 18 km/h), což v kombinaci s vlnami a větrem může být pro slabší lodě nepřekonatelné. Nonoah je osazena dvěma naftovými dvoutaktními šestiválci, každým o výkonu 425 HP. Běžná cestovní rychlost je při využití 20 % výkonu 7 uzlů (13 km/h), maximální je 16 uzlů. K dispozici je rybářské vybavení – večer po túře je čerstvě chycená treska příjemným bonusem.
Plavby provozuje Aurayacht – Miloš Jahoda (www.aurayacht.cz), termíny 2023 a další informace najdete na www.Lofoty.info.